Drobečková navigace

Nemoci jater

Praktické shrnutí: Máte jaterní problémy? Užívejte ostropestřec a jezte snobskou zeleninu – artyčok, čekanka, pampeliška, lopuch, hadí mord, listy ostropestřece a hlavně mladé úbory pupavy. Denně užívejte měkýn, ženšen, koptis. Kořeňte množstvím kurkumy (nebo kari) a pepřem, který vstřebávání kurkuminu umožňuje. Do masitých jídel přidávejte strouhaný čerstvý zázvor (2g denně), na to vám jej do zelovoců kapitalisté naskladňují. Nezapomeňte na benedikt, pýr, smil, pískavici a bazalku. TČM navíc doporučuje ženšen, rozchodnici, gardénii a standardní směsi bylin šiao-ča-hu-tang a ši-kuan-ta-bu-tang (nutné navštívit praktika TČM). Další inspiraci získáte přečtením celého článku.

Poznámky: Ostropestřec na játra jíme formou oleje, protože silymarin je rozpustný jen v tucích. Ostropestřecový olej smícháme s panenským olivovým v poměru 1:1, což zlepší chuť i léčivost. Směs používáme ve studené kuchyni do salátů, majonéz a pod., aby pacient zkonzumoval průměrně 50ml směsi denně. Užívá se dlouhodobě, tepelně se neupravuje. Veškerá uvedená snobská zelenina je hepatoprotektivní. Kořen lopuchu je skutečně snobský. Mladé úbory pupavy neseženete, heč. Ostropestřecové listy se jedí čerstvé, po ostříhání pichlavých okrajů předčí salát.

O jaterních nemocech

Játra jsou u obratlovců klíčovým orgánem látkové proměny, který dohlíží na zpracování živin, detoxikaci jedů, udržuje žádoucí hladinu cukrů a tuků v krvi a funguje jako krevní filtr. Játra mají vlastní zásobu cukru (glykogenu) a slouží jako centrální distribuční sklad cukru (další zásoba je ve svalech). Játra jsou v krevním oběhu výjimečná v tom, že jsou zařazena v tzv. portálním (vrátnicovém) oběhu. Výraz "vrátnicový oběh" znamená, že krev, která už jednou prošla kapilárami střev a dalších částí trávicí trubice (žaludku, jícnu) se nevrací hned do levé komory srdeční, ale je předtím filtrována v játrech, do nichž se vede tzv. vrátnicovou žílou. Vrátnicová žíla má vyšší tlak než běžné žíly – je vlastně něčím mezi tepnou a žílou a krev v ní bývá po vydatném jídle až mléčně zbarvená vstřebanými tukovými kapénkami. Játra fungují jako filtr, který tyto živiny z krve odebírá, zneškodňuje vstřebané jedy a uklízí odpady, včetně mrtvých krvinek. Játra jsou také první zastávkou těch patogenů, kterým se podaří ze střeva proniknout do krve. Za těchto okolností je jasné, že jaterní lalůčky, ne nepodobné olejovému filtru v autě, podléhají rychlému opotřebení a musí se dle potřeby vyměňovat. Proto jsou játra vybavena vysokou regenerační schopností: Opotřebované lalůčky odumírají a jsou nahrazovány lalůčky novými.

Existuje velké množství jedů a patogenů (například viry žloutenky), pro které jsou játra první bariérou, kterou musí překonat. Přítomnost těchto škodlivin v prostředí představuje chemickou a biologickou zátěž organismu. Z hlediska teorie jsou adaptogeny látky, které zvyšují schopnost organismu zátěž snášet. Mnohé adaptogeny jsou proto hepatoprotektivní – posilují schopnost jater čelit chemické a biologické zátěži. V odborné literatuře se hepatoprotektivní účinek často spojuje s účinkem proti zánětu a s antioxidačním účinkem. Mnohé jaterní choroby totiž mají jednu věc společnou, a to je zánět jater – hepatitida. V důsledku zánětu odumírají jaterní trámce a dle regenerační schopnosti jater může nebo nemusí nastat jaterní nedostatečnost projevující se žloutenkou. Proto se termíny hepatitida a žloutenka často zaměňují. Žluté zbarvení kůže, bělma a sliznic u žloutenky způsobují žlučová barviva. Po úspěšném vyléčení hepatitidy dojde k regeneraci a žloutenka zmizí.

Svou regenerační schopností jsou játra naprosto úžasný a ojedinělý vnitřní orgán. Člověk je například schopen přežít chirurgické odstranění až 70% jater, která opět dorostou do původní velikosti, což o žádném jiném vnitřním orgánu neplatí. Ale ani játra nesnesou všechno. Nutit játra k časté regeneraci (například opilstvím) znamená říkat si o rakovinu jater (hepatom). Nebezpečí rakoviny jater z téhož důvodu zvyšují i viry žloutenky. Za druhé, jako každé hojení, i regenerace jater vede k tvorbě jizvové (fibrotické) tkáně. Když po mnohonásobné vynucené regeneraci vznikne v játrech příliš mnoho jizvové tkáně, další regenerace je znemožněna. Tomuto stavu se říká ztvrdnutí jater – jaterní cirhóze. Poslední dobou však občané obtloustlých zemí (např. Polynesie, která je stejně tlustá jako USA nebo ČR) trpívají steatózou (ztučněním) jater, a to i nealkoholici. Játra trpící steatózou nejsou ztvrdlá, ale naopak změklá a ztučnělá jako u krmných hus. Steatóza jater obvykle provází morbidní obezitu.

Hepatoprotektivní byliny naší tradice

Před érou paracelsovských léků jsme se i u nás léčili hlavně bylinkami. Většina tradičních evropských receptů "na játra" však upadla v zapomnění. (Zčásti i proto, že na rozdíl od TČM mnozí evropští léčitelé nevěděli, co to játra jsou.) V našem lékopisu však máme nádhernou kategorii tzv. žlučopudných rostlin (cholagog) a stejně nicneříkající kategorii tzv. stomachik (rostlin "na žaludek"). Tyto byliny nějak jistě nějak mlhavě souvisí s hepatoprotektivy, ale jak? Vždyť i celý termín hepatoprotektivum je jaksi postavený na vodě... Lze vypozorovat markantní tendenci našich bylinářů považovat za dobrou na játra každou dostatečně hořkou rostlinu, čemuž odpovídá další přenádherná kategorie zvaná amara (dosl. "hořké byliny") – hořec, čekanka, zeměžluč, pampeliška, vachta...

Je až s podivem, že naše nejslavnější hepatoprotektivní bylina – ostropestřec mariánský – hořká není. Účinným principem ostropestřece je silymarin – směs v nepolárních léčivých látek ze semen této rostliny. Účinek silymarinu dokumentují štosy publikací, jejichž reference zvědavci najdou například v přehledu Bahmani2015smb. Kromě toho se dají velké, lopuchovité listy ostropestřece po ostříhání pichlavých okrajů čepele jíst jako chutná salátová zelenina, kterou pacientům s jaterními potížemi zaléváme zálivkou nebo majonézou připravenou se směsi ostropestřecového oleje a panenského olivového oleje v poměru 1:1.

Jak jsem už říkal, bylin s jakýmsi nejasným vztahem k léčbě jaterních neduhů je v evropském bylinářství mnoho: bazalka pravá, benedikt lékařský, borovice přímořská, čajovník čínský, čekanka obecná, černucha setá, černý rybíz (plod, list a na játra i kořen), česnek kuchyňský, hadí mord španělský, hořec žlutý, jalovec obecný, lopuch větší, pýr plazivý, rozrazil lékařský, řebříček obecný, řepík lékařský, schisandra čínská, smetánka lékařská, smil písečný, šalvěj lékařská, zemědým lékařský... Seznam našich bylin "na játra" dále zahrnuje pochybné položky jako jaterník podléška a vachta trojlistá, které mají tvarem listů připomínat játra. Názory o relativní síle těchto rostlin se u našich bylinářů různí, shodu lze sumarizovat řčením "jezte ostropestřec a spoustu zeleniny". Ostropestřec je bodlák a když jsme už u té zeleniny, tak z říše bodláků lze na játra doporučit též artyčoky, pupavu Biebersteinovu a pupavu bezlodyžnou (kořen i mladý úbor, jenž chutí předčí artyčok). K bodlákům patří i již zmíněný benedikt lékařský, který se s pýrem a smilem řadí k těm účinnějším hepatoprotektivům naší tradice. Jiní zase nedají dopustit na puškvorec a vybrané hluchavkovité: jablečník, zběhovec, máta, meduňka a již zmíněná šalvěj. Babo raď.

Hepatoprotektivní byliny Indie a tropů

Když tedy evropské vědmy nevědí, co je na játra nejlepší, saháme po moudrosti zaběhlých cizozemských systémů, k nimž patří indická Ajurvéda. Kdepak jsme to v předešlém odstavci skončili? Aha, u hluchavkovitých. Tak v Ajurvédě za tuto čeleď hned máme bazalku posvátnou (tulsí), která sice není jen na játra, ale zato upomíná italskou bazalku pravou, taktéž zázračnou. Obě pomáhají. Ovšem nejdůležitější jaterní bylinou Ajurvédy je (vedle měkýnu známějšímu z TČM) himalájská rostlina hořkobýl kutki (nesprávně "himalájský hořec"). Ten však nesehnal ani bylinář Stanislav Sehnálek, který o něm informuje (pdf), jelikož ve volné přírodě tento hluchavkovitý zázrak sběrači téměř vyhubili.

A jsme opět tam, kde jsme byli. I v Indii a tropech mají rostlin "na játra" požehnaně, že raz nevědí, kterou si vybrat. K dosud zmíněným přehled Kumar2012rhh přidává: fenykl obecný, fíkovník smokvoň, heřmánek pravý, řasa hroznovice puchýřnatá, kasie obecná, kasie Roxburghiova, kropenáč himalájský, kumbovník obecný, kurkumovník dlouhý, láhevník šupinatý, lilek černý, mangostana lahodná, měkýn latnatý, neshodice bílá, oslizák líbezný, pískavice řecké seno, polardie michoakánska, rojok barvířský, řeřicha setá, slivouch madagaskarský, smuteň lékařská, šarlatka velká, trubkovec tyčinkový, vedélie měsíčkovitá, zederach indický, zemědým indický a dokonce i jedovatý dávivec černý. Přehled Ilyas2016rhi přidává: bavlník bylinný, boldovník vonný, borovice přímořská, cist vavřínolistý, dymnivka skalní, gardénie jazmínovitá, ibišek súdánský, jinan dvoulaločný, komule lékařská, larea trojzubá, mangovník indický, mořena srdčitá, paheřmánek lepkavý, schizandra čínská, smuteň hořká, šácholan lékařský a vlákeň srdčitá. Co tedy vybrat? Je jasné, že nelze jen tak nazdařbůh vybírat tropické býlí z nějakých možná seznamů. Proto na přednáškách lékařské botaniky pěstíme cit pro byliny, rody i celé čeledi. Člověku s citem hned padne do oka trubkovec tyčinkový, jenž mu zase připomene další tropický zázrak ze stejné čeledi, pačuli obecnou, jejíž protizánětlivé účinky svědčí i játrům. Obě zázračné hluchavkovité si nastuduje a už jede. Naopak, i bylinář blb snadno pochopí, že jedovatý dávivec černý z pryšcovitých asi nebude adaptogen ani čajovina, leda tak levná farmaceutická surovina (normálně se z něj dělá biodiesel). Po počátečné ostražitosti kolem příbuzné smutně však tentýž bylinář zajásá a smuteň hořkou, kyselou i lékařskou pacientům vesele doporučí. Ze smutně kyselé a lékařské je výborné léčivé ovoce, zatímco ze smutně hořké se užívá spíše nať a list formou nálevu, 2-4g denně klidně i u virové hepatitidy. Ale smuteň je jen jedna z mnoha superbylin a já zase nejsem ničí ošetřující lékař. Každý si musí své seznamy bylin ošahat sám. Proto vždy kladu důraz na praktickou dostupnost, která právě u smutní není bůhvíjaká – k r. 2018 bylo u nás sehnat jen sušenou smuteň niruri.

Hepatoprotektivní byliny TČM

A konečně jste se dostali sekce s jasnými, nespekulativními instrukcemi. Trpělivým čtenářům blahopřeji. Největší pořádek v hepatoprotektivních bylinách má totiž právě TČM, která své poznatky knižně zachycuje už 2000 let. (Tím nechci říct, že Ajurvéda zaostává, ale to víte, Indie.) TČM u je jaterních problémů přitažlivá tím, že drží jednotnou terapeutickou linii. Jinými slovy, u čínských bylinářů panuje shoda v tom, co vám na hepatitidu či jiné jaterní problémy přdepíšou. Dle přehledu Lam2016hec v této indikaci nedají dopustit na:

Pokud jste bylinář (či bylin znalý diplomovaný lékař), můžete tyto rostliny bez ceremonií a velkého strachu z interakcí nasadit, hmouře obě oči nad zákazovými a příkazovými značkami (to víte, kapitalismus). Plus ještě něco: kurkumovník se má užívat s pepřem (obé jako součást jídelníčku), ač piperin usnadňuje vstřebávání kurkuminu z kurkumy (Berginc2012pbo). Jen dohlédněte, aby pacient neužíval lékořici trvale (není adaptogen) a nesnědl víc než půl kila koptisu na posezení. (Pro čtenáře bez smyslu pro humor: jde o žertovnou narážku na hořkost koptisu.) Kurkumu, ženšen a kustovnici lze klidně použít v megadávkách, které doplníme cicimkem datlovým (další drobné ovoce, na které TČM nedá dopustit). Když k tomu přidáte štědrou denní dávku ostropestřecového oleje a jídelníček doplníte již zmíněnou hepatoprotektivní zeleninou (artyčok, čekanka, pampeliška, lopuch, hadí mord, listy ostropestřece a mladé úbory pupavy), tak máte jistotu, že co do fytoterapie jste dostáli svému. Pokud se chcete TČM inspirovat ještě více, zkuste (dle Liu1994ech) rozchodnici, jejíž salidrosid chrání zanícená játra (Yang2016sao) a zvažte zeměžluč okolíkatou a jerlín žlutavý. (Dávkování ani další detaily neumím, nejsem nadpřirozená bytost.) A úplně nejstandardnější inspirací jsou dvě standardní směsi bylin, které (opět dle Lam2016hec) na játra TČM předepisuje:

  1. šiao-ča-hu-tang (小柴胡汤, menší prorostlíkový lektvar)
  2. ši-kuan-ta-bu-tang (十全大補湯, generální posilující lektvar)

Bližší informace získáte kliknutím. Tyto směsi jsou běžně ke koupi, ale jejich přípravu zvládne i šikovný lékárník.

Hepatoprotektivní účinky měkýnu latnatého a ženšenu

Měkýn latnatý a ženšen jsou dobře prozkoumané hepatoprotektivní rostliny, které stojí za bližší pozornost. Nať měkýnu latnatého (andrographis herba) se široce využívá při jaterních a dýchacích potížích v TČM (Lam2016hec) i v Indii (Akbar2011apr), odkud měkýn pochází. Se svým vysokým obsahem účinných glykosidů, flavonoidů (>20) a diterpenoidních laktonů (>20) je měkýn přinejmenším tak účinný, jako ostropestřec (Kapil1993aem).

Pokud jde o ženšen, TČM na játra doporučuje všechny tři své druhy: ženšen pravý, ženšen notoginseng i ženšen japonský (Lam2016hec), jak dokumentuje Ng2006pas, Yoshikawa2003snd, Liu1994ech a další. Neméně účinný je ženšen americký (Xu2017sgl) a ženšen vietnamský, jehož majoritní panaxosid majonosid R2 je prokazatelně hepatoprotektivní (Tran2002hem). Ochranu jater před oxidačním poškozením při fyzické zátěži dokumentuje Voces1999eas u patentního extraktu ženšenu G115. Schopnost ženšenu chránit játra před jedy dokumentuje Martinez1984pea a Bak2012ahe u CCl4, Zhu2015gac u cyklofosfamidu, Kim2011pek u aflatoxinu, Igami2015hef u paracetamolu a Fu2013peg při pokusné obstrukční žloutence. Z konkrétních panaxosidů vyniká Rb1, sloučenina K (Lee2005heg), Rg3 a Rh2 (Lee2005he2). Tepelnou úpravou na červený ženšen se hepatoprotektivní účinek nesnižuje (Yokozawa2007tph). Účinnost ženšenu proti cirhóze (Lo2011gri) se vysvětluje též působením ginsenosidu Rb1 na remodelaci fibrotických jater (Tark2015egr).

Hepatoprotektivní houby

Na tomto místě musím čestně přiznat, že jestli mají evropští bylináři zmatek  v hepatoprotektivních rostlinách, tak o hepatoprotektivních houbách nevědí zhola nic. (Leda žeby vám doporučili pstřeň dubový, který dle náuky o signatuře připomíná játra.) O mnoho lépe si nevedu ani já. Říše hub musí nutně obsahovat stejně bohatou pokladnici léčivých látek jako říše rostlin, avšak my je zatím neznáme. Proto jako jeden příklad za všechny dávám jen ten osvědčený houbový adaptogen – lesklokorku lesklou. Její ochranný účinek byl potvrzen při otravě CCl4 (Sudheesh2012glp), benzpyrenem (Lakshmi2006aam), etanolem (Jang2014heg), u těžkých kovů (Jin2013peg) a při poškození jater radiací a cytostatiky (Wang2006aae). Účinek proti cirhóze dokumentuje studie Kwon2011aaf. Širší přehled o hepatoprotektivních houbách mimo lesklokorku lesklou bohužel chybí. Pornatka kokosová je už součástí výše zmíněného generálního posilujícího lektvaru (TČM) a outkovku kafrovou z ekologických důvodů zmiňovat nechci.

Jak jíst hepatoprotektivní plodiny

Naivnímu pozorovateli by se zdálo, že jezení je činnost nevyžadující poučování. Když se řekne "užívejte česnek", tak každý ví, že česnek kuchyňský lze jíst vařený, pečený, smažený, nebo raději syrový, třeba ve formě pasty jako na langoše, či jako protlak zjemněný sladkou smetanou. Že se ho nelze přejíst. A že teprve když někdo nechce, aby voněl topinkama, užije tento prvotřídní adaptogen ve formě kapslí "česnek". Tyto vědomosti ale u snobských bylin nemáme. Vždyť neumíme jíst ani zázvor. Starší ročníky si jej spojují jen se zázvorovým pečivem a nevědí, že tento prvotřídní adaptogen je nezbytností k masu, třeba k uzenému tofu, polévce z ryb a mušlí, vařenému mozečku, či lahůdkovým vepřovým játrům krájeným na tenké plátky s hustou sojovou omáčkou. (Léto, vrať se zpátky!) Lahůdkový zázvor se strouhá na nitky, které v jídle lépe chutnají. U nás se nikdo nemusí ptát, jak je to u česneku s natí – každý ví, že u česneku kuchyňského je nať nedůležitá, zatímco u česneku medvědího a česneku pažitky veledůležitá. A že Allium cepa není (jak by rodové jméno naznačovalo) druh česneku, ale kulinářsky naprosto odlišná prachobyčejná cibule kuchyňská, která u jaterních problémů poslouží jemně nasekaná ve směsi s kyselou smotanou, dovolí-li to ošetřující lékař. Ale u snobských a tropických plodin nevíme, kudy kam. Proto se podívejme i na praktickou stránku jejich konzumace.

Snobská hepatoprotektivní zelenina

Hepatoprotektivní zeleninu (artyčok, čekanka, pampeliška, lopuch, hadí mord, ostropestřec, pupava, všechny druhy naprosto zázračné) připravujeme tak, abychom zachovali maximum čerstvosti. Jak, to vám vysvětlí kuchaři (žena.cz, vaření.cz, hledej Šmudlo). Zapamatujte si 3 výroky:

  1. zeleninu vkládáme do vroucí vody
  2. nejšetrnější je vaření v páře
  3. ještě šetrnější je nevařit vůbec

Dále snobská slova blanšírování a tlakový hrnec. Sůl při blanšírování i zvýšený tlak v tlakovém hrnci slouží stejnému účelu: zvýšit bod varu. Na zelenině se tak rychleji vytvoří koagulovaná kůrčička, která zabraňuje vylouhování. Proto též vaříme krátce. Artyčoky se musejí umět loupat. Pupava se musí pěstovat, skvěle chutná i syrová. Smetánka ke konzumaci se musí také pěstovat, venkovní je všechna znečištěná a pro pacienty nevhodná. Srdíčka smetánky jsou ještě o něco zdravější než pěstovaná srdíčka čekanky, která lze koupit. Naproti tomu žádoucí čerstvý kořen čekanky, smetánky a skoro ani lopuchu koupit nelze. Lze kopat nebo je koupit sušené v bylinářství. Nedělejte z nich čaj, ale použijte je jako sušenou polévkovou zeleninu navíc k obvyklým zeleninám (petržel, celer, nezmiňuji je pro legraci). Z lopuchu chutnají pry i mladá srdíčka, což jsem zatím nezkoušel. Hadí mord lze pěstovat a už opět i koupit, umytý kořen jen lehce povaříme v okyselené a osolené vodě, klidně i ve slupce. Jako vynikající a vzhledově přitažlivý salát poslouží čerstvé listy ostropestřece, z nichž nůžkama ostříháme pichlavý okraj čepele. A pokud si snobství neumíte představit bez chřestu lékařského, tak nemocnému kromě blanšírovaného chřestu dopřejte i brokolici, růžičkovou kapustu, rukolu, alfalfa (vojtěškové klíčky), a když jsme už u těch klíčků (velmi snobských), tak víte, že klíčky z červeného zelí jsou mnohem, mnohem, mnohem zdravější než vzrostlé bílé zelí? Stejně zdravé jsou řeřichové klíčky. Zelným a řeřichovým klíčkům se ovšem pro chuť nesmíme vyhýbat, protože obsahují léčivé živiny, které jinde jen tak nenajdeme. Lze z nich připravit chutný mixovaný nápoj s přidáním špetky hepatoprotektivního ovoce či jiných zjemňujících přísad (např. pistácií). Chutné a zdravé jsou též klíčky čočky, cizrny, sóje a mungo fazolí, mým osobním favoritem jsou ovšem klíčky slunečnicové. Dobrou chuť a zlomte játro.

Snobský hepatoprotektivní olej

Ostropestřecový olej není tak drahý, takže si nemusíte koupit ten nejlevnější na trhu. Smíchejte kvalitní, panenský olej z ostropestřece mariánského se stejným, nebo o něco větším množstvím panenského olivového oleje, jelikož kyselina oleanolová, polyfenoly a další látky olivového oleje také chrání játra (Liu1994ech, Valenzuela2017cmh, Hernandez2017sda). Směs používejte hlavně ve studené kuchyni do zálivek, majonéz a podobně, aby byla průměrná denní dávka směsi tak asi 50ml. A pokud si snobismus neumíte představit bez kaviáru, potraviny s rekordním obsahem ω-3 nenasycené kyseliny dokosahexaenové (DHA), tak k uvedené směsi olejů přimíchejte ještě jeden díl snobského sezamového oleje, který je až z 85% polynenasycený (viz PUFA). Svou dávku rybího tuku ovšem snadno získáte i z tučnější mořské ryby, či sousta tresčích jater ve vlastním oleji s čerstvou cibulkou, v nejhorším pak z kapslí "rybí tuk".

Snobské hepatoprotektivní ovoce

Výše uvedené seznamy hepatoprotektiv obsahují nemálo ovoce. Účinek těchto položek je specifický i nespecifický, velmi vhodný tehdy, chcete-li pacientu dopřát zvláštní lásky. Komentuji po řadě. Fíky známe asi všichni, účinné jsou listy, takže jíme čerstvé plody. Zralý láhevník (čerimoja) není dostat, kupovat jej v prášku nemá smysl. Z mangostany je účinné oplodí, takže budeme jíst lahodný plod a trpké oplodí hodíme slepicím. (Za láhevníkem i mangostanou se létá do Hongkongu.) Dobrá je i hepatoprotektivní moruše černá a zralé plody lilku černého, zvláště k výzdobě pudinků. Skvělý oslizák jsem nechutnal, ale rojok jsem zato trhal vlastnoručně a hned vám vyložím, zač je toho loket. Toto za syrova prakticky nejedlé ovoce z polynézských ostrovů si za čerstva nepřejte jíst. Toto hladové, nouzové, i v zralém stavu jako kámen tvrdé, nesladké, pálivě chutnající ovoce plné zašpičatělých semen však lze s určitými peripetiemi (citlivé čtenáře ušetřím nechutných detailů) zpracovat na mimořádně chutnou šťávu, která je v prodeji i u nás. O smutni jsem už mluvil, plody smutně kyselé a smutně lékařské by byly vítané, ale stejně jako slivouch (chutí vzdáleně připomínající švestky), opět nemáme. Šarlatka velká (šarlatová okurka) je účinná, takže opět nemáme. U nás zatím seženete (u Vietnamců v SAPĚ) jen čerstvou hořkou okurku, momordiku čínskou, jejíž zázračný účinek (na játra i obecně) dokumentuje přehled Jia2017ram. Sušená momordika je běžně k dostání, extrakt ze šarlatky jen ze zahraničí pod názvem ivy gourd (pozor, břečťan se anglicky řekne také ivy). Zvláštní je ibišek súdánský, jehož kyselé, masité květy se jedí jako ovoce a sušené jsou k mání. Z jinanu se léčebně užívají hlavně listy, avšak samice (k vidění například v botanické zahradě v Benátské ulici v Praze) nese i mírně jedlé plody, vůní připomínající přezrálé noni, avšak s chutnými jadérky uvnitř (lze objednat ze zahraničí). Jí se jen 5-6 kusů denně, vařené nebo mírně opečené, zásadně ne syrové. A konečně, mango známe všichni. Jen podotknu, že drobnější divoké mango je dle plevelového pravidla účinnější.

Konzumace lesklokorky

Lesklokorka lesklá je snobská hepatoprotektivní houba par excellence, a to nejen cenou, ale i výsadním postavením v čínské medicíně. Tuto houbu naše knížky vedou jako nejedlou, protože je příliš tuhá. Málo se ale ví, že ji není nutné konzumovat jen formou kapslí, ale že jí lze ve formě houbového prášku doplnit masové bujony, v nichž přítomný tuk zmírní hořkou chuť její léčivých triterpenoidů. Lesklokorka je stejně neškodná jako ženšen, ale její triterpenoidy nevyjdou levněji než ty ženšenové. Takže pokud si snobský lesklokorkový prášek můžete dovolit, zkuste jej vašemu pacientovi servírovat jako součást slepičí či hovězí polévky. Konzumace v této formě je naprosto jiným zážitkem, než užívání lesklokorkových kapslí.

Skeptický závěr

Právě popularizační článek o hepatoprotektivech považuji za správné místo, kde říct, že kategorie hepatoprotektiv je vlastně velmi zastaralá. Patřící do středověku, do éry cholagog, choleretik a amar. Lektvar na játra, to je věru nadmíru slabá farmakologická specifikace. Vždyť co je to játro? Vlastně skoro nic. Pouhý makroskopický orgán, když ty skutečně důležité procesy se odehrávají ve světě molekul. Jistě, játra jsou důležitá pro chirurgy, když máte třeba průstřel jater, cirhózu jater, rupturu jater, resekci jater... Též pro ekology, když máte třeba jaterní motolici nebo jaterní boubel. Ale molekulární biolog, který jediný umí vidět léčivost bylin, nevidí už játra, ale membránové proteiny, přenašeče, iontové kanály, signální kaskády a genové sítě. Tedy organely a biochemické dráhy, které jsou všude, nejen v hepatocytech. Vidí, jak makrofágy odklízejí opotřebovanou tkáň. Jak se kmenové buňky množí a učí za mladé hepatocyty. Jak fibroblasty staví nové trámce. Jak do nich vrůstají kapiláry, mízní cévy a žlučovody. A tu přijde nějaký bylinář a začne mlít něco o stomachikách, aniž by věděl co je to peroxizom a cytochrom. Nebo jste už snad slyšeli nějakého šarlatána mluvit o peroxizomachikách a glukuretikách ("kapky na glukuronidaci")? Prostě bylinářská terminologie vězí beznadějně v dobách temného feudalismu a proto může být článek o hepatoprotektivech z biomedicínského hlediska jen špatný. Ani se už vůbec neopovažuji pokračovat ve výčtu dalších přírodních prostředků na játra, mezi něž by patřily též punarnava rozkladitá, mračňák indický, paznehtník cesmínolistý, pupečník asijský, kumkvat japonský, stromovice arame, mangostana hořká, rohatec oválný, hroznovice vřetenatá, dužistopka sladká, lotos indický, karapinča Königova, leknín hvězdový, pivoňka čínská (součást již zmiňovaného generálního posilujícího lektvaru), besednice indická, můrovec vznešený, olověnec cejlonský, puerarie laločnatá, škumpa koželužská, vilnokvět síťkovaný, ještěrořep čínský, šalvěj červenokořenná, všelék šišák bajkalský, koželusk purpurový, chebule srdčitá, řemdihák trpký, superovoce borůvky, všelék réva vinná (bez alkoholu!) a mořské plody.

| 30.3.2018