Drobečková navigace

Třapatka nachová (Echinacea purpurea (L.) Moench)

Třapatka nachová (Echinacea purpurea) je typickým příkladem toho, jak se lékařská věda 21. století vrací zpátky k tradici. Tato severoamerická rostlina byla tradičním indiánským prostředkem proti nachlazení, infekci a zánětům. Používat ji začali již první evropští přistěhovalci a v 19. století se už objevila i v učebnicích vědecké lékařské botaniky. Věda druhé poloviny 20. století ji ale úplně ignorovala. První vědecká studie o třapatce podle metodiky současné biomedicíny se objevuje až v r. 1996 (Dorsch1996cae), avšak za první desetiletí 21. století již bylo publikováno více než 100 vědeckých publikací o této výjimečné rostlině.

Využití

Třapatka se užívá hlavně k prevenci a léčba nachlazení (chřipky) a zánětů dýchacích cest. Účinnými látkami nadzemní části rostliny jsou deriváty kyseliny kávové a kyseliny ferulové (kyselina cichorová, echinacosid...), dále pak specifické proteoglykany a polysacharidy (Percival2000uem). Pletiva třapatky však navíc obsahují endofytické houby a bakterie, které mohou být zdrojem antibiotických účinků namířených proti bakteriím jiných kmenů (Carvalho2016mpd, Maida2016aib). Relativní důležitost jednotlivých obsahových složek třapatky mi není jasná, ale pragmatický význam rostliny lze vyčíst z přehledů Block2003ise a Hudson2012ape, dle nichž třapatka zmírňuje průběh chřipky a infekčních chorob. Dle Sullivan2008ema třapatka aktivuje makrofágy. Třapatka nepatří na seznam klasických adaptogenů, vzhledem k její neškodnosti a účinnosti je ale možné ji řadit k adaptogenům v širším smyslu slova.

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.

Související články