Drobečková navigace

Únava, únavový syndrom

Pod únavou se – stejně jako u stresu – většinou rozumí únava psychická (duševní, subjektivní). U subjektivní únavy jsme pořád fyzicky schopni pokračovat v dané unavující činnosti, ale cítíme nutkání si oddechnout. Objektivní únava se častěji nazývá fyzickým vyčerpáním – postižený je v principu neschopný pokračovat v unavující činnosti z důvodu vyčerpání rezerv (energie, neurotransmiterů...) Únavový syndrom je chronický stav, který se projevuje jako netečnost (letargie), ospalost a nedostatek energie.

Krátkodobá únava

Únava souvisí se stresem, je důsledkem a projevem zvýšené zátěže. Zvýšený stres (alostatická zátěž) vede obecně k větší únavě. Z hormonálního hlediska je ale mezi stresem a únavou velký rozdíl. U stresu nastává tzv. generalizovaný adaptační syndrom, spojený s výlevem katecholaminů (adrenalin, noradrenalin) a glukokortikoidů (kortizol). Naproti tomu únava (únavový syndrom) koreluje spíše s imunitními molekulami, jako je například interleukin 1 a interleukin 6. Únava má tedy vztah k zánětu a horečce, což lze snadno pozorovat u krátkodobé (svalové) únavy: Po fyzické zátěži (sport, manuální práce) dochází v zatížených svalech k natržení určité části svalových vláken. To vede k mírné zánětové reakci (svalová horečka). Imunitní molekuly spojené s tímto zánětem vyvolají mírnou horečku a svalovou únavu. Podle rozsahu namáhaných svalových skupin tyto zánětové signální molekuly vyvolají i celkový pocit únavy a ospalosti. Existuje mnoho druhů bolesti, ale bolest, která se pojí se svalovou únavou je takového typu, že si od ní velmi příjemně ulevíme odpočinkem, relaxací a i natažením (strečinkem) či masáží zatížených svalových skupin – krátkodobý únavový syndrom nás tedy vede k optimálnímu chování pro regeneraci unavených svalů. Jen co se svaly zotaví natolik, že zánět ustoupí, zároveň s poklesem zánětových signálních molekul zmizí i pocit únavy.

Chronický únavový syndrom

K trvalým příznakům únavy dochází, když z nějakého důvodu dojde k dlouhodobému vzestupu hladiny interleukinů (IL-1, IL-6, IL-10 a další) v plasmě. Důvodem může být infekční onemocnění (i skryté) nebo imunitní porucha (autoimunita). Stěžejním příznakem chronického únavového syndromu je letargie – ospalost, chybění energie k čemukoliv kromě oddechu. To je výhodné u infekčních nemocí, protože pacient, který se šetří, se rychleji uzdraví. Tehdy se mu ale neříká únavový syndrom, nýbrž chování nemocného. Název chronický únavový syndrom je více-méně rezervovaný pro případy, kdy je jeho příčina skrytá.

Ženšen je mimořádně účinný prostředek proti únavě

Adaptogeny mají z definice protistresové účinky a tím je dána i jejich účinnost proti únavě. Ženšen pravý je v indikaci únavy a vyčerpání TČM využíván od nepaměti. Novodobý výzkum ženšenu jako prostředku proti únavě se datuje od 60. let a postupně se rozšiřuje i na další potenciální přírodní adaptogeny. Na příkladu únavy lze dobře demonstrovat důležitost farmakologického pojmu adaptogenu – například takový kokain sice také působí proti únavě (a to velmi účinně, jak by potvrdil kokainista Sigmund Freud), ale není adaptogen, protože (hrubě řečeno) celkově škodí.

Účinnost ženšenu a ginsenosidu Rg1

Pokud vynecháme tisíciletou tradici TČM a budeme se věnovat pouze vědeckým zdrojům, pak ženšen jako prostředek proti únavě byl zhruba ve stejné době popsán v čínských publikacích (Tsung1964tsf, Wang1983sae) a skupinou kolem Lazareva a Brechmana (Brekhman1969pig), kteří též identifikovali další rostlinu s těmito účinky, eleuterokok ostnitý. Ženšen a zvláště ginsenosid Rg1 byl jako prostředek proti únavě potvrzen baterií japonských testů na myších (Saito1974epg), jejichž autor dobře zná a cituje předcházející sovětské výzkumy. Tato práce publikovaná na slavné tokijské univerzitě pochází za zlatých časů vědecké medicíny a pro mě osobně představuje definitivní potvrzení účinnosti tohoto adaptogenu proti únavě, i kdybych nic jiného nečetl a sám sebe při svých zkušenostech se ženšenem zarytě podezíral z neobjektivity. Výzkum ale samozřejmě pokračoval dál, jednak směrem ke konkrétním aplikacím ženšenu u duševní a fyzické únavy, jednak k identifikaci dalších adaptogenů s účinky proti únavě.

Konkrétní působení při fyzické a duševní zátěži

V účinnosti na psychickou výkonnost byl ženšen shledán lepším než piracetam, který bývá často označován za nootropikum (Banerjee1982aap). Pokusy podobné těm ze 60. let byly reprodukovány i v 21. století (Kaneko2004pme) – ženšen by shledán účinným u fyzické zátěže (pracovního stresu), chladové zátěže a infekční zátěže (chřipka).

Klinicky zajímavé je působení ženšenu při chronické únavě. Dle Ellis2002epg, 58% probandů užívajících ženšen (ale jen 18% probandů užívacích placebo) hlásilo zlepšení pocitu zdraví (měřeno dotazníkem). Klinická studie Kim2013aep na 90 pacientech trpících chronickou únavou zjistila u ženšenového extraktu účinnost proti chronické únavě nad úrovní placeba, ne ale na statisticky signifikantní úrovni. Poznamenal bych že denní dávkování ve studii Kim2013aep bylo dost nízké, 1g nebo 2g denně.

Jiné adaptogeny s účinkem proti únavě

Jen heslovitě několik známých rostlin s účinkem proti únavě:

 

| 11.7.2010