Drobečková navigace

Stárnutí

Stárnutí je přirozený proces, k němuž dochází u všech organismů. Zde se soustřeďuji na stárnutí u lidí a na to, jak se vyhnout nemocem a projevům stáří – vráskám, snížené tělesné síle a výdrži, lomivosti kostí, ateroskleróze a zvýšenému riziku rakoviny. Stáří u lidí není jednoznačně vymezené. U žen je hranicí senescence klimakterium (45-60 let). Pozdní klimakterium (50+ let) sice není časté, ale vyskytuje se, stejně jako 55leté maminky. (To není výmluva pro ty, které svou biologickou povinnost zanedbávají když jim je 16, jsou nejplodnější a mají největší šanci mít zdravé miminko.) U mužů, jejichž život je tradičně o něco nebezpečnější a pomalejší, nastupuje stáří o něco později. Za starce lze jednoznačně označit až muže starší 65 let, i ti si však často zachovávají zbytkovou plodnost až do vysokého věku.

Biologické mechanismy stárnutí

Člověk patří mezi dlouhověké savce vysoce odolné proti stárnutí. Lidské tkáně včetně mozku se za života průběžně opravují a naše odolnost proti rakovině je mezi savci vynikající. Zatímco jiní savci na ní umírají už ve věku několika málo let, (hlodavci 2 roky, šelmy 10 let), náš imunitní systém za života spolehlivě likviduje desítky zhoubných nádorů, takže rakovina má u nás většinou šanci až když jsme staří a naše imunitní aktivita se sníží. Stáří na člověka přichází jakoby znenadání, obvykle mezi 65-70 rokem života, kdy se doposud nepostřehnutelné chátrání různých orgánových soustav najednou znásobí a člověk jednoho dne zjistí, že už nezvládne ani malou část svých předešlých fyzických výkonů.

Zkracování telomer a Hayflickova mez

Lidské buňky nechtějí žít navěky, protože si uvědomují, že s každým dělením se zvyšuje nebezpečí, že se z nich vyvine rakovina. Proto mají naše buňky vestavěnou tzv. Hayflickovu mez, která zabraňuje tomu, aby se dělily donekonečna. Každá buňka prostě od narození nese ve své DNA zkracovací metr, kterému se odborně říká telomera. Při každém dělení buňka z telomery ucvakne jeden bod a když telomera po několika desítkách dělení dojde, buňka se už dále dělit nechce, protože by nás ohrožovala rakovinou. Pouze pohlavní buňky mají k dispozici enzym, kterým si telomeru mohou regenerovat a tak zajistit přežití lidské populace po neomezený počet generací. Pro tělo jednotlivce to ale neplatí. Když nám začnou docházet kmenové buňky schopné dělení, ztrácíme postupně schopnost regenerace.

Ztráta schopnosti hojení a regenerace

K této nedochází najednou, ale pozvolna. U starých lidí se schopnost hojení a regenerace zpomaluje, protože začíná být těžší a těžší najít provozuschopné kmenové buňky. Starým lidem pomaleji rostou vlasy, nehty a pomaleji jim regeneruje kůže. Jsou proto náchylnější na kožní onemocnění, hlavně plísňová. Mají v krvi nižší počet krvinek, protože jejich krvetvorba je pomalejší, zatímco rychlost opotřebení krvinek zůstává konstantní. Při hojení úrazů tak asistuje o něco méně makrofágů a fibroblastů. To platí i o malých úrazech a mikrotraumatech, k nimž neustále dochází ve svalech, šlachách, kůži a kostech. Snížený počet fibroblastů, které fungují jako údržbářské buňky, způsobuje nižší pevnost pojivových tkání starců.

Vrásky

Vrásky souvisí s poškozením kolagenu a dalších biopolymerů, jež tvoří lidskou kůži a podkožní tkáň. Kolagen je vláknitá bílkovina podobná hedvábí, pavoučímu vláknu, nylonu a kevlaru. Kolagen dosahuje pevnosti oceli a je hlavní součástí vyčiněných usní, jejichž pevnost a trvanlivost všichni známe. Živá kůže vydrží ještě déle, protože ji neustále opravují specializované buňky – fibroblasty – jejichž hlavní starostí je právě údržba pojivových vláken. Živá kůže je na rozdíl od usně hebká a pružná, protože kromě kolagenu obsahuje též pružný elastin a gelovitý glykosaminoglykan – vodou nasáklý polymer tvořený hlavně polysacharidy o konzistenci sanitárního silikonu. O údržbu všech těchto součástí nutných pro zdravou, přitažlivou kůži pečují fibroblasty. Není tomu tedy tak, že bychom v mládí dostali krásnou kůži, na které postupným opotřebením přibývají vrásky. Pružnost kůže je neustále obnovovaná fibroblasty a vrásky začnou mít šanci až tehdy, když ve stáří počet fibroblastů poklesne, protože v těle začnou docházet kmenové buňky. Vráskám se tedy nevyhneme tím, že budeme kůži chránit před mechanickým námáháním a škrábanci – drobné mechanické poškození fibroblasty snadno opraví a ještě přitom naši kůži zrenovují. To, co kůži opravdu poškozuje, je sluneční radiace, která zabíjí samotné fibroblasty a další kožní buňky, včetně kmenových. Ultrafialové záření je pro kůži zlo, které je kvalitativně stejné jako pronikavá radiace z výbuchu atomové pumy. Proto jsou tropické rasy lidí černé a bledé Asiatky se opálí dohněda jen co poprvé vyjdou na sluníčko.

Šediny a pleš

Vrásky jsou závažným příznakem stáří v tom smyslu, že jejich snadno zbadatelná přítomnost na kůži ukazuje na analogické opotřebení pojivových tkání uvnitř těla. Naproti tomu šediny a pleš na nic takového neukazují. Běžná pleš na čele a temeni je typická pro muže a vzniká působením testosteronu na vlasové kořínky v těchto oblastech (proto ženy neplešatějí). Efekt stříbrných vlasů, který je podstatou šedivění, vzniká přítomností vzduchových bublinek ve vlasech a vousu. Ani šediny, ani pleš tedy v principu nejsou indikátorem žádného poškození, kromě toho, že nositeli už není 15 ani 20 let. Stříbrné vlasy jsou u příbuzných primátů (gorily) indikátorem dospělosti a stejně jako u člověka se spojují s moudrostí, nikoliv se stařeckou sešlostí. Při snaze zpomalit stárnutí není nutné se na tyto neškodné znaky zaměřovat.

Role radiace a oxidace při stárnutí

UV záření poškozuje kůži tím, že vytváří reaktivní radikály, které ničí DNA kožních buněk. Stejným způsobem se ale chová další jed, na který jsme si museli zvyknout, protože jej dýcháme – kyslík. Stejně jako radiace, i kyslík vytváří radikály a oxidované molekuly poškozující DNA buněk. Na rozdíl od slunce však kyslík nepůsobí jen na povrchu, nýbrž v celém těle. Pro svaly, tukovou tkáň, mozek, srdce a další vnitřní orgány je tudíž nepřítelem č. 1 kyslík. Až na druhém místě stojí pronikavá radiace (hlavně kosmické záření) a radiace z rozpadu přirozeně se vyskytujících radioizotopů uvnitř těla. Jako žlukne máslo a puchří guma, i tuky a polymery v našem těle se vlivem kyslíku znehodnocují. Nejvíce postižené jsou orgány s vysokou spotřebou kyslíku (mozek a srdce) a vnitřní výstelka tepen (je v nich vysoce okysličená krev). Oxidační poškození tepen způsobuje aterosklerózu, která je jednou z hlavních nemocí stáří. Kyslíkem by nejvíce trpěla samotná krev, která kyslík po těle rozvádí, avšak moudrý otec příroda na tento problém myslel a vybavil nás červenými krvinkami, které jádro a DNA vůbec nemají. Životnost červených krvinek je asi jen 10 dnů. Po této době jsou červené krvinky kyslíkem a mechanickým namáháním v kapilárách zcela opotřebované a končí svou pouť v našem krevním filtru, jímž jsou játra. Nízkou životnost mají i bílé krvinky. Na rozdíl od červených krvinek mají bílé krvinky zachovanou DNA, ale před kyslíkem se chrání tím, že se v krvi dle možnosti vůbec nezdržují a většinu času sedí ve slezině a v lymfatických uzlinách, kde jedovatého kyslíku není tolik. Odumřelé červené a bílé krvinky průběžně doplňuje krvetrvorba, která probíhá v kostní dřeni. Kyslíkem trpí i plasmatické bílkoviny a tukové kapénky, jejichž oxidace přispívá k ateroskleróze. Klíčovou funkci v údržbě krevních bílkovin a tuků opět hrají játra. Za účelem prevence stárnutí naše tělo v spánku automaticky snižuje hladinu kyslíku v krvi, takže se po probuzení musíme "rozdýchat" a rozehřát – i teplota nám totiž ve spánku klesá o 1°C, což zpomalí metabolismus a stárnutí asi o 5%. Kyslík je hlavním důvodem, proč nejsou zdravé maratony a podobná dlouhá aerobní cvičení. Proti oxidaci a radiaci nás chrání antioxidanty, z nichž nejznámější je vitamin C.

Opotřebení kloubů a chátrání imunitního systému

Stejně jako na kůži se tvoří vrásky, i ostatní tkáně ztrácejí ve stáří pevnost i pružnost. To, co jsem řekl o vráskách, lze říct i o opotřebení kloubů – mechanické opotřebení kloubů tělo průběžně opravuje, a to i u starců. Staří lidé se tedy nemusí bát své klouby zatěžovat občasným silovým sportem. Jejich klouby jsou v ohrožení jen tehdy, dojde-li k poškození kloubních údržbářských buněk – chondrocytů. Jelikož hladina kyslíku v kloubech je nízká, zdálo by se, že se kloubní buňky nemají čeho bát. To ale není pravda. Kromě kyslíku a radiace je tady však ještě další postrach, který ničí specifické populace buněk u seniorů: autoimunita. Jde o to, že z důvodu boje proti nádorům má imunitní systém schopnost selektivně zničit nežádoucí populace buněk. Imunitní systém však ve vyšším věku dělá více a více chyb, mezi které autoimunita patří. Když jsou autoimunitou postižené chondrocyty, je výsledkem revmatismus. Autoimunita však může postihovat jakoukoliv populaci buněk a může se projevit už v mládí. Tak například postižení Langerhansových ostrůvků pankreatu vede k diabetu 1. typu, postižení štítné žlázy k autoimunitní strumě, postižením kůže a sliznic vzniká lupus erythematosus a postižení neuronů vede k závažné chorobě zvané myasthenia gravis. V obecném povědomí si revmatismus patří ke stáří, ale ve skutečnosti není žádný důvod, proč by zdravý senior musel nutně autoimunitní nemoc dostat. Rubem autoimunitních problémů je u seniorů větší náchylnost k rakovině. Zestárlý imunitní systém už není tak účinný proti nádorovým buňkám. K rakovině též přispívají mutace, které se za život v buňkách seniora nahromadily.

Ateroskleróza a metabolický syndrom

Imunitní systém hraje roli i u dvou dalších nemocí stáří: aterosklerózy a diabetu. Společně s obezitou tvoří tyto nemoci tzv. metabolický syndrom, který je charakteristický pro velké procento seniorů. Kromě výše zmíněného autoimunitního diabetu (diabetes typu 1) se u seniorů ještě častěji vyskytuje diabetes typu 2, při kterém tělo přestává reagovat na obvyklé hormonální signály nasycení: insulin a leptin. Všudypřítomné sladkosti a pochoutky zvyšují metabolismus a dodávají seniorům kvantum energie, které už tito nemohou pohybem vydat. Nadváha zatěžuje klouby, zvyšuje riziko ateroskloerózy a mrtvice a ještě více odrazuje postiženého od pohybových aktivit. Nadbytečný tuk produkuje cholesterol: každých 10kg nadváhy má stejný efekt jako sníst denně 1 vejce navíc. Břišní tuk navíc produkuje imunitní hormony (interleukiny a další), čímž zvyšuje náchylnost k zánětům (Deleidi2015iad) a zhoršuje diabetes. Pro seniory neschopné odolat přejídání je proto lepší, když jim jejich blízcí zabezpečí pobyt na venkově či v luxusním zařízení, kde pochoutky nejsou k mání. (Kvůli zachování důstojnosti pacienta může být nutné odsun zorganizovat pod jinou záminkou.) Senioři tak budou mít delší a kvalitnější život a budou se moct déle těšit z pravidelných (nejméně 1x týdně) kontaktů s rodinou a vnoučaty.

Mentální funkce seniorů

Zatímco fyzická výkonnost těla slábne, duševní výkonnost zůstává u zdravých seniorů plně zachovaná až do vysokého věku. Mozek zdravých seniorů funguje stejně dobře, ne-li lépe, než u mladých. Ke stáří nepatří slabomyslnost, ale moudrost. Ke spojování stáří se senilní demencí dochází kvůli existenci Alzheimerovy choroby a Parkinsonovy choroby – chorob, které ničí mozek tím, že hromadně zabíjejí specifické populace neuronů. Naopak, běžné stařecké problémy se sluchem, které jsou důsledkem odumírání vláskových buněk vnitřního ucha, s demencí nijak nesouvisí a duševní výkonnost nepostihují.

Prevence a léčba stáří

Elixír mládí zatím současná věda nemá k dispozici, takže o kauzální léčbě stáří nelze mluvit. Prozradím tolik, že tolik diskutovaný výzkum kmenových buněk souvisí právě s tímto tématem. Ale do té doby, než naši alchymisté elixír mládí připraví, se musíme spokojit s poučkou, že stárnutí sice zpomalit lze, ale bohužel jen mírně. Tři nejúčinnější způsoby jak toho docílit jsou:

  1. Šetřit se
  2. Užívat adaptogeny
  3. Užívat antioxidační vitaminy

Mnohem výrazněji lze zlepšit situaci seniorů potlačením příznaků stáří a léčbou nemocí vysokého věku. V této roli se adaptogeny uplatní mnohem lépe. Adaptogeny zvyšující duševní výkonnost (nootropika) sice nezvýší inteligenci seniorů, ale zlepší prokrvení jejich mozku a subjektivně pociťovaný elán a chuť do života. Pokud jde o tělesnou výkonnost, ani tu nelze u seniorů vrátit zpět na úroveň 20letých mladíků. Adaptogeny ale potlačí záněty, zlepší prokrvení končetin, zrychlí regeneraci po námaze a v neposlední řadě též zlepší potenci a erekci. Není divu, že ženšen pravý, který v sobě všechny tyto účinky spojuje, se v Číně pro seniory považoval prakticky za všelék a stal se modelem pro celou kategorii sobě podobných rostlin – adaptogenů. Dalšími adaptogeny vhodnými pro seniory jsou schizandra (klanopraška), rozchodnice, vitánie snodárná a další, mezi něž patří i mnohé z našich bylin. Zatímco 20. století bylo érou antibiotik a Paracelsovských léků, dnes si vědci účinnost adaptogenů u nemocí stáří opět uvědomili. Lze jen doufat, že to postupně pochopí i praktičtí lékaři. Antioxidanty a antioxidační vitaminy uvádím až na třetím místě, protože účinek adaptogenů, jimž se zde především věnuji, nelze na pouhé antioxidační působení zredukovat.

Co to znamená šetřit se

Možná tím někoho překvapím, ale dá se říct, že dnešní městský člověk už žije z hlediska prevence stárnutí téměř optimálně. Když si uvědomíme, že stárnutí kůže nejvíce urychluje slunce a solárium, zatímco uvnitř těla je hlavním zabijákem kmenových buněk kyslík, můžeme konstatovat, že naše fyzická aktivita je dnes dostatečně malá a před sluncem nás chrání budovy, v nichž trávíme většinu času. Budovy nám navíc poskytují i ochranu navíc před kosmickým zářením, a to tím větší, čím více pater betonu je nad námi. Další snižování fyzické aktivity není už pro dnešního člověka zdravé ani vhodné – vždyt tělo máme k tomu, abychom si jej užívali dnes a ne šetřili na příští pětiletky. Denní aerobní cvičení je vítané, ale nemusí trvat déle než 30 minut. Když pomineme boj proti městské alergii, který vyžaduje aby děti nebyly drženy v přílišné čistotě a aby už v dětství přišly do styku s pylem a dalšími přírodními antigeny, tak dnešní městský člověk nemá mnoho dalších možností, jak stárnutí ještě více zpomalit. V podstatě jedinou reálnou možností je modifikace jídelníčku, z něhož je nutné vyřadit fruktózu, sacharózu a různé další "pochoutky" a místo toho do něj zařadit adaptogeny, které zvláště u seniorů významně potlačují příznaky stáří.

Jak působí adaptogeny proti příznakům stáří

Právě u starých lidí se nejvíce projeví účinek adaptogenů, které svou povahou rozšiřují zátěžové rozmezí organizmu. Nejlépe prozkoumaným adaptogenem je ženšen pravý a další druhy rodu ženšen, například ženšen americký. Kromě toho ale definici adaptogenu naplňuje velké množství dalších rostlin, z nichž mnohé vešly i u nás v běžné použití. Rozsáhlé využití ženšenu u asijských seniorů vedlo evropské botaniky k tomu, že této rostlině dali rodové jméno Panax – doslova "všehoj". Ve skutečnosti však mají saponiny této rostliny jen 4 hlavní účinky:

  1. protizánětlivý (proti zánětům, proti bolesti a proti autoimunitě)
  2. krev ředící (proti ateroskleróze a proti trombóze)
  3. NO uvolňující (zlepšuje krevní oběh a erekci)
  4. duševně aktivační

Ginsenosidy Rh1 a Rh2 tlumí zánět inhibicí genů NOS2 a COX2 inhibičním působením na jejich transkripční faktor NF-κB (Park1996gri, Park2003aag). Tento účinek má též ginsenosid Rb1, jeho deglykosylovaný metabolit sloučenina K (Park2005ieg) a též samotný aglykon panaxatriol (Oh2004sog). Tyto látky uklidňují makrofágy a (v mozku) mikroglii, čímž zamezují dalšímu poškození ischemických tkání při mrtvici (Zhu2012sliPark2012amc, Han2013eai aj.) Kombinací protizánětlivého a krev ředícího účinku je ženšen vhodný k dlouhodobému preventivnímu užívání proti mrtvici (asi jako aspirin, který se tímto způsobem u nás běžně předepisuje). Dle Lee2009paa a Lee2010iag má nejsilnější krev ředící účinek gssd. Rk1 a Rg5 (8-22x silnější než aspirin), méně účinné jsou gssd. Rg6, F4, Rk3 a Rh4 (2-4x silnější než aspirin). To ale není všechno. Ženšen má však navíc NO uvolňující účinek, kterým se podobá lékům typu Viagra (Chen1996cpg). NO, tj. oxid dusnatý, je signální molekula, která v těle zprostředkuje kromě jiného též roztažení cév a v plicích relaxaci průdušek. Relaxací žilní pleteně pyje přispívá NO k erekci, jejímž mechanismem je využití krevního tlaku. Není náhodou, že Viagra se kromě posílení potence používá i k léčbě plicní hypertenze. U ženšenu NO uvolňují hlavně gssd. Rb1 (Yu2007spn) a gssd. Rg1 (Lu2004gra), které působí na jaderní androgenní receptor (Yu2007spn). Dá se tedy říct, že ženšen je celkově blahodárný prostředek na srdce a cévy. TČM považuje v tomto směru za zvláště účinný ženšen notoginseng (Li1999aet, Jin2007iep, Liu2010pns, Joo2010isp...), jemuž ale nepřipisuje duševně aktivační účinky. U duševně aktivačních (nootropických) účinků financovala pionýrské klinické studie firma Boehringer-Ingelheim, která prodává standardizovaný ženšenový extrakt G115 i u nás pod názvem Pharmaton Geriavit a (v kombinaci s jinanem) pod názvem Pharmaton Gincosan. Tyto klinické studie zjistily, že ženšen zlepšuje paměť (Reay2010pgg, Petkov1993mes) i duševní výkon (Scholey2002adc, Reay2005sdp). Oproti běžným lékům, které působí alostericky, účinkuje ženšen na genovou expresi – proto účinky ženšenu nastupují pomaleji, ale jsou dlouhodobější a více pod kontrolou přirozených zpětných vazeb. Protizánětlivými a cévními účinky se specifické směsi panaxosidů uplatňují též v prevenci a léčbě rakoviny.

Další adaptogeny s účinkem podobným ženšenu

Účinek proti zánětu a bolesti je kromě ženšenu typický i pro jiné adaptogeny. Dá se vlastně říct, že lék, který zabírá proti bolesti, má největší šanci, že jej bude velký počet spokojených pacientů do smrti opěvovat jako zázrak boží. Ještě větší výhodou je, když jde o rostlinu neškodnou a bez nežádoucích účinků. Tyto požadavky splňuje například protizánětlivá vitánie snodárná (Rasool2006irw, Grover2010ina), nesprávně též zvaná "indický ženšen". Vitánie patří do zázračné čeledi lilkovitých a velmi připomíná mochyni židovskou třešeň. Účinek proti zánětům a bolesti je charakteristický i pro zázvor (Grzanna2005ghm) a kurkumu (Bright2007cad, Lakhan2015zep), takže si mnohdy dnes už ani neuvědomujeme, že tato "koření" neužíváme kvůli chuti, ale proto, že jde o silně účinné adaptogeny. Mezi adaptogeny patří i mnohé rostliny ze zázračné čeledi hluchavkovitých, z nichž bych zdůraznil šišák bajkalský (Yoon2009aes, Dong2015bil), který je proslulý tím, že jej TČM velmi často předepisuje proti rakovině.

Pokud obrátíme pozornost od protizánětlivých účinků k účinku na kaskádu oxidu dusnatého (NO), tak v této oblasti najdeme jinou skupinu adaptogenů do určité míry podobných ženšeni. Je to například škornice šípovitá (Dellagli2008pih), která obsahuje ikarin, přírodní inhibitor fosfodiesterázy účinkující podobně jako Viagra. Ikarin obsahuje i bylinářům známý kotvičník zemní. Jiným mechanismem (účinkem na androgenní receptor) zlepšuje mužnost zárazce pouštní, která si vysloužila přezdívku "pouštní ženšen" (Wang2012cdm). Všichni jistě chápou, že je nesprávné všechny tyto nepříbuzné rostliny označovat jako takový či onaký "ženšen". Právě proto Lazarev a Brechman zavedli kategorii adaptogenů, která skupinu "ženšeni podobných" léčiv definuje objektivně. Je zcela pochopitelné, že při hledání nových přírodních adaptogenů tito výzkumníci věnovali pozornost též rostlinám z čeledi aralkovitých, kam ženšen taxonomicky patří. Zlepšení vitality u seniorů bylo klinicky zjištěno u eleuterokoku (Cicero2004esg) v Rusku proslulého coby "sibiřský ženšen", ačkoliv eleuterokok na rozdíl od ženšenu neobsahuje unikátní metabolity a lze jej teoreticky nahradit kombinací jiných bylin (Davydov2000es).

Další hlavní účinek ženšenu – duševně aktivační účinek – je velmi žádoucí nejen u seniorů, ale i u mladých, například u návštěvníků techno párty či u studentů připravujících se na zkoušky. Tento účinek se kromě ženšenu připisuje již zmiňovanému jinanu dvoulaločnému, rozchodnici růžové, schizandře čínské a dalším adaptogenům. Můžete vyzkoušet i rostliny našich babiček z čeledi hluchavkovitých: šalvěj (ať už naše šalvěj lékařská nebo čínská šalvěj červenokořenná), oregano, meduňka, levandule a již zmiňovaný šišák bajkalský.

Problémem ženšenu je jeho cena. Kvalitní ženšen je stejně drahý jako kvalitní káva, kterou si ne všichni mohou dovolit. Některé ženšenové panaxosidy lze ale levně získat z gynostemy pětilisté (ťiao-ke-lan, angl. jiaogulan), rostliny z čeledi tykvovitých, která jako jediná další rostlina má schopnost tyto saponiny syntetizovat. V našich podmínkách lze gynostemu pěstovat jako jiné tykvovité, ačkoliv chuť jejich listů (které se kvůli saponinům konzumují) s chutí ženšenu nelze srovnat.

Zpomalení stárnutí ochranou buněk

Jak jsem psal výše, k příznakům stáří (vrásky, poškození kloubů atd.) nemůže dojít, dokud má tělo dostatek aktivních kmenových buněk, díky nimž si tkáně zachovávají schopnost regenerace. Otázkou je, jaké rostliny či léky nám pomůžou si aktivní kmenové buňky co nejdéle zachovat.

Rychlost opotřebovávání a spotřebovávání kmenových buněk v průběhu života do značné míry závisí na radiační a oxidační zátěži, které jsme vystaveni. Stárnutí lze tedy zpomalit tím, že se budeme chránit před metabolickou a radiační zátěží. Pokud jde o radiaci, tak jsme zpátky u ženšenu: Japonský radiolog Morio Jonezava již v 80. letech konstatoval, že zřejmě žádný lepší prostředek než ženšen proti radiaci zatím nemáme (Yonezawa1976rri, Takeda1981rri, Yonezawa1981rri, Takeda1982rri, Yonezawa1985rri). Ženšen snižuje rychlost odumírání buněk (Ramesh2012pgr, Kostyleva2009gpb, Kostyleva2010rab) a tím působí i proti vráskám (Kang2009erg). Účinné jsou samozřejmě i další adaptogeny. Z arzenálu TČM lze například proti radiaci vybrat účinnou kombinaci obsahující děhel čínsky, ploštičník evropský a prorostlík čínský (Kim2002reb).

Důležitější než radiace je u stárnutí vnitřních orgánů zátěž metabolická, tj. oxidační. K oxidační zátěži dochází jednak při intenzivním aerobním sportu (maratony a pod.) a při přejídání se. Pokud však nejsme obézní a netrpíme nemocí jater, nemusíme vydatných jídel bát. Své stárnutí více zpomalíme příjmem antioxidačních vitamínů C a E. Další antioxidační vitamin, vitamin A, nesmíme předávkovat. Snadno jej získáme ze živočišné potravy (máslo, ryby) a z karotenoidů. Ještě lepší než β-karoten z mrkve je lutein a zeaxantin z kustovnice a dalších zázračných lilkovitých – rajčat, papriky, mochyně a lilku černého. Kustovnice kromě karotenoidů obahuje i specifické polysacharidy, jejich společný účinek prokazatelně zpomaluje stárnutí (Cheng2015eup) a chrání zrak (Bucheli2011gbe).

Jídelníček by měl obsahovat pestrou směs léčivé zeleniny

Podobně jako blahodárný účinek kustovnice není jen kvůli přítomnosti antioxidačních karotenoidů, ale i díky dalším látkám (lycium barbarum polysacharidům, LBP), ani u dalších rostlin nelze jejich prospěšnost zredukovat jen na antioxidační index naměřený ve zkumavce. Drobné bobulové ovoce (borůvky, maliny, ostružiny, černý rybíz, dřín atd.) je zdravé nikoliv jen kvůli obsahu antioxidačních antokyanů, ale kvůli celému fytokomplexu účinných látek. Ke zpomalení stárnutí musíme konzumovat pestrou směs léčivé zeleniny a ovoce a nespoléhat se jen na jednu – byť silně antioxidační – zázračnou přísadu. Ano, šťáva z granátovníku je vysoce antioxidační, ale sama o sobě nestačí. Ano, resveratrol z hroznů je také vysoce antioxidační, ale pro zpomalení stárnutí musíme udělat víc než jen pít červené víno. Zatímco kdysi nám v jídle chybělo maso a energie, dnes nám chybí zelenina. A to nikoliv na kvantitu, ale co do pestrosti. Kdysi se jako příloha k jídlům konzumovaly hlavně bylinky, kterým se říkalo "zelí", protože byly zelené. Dnes se však význam slova zelí posunul tak, že znamená pouze na objem šlechtěný, zcela bílý kultivar jediné rostliny – Brassica oleracea.

O zapomenuté zelenině se dnes už hodně píše. Propaguje se vodnice, lebeda, polníček, artyčoky a další pozapomenuté zeleniny. Kromě toho má ale pravdu i Dr. Duke, který říká, že bychom v jídelníčku měli věnovat pozornost i rostlinám zcela divokým. Dle Dr. Dukea to, co na záhonech vytrháváme jako plevel, má často vyšší výživnou hodnotu než to, co pěstujeme jako zeleninu.

Příkladem jsou kopřivy, které mají specifický antidiabetický účinek a chrání buňky svým protizánětlivým působením. Působí též proti zbytnění prostaty, které často trápí starší muže. Kopřiva navíc obsahuje až 25% proteinu, což je u listové zeleniny vysoká hodnota. Šrucha zelná je rekordmanem na obsah minerálů (vápník, hořčík) a je v rostlinném světě ojedinělým zdrojem ω-3 nenasycených mastných kyselin. Jako zeleninu můžeme konzumovat i léčivky. Příkladem je chřest, což je původně vlastně léčivá rostlina, která se začala konzumovat jako zelenina. Do této kategorie patří i čekanka, smetánka lékařská, lichořeřišnice a četné známé i méně známé bylinky z čeledi hluchavkovitých.

Neměli bychom ale zanedbávat ani ty kvalitní zeleniny, které nejsou nikterak zapomenuté. Je to například zázračná čeleď česnekovitých, kam patří cibule a mnohé zdravé a chutné druhy česneků. Zázračná čeleď lilkovitých kromě kustovnice obsahuje i další vhodné plodiny pro seniory: rajčata (Solanum lycopersicum), papriku (Capsicum), mochyni židovskou třešeň (Physalis alkekengi), lilek černý (Solanum nigrum) a též výše zmiňovaný ajurvédský adaptogen vitánii snodárnou.

| 19.10.2010