Drobečková navigace

Hojení ran a rekonvalescence

Hojení ran má dvě fáze: fázi proliferační, kdy dochází k uzavření poranění růstem nové tkáně, a fázi remodelace, kdy se odstraní přebytečné pojivo a rána se zacelí ideálně tak, že místo zranění není poznat. Stejný proces probíhá ať už jde o úraz, nebo o chirurgickou operaci. Těsně po zranění hraje také roli imunitní systém, který ránu čistí a brání před infekcí. O tom, jestli se rána bude hojit špatně nebo dobře, často rozhoduje cévní zásobení. K jeho obnově dochází růstem nových cév a kapilár, který může omezovat celkovou rychlost hojení.

Jizva při hojení vzniká vždy, ale ne vždy musí být viditelná. Pokud k sobě cípy zranění dobře přiléhají (nebo jsou sešity) a růstová fáze hojení proběhne rychle, vytvoří se méně přebytečného pojiva viditelného jako jizva. I vnitřní zranění (natržené svaly, šlachy a další orgány) se hojí vytvořením jizvou, ta je ale skrytá pod povrchem. U zlomenin kostí je výsledkem proliferační fáze kostní svalek, který je kostním ekvivalentem jizvy. Stejně jako jizvy, i kostní svalek se s postupem času zmenšuje a remodeluje, až se přiblíží původní struktuře zlomené kosti. Úplně nakonec dochází v procesu hojení k regeneraci nervových zakončení.

Remodelace tkáně jako zrcadlový obraz zátěže

Na malou zátěž organismus často reaguje hyperadaptací – kompenzací větší, než je síla vyvolávajícího podnětu. Tento princip teoretické medicíny, který je podstatou otužování, platí mnohem obecněji. Například nízké dávky radiace vyvolávají stresovou odpověď, která má adaptogenní účinek (Joiner1999ari). Jinými slovy, jedinec občas vystavený mírné radiaci trpí mutacemi méně, než v prostředí zcela bez radiace (Jonezavův efekt). U fyzické zátěže je tomu podobně: Ač fyzická námaha zvyšuje okamžité opotřebení, občasné cvičení vede k lepšímu zdraví (tj. menšímu celkovému opotřebení) než fyzická zátěž zcela nulová. Hyperadaptací je i opálení – ztmavnutí kůže po vystavení UV záření.

Princip hyperadaptace je ve fyziologii všudypřítomný – zajišťuje adaptivní modelaci tkání nejen při hojení ran, ale i obecně při ontogenezi (tj. normálním růstu a dospívání). I v dospělosti, po ukončení fáze růstu, podléhají tělní tkáně neustálé remodelaci na principu hyperadaptace: Svalová a kolagenní vlákna, která se při zátěži přetrhnou, jsou opravena a zesílena. Ta, která se vůbec nikdy nepoškozují (nenesou zátěž), jsou po čase odstraněna jako zbytečná. Každý kdo byl v sádře ví, jak jsou svaly po nucené nečinnosti slabé. Ke štěstí svalového vlákna je potřebná i inervace – bez ní svaly atrofují, jak můžeme pozorovat u ochrnutých. Obdivuhodná struktura trámců dlouhých kostí, která inspirovala Gustava Eiffela ke konstrukci jeho věže, vzniká více-méně samovolně – kost se pod zátěží remodeluje tak, aby zátěž nesla s minimálním množstvím kostního materiálu. Fyzické cvičení a mírnou mechanickou zátěž lze tudíž řadit mezi adaptogenní vlivy.

Krevní zásobení při hojení ran a rekonvalescenci

Zranění obvykle provází větší či menší ztráta tkáně krvácení v důsledku poškození cév. K hojení tudíž neodlučně patří i regenerace cévního řečiště – vrůstání nově vytvořených kapilár do hojícího se místa. Léčiva s pozitivním vlivem na regeneraci cév mají dobrou šanci, že budou zrychlovat i hojení zranění a rekonvalescenci. V důsledku ischemie může zraněné místo podlehnout odumření (nekróze). Aby poškozená tkáň přežila a zhojila se, je nutné obnovit její krevní zásobení. Z tohoto důvodu má pijavka lékařská (Hirudo medicinalis), odbornice krevní zásobení, na kontě nejednoho zázračně vyléčeného pacienta s přišívanými prsty. (Tato její schopnost je patrně i důvodem účinnosti pijavky u ischemické choroby srdce a srdeční mrtvice. Jako biologa by mě zajímalo, jestli jsou rudé pruhy pijavky lékařským odznakem jako u krevetky pruhované, nebo je má jen tak náhodou. Další nelidské léčitele najdete v článku Martiny Balzarové. Za odbočení se omlouvám.)

Regenerace tkáně jako faktor rozhodující o nemoci a zdraví

Každá tkáň v každé chvíli podléhá zároveň vlivům ranivým (mechanické namáhání, chemické poškození, radiační poškození...) a hojivým (přirozená regenerace tkáně). U zdravých lidí za běžných okolností hojivé vlivy vysoce převažují nad ranivými. Větší zranění (úraz) je náhlá, jednorázová událost a hojení je přirozeným procesem návratu ke zdraví. U lidí trpících chronickou nemocí to ale může být jinak. Tkáň postižená chronickou nemocí je trvale vystavena poškozujícímu vlivu a pokud tento převáží nad regenerací, vznikají nehojící se rány. Například chronické civilizační nemoci jako cukrovka nebo žilní varixy (křečové žily, hemoroidy, varixy jícnu) mohou způsobit ischemii kůže a vytvoření bércového vředu, který se nehojí prostě proto, že nedostatečné krevní zásobení neumožňuje regeneraci postiženého místa. I mírné zrychlení hojivých procesů, například zlepšením krevního zásobení, může vést k vyléčení chronické nemoci.

Hojivé a rekonvalescenční účinky rostlinných adaptogenů

V 20. a hlavně v 21. století byl u mnoha rostlinných adaptogenů experimentálně potvrzen regenerační účinek na tkáně savců. Tyto účinky adaptogenů se využívají jednak ke zlepšení vzhledu pokožky, k hojení některých typů kožních zánětů, zpomalování procesů stárnutí a též u závažnějších zranění a rekonvalescenci u pooperačních stavů. U modelového adaptogenu ženšenu pravého byl zjištěn pozitivní vliv také u popálenin a kožních zranění. Účinek adaptogenů při hojení ran lze zčásti vysvětlit regeneračním vlivem na krevní řečiště (růst kapilár atd.)

Hojivé a rekonvalescenční účinky ženšenu

Starobylé učebnice TČM popisují využití ženšenu pravého k léčbě některých kožních zánětů (atopická dermatitida atd.), při zraněních kůže a též při větších úrazech. Studiem literatury jsem dospěl k názoru, že tento účinek je reálný a není jen artefaktem sklonu k nepublikování negativních výsledků (jak je tomu dle mého názoru například u studií popisujících přímý protirakovinný účinek ženšenu). Pozitivní účinek ženšenu na hojení zranění se dnes nejčastěji využívá u pooperačních stavů. Většina studií z této oblasti pochází z několika posledních let:

Další adaptogeny a léčivé rostliny s hojivými účinky

Ženšen je významný hojivý adaptogen a dalo by se o něm mluvit déle, ale účinné jsou i jiné adaptogeny a léčivé rostliny. Německá studie Wang2013wpf studovala účinek TČM bylin na přežívání a dělení lidských keratocytů. Nejúčinnější zde byla pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa), mírně účinný byl ženšen notoginseng, děhel čínský a zimolez japonský (Lonicera japonica). Dle Chen2013ain astragalosid IV kozince blanitého měl pozitivní vliv na hojení ran a omezení zjizvení. Pozitivní vliv antioxidačního kurkuminu na hojení ran sumarizuje (Tejada2016whe). TČM má své vlastní kombinace těchto i jiných rostlin, tradičně předepisované při úrazech. Mezi další hojivé adaptogeny se řadí vrcholák tříslovinný (Terminalia chebula, Bag2013dtc), kamejka lékařská (Lithospermum officinale) a též různé rostliny méně známých tradičních kultur. Účinné jsou i naše tradiční léčivé rostliny: ostružina, bez, dřín, kostival a mnohé další, dokonce i obyčejné zelí (Rebolla2013ebo). Lesklokorka zlepšuje hojení ran, 22508065.

| 23.10.2010