Drobečková navigace

Kurkumovník dlouhý (Curcuma longa L.)

Kurkumovník dlouhý (Curcuma longa)
Kurkumovník dlouhý (Curcuma longa)

Kurkumovník neboli kurkuma patří do čeledi zázvorovitých (Zingiberacae) a zázvor připomíná jak vzhledem, tak i léčivostí. Stejně jako zázvor je to statná bylina výšky až 1m, která má pod zemí oddenek podobný zázvorovému, ale odlišný barvou i chutí. Barva kurkumového oddenku je mnohem sytější než zázvor, až oranžová. Chuť je méně pálivá a více hořká. Jako jiné zázvorovité je navíc kurkuma nádherná dekorativní tropická rostlina, kterou lze s trochou trpělivosti pěstovat i jako pokojovou rostlinu (návod k pěstování).

Kurkuma patří mezi tradiční prostředky Ajurvédy a TČM používané hlavně jako prostředek proti zánětům a diabetu. V dnešní době se větší pozornost věnuje též protirakovinným vlastnostem kurkumy.

Obsahové látky kurkumy

Kurkuma obsahuje asi 6% silice a asi 5% kurkuminoidů. Nejdůležitějším kurkuminoidem je kurkumin. Nemusí nás ani tak zajímat, že chemici kurkumin řadí mezi polyfenoly a terpenoidy. Stačí když se na molekulu podíváme: díky dvojným vazbám je od pohledu vodivá a elektrický náboj v ní snadno osciluje od jednoho fenolového kruhu k druhému. Fenolové kruhy se tak chovají jako plotny kondezátoru a celá molekula kurkuminu jako rezonátor na frekvenci viditelného světla. Tím je daná intenzivně žlutá barva kurkumy.

Díky své vodivosti je kurkumin velmi silný antioxidant. Atomy kyslíku vyčnívající z vodivého skeletu totiž snadno redukují oxidované sloučeniny a inaktivují volné radikály. Při měření antioxidační síly kurkuminu se zjistilo, že kurkumin v koncentraci 15μg/ml z 97% inhiboval lipidickou peroxidaci emulze kyseliny linolové (Ak2008ars), což je velmi silný antioxidační účinek. Kromě kurkuminoidů obsahuje kurkuma prchavé terpenoidy, z nichž nejdůležitější je α-turmeron, β-turmeron a zingiberen.

kurkumin
kurkumin
α-turmeron
alfa-turmeron
zingiberen
zingiberen

Účinnost kurkumy

kořen kurkumy

Lze s naprostou jistotou říct, že kurkuma do našeho jídelníčku patří a její používání je zdravé. Když totiž vaříme polévku, dáváme do ní polévkovou zeleninu nejen proto, abychom získali látky v zelenině obsažené, ale též proto, abychom antioxidanty (hlavně vitaminem C) v zelenině obsaženými chránili ostatní přísady před oxidačním znehodnocením. Zatímco vitamin C účinkuje hlavně ve vodní fázi, kurkumin z kurkumy chrání hlavně tuky. Nejde tedy o chuť a dokonce ani o barvu kurkumy, ale právě o její antioxidační účinek. Mnohem většími nejasnostmi byl však obklopen systémový účinek kurkuminu.

Kurkumin – jednoduchá látka se složitou farmakodynamikou

Kurkuma je vynikajícím příkladem rostliny, u které si běžný člověk ušetří spoustu námahy a pochybností, když uvěří tradičním systémům medicíny (TČM a Ajurvéda) a nebude pátrat po vědeckém důkazu její účinnosti. Dle TČM a Ajurvédy je totiž kurkuma jednoznačně léčivá, zatímco pochopit a potvrdit její léčivost vědecky je mimořádně obtížné i pro odborníky. Upřímně řečeno, z tohoto faktu nemám jako vědec radost. Nelíbí se mi, že výhodu mají slepě věřící, pociťuji jakousi vnitřní nespokojenost nad tím, že my vědci jsme u kurkumy jen od toho, abychom nakonec po dlouhém zkoumání řekli "Ano, TČM a Ajurvéda měly pravdu." Když už to ale musíme uznat, tak zase lze případ kurkumy využít jako příklad toho, jak těžké je vědecky vysvětlit leckteré očividné jevy v říši bylin. Kurkuma je totiž vlastně velmi jednoduchá. Má jen jednu léčivou látku – kurkumin. Přesněji, turmeron, zingiberen a další látky kurkumy také mají určité účinky (viz např. Chen2017ata), ale kurkumin je zdaleka nejdůležitější. Podívejme se tedy, jak může jediná látka dlouhá léta mást vědce, zatímco čínskoindičtí šarlatáni mají klidné spaní a navíc ještě i pravdu.

Tradiční systémy medicíny – TČM a Ajurvéda – připisují kurkumě účinek proti zánětu a bolesti, zvláště proti bolesti kloubů a revmatické artritidě, dále pak při menstruačních potížích, zažívacích problémech a zevně při kožních chorobách. Jedním z dobrých vědeckých článků popisujících tyto vlastnosti nejen u kurkumy, ale i u zázvoru je Lakhan2015zep. Tyto vlastnosti věda připsala kurkuminu. Je prokázané, že kurkumin má v lidském těle rozsáhlé protizánětlivé a protirakovinné působení (Sharma2007ppc). Z dnešních publikací lze uvést Tejada2016whe, dle které kurkumin zlepšuje hojení zranění, klinickou studii Panahi2017aec, dle které kurkumin zlepšuje metabolické zdraví diabetiků a přehled Basnet2011cam věnovaný preventivnímu působení kurkuminu proti rakovině. Ale i mnohem starší publikace z poloviny 20. století toto o kurkuminu věděly.

kořen kurkumy

Na první pohled tedy vědcům všechno sedělo. To ale jen do té doby, než se přišlo na to, že proti očekávání se kurkumin z trávicí soustavy do krevního oběhu nevstřebává, přesněji vstřebává se velmi málo. Vědci už v 80. letech 20. století pochopili, že kurkumin se ze střeva vstřebává příliš málo k tomu, aby to vysvětlilo tradiční indikace kurkumy. Stohy tehdy dostupných publikací o pozitivním účinku kurkuminu se rázem jevily jako přehnaně optimistické. Vyvstala otázka, jak to, že kurkuma vůbec působí? Na ni se vědcům v 80. a 90. letech 20. století nabízelo několik možností vysvětlení:

  1. Kurkumin proniká do těla v mnohem větším množství, než se myslelo.
  2. Kurkumin účinkuje v těle v mnohem menších koncentracích, než se myslelo.
  3. K účinnosti kurkumy stačí léčivé působení kurkuminu v trávicí trubici.
  4. Nositelem účinku kurkumy je snáze vstřebatelný turmeron, zingiberen a další.
  5. Kurkuma je mnohem méně účinná, než uvádí TČM a Ajurvéda.

Každá z těchto možných vysvětlení mělo své zastánce a publikace, které jej podporovaly. Tak například možnost 3. podporovaly publikace dokumentující pozitivní vliv kurkuminu u pacientů s různými poruchami trávení, jak potvrdila studie Thamlikitkul1989rdb. Světová zdravotnická organizace (WHO) ve svém názoru na kurkumin ustrnula na pozici, že je systémově neúčinný, protože se nevstřebává a léčivě působí jen v zažívacím traktu.

Ovšem to, že se kurkumin nevstřebává, je samo o sobě chemicky podivné. Protáhlá molekula kurkuminu je sice trochu polární, ale pořád dosti malá, takže se jako had může proplížit lipidickou membránou do střevních buněk a odtud do krevního oběhu. Proč se tedy nevstřebává? Po dlouhém zkoumání se přišlo na to, že kurkumin se vlastně vstřebává, ale čelí dvojímu druhu aktivní obrany našeho těla před jedy. První obranou je specifický přenašeč zvaným BCRP (Breast Cancer Resistance Protein), který pumpuje kurkumin zpátky do střeva. Tento protein nás chrání před různými jedy a lidé, kteří ho nemají v pořádku často – jak název napovídá – chytnou rakovinu prsu. Objev BCRP byl jedním z triumfů současné bioinformatiky. Druhou obranou proti kurkuminu je činnost jaterních buněk, které kurkumin vyhodnotí jako podezřelý, ocejchují jej zbytkem kyseliny glukuronové (což je modifikovaná glukóza) a ve formě glukuronátu jej pumpují žlučí zpátky do střeva. Připevněný polární zbytek zamezí opětovnému průniku kurkuminu do krve a navíc informuje střevní buňky, že označená molekula má zůstat nevstřebaná. Naše jaterní buňky neváhají obětovat za každou molekulu kurkuminu jednu celou molekulu glukózy, jen aby byla jistota, že kurkumin zůstane venku. Nejsou prostě dost sečtělé k tomu, aby odlišily kurkumin od chemicky podobných jedů.

pepř

Znamená to tedy, že kurkumin vždy zůstává mimo krevní oběh a je proto neúčinný? Po ještě delším zkoumání se přišlo na to, že nikoliv. V našem trávicím traktu se totiž vyskytují dvě situace, při kterých se kurkumin přeci jenom vstřebá do oběhu. Ta první nastává tehdy, když se nějakým způsobem poruší slizovitá vrstva na povrchu naší trávicí sliznice. Náš trávicí povrch je totiž díky střevním klkům obrovský a jakmile se ochranný sliz z nějakého důvodu naruší (např. střevní choroba nebo specifický druh potraviny, který slizovitou vrstvu narušuje), hadovitá molekula kurkuminu začne pronikat do krevního oběhu v takovém množství, že BCRP ani játra jej nestačí pumpovat ven. Druhým případem, kdy se kurkuminu podaří dosáhnout léčivé koncentrace je tehdy, když si do jídla kromě kurkumy přidáme i pepř. Pepř totiž obsahuje piperin, který nejenže mu dodává peprnou chuť, ale především inhibuje zpětný transport kurkuminu do střeva ve formě glukuronátu.

Když tedy jíme kurkumu každý den, jak to běžně dělají Indové, přeci jenom se nám stane, že se díky pepři či jiným okolnostem léčivý kurkumin přeci jenom dostane do krevního oběhu. Takže nakonec má TČM i Ajurvéda ohledně prospěšnosti kurkumy pravdu. A teď už mi zbývá jen doznat, že jsem tento příběh trošku zjednodušil a když chcete vědět, jak to je úplně přesně, můžete si sami přečíst publikaci "Physiological barriers to the oral delivery of curcumin" z roku 2012 (Berginc2012pbo). Když tedy máte zájem prakticky vyzkoušet léčivé účinky kurkuminu (jejichž seznam najdete třeba v recentním přehledu Kunnumakkara2017cgn), přidejte si do jídla i trochu pepře.

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.

Související články