Drobečková navigace

Jak můžou adaptogeny vůbec fungovat?

Adaptogeny nemají a nesmí mít hlavní účinek. Z definice nesmějí natrvrdo ovlivňovat žádný fyziologický parametr v plus ani mínus směru. Jak tedy můžou fungovat? A fungují vůbec? Jak můžou mít tolik blahodárných účinků, když řádné léky mívají obvykle jen jeden? Na tyto a podobné pochyby zde odpovídám.

Fungují vůbec adaptogeny?

Ano. Dost na to, aby se je vyplatilo kupovat, či vyhledávat v lese (což bývá nákladnější). Ale nejde o zázrak. Jejich účinek je mírný, často působí změnou genové exprese, tedy pomalu a bez dramatických průvodných jevů. Avšak jejich účinné látkym lze extrahovat, krystalizovat a měřit. U ženšenu jsou to panaxosidy, u rozchodnice salidrosid, u schizandry schizandrin, u šišáku bajkalin, u vitánie vitaferiny, u bakopy bakosidy, atd.

Jak můžou fungovat, když nemění fyziologické parametry?

Jak můžou být účinná farmaka, která z definice nesmí u zdravého organismu jednosměrně měnit žádný fyziologický parametr? Odpověď je snadná: Adaptivně. Často je vysvětlením adaptivního účinku přítomnost látek (či jediné látky) s protichůdnými účinky. Dá se říct, že přítomnost protichůdných, vzájemně se vyvažujících účinků je pro adaptogeny typická. U zdravých se jejich podání nijak neprojeví. Jakmile je však organismus vystaven zátěži, dojde k narušení rovnováhy a adaptogen začne působit ve směru návratu ke zdraví. Nejlepší je to ilustrovat na příkladu, jímž je modelový adaptogen ženšen.

Protichůdné účinky ženšenu

  1. Aktivita NO syntáz. Oxid dusnatý (NO) je důležitá signální molekula, kterou produkují enzymy zvané NO syntázy. Na různé typy NO syntáz působí ženšen opačně. Blokuje NO syntázu 2 (NOS2), čímž tlumí zánět (Park1996gri, Park2003aag, Oh2004sog, Oh2004sog, Bae2006grr), ale posiluje NO syntázu 3 (NOS3), čímž rozšiřuje cévy a mimojiné též zlepšuje erekci.
  2. Krevní tlak. Účinkem na výše zmíněnou NOS3 ženšen dle potřeby rozšiřuje cévy, aniž by natvrdo zvyšoval koncentraci NO. Pouze zesiluje zpětnou vazbu redukující zvýšený krevní tlak. Při nízkém krevním tlaku proto jeho účinek není hypotenzní.
  3. Typ imunitní odpovědi. Jsou dva vzájemně si konkurující typy imunitní odpovědi, mezi nimiž musí imunitní systém při každé infekční zátěži najít rovnováhu: typ 1 (cytotoxická odpověď) je určená proti rakovině a virům, typ 2 (protilátková odpověď) hlavně proti bakteriím. Ginsenosid Rh1 působí ve směru odpovědi typu 1 (Yu2005pgd), zatímco ginsenosidy F1 a Rg1 zesilují konkurenční antibakteriální imunitu typu 2 (Lee2004gre, Yu2005pgd). Celkový účinek ženšenu vyznívá ve prospěch protirakovinné a protivirové imunity (Christensen2009gcb).
  4. Růst kapilár. Některé ženšenové saponiny zrychlují růst kapilár, jiné jej zpomalují. Konkrétně, ginsenosid Rg1 a S epimer ginsenosidu Rg3 zrychlují růst cév působením na glukokortikoidní receptor (Cheung2011gia, Sengupta2004may, Kwok2012sg2), zatímco ginsenosid ginsenosid Rb1 a sloučenina K růst kapilár zpomalují (Sengupta2004may).
  5. Psychostimulační účinky. Ginsenosid Rb1 snižuje agresivitu (u myší), ginsenosid Rg1 ji mírně zvyšuje, přičemž celkově je ženšen mírně uklidňující (Yoshimura1988ace).
  6. Hladina stresu. Ženšen stabilizuje stres, přesněji hladinu stresového hormonu kortizolu (Kim2003egs aj.)

Adaptogeny též vytvářejí iluzi léčivosti u mnoha zdánlivě nesouvisejících nemocí tím, že působí na společnou příčinu jejich vzniku, která je spojuje. Tak třeba u modelového adaptogenu ženšenu má jeho účinek proti zánětům dopad na játra, mozek, prevenci a léčbu mrtvice (jako jiný lék proti zánětu – aspirin) a všechny bolestivé stavy. Analgetický účinek obecně vytváří iluzi, jakoby bylina či lék léčila mnoho nemocí. Účinek ženšenu proti zánětům má také dopad na bolesti kloubů a velké množství autoimunitních chorob, a to všechno díky působení na jeden jediný fyziologický systém.

Proč adaptogeny fungují?

Přesněji: Jaké mají rostliny důvody vyvíjet inteligentní léčiva k užitku živočichů? Ukazuje se, že tyto důvody existují. Ženšen totiž žije v podmínkách naprostého zástinu a energetického úsporna. Za celé první vegetační období mu vyraší jen jeden list. V druhém vegetačním období mu vyraší pouhé dva listy. Když je utrhneme, nové už v ten rok nevyrostou. A tyto listy provádí fotosyntézu pod hustou klenbou tajgy a lesů Dálného Východu. Je jasné, že když v třetím roku konečně nasadí květy a plody, nemá pro bobule cukru nazbyt. A tak používá jako lákadlo léčivé látky. Způsob rozšiřování, který ženšen v přírodě používá, je totiž zoochorie – rozšiřování živočichy. Lesní rostliny mají i jiné možnosti – například epizoochorii, při níž se semena háčky přichytí na srst zvěři. Ale ženšen zvolil luxusní způsob, protože je natolik léčivý, že nemusí spoléhat na náhodně procházející zvířata.

Otázka:
Proč je ženšen silně léčivý?
Odpověď:
Aby byl atraktivní pro ptáky a jiné živočichy, kteří konzumují jeho bobule.
Otázka:
Proč je adaptogen?
Odpověď:
Kdyby nebyl, hůř by se na lesním tržišti uplatnil.
Otázka:
Proč do svých bobulí nedává třeba cukr?
Odpověď:
Nemůže si to dovolit. Roste v podmínkách naprosté energetické nouze – v bylinném patře vysokého lesa.
Námitka:
Syntéza molekul panaxosidů je také drahá.
Odpověď:
Léky jsou pro daleko atraktivnější, než cukr, jímž oplývají plody stromů a jiných rostlin. Bobule ženšenu ční z podrostu a zářivou lékařskou červení zdaleka lákají k zoochorii.

Jinými slovy, co ženšeni chybí na kvantitě energie, dohání kvalitou léčivých látek, které nabízí. Pohroma na něj přišla až poté, co se v tajze objevila jistá opice zvaná Homo sapiens, která se nespokojila s konzumací bobulí a místo začala vykopávat jeho kořen, kde své léčivé látky ukládá. Divoce rostoucí ženšen je dnes kvůli této opici ve větší části původního areálu vyhuben.

V podobné situaci je i mnoho dalších adaptogenů

Ač další tak extrémní případy jako ženšen neznám, z léčivosti lze podezírat všechny lesní bobule, které nejsou sladké. Takovou je například klanopraška čínská. Tato lesní liána také nemá energie nazbyt, šplhá po stromech za sluncem a její plody jsou kyselé (rusky "limonnik"), zato však plné schisandrinů a vitaminů. Ač méně luxusní než ženšen, přeci jenom se jí čínsky říká "bobule pěti chutí" kvůli bohatství léčivých látek. Do farmacie fušuje i kustovnice, mochyně, vitánie, borůvka, šípek, dřín... Čím je rostlina energeticky bohatší, tím obyčejnější látky obvykle nabízí. Šípek třeba hlavně vitamín C a pouštní plodiny (datle, fíky, rohovníky...) hlavně cukr.

Další námitka:
A co lesní byliny jedovaté? Jejich bobule jsou často jenápadné lékařskými barvami (konvalinka, lýkovec...), nebo jsou prezentované tak, jakoby přímo říkali "sněz mě, jsem léčivá" (vraního oko čtyřlisté). A přece jsou prudce jedovaté.
Odpověď:
Mají své zákazníky. Pro některé ptáky je toxicita jejich saponinů více než 100x nižší než pro savce. Vždyť o člověka, který už beztak vykopává jejich kořeny, vůbec nemají zájem. Inteligencí a rýči neobdaření ptáčci jim svědčí mnohem lépe. Jinak výborná námitka, protože navádí i na ještě další ekologický důvod existence adaptogenů – ten, který vězí v nás.

Důvody, které vězí v nás

Kdybychom věřili v magii a nevěděli o pojmu adaptogen, přeformulovali bychom titulní otázku tohoto článku na: Proč jsou některé rostliny zázračné? Přesněji, proč je mezi přírodními léčivy tolik zázračných bylin, které mají spoustu pozitivních účinků a ani jeden negativní? Takže se analogicky ptejme: Proč je člověk zázračná opice?

Otázka:
Proč se můžeme těšit z antioxidačních a antidepresivních účinků čaje, kávy a kakaa, zatímco psi a kočky by z nich měli leda zánět ledvin?
Odpověď:
Protože pocházíme z tropů, kde se naše geny kromě chytrosti a poskakování z větve na větev naučily též dobrým vztahům k fytokomplexům čeledí slézovitých, morušovitých, aralkovitých, arekovitých, routovitých, cesmínovitých, myrtovitých, vavřínovitých, pepřovitých, zázvorovitých, mořenovitých, olověncovitých, vrcholákovitých, hrnečníkovitých, láhevníkovitých, mýdelníkovitých, sazaníkovitých, klejichovitých, smuteňovitých, smldincovitých, komulovitých, kacibovitých, paznehtníkovitých, ještěrořepovitých a dalších, o nichž zvěry méně botanické ani nechyrují.

Tyto znalosti jsou fyzicky reprezentované v našich genech, jež nám umožňují bez újmy přestát konzumaci většiny rostlin, včetně těch takzvaně jedovatých (lilek černý, břečťan, škumpa, pámelník, ptačí zob...) Je sice pravda že ptačí zob, nádherné plody konvalinky a léčivou bobuli vraního oka ptáci snášejí podstatně lépe než my, ale člověk se na rozdíl od kanárků a andulek zase neotráví perseinem obsaženým v superléčivém avokádu. (Aby je neoklovali nějací tropičtí špačci, než uzraje pro konzumenta, jemuž je určené.) Tato naše evoluční znalost se projevuje na molekulární úrovni stovkami proteinů BCRP, Pgp, MRP, UGT a dalších. Fungování přírodních adaptogenů je u lidí je tedy postaveno i na  milionech let naší koevoluce s rostlinami.

| 10.5.2018