Drobečková navigace

Proč některé rostliny působí jako adaptogeny?

Existence přírodních adaptogenů – zdraví vysoce prospěšných bylin bez nežádoucích účinků – je jev, který lidé kdysi vysvětlovali magicky. Mocí božstev a lesních duchů. I dnešní lékaři však na účinky důležitých adaptogenů leckdy hledí jako na příběhy z říše nadpřirozena. Jak může ta či ona rostlina mít tolik pozitivních účinků, když řádné, v lékárnách prodávané léky mají obvykle jen jeden? Tak to jsou hned dvě otázky najednou. Koncept jednoho hlavního účinku a spousty vedlejších, často nežádoucích účinků je typický pro tzv. paracelsovské léky, které v lékárnách i v legislativě dominují. V lesní lékárně naproti tomu dominují rostliny, které se snaží naplňovat definici adaptogenu, seč jim síly stačí. A teď se s využitím modelového adaptogenu ženšenu podívejme na ta lesní božstva, která to způsobují.

Otázka "Proč?" má v biologii dva druhy odpovědí

Když se v biologii ptáme, proč má nějaký organismus takové a ne jiné vlastnosti, lze dát dva smysluplné typy odpovědi: mechanistickou a kauzální. Nejlepší bude to vysvětlit příkladem.

Položme si otázku: Proč kočka ve tmě dobře vidí?

Mechanistická odpověď: Protože má v očích zeleně světélkující vrstvu tapetum lucidum, díky které světelné paprsky procházejí sítnicí dvakrát a mají dvounásobnou šanci být zachyceny. A též proto, že má širší duhovku, průzračnější rohovku, čočku a sklivec, citlivější tyčinky a účinnější zpracování signálů v mezimozku a zrakové kůře.

Kauzální odpověď: Aby dobře chytala myši.

O mechanistické odpovědi lze donekonečna diskutovat. Lze se hádat, že paprsky ve skutečnosti sítnicí procházejí méně než dvakrát, že kočičí optika není průzračnější než naše, že mezimozek s jejím nočním viděním nesouvisí, že zapomínáme na její vousy... Skutečnou podstatu věci však naprosto jasně zachycuje odpověď kauzální, začínající slůvkem "aby". A tuto odpověď můžeme dobře vztáhnout i na lvy, tygry a jaguáry, ač ti drobné hlodavce nechytají. Zkusme si tímto způsobem počínat i u adaptogenů – konkrétně u jejich modelového představitele ženšenu.

Mechanistická odpověď:

Působení adaptogenů na společné příčiny nemocí

Mnohé nemoci spojuje skrytá společná příčina vzniku. Pokud léčivo působí na tuto příčinu, zdá se jakoby léčil vícero nemocí zároveň. Typickým příkladem této situace jsou imunomodulační účinky ženšenu.

  • Účinek proti zánětům ... má dopad na játra, mozek, uplatní se při mrtvici (jako jiná antiflogistika), tlumí bolest
  • Účinek proti bolesti ... zdá se, jako by léčil mnoho chorob
  • Účinky proti autoimunitnímu poškození, které je odpovědné třeba za revmatické bolesti kloubů, zánět štítné žlázy, diabetes typu I, neurodegenerační choroby, lupus, psoriázu a desítky dalších chorob.

Seznam účinků ženšenu může budit nedůvěru už jen svou délkou. I autoři vědeckých přehledů někdy pociťují potřebu se za rozsah účinků ženšenu omlouvat (Attele1999gp, Davydov2000es). Velké množství zdánlivě nesouvisejících indikací ženšenu je důsledkem modulačních účinků ženšenu na klíčové biochemické signální dráhy – ženšenové panaxosidy interagují relativně malým počtem jaderních a membránových receptorů, které mění genovou expresi v celém těle a hrají roli při mnoha různých nemocech:

Protichůdné účinky typické pro adaptogeny, demonstrované na ženšeni

Důležitou vlastností ženšenu a jiných adaptogenů je přítomnost protichůdných účinků. Na zdravý organismus totiž adaptogen nemá znatelně působit. Má se chovat decentně. Ne však proto, že by výrazných účinků nebyl schopen, ale proto, že jeho účinky se vzájemně vyvažují. Jakmile je organismus vystavený zátěži, fyziologické parametry se posunou, protichůdné účinky přestanou být v rovnováze a adaptogen začne působit ve směru návratu k normálu. Hezká pohádka, že? A nebyla to pohádka, ale přímo definice adaptogenu v dramatickém podání. Lze donekonečna diskutovat a se hádat, jestli steroidní saponiny ženšenu účinkují přesně takto, nebo jen vyvolávají stresovou reakci (jako steroid glycyrrhizin lékořice) a imunitní poplachovou reakci (jako steroid ergosterol z hub), nebo ani to ne. Je ale nesporné, že protichůdné u ženšenu existují a že nesvědčí o tom, že by půlka výzkumníků jeho působení na ten-který fyziologický parametr špatně měřila.

Příklad 1:
Hladina stresu. Ženšen stabilizuje stres, přesněji hladinu stresového hormonu kortizolu (Kim2003egs aj.)
Příklad 2:
Psychostimulační účinky. Ginsenosid Rb1 snižuje agresivitu (u myší), ginsenosid Rg1 ji mírně zvyšuje, přičemž celkově je ženšen mírně uklidňující (Yoshimura1988ace).
Příklad 3:
Typ imunitní odpovědi. Jsou dva vzájemně si konkurující typy imunitní odpovědi, mezi nimiž musí imunitní systém při každé infekční zátěži najít rovnováhu: typ 1 (cytotoxická odpověď) je určená proti rakovině a virům, typ 2 (protilátková odpověď) hlavně proti bakteriím. Ginsenosid Rh1 působí ve směru odpovědi typu 1 (Yu2005pgd), zatímco ginsenosidy F1 a Rg1 zesilují konkurenční antibakteriální imunitu typu 2 (Lee2004gre, Yu2005pgd). Celkový účinek ženšenu vyznívá ve prospěch protirakovinné a protivirové imunity (Christensen2009gcb).
Příklad 4:
Aktivita NO syntáz. Oxid dusnatý (NO) je důležitá signální molekula lidských tkání, jejíž produkci zabezpečují enzymy NO syntázy. Na různé typy NO syntázy působí ženšen opačně. Blokuje NO syntázu 2 (NOS2), čímž tlumí zánět (Park1996gri, Park2003aag, Oh2004sog, Oh2004sog, Bae2006grr), ale posiluje NO syntázu 3 (NOS3), čímž zlepšuje prokrvení a erekci. Zde nejde o pravý protichůdný účinek, protože NOS2 a NOS3 jsou ve skutečnosti různé fyziologické systémy, stojí však za připomenutí.
Příklad 5:
Krevní tlak. Působením na výše zmíněnou NOS3 v cévách ženšen usnadňuje přirozenou produkci NO, aniž by sám NO obsahoval nebo přímo vytvářel. Tím zesiluje zpětnou vazbu reakce cévního průřezu na rychlost průtoku krve. Přetížené cévy se více uvolní a na zvýšený krevní tlak má větší tendenci se vrátit k normálu. Při snížení krevního tlaku se však produkce cévního NO i v organismu medikovaném ženšenem zastaví a lidé s hypotenzí tak nejsou účinkem ženšenu proti hypertenzi ohroženi.
Příklad 6:
Růst kapilár. Některé ženšenové saponiny zrychlují růst kapilár, jiné jej zpomalují. Konkrétně, ginsenosid Rg1 a S epimer ginsenosidu Rg3 zrychlují růst cév působením na glukokortikoidní receptor (Cheung2011gia, Sengupta2004may, Kwok2012sg2), zatímco ginsenosid ginsenosid Rb1 a sloučenina K růst kapilár zpomalují (Sengupta2004may).
Kauzální odpověď:

Ekologické důvody léčivosti ženšenu

Ženšen žije v podmínkách naprostého zástinu a energetické úspornosti. Za celé první vegetační období mu vyraší jen jeden list. V druhém vegetačním období mu vyraší pouhé dva listy. Když je utrhneme, nové už v ten rok nevyrostou. A tyto listy provádí fotosyntézu pod hustou klenbou tajgy a lesů Dálného Východu. Je jasné, že když v třetím roku konečně nasadí květy a plody, nemá pro bobule cukru nazbyt. A tak používá jako lákadlo léčivé látky. Způsob rozšiřování, který ženšen v přírodě používá, je totiž zoochorie – rozšiřování živočichy. Lesní rostliny mají i jiné možnosti – například epizoochorii, při níž se semena háčky přichytí na srst lesní zvěři. Ale ženšen zvolil luxusní způsob, při kterém nemusí spoléhat na náhodně procházející zvířata.

Otázka:
Proč je ženšen silně léčivý?
Odpověď:
Aby byl atraktivní pro ptáky jiné živočichy, kteří konzumují jeho bobule.
Otázka:
Proč je adaptogen?
Odpověď:
Kdyby byl jedovatý jako paracelsovské léky, nebyl by pro své konzumenty atraktivní.
Otázka:
Proč do svých bobulí nedává méně sofistikované lákadlo, třeba cukr?
Odpověď:
Protože si to nemůže dovolit. Roste v podmínkách naprosté energetické nouze – v bylinném patře vysokého lesa.
Námitka:
Syntéza účinných látek ženšenu je také energeticky náročná.
Odpověď:
Léky jsou pro živočichy daleko atraktivnější, než pouhé výživné látky, jimiž oplývají plody stromů a rostlin slunných stanovišť. Bobule ženšenu čnící z podrostu a zářící lékařskou červení živočichové zdaleka vyhledávají. Poznávají je patrně i podle vůně a tvaru souplodí.

Jinými slovy, co ženšeni chybí na kvantitě energie, dohání kvalitou léčivých látek, které nabízí. Pohroma na něj přišla až poté, co se člověk místo pouhé konzumace bobulí naučil vykopávat jeho kořen, kde své léčivé látky ukládá. Divoce rostoucí ženšen je dnes kvůli tomu ve větší části původního areálu vyhuben.

V podobné situaci je i mnoho dalších adaptogenů

Mnohé další adaptogeny se šíří zoochorií a žijí v energeticky chudých podmínkách. Ačkoliv další tak extrémní případy jako ženšen neznám, z adaptogenních účinků jsou podezřelé všechny nejedovaté lesní plody, které nejsou sladké. Takovým je například schizandra čínská. Tato lesní liána také nemá energie nazbyt, což řeší tím, že šplhá po kmenech a větvích za sluncem. Její plody jsou kyselé (proto se jí říká rusky "limonnik"), zato však plné schisandrinů a dalších prospěšných látek. V čínštině se schizandře říká "plody pěti chutí" právě kvůli bohatství různých typů léčivých látek. Do léčiv fušuje kdejaký keř: kustovnice, mochyně, vitánie, borůvka, šípek, dřín... Ale všimněme si, že čím lepší růstové podmínky rostlina má, tím méně luxusní léčivé látky nabízí a tím více si může dovolit své plody přislazovat. Léčivé látky totiž nejsou drahé – naopak jsou často výsledkem potřeby rostlin šířících se zoochorií šetřit energii. (A též zaujmout spotřebitele v bohaté podzimní nabídce jedlých plodů.) Cena přírodních adaptogenů je vysoká jen tehdy, když – jako u ženšenu – se jejich výskyt v přírodě snížíl, zatímco lidská poptávka po nich se zvýšila.

Další námitka:
V podobných ekologických podmínkách se nacházejí i jiné lesní byliny, jejichž bobule jsou nápadné lékařskými barvami (konvalinka, lýkovec...), nebo jsou prezentované tak, jakoby přímo říkali "sněz mě, jsem léčivá", jak je tomu u vraního oka čtyřlistého. A přece jsou prudce jedovaté.
Odpověď:
Mají své zákazníky. Pro některé ptáky je toxicita jejich saponinů více než 100x nižší než pro savce. Vždyť o člověka, který už beztak vykopává jejich kořeny, vůbec nemají zájem. Inteligencí neobdaření ptáčci jejich šíření svědčí mnohem lépe, což je vidět i na tom, jak jsou ve srovnání se ženšenem rozšířené. Jinak výborná námitka, protože navádí i na ještě další ekologický důvod existence adaptogenů – ten, který vězí v nás.

Důvody, které vězí v nás

Kdybychom věřili v magii a nevěděli o pojmu adaptogen, přeformulovali bychom titulní otázku tohoto článku na: Proč jsou některé rostliny zázračné? Přesněji, proč je mezi přírodními léčivy tolik zázračných bylin, které mají spoustu pozitivních účinků a ani jeden negativní? Kromě důvodů již zmíněných je zde ještě jeden další: ten, který vězí v nás. Takže se ptejme: Proč je člověk zázračná opice?

Otázka:
Proč si můžeme dát čaj, kávu a kakao a těšit se z jejich pozitivních účinků a vysokého antioxidačního indexu, zatímco psi a kočky by se jimi otrávily?
Odpověď:
Protože pocházíme z tropů, kde se naše geny a proteiny kromě chytrosti a poskakování z větve na větev naučily též dobrým vztahům k plodům a dalším částem rostlin čeledí slézovitých, morušovitých, aralkovitých, arekovitých, routovitých, cesmínovitých, myrtovitých, vavřínovitých, pepřovitých, zázvorovitých, mořenovitých, olověncovitých, vrcholákovitých, hrnečníkovitých, láhevníkovitých, mýdelníkovitých, sazaníkovitých, klejichovitých, smuteňovitých, smldincovitých, komulovitých, kacibovitých, paznehtníkovitých, ještěrořepovitých a dalších o nichž méně sofistikovaná a džunglí znalá zvířata nemají ani ponětí.

Tyto znalosti jsou fyzicky reprezentované v našich genech, které nám umožňují bez újmy přestát konzumaci většiny rostlin, včetně těch takzvaně jedovatých jako lilek černý, břečťan, škumpa, pámelník, ptačí zob... Je sice pravda že ptačí zob, nádherné plody konvalinky a léčivou bobuli vraního oka ptáci snášejí podstatně lépe než my, ale my se na rozdíl od kanárků a andulek zase neotrávíme perseinem obsaženým v avokádu.

Tedy další důvod existence adaptogenů je ten, že v lidském těle je několik stovek třídících a detoxikačních proteinů, které nás společně s chuťovými receptory (hlavně hořké chuti) chrání před otravou a umožňuje nám pojídat složité fytokomplexy jako kdyby se nechumelilo. A tak nám nezbývá, než si tyto své tropické schopnosti člověka jako univerzálního zvířete vážit tak, jako si vážíme naši schopnost stavět letadla a potápět se do 50m hloubky bez dýchacího přístroje.

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.