Drobečková navigace

Nadváha (obezita) a účinné hubnutí

O nadváze

Nadváha, neboli obezita, má komplexní vztah k celkové fyziologii organismu. U žen je tělesná hmotnost, přesněji poměr pasu a boků, experimentálně potvrzeným nejdůležitějším faktorem krásy. I muži s přílišným poměrem tuku v těle však mají zdravotní a estetické důvody zhubnout. Samostatnou kategorií je pak léčba morbidní obezity, která se často spájí s cukrovkou a je civilizační chorobou. Mírná nadváha naopak není problémem, pokud si při ní udržujeme zdraví, hezký vzhled a dobrou fyzickou kondici.

Vynikající informace o nadváze podává špičkový americký internista MUDr. Todd Burstain, který formuloval nová pravidla hubnutí. Tato pravidla, před pár lety ještě nová, se dnes už stávají hlavní strategií racionálního hubnutí. Zde na webu Adaptogeny k těmto pravidlům navíc přidávám seznam adaptogenů, které můžou boj proti nadváze usnadnit.

Principy trvale udržitelné váhové redukce

Naše tělesná hmotnost je výsledkem rovnice, kde na jedné straně je energetický příjem z potravy a na straně druhé je energetický výdej pohybem, udržováním tělesné teploty a energetickou spotřebou vnitřních orgánů. Ačkoliv jezení a pohyb máme zdánlivě pod volní kontrolou, ve skutečnosti nad námi bdí vegetativní nervový systém, který má k dispozici donucovací prostředky silnější než vůle.

Řídícím centrem vegetativního systému a naším tyranem při snaze zhubnout je hypotalamus. Není pod volní kontrolou a pečlivě dbá o to, abychom vždy měli dostatečnou tukovou zásobu pro případ hladomoru, zranění při lovu na mamuta, nebo pobytu v dobovém ekvivalentu koncentračního táboru. Hypotalamus nás nesnesitelným pocitem hladu nutí dodržovat jím předepsaný dietní režim bez ohledu na naše přání. Hladu lze krátkodobě (na několik dnů až týdnů) potlačit, dlouhodobě však má ale hypotalamus navrch – má k dispozici donucovací okruhy o síle drogové závislosti. Příčit se hypotalamu je navíc pro člověka nepřirozené. Těm málo lidem, kteří se dovedou vzepřít moci hypotalamu, hrozí mentální poškození horší než obezita: mentální anorexie.

Jak tedy účinně zhubnout?

Burstainova dieta je celá o tom, že se snažíme s hypotalamem vyjednávat. Tím co jíme, celou svou životosprávou se snažíme vegetativní systém přesvědčit, že máme stabilní zdroj potravy a že k výkonu svého živobytí potřebujeme lehké a svižné tělo. Náš vegetativní systém není hloupý a je na naší straně, ale nedůvěřuje našemu intelektu. Když mu názorně demonstrujeme, že výše uvedené podmínky platí, máme šanci docílit trvalé váhové redukce. Nesmíme si přitom klást nerealistické cíle. Respekt mezi hypotalemem a předním mozkem musí být vzájemný. Když svůj hypotalamus podrazíme snahou zhubnout víc, než on považuje za přípustné, náš intelekt ztratí jeho důvěru a nepotlačitelného hladu se pak dlouho nezbavíme.

Regulace hladu a sytosti a její dopad na redukční dietu

Pocity hladu a sytosti generované hypotalamem mají své hormonální koreláty. Těmi jsou ghrelin, hormon hladu a leptin, hormon sytosti. Ghrelin je produkován tkání žaludku když je tento prázdný. (Je velmi starobylým konstrukčním řešením že tím hladovým orgánem je i u tak intelektuálních tvorů jako jsou lidé ještě pořád žaludek.) Leptin je produkován tukovou tkání, a to tím více čím jsme tlustější. Ghrelin je tedy odpovědný za to, abychom nechodili s prázdným žaludkem a leptin za to, abychom neztloustli příliš. Tyto signály jsou ale pouhým vodítkem, jehož přesná interpretace je na hypotalamu. Když se hypotalamus rozhodne, že potřebujeme 10kg přibrat, bude leptinové signály tvrdohlavě ignorovat dokud nedosáhne svého. Kromě nesnesitelného pocitu hladu má hypotalamus k dispozici další donucovací prostředky: Hladovému člověku se sníží metabolismus, stane se méně dobrodružným, více zimomřivým a začne pociťovat nevysvětlitelnou únavu a zdánlivou svalovou slabost, která jej odradí od plýtvání energií. Todd Burstain detailně rozebírá jednotlivé nervové a hormonální dráhy, které vedou hypotalamus stresovaných jedinců k rozhodnutí že je čas tloustnout. Shrnutí Burstainovy metody je ale takové, že při redukci hmotnosti žaludek krmíme tak, abychom maximálně potlačili syntézu ghrelinu a vyhýbáme se stresu, abychom hypotalamu nedali důvod k pochybnostem o stabilitě naší životní situace. Dále se snažíme maximalizovat produkci leptinu pravidelným 8hodinovým spánkem, který také přispívá k syntéze tohoto hormonu. Pijeme dostatek tekutin abychom potlačili stres z žízně a občasným během nebo jiným vysoce intenzivním cvičením dáme hypotalamu najevo, že naše živobytí vyžaduje svižnost. Stejně jako existují lidé s hloupými předními mozky, můžeme mít i my smůlu na hloupý nebo nemocný hypotalamus. Dohodu s hypotalamem ohledně váhy tedy nelze zaručit, ale snaha o ni je to nejlepší co můžete dělat.

Role léčivých rostlin při redukční dietě

Existuje vícero rostlinných taxonů s potenciálním účinkem proti obezitě. Jejich účinek je ale pouze podpůrný. I když si pomáháte bylinami, musíte se při dietě chovat tak opatrně, jako kdybyste se na byliny vůbec nespoléhali. Z pohledu hypotalamu je totiž udržení tukových zásob otázkou života a smrti. Hypotalamické centrum homeostázy je příliš chytré, než aby se dalo obelhat umělým sladidlem nebo nějakou bylinkou. Zázračné adaptogeny na zhubnutí obecně neexistují, protože nadváhu vlastně ve většině případů náš vegetativní systém (správně či mylně) vnímá jako zdravou. To neznamená že byliny na hubnutí neexistují, jen od nich nelze čekat zázraky. Hlavním způsobem léčby je modifikace našeho chování a jídelníčku.

Sféra hubnutí a hezkého vzhledu je zvláště dobrou živnou půdou pro šarlatány – vzhled je totiž pro lidi velmi důležitý. Ze stejného důvodu se já vyjadřuji o bylinách na hubnutí opatrně. Nechci vzbuzovat plané naděje. Zdůrazňuji že udržování normální hmotnosti ve společnosti plné stresu a fruktózového sirupu je pro lidi se sklonem k obezitě celoživotním úkolem, který nelze zvládnout bez cvičení, odhodlání a počítání kilojouleů.

Rostliny obsahující analogy hormonů sytosti

Pocit hladu a sytosti je ovlivňován nejen rovnováhou ghrelinu (hormonu hladu) a leptinu (hormonu sytosti), ale i dalšími hormony monitorujícími výživnou hodnotu potravy. K pocitu nasycení přispívá hlavně inzulin (monitoruje sacharidy), v menší míře též cholecystokinin (monitoruje tuky) a další hormony trávicí soustavy signalizující kvalitu snězených tuků a bílkovin. Některé rostliny mají schopnost na tyto hormonální mechanismy působit. Ty rostliny, které zvyšují hladinu nebo účinek inzulinu, mívají kombinovaný účinek proti obezitě i diabetu. K nim patří například Momordika hořká (Momordica charantia), která obsahuje p-inzulin (rostlinný peptid analogický živočišnému inzulinu), velké množství provitamínu C a další specifické látky (Raman1996app, Habicht2014mct). Navzdory určitým pochybnostem o její účinnosti (Kasbia2009nea) ji považuji za velmi zdravou zeleninu a léčivou rostlinu, která se v tropech (včetně Tchaj-wanu) tradičně ve velkém množství jí. K dalším léčivkám tohoto typu by mohla patřit ajurvédská Salacia reticulata (Shimada2014srh) z čeledi jesencovitých (Celastraceae), tropický strom Lagerstroemia speciosa (rostoucí i na Tchaj-wanu) se svou antidiabetickou kyselinou korozolovou a Cissus quadrangularis, o kterém píše Zdeňka Navrátilová na webu Dr. Patočky.

Rostliny obsahující kofein a další termogenní látky

Na seznamech bylin doporučovaných při redukční dietě tvoří zvláštní kapitolu rostliny obsahující kofein. Kofein skutečně minimálně v krátkodobém horizontu zvyšuje rychlost metabolismu a zlepšuje bdělost a pozornost. Problém kofeinu je ale v tom, že se jím lidé dnes často předávkovávají. Kofeinismus je asi jedinou chemickou závislostí, kterou jsem sám postižen. Právě proto vznáším pochybnost, jestli si kofein svou prospěšnost zachovává i dlouhodobě, tj. poté co se adenosinové receptory, na které působí, desensitizují. Kofein se vyskytuje ve velkém množství rostlin – tedy nejen v limonádách, energetických nápojích a mé oblíbené kávě. Kromě kávovníku (Coffea) se kofein vyskytuje pod názvem tein i v čajovníku (Camellia sinensis), pod názvem guaranin v guaraně (Paullinia cupana) a dokonce i v cesmíně, v Americe zvané yerba maté (Ilex paraguariensis), jejíž kofein se ve jménu většího terminologického zmatku nazývá matein. Z listů cesmíny příslušníci domorodých kultur vaří povzbuzující čaj (Bracesco2011rai). Sladké plody evropské cesmíny ostrolisté (Ilex aquifolium) autor článku shledává dosti chutnými, jejich účinky nemůže komentovat, protože jich zatím nenasbíral dost k soustavné konzumaci. Sladké a dle autorova názoru chutné jsou i červená oplodí kávovníku, v kterých jsou kávová zrna obsaženy jako semena. Za v zásadě málo chutné považuje trpké listy čajovníku, které bývají chváleny za své antioxidační polyfenoly (Wierzejska2014thr). Stejně jako Jiří Sádlo, i autor považuje ochutnávání rostlin za důležitou součást celostní zkušenosti biologa.

U termogenních látek nelze nezmínit L-karnitin, který se nabízí pod nádherným označením "spalovač tuků". Karnitin, jak název napovídá, se vyskytuje v mase, v rostlinách téměř chybí. Aniž bych se obtěžoval s rešerší, chtěl bych se zeptat: Jak to že karnitin, molekula tělu vlastní, by měl per os činit zázraky proti nadváze? Oblast dietetiky je vůbec domovem pověr a soupeřících táborů. Setkal jsem se například se zastánci tzv. paleo diety s vysokým podílem masa, kteří dokonce tvrdí že výrobky z obilí škodí a způsobují obezitu. Jejich argumentace je velmi přesvědčivá, jen z nějakého divného důvodu se mi postava veganů spojuje s Mohandášem Gándhím, zatímco maso a uzeniny se mi spojují s postavou typu Dareka Vostřela. Mnohem snáze se mi hodnotí vědecké diety, jejichž autoři se naštěstí do emocionálně laděných sporů nepouštějí. Ačkoliv propaguji Burstainovu dietu, kterou považuji za základ správné redukční dietetiky, nepovažuji ji za neslučitelnou ani s historicky důležitou Atkinsovou dietou, z které paleo dieta zřejmě vychází. Ale zpátky k bylinám.

V souvislosti s hubnutím se často zmiňuje "garcinia cambogia", neboli mangostana kambodžská (Garcinia gummi-gutta, nesprávně Garcinia cambogia), jejíž kyselina hydroxycitronová prý snižuje chuť k jídlu (Preuss2004ose). Protože s tropickým ovocem rodu mangostana mám jen ty nejlepší senzorické zkušenosti, nevěřím že by byla škodlivá, jak se někdy obviňuje (Melendezrosado2015ahi a další publikace, které se mi nechce dohledávat). Ze stejných důvodů ale příliš nevěřím ani tomu, že by garcinie někomu doopravdy pomohla zhubnout. Rod Garcinia je prostě rodem vynikajícího drobného tropického ovoce, které bychom měli požadovat čerstvé, nikoliv v kapslích. Jíst garcinii v kapslích je stejný hřích jako kdybychom v kapslích jedli jahody.

Další termogenní fytochemikálií je kapsaicin z chilli papriček (Capsicum frutescens a další druhy rodu Capsicum). Kapsaicin se podává jako termogenní doplněk na hubnutí (Stohs2012rhc). Paprika je obecně velmi zdravá zelenina, a to nejen ta pálivá, ale i sladká. Sladkou papriku lze dle mého názoru považovat za adaptogen. Kapsaicin sice definici adaptogenu nenaplňuje, ale myslím že kapsaicin není v paprice to nejdůležitější. Lidem s nadváhou a zájmem o kapsaicin doporučuji jeho příjem zajistit v přírodní formě konzumací čerstvých nebo sušených pálivých papriček.

Nebudu (ač bych mohl) psát o dalších účinných termogenních látkách, kterými jsou efedrin z chvojníku (Ephedra) a forskolin z kopřivenky bradaté (Plectranthus barbatus, nesprávně Coleus forskohlii), které stejně jako kapsaicin leží mimo obor adaptogenů. Též nebudu (ač bych mohl) zmiňovat SSRI antidepresiva, fenmetrazin a kokain, z kterých se přece také hubne. Zasvěcený komentář k tomuto typu medikamentů vám dá Dr. Burstain nebo jiný dobrý praktik vědecké medicíny.

Kůra citrusových plodů

Oplodí citrusů se v dietetice již dlouho používá proti obezitě (Nakajima2016bea, Gamboagomez2015pwp). K  citrusům patří citrony, pomeranče, grapefruity, mandarinky, kumquat a další. Kůra citrusových plodů obsahuje účinné flavonoidy (hesperidin, eriocitrin, naringenin, naringin, neohesperidin, neoeriocitrin), termogenní alkaloid synefrin (Stohs2012rhc), termogenní monoterpen d-limonén (Tan2016mni) a další látky. Kdesi jsem četl, že limonén prý působí na stejné dráze jako kofein, avšak referenci jsem už zapomněl. Účinnou částí citrusů je pouze oplodí (kůra, slupka), nikoliv dužnina plná fruktózy ani pomerančový nebo grapefruitový džus z krabice. (A ani oplodí nebude fungovat bez pravidelného vážení.)

Účinné jsou prakticky všechny u nás dostupné citrusy: Grapefruity (Citrus × paradisi, viz např. Gamboagomez2014cos) a jejich hybridy, např. Citrus × aurantium (Verpeut2013car), citrony (citroník pravý, Citrus limon, viz např. Fukuchi2008lps), pomeranče (citroník pomeranč, Citrus × sinensis, viz např. Cardile2015cem) i mandarinky (citroník mandarinka, Citrus reticulata, viz např. Guo2016pot).

Ještě účinnější jsou speciální, pro oplodí šlechtěné asijské citrusy: Citroník cedrát (Citrus medica, Peng2009isb, Menichini2015cmc), mandarinka unšiu (citroník unšiu, Citrus unshiu, Lim2015bcu) a můj oblíbený kumquat (Tan2014efm). Velký plod cedrátu, zvaný Buddhova ruka, nemá dužninu. Cedrát je tvořený jen oplodím, které má díky prstovitým výběžkům vysoký podíl žluté části (flaveda). Nejí se pro fruktózu, ale pro zdraví.

Slovem kumquat se označují dva druhy velmi zajímavých citrusů o velikosti švestky blízkých divokému předku citrusů. Kulatý kumquat (citroník japonský, Citrus japonica) má tenkou slupku a šťavnatou dužninu kyselé, zvláště výrazné chuti. Oválný kumquat (citroník perlový, Citrus margarita, nebo citroník oválný, Citrus obovata) naproti tomu nemá dužninu vůbec – je celý tvořený vysoce aromatickým oplodím. Oválný kumquat je mým nejoblíbenějším citrusovým plodem konzumovaným kvůli oplodí. Dle mého názoru je chutnější než cedrát a má ještě vyšší podíl žluté části. Vůbec mě nepřekvapuje, že dle databáze Dr. Dukea má oválný kumquat mezi rostlinami vůbec nejvyšší obsah limonenu.

Citrusová kůra určená ke konzumaci nesmí být chemicky ošetřená. Prakticky všechny citrusové plody na našich pultech jsou stříkané bifenylem a thiabendazolem, jedy olejovitého charakteru, které z kůry nelze smýt. V subtropických a tropických krajinách se chemicky neošetřené citrusy trhají ze stromů (pozor – v přelidněné Asii má prakticky každý strom konkrétního vlastníka s nároky na úrodu), v Čechách si musíte koupit citrusy v tzv. bio kvalitě, viz například příslušnou Makro nabídku.

Tuky a oleje

Burstain i Atkins se shodují v tom, že při dietě musíme jíst dostatek tuků. Již větší otázka je jaké konkrétní tuky a oleje by to měly být. Intuice říká že takové, které jsou zdrojem hojného množství esenciálních mastných kyselin a vitamínů. Není mi jasné, jestli existují olejniny specificky přispívající k hubnutí. Říká se to o sezamu indickém (Sesamum indicum, Stohs2016rns) a plodech podzemnice olejné (Arachis hypogea, Gamboagomez2015pwp), neboli arašídech, jenže takové tvrzení by pak muselo platit o mnoha dalších olejích. Tuky a oleje jsou navíc vysoce energetické a snadno se předávkují. I od toho nejzdravějšího oleje bezpečně ztloustnete, budete-li ho konzumovat v nadměrném množství.

Poslední dobou přehnaně propagovaný kokosový olej dle mého názoru nevyniká nad jiné oleje (řepkový, slunečnicový, sezamový, olivový...) a není specificky účinný proti obezitě. Kokosový olej má dvě hlavní přednosti: Vysokou odolnost proti přepálení a nízkou nákupní cenu. Odolnost proti přepálení má díky malému obsahu nenasycených mastných kyselin. Nízkou cenu zase díky levným kokosovým ořechům v tropech. Kopra, z níž se kokosový olej lisuje, se považuje za druhořadý produkt po kokosovém mléku. V Indii patří kokosový olej k nejlevnějším tukům. (Nechvalně známý palmový olej je však ještě levnější!) Prodej levně koupeného kokosového oleje jako luxusní potraviny nese vysokou marži, o níž v kampani jde. Jeho malý obsah nenasycených mastných kyselin není dietetickou předností. Chuť kokosu mám rád, ale ještě více mi chutnají rostlinné oleje s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin (řazeno sestupně: sezamový, olivový, slunečnicový) a oříšky, jejichž oleje (vyjma kešu ořechů) jsou také většinou nenasycené (řazeno sestupně: lískovce, pistácie, piniové oříšky, mandle, buráky, vlašské ořechy). Vlašské ořechy jsou natolik zdravé, že by mi měly chutnat stejně dobře jako lískovce, ale asi jsem se jich v dětství příliš přejedl. Pořád mi velmi chutná velmi zdravý mák, který jsem také konzumoval ve velkém množství. O něco méně mi chutná lněné semínko. Zdravých olejnatých semen je jinak velmi mnoho a já je ani všechny neznám, natož abych je byl schopen senzoricky posoudit. Velmi mi chutná zdravé avokádo, pokud je měkké. (Připomínám že dužnina avokáda obsahuje 14% zdravého tuku.) Z levných olejů bez výrazné chuti je prý zdravý olej sojový, řepkový a mnohé další (čajovníkový, lněný, hroznový...) Ze živočišných tuků mi nejlépe chutná husí a kachní sádlo, ačkoliv jsem se konzumace této drůbeže už vzdal. Velmi mi též chutná kvalitní máslo (nikoliv to nejlevnější v krámě), naopak mi málo chutná velmi zdravý rybí tuk kromě tresčích jater. Avšak rybí polévku ze zdravých olejnatých druhů ryb považuji za lék na bolesti a záněty. Zdravé jsou též tuky plazí (hadi se na Tchaj-wanu konzumují jako lék, krokodýli jsou v Číně pochoutkou, želví polévka je populární i u nás) a ptačí (připomeňme si že ptáci jsou v zásadě převlečení dinosauři). Plazí tuky považuji za léčivé, ale nedoporučuji je z důvodu respektu a ochrany plazů před velkochovy. Kuřecí polévka se ostatně před érou velkodrůbežáren také považovala za lék.

Drobné vysvětlení: Oleje a tuky jsou tak složité dietetické téma, že svůj vlastní chuťový smysl považuji za lepší vodítko než dlouhé rešerše, které jsem nejednou prováděl. O složitosti výživového tématu tuků svědčí i to, že k posuzování kvality snězených tuků slouží v našem vegetativním systému nejméně tři různé pomocné hormony sytosti. Ano, vím o ω-3, ω-6 i ω-9 nenasycených mastných kyselinách, vím o významu mastných kyselin s krátkým řetězcem při redukční dietě (Canfora2015sfa), vím o hypotetické účinnosti ω-3 nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem (neúčinné dle Munro2013dsw), ale po veškerém bádání považuji za nejlepší celkové vodítko vlastní chuťový smysl.

Vláknina

V redukční dietetice nelze opomenout vlákninu. Vláknina snižuje pocit hladu (Delargy1997eat) a zlepšuje trávení. Vláknina je všudypřítomná, ale existuje jí vícero druhů. K nerozpustné vláknině patří celulóza, kterou najdeme ve všech dřevnatých částech rostlin. Optimální obsah vlákniny mají zeleniny divokého typu – pampeliška, divoký salát, divoké brukvovité, kopřiva atd. Nerozpustnou vlákninou je také chitin (mykochitin), hlavní složka houbových pletiv. K rozpustné vláknině patří nestravitelné látky gelovité a rosolovité konzistence – agar, želatina a látky gumového charakteru nacházející se např. ve slupkách semen některých rostlin. K oblíbeným zdrojům vlákniny patří obilné otruby, bobtnající jitrocelové otruby (Plantago ovata, Turnbull1995epo), bobtnající semínka šalvěje hispánské (Salvia hispanica, neboli chia, Timilsena2016mfc), mořské řasy plné rozpustné vlákniny typu agaru...

Ke dvěma základním typům vlákniny (nerozpustné a rozpustné) bych rád logicky přidal ještě třetí typ – vlákninu zrnitou. Zrnitou vlákninu bych popsal jako nerozpustnou vlákninu zrnité konzistence, která v trávicí soustavě pomáhá rozemílat potravu podobně jako písek ve svalnatém žaludku ptáků. K zrnité vláknině patří tvrdá semínka drobného bobulového ovoce konzumovaného vcelku (borůvek, rybízu, šípek, hlohu...) a další hrubozrnné dřevnaté části rostlin. Písek a štěrk lidé nekonzumují, ale v TČM a jiných tradičních systémech se lze setkat s tím, že se ke konzumaci předepisují anorganické jíly. Minerální léčiva TČM k vláknině systematicky nepatří, ačkoliv můžou přispívat k trávení nerozpustnou zrnitou složkou.

Ženšen nabízí ozdravení těla, nikoliv přímé snížení váhy

Ženšen je u obezity prospěšný, není ale prostředkem k hubnutí. To říkám navzdory vícero studiím tvrdícím že ženšen zhubnout pomáhá (Mollah2009aew, Hwang2009aeg, Gu2013gra, Kim2011aeo). Dle mého názoru ženšen jakožto adaptogen nemá hmotnostní redukci v popisu práce. U zesláblých a podvyživených ženšen zlepšuje chuť k jídlu a pomáhá přibrat. Slabost a nechutenství patří mezi hlavní TČM indikace ženšenu. Konkrétně ginsenosid Rb1 podněcuje adipogenezi Chan2012gpa a indukuje expresi kolagenu I Kwok2012gri. Ženšen je při redukční dietě prospěšný z jiných důvodů:

  1. Ženšen účinkuje proti obezitě a diabetu působením  na jaderné PPAR receptory, o kterém jsem napsal separátní stránku.
  2. Ženšen potlačuje stres a chronickou bolest. Podle Dr. Burstaina jsou stres a bolest hlavní rizikové faktory kterým se při hubnutí musíme vyhýbat.

Svým účinkem proti zánětům ženšen zlepšuje zotavení po sportovních aktivitách, kterým se při hubnutí musíme bezpodmínečně věnovat. Ženšen snižuje hladinu zánětových faktorů TNFα a IL-6 a tím omezuje škodlivost obezity. Při obezitě se vlastně chová jako protiklad nikotinu. Nikotin potlačuje chuť k jídlu, je ale nežádoucí. Ženšen může chuť k jídlu i zlepšit, je však u obézních žádoucí. Nesmějí ho brát pouze ti obézní pacienti, u kterých z individuálních důvodů zvyšuje chuť k jídlu.

Využití dalších adaptogenů při hubnutí

Bylo by proti principu adaptogenního působení odchylovat tělo od stavu, který náš vegetativní systém považuje za zdravý – třebaže sekulární móda může být jiná. Adaptogeny se proto nepoužívají přímo ke zhubnutí, nýbrž většinou v kombinaci s termogenními a chuť do jídla potlačujícími bylinami k vyvážení jejich aktivizujícího a někdy i hypertenzního účinku. To je případ kofeinu, citrusových přípravků, chvojníku (tj. efedrinu) atd., které se kombinují s opravdovými adaptogeny – rozchodnicí růžovou (např. Verpeut2013car), bazalkou posvátnou (např. Gamboagomez2014cos), ženšenem, notoginsengem atd. Zdá se, že rozchodnice má potenciál proti akumulaci tuku (Lee2011ria).

Pokud jde o modelovou adaptogenní houbu lesklokorku lesklou, její obdivovatelé z řad vědců tvrdí, že je vhodná i u obezity a diabetu (Seto2009nhe, Chang2015glr, Thyagarajansahu2011rmb). Lesklokorka má rozsáhlý imunomodulační účinek (Xu2011glp) kterému sice mechanisticky nerozumím, ale předpokládám, že lesklokorka skutečně omezuje toxicitu tloušťky (srovnej např. se závěry studie Ko2008ats), i když se samotným snížením tělesné váhy nepomůže.

S hubnutím dle mého názoru nepomůžou vynikající plody granátovníku (Punica granatum), chutné nápoje z Aloe vera, ani plody hruškovce přelahodného neboli avokáda (Persea americana) plné zdravého rostlinného tuku, ačkoliv je za potenciálně účinné označuje Gamboagomez2015pwp. Již zajímavější mi připadne (ze stejného přehledu) možnost účinnosti obyčejných fazolí (Phaseolus vulgaris) a arašidů (Arachis hypogea), kterých se však obézní nesmějí přejíst. Přehled Stohs2016rns k této kategorii doplňků redukční diety pridává též sezam (Sesamum indicum) a olej z moringy olejodárné (Moringa oleifera).

Další doporučované adaptogeny z výše uvedených přehledů jsou ibišek súdánský (Hibiscus sabdariffa), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis) a smetánka lékařská (Taraxacum officinale), z které se jí list i kořen. Ibišek súdánský se kvůli léčivým, velmi kyselým plodům běžně pěstuje všude v tropech (včetně Tchaj-wanu), není problém ho sehnat v TČM prodejnách. V TČM směsích proti obezitě se vyskytuje i šalvěj červenokořenná (Salvia miltiorrhiza, Su2015smt). Její účinnost nejsem schopen komentovat, ale celý rod Salvia včetně naší šalvěje lékařské (Salvia officinalis) vřele doporučuji.

| 16.6.2009