Drobečková navigace

Pískání v uších (tinitus, tinnitus)

Tinitus (tinnitus) jako raný příznak problémů CNS

Tinitus (lat. tinnitus, pískání či "zvonění" v uších) je symptom, který se někdy projevuje prakticky u všech lidí. U menšího počtu lidí je pískání až hučení v uších tak úporné, že překáží při běžném životě.

Pískání / zvonění v uších

Tinitus (lat. tinnitus, pískání či "zvonění" v uších) je zvuková halucinace, jejíž příčina je nervová – jedná se o podráždění některého stupně sluchové dráhy. Vysoký tón známý jako "pískání v uchu" většinou vzniká podrážděním nebo dokonce odumřením jediné vláskové buňky ve vnitřním uchu. Umírající buňka vyšle ve smrtelní křeči sérii akčních potenciálů – signálů normálně používaných k neuronální komunikaci – a ty jsou naším sluchovým centrem vyhodnoceny jako čistý tón frekvence odpovídající umístění dané vláskové buňky v hlemýždi. Odumírání vláskových buněk je normální jev postupující s věkem – staří lidé ztrácejí nejdříve schopnost slyšet vysoké tóny a později často ohluchnou téměř úplně. To je jev, který lze správnou životosprávou a starostlivostí o neurologické zdraví zpomalit, ne ale zastavit.

Šumění / hučení v uších

Něco jiného je, když je vnímaný zvuk složený z mnoha frekvencí (projevující se jako hluk, šumění, hučení v uších) nebo má dokonce podobu modulovaných zvuků (cvakání, bzučení atd.). Hluk znamená, že se jedná o více než jen postižení jedné vláskové buňky. Může se jednat buďto o difuzní podráždění středního ucha (např. zánětem, třeba i subklinickým), nebo se může jednat o raný příznak problémů, které mají svou příčinu v CNS. Někdy bývá zvuk považovaný za tinitus skutečný – například způsobený krevním proudem, čemuž se říká objektivní tinitus.

Tinitus je příznakem hrozícího poškození CNS

Sluchová a rovnovážní centra jsou ze všech smyslových center mozku nejcitlivější. To poněkud souvisí s naším dobrým sluchem, zvláště se schopností směrového slyšení. Směrové slyšení vyžaduje neskutečnou citlivost a schopnost rozlišovat mikrosekundová zpoždění zvuků mezi pravým a levým uchem. I rovnovážní neurony jsou extrémně citlivé – mnohé jedovaté látky i v minimální koncentraci vyvolají narušení rovnovážných vjemů, pocit závratě a nevolnost. Následné vyzvracení má pak z těla odstranit potenciálně jedovatý obsah žaludku. (S jízdou autobusem evoluce nepočítá.)

Proto tinitus i závrať vystupují jako rané příznaky abnormálních stavů v mozku. Zvracení je jedním z typických příznaků encefalitidy, zatímco tinitus může být prvním varováním na počátku potenciálně destruktivního mozkového procesu, například autoimunitního zánětu. Nekalé procesy v mozku bývají často provázeny aktivací citlivých buněk mikroglie a bolestmi hlavy. Kupříkladu konzumace alkoholu se pojí jak s bolestmi hlavy v důsledku aktivace mikroglie (kocovina), tak s narušením pocitu rovnováhy, potácením se a nevolností. U pomalejších destruktivních procesů ale mohou bolesti hlavy i závratě chybět a jediným příznakem může být tinitus.

Identifikovat důvod a léčit dokud nezmizí

Tinitus jako příznak by rozhodně neměl být podceňován. Měl by být důvodem k návštěvě neurologa a zjištění příčiny, ať už ušní nebo nervové. U autoimunitních a degenerativních problémů se pak v léčbě mohou právě adaptogeny uplatnit. Právě opakované dotazy na toto téma byly jedním z důvodů k napsání tohot krátkého vysvětlení.

Potenciál adaptogenů při léčbě tinitu

(pracuje se, prozatím rozpracován v odpovědích na dotazy ...)

 Související dotazy čtenářů

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.