Drobečková navigace

Rakovina

Rakovina je přední příčinou smrti v civilizovaném světě. Společným rysem nádorů je to, že populace vlastních buněk se začne nekontrolovatelně množit na úkor organismu. Toto množení může po určitém počtu generací ustat – pak jde o nádory nezhoubné (benigní), jako například mateřská znamínka, adenomy, střevní polypy a drobné nádory uvnitř těla, jejichž existenci si ani neuvědomujeme. Naproti tomu buňky zhoubných (maligních) nádorů se nikdy nepřestanou dělit a často mají schopnost metastáz – šíření do vzdálených částí těla. Rakovina v širším smyslu označuje jakékoliv zhoubné nádorové onemocnění. V užším smyslu je rakovina maligní nádor vycházející z epitelu kůže nebo sliznice – karcinom. Méně běžný sarkom je zhoubný nádor pojivové tkáně.

Zdravé buňky mají mnoho zábran proti neomezenému dělení. Je to například kontaktní inhibice: Buňka se přestane dělit když kolem není volné místo. Pak je tady Hayflickova mez: většina buněk nemůže růst pořád, ale je omezena na několik desítek dělení. Většina tělních (somatických) buněk má navíc schopnost dělení trvale vypnutou – jsou terminálně diferencované. Schopnost dělit se si v těle zachovává jen malý zlomek buněk – kmenové buňky. Ty se aktivují při zranění, ale v některých tkáních jsou aktivní pořád. K rakovině jsou proto náchylné ty tkáně, které i v dospělosti rostou a regenerují – kůže, sliznice, prsní žláza, pohlavní žlázy...

Ve srovnání se somatickými buňkami jsou nádorové buňky nediferencované. Připomínají kmenové buňky – jsou jakoby mladé, dělící se a připravující se vytvořit nějakou užitečnou tkáň, ale k tomuto cíli nikdy nedospějí. Nádorové buňky se hlavně ze začátku chovají téměř normálně a zastávají i své původní funkce. Kvůli tomu například u nádorů hypofýzy, nadobliček a dalších endokrinních žláz dochází k hormonálním poruchám, protože nádorové buňky se pořád zabývají svým původním povoláním – produkcí hormonů. Nádorové buňky též hlavně ze začátku chovají značnou touhu se diferencovat, tj. doopravdy vytvořit tkáň, k jejímuž vytvoření se dle svého názoru připravují. Často stačí jen mírný chemický stimulus, aby se nádorová buňka rozhodla dospět a stát se funkční, terminálně diferencovanou somatickou buňkou (Kawamata2006dts).

V průběhu nádorového onemocnění rakovinné buňky své zábrany a slušné chování postupně ztrácejí. Učí se též unikat rozeznání imunitním systémem, ztrácejí schopnost apoptózi i vůli se diferencovat a postupně se přizpůsobují cytostatikům kterými se lékař rakovinu snaží léčit. Vývin rakoviny je tak stochastickým procesem biologické evoluce probíhajícím v populaci rakovinných buněk. Pro pochopení fenoménu maligního zvrhnutí je nutné si uvědomit, že každý zhoubný nádor:

  • Vychází původem z jediné buňky určité konkrétní tkáně.
  • Při svém množení postupuje evolučními skoky stochasticky směrem k větší malignitě.
  • Dříve nebo později se utká s imunitním systémem hostitele.

Z těchto vlastností vyplývá i to, proč je rakovina tak obtížně léčitelná. Rakovinné buňky se totiž ze začátku téměř nijak neliší od normálních buněk a je těžké vymyslet jed, který by je selektivně zabíjel, aniž by při tom zároveň poškozoval celé tělo. Schopnost rakovinných buněk podléhat evoluci zase znamená, že i když lékař pomocí nějaké látky nebo léčebné metody udrží nemoc dočasně v šachu, rakovinné buňky si časem vyvinou rezistenci a daná látka / metoda přestane fungovat. K recidivě stačí, aby pokus o léčbu přežila jedna jediná životaschopná rakovinná buňka.

Konečně, podotkněme že lidé jsou na tom z hlediska protirakovinné imunity velmi dobře. Človek je přirozeně dlouhověký živočich a proti rakovině je vybavený lépe než většina obratlovců. V průběhu života náš imunitní systém odhalí a zničí desítky nádorů, aniž by se obtěžoval nás o tom informovat. Zatímco myši a potkani umírají na rakovinu už po 1 roku, psy a kočky dostávají rakovinu už po 5 letech, lidský imunitní systém nám dovoluje v relativním bezpečí před rakovinou přežít 5 desetiletí aktivního života. To je naše výhoda, ale na druhé straně to též znamená, že když k lékaři přijde pacient s již rozvinutou malignitou, tak jeho imunitní systém už ve své funkci selhal a svou nejlepší šanci k uplatnění protirakovinné imunity propásl. Riziko rakoviny se prudce zvyšuje v období stáří, které na člověka přichází relativně prudce v průběhu 6 dekády života. Náchylnost k rakovině ve stáří se zvyšuje nejen proto, že si v DNA neseme poškození nashromážděná za celý život, ale i z důvodu celkového chátrání těla a imunity. Stochastická povaha maligního zvrhnutí a průběhu onemocnění je důvodem, proč se rakovina objeví jen u některých lidí a u různých pacientů postupuje různě rychle.

Léčba rakoviny

Z důvodů již uvedených bude prevence a léčba rakoviny vždy obtížným problémem. Medicínský pokrok v léčbě rakoviny je navzdory nákladům vynaloženým na její výzkum jen mírný. U některých rakovin se pravděpodobnost vyléčení mírně zvýšila (nádory prostaty, seminom, zhoubný melanom, rakovina plic, tlustého střeva, žaludku a jícnu), u jiných nikoliv (glioblastom, hepatom). Nebezpečné zůstávají ženské rakoviny (prsu, vaječníků a děložního čípku). Léčba rakoviny má tři standardní složky:

  1. Chirurgická léčba – resekce nádorového ložiska (ložisek).
  2. Cytostatická léčba – ničení nádorových buněk selektivními jedy nebo radiací.
  3. Podpůrná léčba – regenerace těla a posílení imunitního systému

Kromě toho se uplatňuje bioléčba (imunoléčba), hormonální léčba, léčba indukcí diferenciace atd., ale výše uvedené 3 modality zůstávají stěžejní. Adaptogeny a protirakovinné houby, na které zde upozorňuji, patří k podpůrné léčbě. Zatímco chirurgická a cytostatická terapie působí ničivě na nádor i tělo, adaptogeny podporují regeneraci a obnovují zničený imunitní systém. Protirakovinné houby mají přímé protinádorové účinky jak stimulačním působením na cytotoxickou imunitu, tak i proapoptotickým účinkem na rakovinné buňky. Výzkum těchto léčiv re rozsáhlý a v dalším textu na něj poskytuji reference.

Cytostatická léčba

Rakovinné buňky od zdravých buněk je velmi těžké odlišit. V podstatě jediný spolehlivý rozlišovací znak je ten, že rakovinné buňky se neomezeně dělí. A právě tuto jejich vlastnost postihuje cytostatická léčba.

Cytostatický vliv je obecně každý vliv, který poškozuje nebo zabíjí dělící se buňky, ale je relativně neškodný pro klidové, nedělící se buňky. Tuto vlastnost má například radiace. Ionizující záření nejvíce poškozuje dělící se buňky a proto se radioterapie používá k ničení nádorů. Ještě specifičtější vliv na dělící se buňky ale mají chemická cytostatika – mitotické jedy používané při chemoterapii. Je to například 5-fluorouracil, který blokuje syntézu tymidinu – jednoho ze 4 stavebních kamenů DNA, který v buňce nemá žádné jiné využití. Mnohá používaná cytostatika jsou přírodního původu: Vinca alkaloidy (vinblastin, vinkristin), taxany z tisu, podofylotoxin, kamptotecin, bakteriální streptomycin atd.

Naneštěstí se kromě rakovinných buněk v těle dělí i mnohé další buňky a ty jsou na cytostatickou léčbou poškozovány úplně stejně jako nádor. Jsou to epitelové buňky kůže, sliznice, růstové zóny vlasových kořínků, nehtová lůžka a též kmenové buňky krvetvorby, z kterých povstávají červené i bílé krvinky. Cytostatická léčba je děsivá zkušenost, při které nemocní trpí obrovskou únavou, nevolností, nechutenstvím a ztrátou plodnosti. Vypadávají vlasy a objevují se čáry na nehtech (Beauovy linie). Jedním z nejhorších důsledků je těžké poškození imunitního systému zničením bílých krvinek.

Cílená terapie rakoviny

Lékaři se od samého počátku cytostatické léčby snažili tuto nějak omezit jen na rakovinné buňky. U radioterapie se například cíleně ozařuje nádorové ložisko, zatímco zbytek těla dostane relativně malou dávku. U chemotrapie se už od 50. let 20. století prováděla cílená perfuze postižených orgánů. Tyto metody ale selhávají u rozsáhlých metastáz. V těchto případech dnes existuje tzv. biologická léčba (bioléčba), správněji imunologická léčba.

Bioléčba rakoviny není nic nového. Dávno zde byla snaha vytvářet protirakovinné vakcíny. Hlavní problémem je to, že vlastní imunitní systém pacienta je obvykle těžce poškozený cytostatickou terapií. Při dnešní imunoléčbě se proto protilátky proti rakovinným buňkám vyrábějí uměle a pacientovi se podávají vnitrožilně. To je dobrá komerční strategie, nikoliv ale zázračná metoda. Lékař vlastně jen napodobuje imunitní systém pacienta a při tom stojí před úkolem, v němž už přirozená imunita pacienta jednou selhala.

Velmi slibnou je kombinace protilátek s α-radioizotopy, které pak místně ozařují i malá nádorová ložiska (cílená alfa terapie). Cílené alfa terapii bylo věnováno například č. 3 časopisu Current Radiopharmaceuticals ze září 2008, z konkrétních publikací např. Tolmachev2007rth (lutecium 177 + HER2 protilátky proti rakovině prsu) a Liepe2009a2a (Alpharadin, rádium 223 proti rakovině prostaty). Výzkumná aktivita na tomto poli intenzivně postupuje, pro přehled viz Gudkov2016trt.

Podpůrná léčba rakoviny

Podpůrná léčba není u rakoviny léčba druhořadá. Zatímco u jiných nemocí se lze spoléhat na přirozenou regenerační schopnost, cytostatická léčba rakoviny pacientovu imunitu i regenerační schopnost důkladně zničí. V těle se v průběhu chemoterapie rekrutují nové a nové kmenové buňky, které se pokoušejí o regeneraci a jsou přitom ničeny. Pacient tak za několik měsíců fyziologicky zestárne o celá léta. Stejně trpí i imunitní systém, v kterém jsou od základu ničeny mateřské buňky krvetvorby v kostní dřeni.

Adaptogeny typu ženšen chrání před radiačním a chemickým poškozením a pomáhají s regenerací. Tyto jejich účinky jsou vědecky dokumentované, je ale na místě se ptát, zda nebudou analogicky chránit i rakovinné buňky. Dle odborníků tomu tak není – konkrétní adaptogeny nejenže rakovinné buňky nechrání, ale naopak aktivují protirakovinnou imunitu a přímo způsobují apoptózu rakovinných buněk. Přímý účinek proti rakovinným buňkám je výrazný u protirakovinných hub – houbových adaptogenů, jejichž typickým představitelem je lesklokorka lesklá. Opět je na místě otázka, jestli vědci zkoumající adaptogeny netrpí neobjektivitou vůči svému tématu. Tato otázka existuje a průběžně se řeší nejen u adaptogenů, ale i v každém jiném odvětví vědy. Zázračný lék na rakovinu neexistuje a nejsou jím ani adaptogeny. I pro ně platí omezení, která zabraňují vědcům vynalézt spolehlivý lék na rakovinu.

Ženšen je mimořádný adaptogen vhodný i při rakovině

Výzkum ženšenu v léčbě rakoviny se soustřeďuje na 4 druhy účinků: (1) preventivní, (2) ochranné a regenerační při ozařování a chemoterapii, (3) imunomodulační a (4) přímé protinádorové, které se dále dělí na 3 podkategorie.

1. Preventivní účinky: Z hlediska prevence užívání ženšenu negativně koreluje s výskytem rakoviny (Shin2000cpp) a preventivní účinek proti rakovině lze připsat konkrétním panaxosidům (Shibata2001ccp, Wang2008icp, Choi2013bbc). Randomizovanou klinickou studií potvrzující tento jev je Yun2010npe. K faktorům snižujícím riziko rakoviny může patřit i protizánětlivý účinek ženšenu (Hofseth2007ict).

2. Ochranné a regenerační účinky: V léčbě rakoviny se plně uplatní adaptogenní účinek ženšenu proti radiačnímu poškození. Ženšen při ozařování chrání buňky, podporuje regeneraci tkání a hlavně imunitního systému (Yonezawa1976rri, Takeda1981rri, Yonezawa1981rri, Takeda1982rri, Yonezawa1985rri). Dle klinických studií ženšen zlepšuje kvalitu života onkologických pacientů a omezuje nežádoucí účinky chemoterapie (Kim2006esg, Yennurajalingam2015hag).

3. Imunomodulační účinky: Dle Takei2008dcp má ženšen imunomodulační účinek působící směrem k cytotoxické odpovědi. Zvyšuje aktivitu NK buněk (Yun1993iat, Jang2015pnk, Takeda2015ink) a makrofágů (Wang2010ita) a tím přispívá k protirakovinné imunitě.

4. Přímé protinádorové účinky: U panaxosidů byly zjištěny přímé účinky proti nádorům, které Dr. Lars Christensen dělí na 3 skupiny: (1) cytostatický účinek, (2) snížení malignity a (3) omezení růstu cév v nádorech (Christensen2009gcb). Recentní přehledy protinádorových účinků ženšenu jsou Wong2015rag a Wang2016rgc. Cytostatický účinek se studuje jak in vitro na buněčných liniích, tak in vivo na zvířatech. Četné studie nelze všechny citovat, námatkou vybírám: Dle Wong2010age účinkoval ženšenový extrakt na myším modelu proti plicnímu karcinomu. Ženšen dále účinkoval proti buňkám lidského karcinomu žaludku (Hwang2015efg), lidské rakoviny žlučníku (Wu2015ers) a lidským buňkám akutní lymfoblastické leukemie (Xia2016iap). Ženšenový metabolit sloučenina K účinkoval proti buňkám hepatomu (Song2010imc), ginsenosid F2 proti glioblastomu na potkaním modelu (Shin2012aeg), gssd. Rg3 proti buňkám lidského myelomu (Li2016imm) a kyselé polysacharidy ženšenu zlepšovaly výsledky cytostatické léčby melanomu na myším modelu (Shin2004eae). Gssd. Rg3 a sloučenina K inhibují angiogenezi u nádorů plic, žaludku a vaječníků (Wang2015gmc). Sloučenina K působí inhibicí MAP kinázy p38 (Jeong2010cib) a regulací sfingozin kinázy 1 (Shin2014gci). O něco menší inhibiční účinek na angiogenezi má gssd. Rb1 (Papapetropoulos2007gorWang2015gmc). Další panaxosidy (např. např. gssd. Rg1) ale mají na růst cév opačné účinky (Sengupta2004may).

Ačkoliv adaptogeny propaguji, jako vědec musím přiznat, že navzdory všemu výzkumu užitečnost ani nenahraditelnost ženšenu při rakovině vědecky prokázaná není, zvláště když tento svou moc neprokazuje děsivými vedlejšími příznaky. Publikace které cituji vřele doporučuji ke čtení, ale pokud se rozhodnete ženšen zkusit, nečiňte tak z vědeckých důvodů, ale z nějakých jiných, například z respektu k nevědecké TČM: Ženšen je ve vyspělých zemích (Tchaj-wan) jednou z nejčastějších složek směsí předepisovaných v TČM ordinacích pacientům s rakovinou (Lai2012ppc).

Lesklokorka lesklá je "zázračná" houba proti rakovině

Titulek samozřejmě není míněn vážně. Lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum) je adaptogen obsahující velké množství 100% nezázračných triterpenoidních saponinů – ganoderové kyseliny, ganoderenové kyseliny, lucialdehydy, ganoderioly a další (viz Paterson2006gtf). Celkem 315 triterpenoidů v rodu Ganoderma popisuje přehled Xia2014crs, což je více než 182 triterpenoidů popsaných v rodu Panax (Christensen2009gcb). Lesklokorka dále obsahuje typicky houbové β-glukany, polysacharidy a proteoglykany. Za nositele protirakovinných účinků lesklokorky se považují i polysacharidy a další látky (např. i polypeptidy). Lesklokorka lesklá nemá vedlejší účinky (Wachtelgalor2004gll, Kwok2005prd).

Lesklokorka podporuje cytotoxickou imunitní odpověď (Radwan2011air). Její extrakt i čistý β-glukan (fukogalaktan) zvyšuje výlev IL-23 z dendritických buněk a indukuje diferenciaci T lymfocytů Th17 (Yoshida2012pit). Polysacharidy lesklokorky zrychlují proliferaci makrofágů kostní dřeně a zvyšují produkci IL-1β, IL-6, IL-12p35, IL-12p40, IL-18, TNF-α, IL-1β a IL-12 (Ji2011ibm). Ganoderma formosanum aktivuje protirakovinnou imunitní odpověď in vivo u myší postižených rakovinou (Wang2014aai).

Lesklokorka účinkuje proti buněčným liniím rakoviny tlustého střeva in vitro (Thyagarajan2010tfg, Jedinak2011glt, Hong2004egl) a omezuje malignitu buněk rakoviny žaludku (Jang2011aae). Přímé cytotoxické účinky konkrétních triterpenoidů lesklokorky komentuje Xia2014crs. Dle Min2000tfs ganoderové kyseliny γ, δ, ε, ζ, η, a θ in vitro účinkují proti buňkám sarkomu a plicního karcinomu. Ganoderová kys. Jc inhibuje růst buněk leukemie (HL-60) a ganoderiol E růst buněk rakoviny prsu (MCF-7). Dle Wang2010nga ganoderové kyseliny Mf, Mk a S ničí buňky rakoviny plic (95-D) a děložního čípku (HeLa) v koncentracích 15-40μM. Ganoderová kys. E a lucidenové kys. N a A účinkuje proti buněčným liniím hepatomu a leukemie (Wu2001cgl), ganodermová kyselina Ja proti buňkám hepatomu (Li2005gal). Lucialdehyd B a C, ganodermanonol a ganodermanondiol účinkují proti buňkám rakoviny plic, rakoviny prsní žlázy a sarkomu (Gao2002nta), luciadiol a ganoderiol F proti HeLa buňkám karcinomu děložního čípku (Cheng2010ctf), dva další specifické lanostanoidy proti buňkám leukemie, karcinomu děložního čípku, hepatomu a rakoviny žaludku (Guan2008clt). Dle Ma2012ltf jsou protirakovinné i ganoderové kyseliny A a C1 a lucialdehydy D a E, vše v koncentracích ~20μg/ml.

G. lucidum působila protirakovinně in vivo u myší s transplantovanou rakovinou jater (Chen2010pgl) a dalšími nádory (Trajkovic2009apg, Nonaka2006aaa). G. lucidum měla in vivo imunostimulační a protiradiační účinek (Gao2005aau, Pang2007pnp) a předcházela vzniku a metastázám rakoviny plic u myší vystavených karcinogenu cyklofosfamidu (Nonaka2008eaf). G. atrum působila protirakovinně na myším modelu (Zhang2014pfg). Ganoderová kyselina T snižuje malignitu buněk plicního karcinomu in vivo (Chen2010gai).

Pokud jde o klinické studie, Gao2003egg testovala účinek polysacharidů lesklokorky na 30 pacientech v pokročilém stadiu rakoviny a zjistila zvýšení počtu CD56+ buněk a aktivity NK buněk. Chen2006mir zjistila u 41 pacientů s pokročilou rakovinou tlustého střeva užívajících lesklokorku zvýšení počtu CD3, CD4, CD8 a CD56+ lymfocytů. Sun2014pal zase zjistila zlepšení imunitních parametrů u pacientů s rakovinou plic užívajících lesklokorku. Studie Oka2010wef u 96 pacientů (+ 102 kontrol) zjistila, že lesklokorka užívaná po 12 měsíců zamezuje vývoji kolorektálních adenomů, novotvarů z kterých se může vyvinout rakovina tlustého střeva a konečníku. Při užívání lesklokorky jsou známé případy úplného vyléčení, Suprasert2014ccg přináší zprávu o 5 takových pacientech.

Ještě více než u ženšenu u lesklokorky platí, že bez ohledu na počet nadšených vědců doporučujících tuto houbu do pozornosti lékařů (Sliva2003glr, Radwan2011airCheng2015glc, Jin2016glr), financování klinických studií se pro ni zatím nenadchlo, takže hlavním vodítkem opět zůstává šarlatánská TČM, pro niž je lesklokorka (ling-či) magickým lékem a kulturním symbolem.

Další protirakovinné houby

V posuzování protirakovinných hub je radno se vyhnout extrémům. Onkolog ani pacient od nich nesmí čekat zázrak. Když přijde k lékaři pacient s již rozvinutou malignitou, je jasné že jeho imunitní systém už svou nejlepší šanci propásl. Mírné, ba i silné posílení imunity už většinou nestačí k vyléčení. Na druhé straně je nesprávný názor, že protirakovinné houby jsou neúčinné a svůj přívlastek nezasluhují. Takový názor ve světle dostupných vědeckých studií neobstojí (Popovic2013mcu). Seznam druhů který uvádím není úplný ani uzavřený:

Skupina protirakovinných hub není vyhraněná, protože i běžné jedlé houby nespecificky zvyšují protirakovinnou imunitu (Patel2012rdm, Feeney2014mhs). Konkrétně je to například hlíva ústřičná, houževnatec jedlý (Lentinus edodes, šítake), trsnatec lupenitý (Grifola frondosa, maitake), korálovec ježatý (Hericium erinaceus), ale i obyčejné žampiony (Agaricus bisporus, A. blazei), viz Xu2012cpe, Martin2010ccs. Asijské houby (šítake, maitake) přitom nejsou účinnější než naše, nositelem nespecifických protirakovinných účinků jsou totiž běžné houbové látky: β-glukany (Temizoz2016vap), ergosterol (Li2015epf) a vláknina. Informace že náš suchohřib, resp. jeho parazit nedohub zlatovýtrusý jsou rakovinotvorné je nepravdivá.

Další adaptogeny k prevenci a podpůrné léčbě rakoviny

Rakovina je ve vědě populární téma. Paradoxně, právě kvůli přílišné popularitě tématu je těžké skutečně účinné protirakovinné adaptogeny identifikovat. Pro ilustraci, databáze protirakovinných účinků bylin CancerHSP (Tao2015cah) obsahuje více než 2400 potenciálně protirakovinných rostlin, etnobotanická databáze Dr. Dukea a databáze TČM bylin TCMSP (Ru2014tds) k tomu přidává další stovky bylin, ale není jasné, které z nich účinkují silně a které jen slabě. Slabé a nespecifické protirakovinné účinky jsou totiž u bylin a hub velmi časté, ale k naplnění nadějí onkologických pacientů bohužel nestačí. Určité protirakovinné účinky byly zjištěny téměř u všech populárních adaptogenů, z nichž nabízím více-méně náhodný výběr:

Dle Lai2012ppc TČM praxe na Tchaj-wanu kromě ženšenu a děhele často používá rostliny Vladimiria souliei, Amomum cardamomum, pinelii trojčetnou (Pinellia ternata), kozinec blanitý, zlatici (Forsythia) a cicimek datlový. Dle přehledu Radomskalesniewska2015apr má účinek proti růstu cév v nádorech rozchodnice růžová, třapatka nachová, aloe pravé a olověnec cejlonský (Plumbago zeylanica). Dle přehledu Safarzadeh2014hmi dále působí protirakovinně zázvor pravý, šafrán setý, kurkumin a xanthorrhizol z kurkumovníku, resveratrol, kvercetin a genistein z luštěnin, bajkalein a další flavonoidy ze šišáku bajkalského, řemdihák plstnatý (Uncaria tomentosa), boryt barvířský (Isatis tinctoria), jerlín žlutavý (Sophora flavescens) a lapačo červené (Tabebuia impetiginosa).

Jedovatá přírodní cytostatika

S adaptogeny kontrastují přírodní mitotické jedy z některých jedovatých rostlin. Ty zabíjejí jak rakovinné, jak veškeré další dělící se buňky a v léčbě rakoviny se běžně používají. Nejsou to adaptogeny, protože zdravý organizmus silně poškozují. Zmiňuji je jen pro úplnost, jsou to všechno vysoce nebezpečné přírodní jedy. Mezi často používané patří vinblastin a vinkristin z barvínku menšího (Vinca minor), taxol (paclitaxel) z tisu (Taxus baccata), camptothecin z kamptoteky ostrolisté (Camptotheca acuminata), podofylotoxin z noholistu štítnatého (Podophyllum peltatum). Do této kategorie patří patrně i velmi slibný trojkřídlec wilfordův (Tripterygium wilfordii), mírně jedovaté jmelí (Viscum album) se svými proteoglykany (lektiny) a další rostliny.

Konkrétní typy rakovin které mě zajímají

  • Leukémie (rakovina krve)
  • Rakovina plic
  • Rakovina žaludku
  • Rakovina jater (hepatom)
  • Zhoubný melanom

 

| 3.9.2009