Drobečková navigace

Schizofrenie

Když nás někdo požádá, abychom si představili typického blázna, nejpravděpodobněji nám na mysli vytane schizofrenik, vydávající se za arcibiskupa či císaře pána. Navzdory jakési definici je schizofrenie v praxi jen o málo více než krycím jménem pro "běžné šílenství".

Soubor chorob zvaný schizofrenie si svou jednolitou existenci udržuje, zdá se mi, hlavně díky jejich "úspěšné" léčbě antagonisty dopaminu. Inaktivace dopaminových dráh je totiž klíčem, který blázny zázračně zklidní, takže je personál blázince snáze zvládá, nebo se jich dokonce může zbavit do domácí léčby. (Než se začnete divit odkud beru drzost říkat blázen a šílenec, přečtěte si něco o nejnovějších trendech nosonym.) Říká se, že kdysi populární lobotomie funguje právě proto, že přeruší dopaminové dráhy vedoucí z VTA do předního mozkového laloku. Psychiatrickým kladivem na schizofrenii je haloperidol, zvaný též chemická lobotomie. Haloperidol na dlouhou dobu zablokuje dopaminové dráhy, aniž by přitom zničil polovinu pacientovy mozkové kabeláže. Pracovníci psychiatrických léčeben si haloperidol a spol. nevědí vynachválit, populární byl už jejich předchůdce chlorpromazin.

Podle vzrůstajícího počtu názorů (včetně mého) ale schizofrenie není primárně dopaminergní nemoc. Haloperidol – stejně jako lobotomie – spíše jen způsobí, že nemocní trpící šílenstvím ztratí o svůj šílený program zájem. Existují zajímavé práce, které staví schizofrenii do úzké souvislosti s tvořivým myšlením. V tomto výkladu by schizofrenie byla projevem anomální tvořivosti.

Než se ve studiu tématu schizofrenie dostanu dále, poukážu zatím alespoň na účinky ženšenu při ochraně dopaminergních neuronů před odumíráním.

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.