(též všehojovec ostnitý, lat. Eleutherococcus senticosus, nesprávně sibiřský ženšen)
Eleuterokok byl první "ženšen" který jsem měl možnost prakticky vyzkoušet (bylo to v průběhu mé cesty na Dálný Východ), což mě později vedlo k napsání této historické stránky o sibiřském ženšenu (Eleutherococcus senticosus). Stránka má pořád informativní hodnotu, avšak pochází z doby, kdy jsem ještě byl obětí dvou častých omylů - účinky ženšenu jsem považoval za vědecky neprůkazné a pouze na základě botanické příbuznosti jsem měl za to, že sibiřský ženšen a ženšen pravý jsou téměř shodné co do svého chemického složení. V důsledku toho jsem si z nedostatku informací týkajících se pouze E. senticosus "vypomohl" tím, že jsem ho zaplácnul informacemi pocházejícími z výzkumů P. ginseng a P. quinquefolius. Poněkud mě omlouvá jen to, že stejného omylu se na začátku výzkumu eleuterokoku dopustili i proslulí ruští vědci.
Eleuterokok ve srovnání se ženšenem pravým.
Eleuterokok je neškodný
Stejně jako ženšen, i eleuterokok je neškodný. Podle medon1981het se u myší LD50 sušeného vodního extraktu eleuterokoku vůbec nepodařilo stanovit (>3g/kg).
Eleuterokok není neúčinný
Studie medon1981het, pocházející ještě z Brechmanovských časů, též prokazuje hypoglykemický účinek eleuterokoku. Brechman říkal že eleuterokok je (u sportovců) ještě účinnější než ženšen, většina lidí dnes říká že eleuterokok je méně účinný, každopádně ale minimálně díky této studii mohu prohlásit že eleuterokok není neúčinný, není to pouze placebo. Řekl bych ale že k vyvolání rozumných účinků budou asi nutné dávky podstatně vyšší než jaké nám nabízí běžné preparáty eleuterokoku – tak je to ostatně i se ženšenem.
Na rozdíl od ženšenu, eleuterokok lze konzumovat jen jako extrakt
Na rozdíl od ženšenu ale ostatní rostiny čeledi aralkovitých, eleuterokok nevyjímaje, jsou dřevité keře, nehodící se svou konzistencí k přímé konzumaci. U eleuterokoku je nutná extrakce. V medon1981het je popsána příprava extraktu eleuterokoku 10minutovým mícháním 100g práškované drogy (radix / lignum) v 1000ml destilované vody při teplotě 60°C. Při této metodě se získá ze 100g eleuterokoku 1 litr roztoku obsahující 1,6g rozpuštěných obsahových látek. Ty lze získat sušením (lyofilizací) jako práškový extrakt. Pokud by tedy některý výrobce opravdu plnil kapsle řekněme 400mg čistého práškového extraktu, dalo by se mluvit o patřičném dávkování. Takový přípravek u nás ale jen tak snadno neuvidíme. To, co se v prodejnách nabízí jako eleuterokok, obsahuje extrakt eleuterokoku většinou jen v nepatrném, zcela neúčinném množství. V býv. SSSR se prodává relativně poctivý tekutý extrakt eleuterokoku (настойка женшеня), který by ale chtělo užívat více než po měkolika kapkách, jak jsem to dělal já.
Eleuterokok – adaptogen, jehož objev byl inspirován ženšenem
Eleuterokok jako adaptogen byl Brechmanem objeven systematickým studiem čeledi aralkovitých (Araliaceae) k níž ho inspirovaly jeho zkušenosti se ženšenem jako s ergogenním prostředkem. Budu teď asi neobjektivní, ale hádal bych že Brechman v ideálním případě snil o tom, že by objevil ještě účinnější adaptogen než ženšen. Ukázalo se ale že rod ženšen je v čeledi aralkovitých výjimečný a jedinou další adaptogenní rostlinou kterou se Brechmanovi v aralkovitých povedlo objevit byl eleuterokok, o němž Brechman i začal tvrdit že v některých aspektech předčí ženšen. To je prohlášení, s nímž mnozí lidé později polemizovali, pro mně je ale důvodem k tomu, abych eleuterokoku věnoval pozornost.
Po chemické stránce se ženšen a eleuterokok od sebe naprosto liší
Rod ženšen (Panax) je v čeledi Araliaceae výjimečný. Jeho obsahové látky, panaxosidy, se kromě ženšenu nevyskytují téměř v žádné jiné rostlině (výjimkou je gynostema pětilistá, jejíž listy také obsahují omezené množství panaxosidů identických s těmi ženšenovými). To víme dnes. Za Brechmanových časů to ale tak jasné nebylo – celá myšlenka systematického prohledávání čeledi aralkovitých byla založená na předpokladu, že fylogenetická příbuznost se ženšenem se projeví i v příbuznosti chemické. Tento předpoklad se ukázal jako falošný – objev eleuterokoku se v tomto světle javí jako šťastná náhoda, která mohla Brechmana stejně dobře potkat i při výzkumu jakékoliv jiné čeledi rostlin.
Obsahové látky eleuterokoku.
Fytochemický průzkum rostliny začíná izolací obsahových látek. Těm dal u eleuterokoku Brechman název eleuterosidy, po vzoru panaxosidů / ginsenosidů u ženšenu. V přehledu davydov2000es autorka vyjádřuje svou nespokojenost s touto Brechmanovou volbou (o tom jsem už psal jinde).
Obsahové látky eleuterokoku se nikterak neshodují se ženšenem. V eleuterokoku nelze najít žádný ze ženšenových panaxosidů. "Eleuterosidy" nejsou pro eleuterokok specifické, jinými slovy, byly už předtím popsány z běžných rostlin jako mrkev, šeřík, břečťan, dsn.
Eleuterosid A = daukosterol
Eleuterosid B = syringin
Chrání před radiačním poškozením, imunomodulační účinek (referencováno v davydov2000es).
Eleuterosid B1 = izofraxidin
Cytotoxický u myší lymfocytární leukemie, cholagogum (referencováno v davydov2000es).
Eleuterosid B4 = sezamin
Snižuje hladinu LDL cholesterolu, antikarcinogen, imunomodulační, hepatoprotektivní (referencováno v davydov2000es).
Eleuterosid E = (-) syringaresinol-4,4'-O-β-D-diglukosid = akantosid D
(nedopsáno)
Eleuterosid E1 = (-) syringaresinol-O-β-D-monoglukosid
(nedopsáno)
Eleuterosid I, K, L, M
oleananové glykosidy
kyselina betulinová
(nedopsáno)
kyselina kávová
Antioxidant, cytoprotektivní, protinádorová, proti dně (arthritis urica), antibakteriální (referencováno v davydov2000es).
vitamin E
Je vitamín E.
