Ženšen ve zvládání deprese

Jak zvládat depresi

Deprese je součástí života každého člověka a jejím hlavním příznakem je to, čemu já říkám duševní bolest. Duševní bolest má mnoho rozměrů, které lze slovy vyjádřit jen částěčně – úzkost, pokleslá nálada, černé myšlenky... Deprese je normální součástí našeho motivačního systému a obecně není cílem se jí zbavit, ale zaujmout k ní správný postoj (je to stejné jako se smrtí).

Neurofyziologie deprese zůstává navzdory pokrokům v zásadě neznámá. Baterie modulátorů většinou serotoninové komunikace, které medicína zná jako "antidepresiva", jádro problému ve většině klinických případů neřeší. Cílem tohoto textu tudíž není ani tak učebnicová konformnost, jako spíše poskytnutí materiálu k zamyšlení a praktickému zvládnutí deprese pro ty, kteří ji právě prožívají i ty, kteří ji prožívat budou.

Účelná a neúčelná (endogenní) deprese

Mým osobním názorem je že léky proti depresi bychom neměli použít, dokud si přesné neuvědomíme, jakým typem deprese trpíme a proč. Ještě lépe uděláme, když si to necháme vysvětlit od dobrého psychiatra, jehož návštěvu bychom neměli odkládat, natož pak se za ni stydět. Mým osobním názorem je že většina běžných depresí není patologická, ale má reálnou příčinu v životních problémech jednotlivce, které žádná pilulka nevyřeší. Musíme proto rozlišit mezi:
  • depresí účelnou, racionální, která sice bolí, ale ve svém důsledku je adaptivní, tedy zlepšuje naši schopnost správně reagovat na životní realitu
  • depresí neúčelnou, která nás vede k nesprávným řešením

Zvláštním typem neúčelné deprese je

  • endogenní (vnitřní) deprese – která nesouvisí vůbec s vnější situaci, ale je projevem nesprávného fungování mozkových center radosti a deprese

Při zvládání deprese je nejdůležitější neřešit projevy, ale příčinu a obnovit přirozený životní styl. U racionální deprese je nejlepší se do ní ponořit a své plány upravit tak, aby nebyly založeny na iluzích. Neúčelnou depresi lze řešit léky, třeba modulátory monoaminergního sytému.

Deprese jako součást duševního vybavení člověka

Většina lidí ve svém životě sleduje dobře předpověditelné cíle podle předem vytvořených, nebo častěji odpozorovaných postupů. Ty se stávají údy jejich duchovního světa. Stejně jako fyzický zánět postihuje části fyzického těla, deprese se týká části našeho duchovního světa. Deprese je s největší pravděpodobností racionální, pokud spadá do následujících okruhů:

  • zdravotní postižení
  • rodinná ztráta
  • partnerské vztahy
  • práce a společenské uplatnění
  • politika a věda

Fyzický zánět se dostaví při infekci nebo poškození. Deprese se dostaví tehdy, když si postupně nebo náhle uvědomíme, že naše plány v dané oblasti nemají šanci na úspěch. Na začátku deprese dochází v mozku k vypnutí mechanizmu naděje, který nám jinak umožňuje ignorovat překážky. Pocit beznaděje problémy v dané oblasti zvýrazní a psychická bolest nás přinutí vytvořit strategii novou, lépe se hodící k dosažení spokojenosti v dané oblasti. Náhle se objevivší neřešitelné problémy (např. ztráta potomka) mohou vést až k duševnímu zhroucení. V těchto případech jsou léky proti depresi pouze paliativní.

Stejně jako zánět, i deprese se může mýlit

Stejně jako smog, chemikálie a odtržení od přirozeného prostředí (tj. vesnické špíny) vyvolávají bezdůvodné záněty, neboli alergie, i v psychické rovině klade současný svět na člověka nepřirozené nároky, jejichž výsledkem může být kontraproduktivní deprese.

Nepřirozených faktorů duchovního prostředí je čím dále tím více a společně tvoří toxické prostředí, které výrazně zvyšuje frekvenci nefunkčních vzorců chování včetně patologické deprese:

  • narušení cirkadiánních rytmů umělým osvětlením
  • používání kofeinu, alkoholu, tzv. sedativ (diazepam, rohypnol...)
  • nedostatek pohybu
  • přemíra pasivní zábavy: televize, internet, videohry...
  • nevhodné sociální prostředí
  • nefunkční strategie odpozorované z obrazovky

První podmínkou v jejich odstranění je, stejně jako u obezity, přestat zavírat oči. Připustit si že na tom jsme špatně, přistihnout se při tom a přesně a pravidelně měřit jak špatně na tom jsme. To se snáze říká než dělá. Úkolem dobrého psychiatra (nebo psychologa) je nás při tomhle procesu vést. Druhou podmínkou je stanovení realistických cílů. Ze začátku je dokonce lepší si stanovit cíle snadné a těžší úkoly přibírat až postupně podle získaných zkušeností.

Endogenní deprese

O endogenní depresi mluvíme tehdy, když pacient pociťuje duševní bolest bez vnější příčiny. Steně jako migréna bolí i když na těle není patrné žádné poškození, endogenní deprese pacienta trápí bez ohledu na pozitivní a negativní události v jeho životě. Endogenní depresi způsobuje nerovnováha neurotransmiterů (hlavně serotoniniu a dopaminu) a je jedinou depresí, u níž lze doporučit léčbu antidepresivy.

Ale pozor! Zvláštností deprese je to, že i když je zcela bezdůvodná, vždy se prezentuje jako racionální – procesem zvaným racionalizace si vždy najdeme důvod, i když je porucha nálady způsobená jen chemickou nerovnováhou v mozku. Proto není chybou ani při zdánlivě odůvodněné depresi zvážit návštěvu dobrého psychiatra.

Léčba deprese nápravou životního stylu

Zatímco v módních časopisech se nám snaží namluvit že životní styl spočívá v okázalém luxusu, já zde mám na mysli hlavně to, jak moc náš život uspokojuje našeho vnitřního pračlověka (antropologové laskavě prominou), tedy jak moc se blíží pravěkému životnímu stylu pro který byl náš organizmus optimalizován.

U deprese, ať už racionální nebo iracionální, je vždy prospěšné obnovení přirozeného životního stylu. Jenom samotný tento krok má šanci vést k jejímu úplnému vyléčení. Někdy jsme ovšem v tak těžké životní situaci (třeba pobyt ve vězení), že nám normální životní styl neumožňuje. Takové případy tento návod nepokrývá, ale vždy je prospěšné snažit se přirozenému stylu co nejvíce přiblížit. Pouze selhá-li pečlivá náprava životního režimu, lze u neúčelné deprese uvažovat o použití antidepresiv.

Náprava cirkadiánních rytmů

Aneb krátký kurz nastavování svých vnitřních hodin. (pracuje se)

Vysazení kofeinu, alkoholu, sedativ

Externí psychotropní látky jsou dalším faktorem narušujícím přirozenou osobnostní organizaci. Nikotin by sem patřil také, zdůrazňuji ho ale méně, a to nejen z úcty k mému bývalému vedoucímu na neurobiologii, který kouřil jako bajná špirituska na Zlíchově. (pracuje se)

Pravidelný pohyb a pobyt v přírodním prostředí

Vnější denní jas a noční tmu lze v interiéru jen stěží napodobit, UV záření, fyzická námaha, oděrky, přirodní špína – to vše aktivuje imunitní systém a přispívá ke spokojenosti našeho vnitřního pračlověka.

omezení pasivní zábavy: televize, internet, videohry...

Náš motivační systém nám umožňuje v životě dosáhnout reálných úspěchů. Některé drogy, především opiáty, tento motivační systém úplně obelhávají a tím jsou zcela jistě škodlivé. Media a hry už takhle šmahem odsoudit nelze. Přihlížení ději a různé hry rozhodně nejsou něčím, čemu by náš vnitřní pračlověk nebyl uvyklý. Hry rozvíjejí mozkové schopnosti a třeba František Fuka se nebojí říct, že hraní počítačových her je koníček jako každý jiný. Já osobne tady vidím dva problémy: U televize je to nesplněný předpoklad realismu prezentovaného děje (tomu se ale věnuji jinde). U videoher je to kolize s něčím čemu bych říkal "control motivation", rychlost s kterou se projevují důsledky našeho klikání myši je sama o sobě fascinující a v reálném světě nemá obdoby. To může vést k mnohem větší přitažlivosti hry než odpovídá jejímu příspěvku k našim schopnostem.

optimalizace sociálního prostředí

Tzn. neuzavírat se do přílišného osamocení a naopak utéct od špatných partnerů a společníků. (pracuje se)

odmítnutí nevhodných vzorců chování odpozorovaných z obrazovky

Partnerské vztahy a sociální očekáváni jsou dvě zásadní oblasti, v nichž se nám poznatky získané z obrazovky mohou vymstít, tak jako se vymstily vyděračům rodičů zmizelé Aničky Janatkové, kteří se z televize učili telefonovat. Je třeba si uvědomit že 95% režiserů (o hercích nemluvě) by si dnes u filmu a televize pouze rádo řešilo své osobní problémy – především prestiž, přístup k partnerům atd. Ze zbylých jsou 4% případy nejasné etiologie a pouze 1% Quentin Tarantino. Nejjistější metoda je učit se od těch, kteří vycházejí ze stejných výchozích podmínek jako my a kteří v cílové oblasti dosáhli prokazatelný úspěch. Nebývá přitom účelné se těchto lidí na tajemství jejich úspěchu povrchně vyptávat – oni si ho totiž mnohdy ani neuvědomují, i kdyby nám ho chtěli prozradit. Správná metoda je pozorovat a napodobovat.

Léčba antidepresivy

Většina antidepresiv má něco do činění s monoaminergním systémem, zvláště pak se serotoninem. (pracuje se)

 

Existuje velké množství psychotropních rostlin a zvláště ty, které působí na monoaminergní systém se doporučují u depresí. Z našich bylin se zmiňuje třeba třezalka a kozlík, ze zahraničních adaptogenů to může být rozchodnice růžová (Rhodiola rosea) a ženšen, o němž bych chtěl v této souvislosti napsat něco víc. Ženšen není euforizující. Nezbaví deprese tím, že by navodil stav příjemnosti. Může ale omezit strach / úzkost, zlepšit soustředění a usnadnit řešení problémů které jsou vlastní příčinou deprese.

Anxiolytický účinek ženšenu

Jedním z důsledků deprese může být upadání do přechodného či trvalého stavu duševní strnulosti, která brání v řešení reálného problému. Anxiolytický účinek ženšenu má v takovém případě šanci na velké zlepšení pracovního výkonu. Tato hypotéza byla formulována třeba už ve studii churchill2002npg, jejíž cílem bylo zjistit, jestli jde pozorované zlepšení rozlišovací dovednosti u kuřat na vrub zlepšení paměti, nebo anxiolytickým účinkům ženšenu. Ty byly připsány ginsenosidu Rb1, který v dávce 0.25mg/kg (IP injekce), ne však v dávkách vyšších, signifikantně zvyšoval rozlišovací výkon a zároveň ve všech dávkách až do 5mg/kg úměrně snižoval stres z osamocení.

U celkového saponinového extraktu Panax quinquefolium byl anxiolytický účinek detailně proměřen na myších a srovnán s diazepamem studií wei2007aes. Bylo použito vícero behaviorálních testů a saponinový extrakt P. quinquefolium byl shledán uklidňujícím v dávce 50 a 100mg/kg per os srovnatelně s diazepamem v dávce 2,5mg/kg. Ženšen však na rozdíl od diazepamu nezpůsoboval "opilost" a proto ho autoři považují za zajímavou alternativu benzodiazepinů.

Protistresový účinek

Několik běžných panaxosidů (Rc, 20(S)-Rg3, jakož i sloučenina K, která je hlavním střevním metabolitem PPD pxsd.) má schopnost snižovat u stresovaných myší kortizol, který je stresovým ukazatelem. (kim2003iii, kim1998isp) Tento konkrétní účinek však může být spíše periferní, jelikož injekce panaxosidů přímo do mozkových komor snížení kortizolu nepůsobily.

Modulační vliv na monoaminergní systém

U ženšenu velmi důležitý. (pracuje se)

⚒ Článek ještě není dokončený ...