Ženšen způsobuje rozšíření cév a snížení krevního tlaku

Co je to hypertenze?

Krevní oběh člověka je hydraulickým obvodem sestávajícím z pumpy (srdce), rozvětveného potrubí (tepny, vlásečnice, žíly) a regulace. Jeho hlavním úkolem je zásobení tkání kyslíkem. Hlavní podmínky krevního zásobení jakéhokoliv orgánu jsou obecně dvě:

1. dostatečný srdeční výkon
2. průchodnost přívodních cév

Regulace krevního tlaku pro nás tedy krátkodobě prioritou není. Prioritou je dodávka kyslíku. To je pochopitelné – selhání dodávky kyslíku do mozku by mělo za následek okamžité bezvědomí a rychlou smrt. Spoléhaje na mechanickou odolnost tepen, povoluje tělo krátkodobě zvýšení krevního tlaku při námaze, stresu, vstupu do studené vody atd. Tlak mohou zvýšit tři hlavní mechanismy:

• předráždění srdce (např. stres)
• kontrakce cév (např. chladem)
• ucpání cév (ateroskleróza, trombóza...)

Při hypertenzi (hypertenzní chorobě) se vysoký tlak vyskytuje v klidu, bez zátěže. Hypertenze je u nás velmi rozšířená a obvykle (95% případů) nemá zjevnou příčinu – v tom případě se jí říká hypertenze primární nebo esenciální. Zbylých 5% případů tvoří hypertenze sekundární – mající zjevnou příčinu v jiné nemoci.

Primární hypertenze

Příčina primární hypertenze není známá. Primární hypertenze se často pojí s arteriosklerózou, podezírán je i stres a adrenalin/epinefrin (floras1992egh), je ale správné říct, že skutečnou příčinu neznáme (shimbo2010edr, wilkinson2009aag, krieger1991mbh). Primární hypertenze je asi z 30% dědičná, zbytek lze ovlivnit životosprávou. Hlavními rizikovými faktory primární hypertenze jsou:

• Příjem sodíku (sůl, glutamát sodný):
  • sodík přímo dráždí a kontrahuje hladkou svalovinu cév
  • sodík aktivuje natriuretický hormon, který ještě více zvyšuje dráždivost cévní svaloviny
• Arterioskleróza (ateroskleróza) – u nás téměř přirozená součást stárnutí.
• Obezita a inzulinová rezistence (= cukrovka II. typu) – buňky obézních přestávají reagovat na inzulin, tělo ze zoufalství abnormálně zvyšuje jeho hladinu:
  
  • inzulin zvyšuje hladinu sodíku v těle
  • inzulin sám zvyšuje krevní tlak aktivací jiných hormonů
  • inzulin způsobuje hypertofii svaloviny cévní stěny
  • inzulin zhoršuje arteriosklerózu
• Stres – u osob s citlivou kardiovaskulární soustavou zpočátku stres zvyšuje aktivitu srdce, později i odpor cévního řečiště (zmenšením průsvitu cév), stres též zhoršuje tendence k obezitě.
• Civilizační závislosti (alkohol, kofein, kouření, různé "prášky" a jiné návykové látky).

Rizikové faktory ve výše uvedeném seznamu se vzájemně posilují, že si až díky tomu vysloužily skupinové jméno metabolický syndrom. Kromě primární hypertenze zahrnuje metabolický syndrom třeba obezitu, diabetes mellitus a  přetížení dusíkového metabolismu. Hypertenzí ale mohou snadno trpět i štíhlé osoby se zcela zdravým životním stylem. Tlakoměr se týká každého. Hypertenze a kardiovaskulární poruchy se rozvíjejí často bez povšimnutí, a jejich prvním příznakem je mnohdy až infarkt myokardu nebo mozková mrtvice.

Sekundární hypertenze

V menším počtu (5%) případů má zvýšený krevní tlak zjevnou příčinu v jiné chrobě: koarktace (zúžení) aorty, onemocnění ledvin, nadprodukce hormonů (katecholaminy, kortikosteron, aldosteron, kortisol, thyroxin, růstový hormon, parathormon, renin, endotelin...), těhotenství, léky (některá antibiotika, antidepresiva, antikoncepční pilulky), mozková onemocnění (trauma, záněty, obrna, nádory atd.).

Léčba hypertenze

V léčbě hypertenze je důležitým faktorem správná diagnóza. Tlak si sice dokáže sám odměřit leckdo, ale diferenciální diagnóza případů sekundární hypertenze je musí vždy být v rukou lékaře.

Léčba primární hypertenze

Chorobný procesy vedoucí k arterioskleróze a primární hypertenzi zatím nebyly řádně objasněny. Léčba primární hypertenze byla stanovena empiricky: redukce hmotnosti (sorof2002ohc), aerobní cvičení (duijnhoven2010ibr), prevence arteriosklerózy, redukce soli, redukce kofeinu, nekouřit, alkohol max. 30g denně, dostatek minerálů (K, Ca, Mg), redukce nasycených mastných kyselin a cholesterolu. Se špetkou nadsázky lze říct, že léčba hypertenze by měla začít nejméně 30 let před prvními příznaky. Srdečně-cévní systém má značnou rezervu, takže si příznaky jeho postupujícího úpadku vůbec nemusíme všimnout. Když se regulační rezerva oběhového systému úplně vyčerpá a dostaví se klidová hypertenze, znamená to, že pro nás končí boj o zdravý kardiovaskulární systém a začíná boj proti hrozící cévní příhodě.

Léky proti vysokému krevnímu tlaku (antihypertenziva)

Účelem léků podávaných při hypertenzi není odstranění příčiny, pouze symptomatické snížení krevního tlaku, které má předejít mrtvici. Běžné se k tomu používají:

• Blokátory vápníkových kanálů (např. amlodipin) – plošně vyřadí hlavní dráhu aktivace cévních svalů,
• Blokátory angiotensin konvertázy – vyřadí angiotensin (hormon zvyšující krevní tlak).
• Diuretika ke snížení krevního objemu.

Komplikace hypertenze

Snižování krevního tlaku pomocí léků má ve většině případů pouze paliativní, symptomatický účinek. Je ale důležité, protože chrání před náhlými cévními příhodami. Hypertenze samotná hrozí mozkovou mrtvicí (krvácením do mozku). Hypertenze dále zhoršuje průbéh aterosklerózy, která zase hrozí ucpaním cév a infarkty, zejména infarktem myokardu. Pacienti s pokročilou aterosklerózou se musí vyhýbat větší námaze, což jde proti požadavku aerobního cvičení v prevenci hypertenze. Současná medicína není schopna zkornatěné cévy léčit.

(Není-li uvedeno jinak, je zdrojem těchto informací z velké části z anonymní přednáška "Arteriální hypertenze a hypotenze", volně přístupná na webu Ústavu patologické fyziologie LFHK UK.)