Můj názor na apriorní možnosti medikamentózni léčby

Podle mého názoru je lidské tělo dokonale vyvážený systém, který správně reaguje na většinu podnětů okolí. Pokud některý z parametrů změníme pomocí medikamentů, můžeme náš tělní systém spíše rozhodit. K tomu, aby mělo nějaké farmakon apriorní šanci pozitivního účinku považuji za nutnou existenci takové situace, která staví lidský organizmus do jiných podmínek než ty, pro něž byl evolučně přizpůsoben. Jenom v takové situaci považuji lékařskou pomoc za omluvitelnou.

V širší souvislosti si musíme uvědomit, že z přísně logického hlediska parazity ani z nemoci vinit nelze - nemoc je jen příznakem slabiny v imunitě nebo jiných tělních systémech. Jak říká filozof, vřed mluví poctivě - "Hle, já jsem choroba". K vyléčení nestačí zabít posla špatných zpráv - je nutné zabít slabost. Pravé neštovice já nepovažuji za uzavřené, i když byl jejich vir od 70. let celosvětově vyhuben. Slabost která tuto nemoc umožňuje v našich genech přetrvává a v nepřítomnosti evolučního tlaku může přebujet v damoklův meč pro celý druh. Naštěstí ale odpovědní vědci virus pravých neštovic před zničením hájí. Ale taky se říká, že ve Svazu byly v 80. letech z varioly dokonce připraveny i vojenské hlavice.

Ale zpátky k individuálnímu léčení. Při obrovském množství komerčních názvů léků se ukazuje, že většina z nich působí jen přes několik málo biologických mechanizmů. Neužívám analgetika (blokují celý eikosanoidový systém!), neužívám léky proti horečce, proti průjmu, proti nachlazení atd. protože když mě něco bolí tak se chci zbavit příčiny bolesti a ne pocitu bolesti, když mám horečku tak je to tělesná reakce proti infekci, které nerozumím a nebudu se v ní vrtat, podobně je to s průjmem, a co se týče nachlazení, o symptomatickou léčbu nemám zájem, antibiotiky léčbu nijak zvlášť neuspíším a navíc občasné nachlazení posiluje imunitu. Za nejlepší obranu před mikroorganizmy jednoznačně považuji vlastní imunitní systém. Nachlazení čelím tím že se snažím nenakazit, nejezdím hromadnou dopravou a pokud jezdím, zásadně si nekupuji lístek (teď mi ale s tím elektronickým systémem klepnou přes prsty). Léky by měly zůstat rezervovány pro extrémní případy ať již bolesti, horečky, průjmu, infekce důležitých orgánů atd. a ne jako dnes kdy chovatelé sypou antibiotika prasatům aby lépe rostla a pak má i ta nejzaostalejší bakterie odolnost proti všemu možnému. Kvůli tomu je dneska už tuberkulóza zase hrozbou, protože ve třetím světě občasným léčením vypěstovali MDR (multi-drug resistent) kmeny odolné proti všem známým lékům - pražští vandráci ji už dneska mají taky, dávejte si na ně bacha abyste neskončili jako Jiři Wolker!

Na rozdíl od mého otce, u něhož odpor k chemikáliím jde fundamentalisticky až k užívání mýdla a prostředků na nádobí, jsem navzdory hlasu zdravého rozumu podlehl různým pochutinám a potravinovým doplňkům. Piji hodně kávy protože se pak cítím líp, i když vím že tam často bývá spousta mykotoxinů a také vím že vypuštěním vnitrobuněčných zásob vápníku pomocí kofeinu svůj tělní systém sotva potěším. Dával jsem si také Red Bulla a kupoval jsem si i různé tabletky v těch takových krámcích s výživovými doplňky, ale pak jsem přešel na takové ty kulturistické koktejly (zn. Formline, bylo dostat v Tescu na Zličíně) které jsou mnohem levnější a obsahují téměř všechno na co si vzpomenete, včetně účinných látek z Red Bullu. Také občas piji alkoholické nápoje a kouřím doutníky, což jsou pochutiny jdoucí vysloveně na účet vašeho zdraví. Nemám tedy, jak vidíte, zvláštní vztah k medikamentům, ale také nejsem žádný fanatik do zdravé výživy, makrobiotik ani lidový léčitel, jsem prostě normální člověk.

Autor: Mgr. Boris Štítnický
Datum zveřejnění: 6.8.2008