Drobečková navigace

Fytochemické názvosloví

Pamatuji si, že poprvé jsem na fytochemické názvosloví narazil, když jsem si jako dítě četl Atlas liečivých rastlín (Macků, Krejča; ze SAV). Tehdy jsem nesrozumitelná slova bral jen jako další stvrzení odbornosti jinak příjemného a logického textu. Očekával jsem, že slova jako alkaloidy a saponiny budou součástí nějakého přesného systému názvů rostlinných látek, kterému nerozumím. Zastrašilo mě to natolik, že jsem se ke studiu definicí fytochemických termínů odvážil až jako zkušený kozel.

Fytochemické názvosloví rychle a bez servítek

Termíny fytochemického názvosloví vycházejí většinou z pracovních metod fytochemie:

  • alkaloidy – látky zásaditého charakteru obsahující dusík
  • glykosidy – látky, na něž jsou napojeny cukerné zbytky
  • saponiny – látky, které tvoří při třepání pěnu
  • hořčiny – látky hořké chuti (stejně jako kyseliny jsou látky chuti kyselé, žeano)
  • třísloviny – látky, které sráží bílkovíny
  • silice – prchavá nepolární frakce oddělitelná z rostlinného materiálu destilací
  • flavonoidy – látky vyznačující se jistým typem aromatické kostry
  • atd. (lignany, fytosteroidy ...)

Tento žargon, který bych s laskavým odpuštěním fytochemiků nazval "dryáčnickou latinou", je bezesporu užitečný v první fázi výzkumu, neboť umožňuje mluvit o rostlinných výtěžcích, i když o nich ještě téměř nic nevíme. Další výhodou této terminologie je pak to, že na nás laiky bez ohledu na skutečnost dělá dojem hlubokého stavu poznání dotyčné látky nebo rostliny.

Další specialitou fytochemického názvosloví je tvoření názvů rostlinných látek kombinací vědeckých jmen a standardních přípon (Nicotiana – nikotin, Coffea – kofein, Erythroxylon coca – kokain atd.). Prvním problémem je zde to, že takové názvosloví není jednoznačné. Tak např. kofein byl také pokřtěn jako tein (pokud byl extrahován z čajovníku), matein (z yerba maté), guaranin (z guarany) atd. Nám laikům to chvíli trvá, než se plně vypořádáme s faktem, že navzdory mnoha různým jménům se opravdu jedná o úplně stejnou látku.

Různé přípony se používají k označení příslušnosti látky k výše popsaným fytochemickým kategoriím. Např. u ženšene (Panax) máme kromě panaxosidů (saponiny, mají příponu -osid proto, že to jsou zároveň glykosidy) ještě panaxynol, panaxydol, panaxan, panaxyn, kyselinu panaxovou (nebo se to má překládat kyselina ženšenová?) a mnoho jiných.

Taje fytochemického názvosloví ženšenu a eleuterokoku

Ženšen a eleuterokok dobře ilustrují problémy fytochemického názvosloví – v tomhle ohledu se k nim kriticky vyjádřuje i výřečný přehled Davidovové (davydov2000es).

"Panaxosid" kontra "ginsenosid" – můj pohled na věc

Ženšenové saponiny se v literatuře označují jako panaxosidy i ginsenosidy. Početně častější je dnes už název ginsenosid. Podle mého názoru je ale pro označení unikátních ženšenových saponinů typických pro rod ženšen (Panax) etymologicky podstatně přijatelnější skupinový název panaxosid, než název ginsenosid. Název panaxosid je opodstatněný, protože tyto látky jsou pro rod Panax zcela typické a kromě něj se v rostlinné říši téměř nikde jinde nevyskytují. Název ginsenosid vyvolává dojem, že ženšen pravý (P. ginseng) je z hlediska obsahu "ginsenosidů" nějak význačný. To není pravda – i když je P. ginseng skutečně tím "nejtradičnějším" ženšenem, ženšenové saponiny se vyskytují v téměř stejném množství (ač v jiných poměrech) i u ženšenu amerického (P. quinquefolius) a kvalitativně jsou zastoupeny u všech ostatních druhů rodu ženšen, včetně fylogeneticky nejméně příbuzného ženšene trojlistého (Panax trifolius).

Situaci trochu komplikuje to, že mnohé konkrétní ženšenové saponiny byly pokřtěny jménem "ginsenosid Rxn", kde x je malé písmeno abecedy a n = 1, 2, 3,... Volba názvu chemikálie je na jejím objeviteli a nekoliduje-li s jinými názvy, nelze proti ní nic namítat. Proto je v těchto případech slovo "ginsenosid" přijatelné, jako ve slovním spojení "ginsenosid Rb1, patřící do skupiny panaxosidů".

Názvy konkrétních panaxosidů

K rozlišení velkého množství podobných sloučenin skrývajících se pod názvem panaxosid / ginsenosid se opět z historických důvodů používá označení založených na extrakčních metodách – panaxosidy roztažené na chromatografii se označují "Rf" (relative to front – tedy vzhledem k čelu chromatografie), písmeny abecedy jako Ra, Rb, Rc atd., neboli ginsenosid A, ginsenosid B, ginsenosid C atd. Tento systém označování zřejmě dobře sloužil fytochemikům samotným, pro nás laiky je ale příliš nesystematický.

"Eleuterosidy" – nevhodný název pro obsahové látky eleuterokoku ostnitého

Pokud jde o eleuterokok (Eleutherococcus senticosus), nesprávně sibiřský ženšen, dobře míněnou Brechmanovu snahu pojmenovat komplex jeho účinných látek "eleuterosidy" podle vzoru ženšenových panaxosidů / ginsenosidů považuje Davidovová (davydov2000es) za zvláště nevhodnou. "Eleuterosidy" málo zasluhují jak předponu eleutero-, jelikož na rozdíl od panaxosidů byly již dříve popsány z jiných rostlin, tak příponu -osid, protože se nejedná o specifické glykosidy, ale o skupinu chemicky různorodých látek. Na rozdíl od ženšenu, adaptogenní vlastnosti eleuterokoku nejsou věcí unikátních chemických sloučenin, nýbrž kombinace látek jinak známých i z jiných rostlin – třeba syringin (šeřík, Syringa), daukosterol (mrkev, Daucus), hederasaponin (břečťan, Hedera), sezamin (sezam, Sesamum) a další.

| 24.1.2009