Drobečková navigace

Problémy běžných léků

Běžné léky, které jsou v naší převládající praxi hlavně paracelsovské, nejsou předmětem tohoto webu. Ale lidé se mě často ptají na jejich srovnání s adaptogeny, nebo resp. proč jsou adaptogeny lepší. Těm odpovídám, že adaptogeny propaguji proto, že jsou v medicíně podceňované. Kdyby byly podceňované paracelsovské léky (jak tomu bylo za dob Paracelsa), musel bych hájit ty. Definice adaptogenu je prostě jen náročnější – viz srovnání adaptogenů a paracelsovských léků. Adaptogeny i běžné léky mají své problémy, které se do značné míry kryjí, protože jsou projevem přirozeného tržního boje prodavače se zákazníkem. Na této stránce se věnuji specifickým problémům běžných léků. Problémy adaptogenů rozebírám jinde.

Různorodost komerčních léků je jen zdánlivá

V České republice je oficiálně registrováno více než 8000 léčivých přípravků (viz databázi Státního ústavu pro kontrolu léčiv). Kdyby neexistovala obchodní jména a léky se prodávaly pouze pod svým chemickým názvem, bylo by na pultech lékáren pouze 1500 - 2000 různých účinných látek – jenom tolik jich totiž bylo za posledních 100 let povoleno (Phadke2005pps). Mezi těmi existují velké skupiny látek působících na stejnou biologickou dráhu a majících stejný výsledný účinek. Dovoluji si spekulovat, že kdybychom na běžné léky hleděli jen z hlediska účinku na biologické dráhy, sortiment by se zredukoval tak na 200 – 300 skutečně různých léčebných možností. Zároveň bychom zjistili, že 80% procent schválených léků působí přes 20% nejčastěji ovlivňovaných biologických drah, zatímco zbylých 20% látek pokrývá zbylých 80% mechanizmů. Zdánlivě nepřeberné množství léků na pultech lékáren se tak redukuje na podstatně menší množství léčebných možností, z nichž převážná většina pacientů využívá jen malou podmnožinu.

Mnohé běžné léky mají nežádoucí účinky

Jádrem problému je to, že ty nejrozšířenější z běžných léků alostericky blokují nebo aktivují biochemické dráhy, které takový zásah přirozeně neočekávají a neumí se s ním vyrovnat. To otevírá cestu nežádoucím účinkům. Tyto běžné léky působí v těle mnohem více změn, než chce lékař. Potlačení příznaků (zánětu, únavy, bolesti atd.) docílí často rychle a efektivně, ale za cenu nerespektování zpětných metabolických vazeb. To je principem lékových závislostí a abstinenčních syndromů.

  • Příkladem alostericky působících běžných léků jsou inhibitory cykloxygenázy, tj. běžné "prášky od bolesti" (aspirin, paracetamol, ibuprofen, diklofenak a další). Ač často prospěšná, tato analgetika blokují celou větev syntézy prostaglandinů, signálních molekul imunitního systému. Tak umlčí značnou část imunitní komunikace a není jasné, jaké zpětné vazby přitom vybudí.
  • Mnohem více návyková jsou analgetika obsahující kodein – alnagon a jeho klony. Kodein se v těle pomalu mění na morfin a vyvolává opiovou závislost.
  • Léky, které mnoha lidem kolem mně zničily život jsou agonisté GABAA receptorů, známé jako "prášky na spaní". Patří tam barbituráty, benzodiazepiny, zolpidem a stovky dalších léků, včetně evropského všeléku etanolu. Všechny působí na alkoholový receptor a je úplně jedno, jestli jsou benzodiazepinové nebo nebenzodiazepinové. Játra ničí méně, ale život mají schopnost ničit stejně jako alkohol. Se ženami na mol ožralými z tabletek na spaní jsem se osobně setkal.
  • Cítím se též povolaný zmínit i antipsychotika, například olanzapin a haloperidol. Tyto léky mají těžké vedlejší příznaky, které prakticky znemožňují mentální fungování zbylých zdravých mozkových okruhů bláznů, kterým jsou předepisované. Jejich podávání zdravým lidem zničí mentální zdraví, účinek naštěstí po vysazení pomine. U bláznů se zcela zničeným mentálním zdravím jsou uklidňující, ale za cenu somatických vedlejších účinků, například zácpy.
  • S léky proti překyselení jsem se zatím naštěstí osobně nesetkal, ale z literatury vím, že jsou to blokátory protonové pumpy – vyřazují z činnosti celou biologickou dráhu sekrece kyseliny chlorovodíkové. Jejich největším problémem je reakce po vysazení – zvýšení kyselosti (Niklasson2010dsd).

Přirozený tržní boj prodavače se zákazníkem

Každý dobrý marketingový expert ví, že jediný způsob jak vydělat peníze je porušovat pravidla hospodářské soutěže. Reklamní články se zdravotní tématikou jsou poslední dobou už i ve vědeckých časopisech velkým problémem. Už to nejsou jen články, objevují se celé reklamní časopisy. Například slavný Elsevier jich v posledním desetiletí vyprodukoval nejméně 6. Tento jev způsobil veřejné pohoršení, ale já jej nechci hodnotit příliš negativně, protože komerční články ještě nejsou důkazem činnosti Satanovy. Je sice pravdou, že tyto články se obvykle stavějí k přírodním léčivům negativně, ale co byste čekali? Vždyť i můj web "Adaptogeny" něco prodává – myšlenku, že některá přírodní léčiva jsou lepší náhradou paracelsovské konkurence. Jsem proto nadále zástancem tržní ekonomiky, protože tržní boj prodavače a zákazníka považuji za lepší než tržní boj Bruselu s prodavačem i zákazníkem.

 

| 27.8.2009