Drobečková navigace

Srovnání adaptogenů a paracelsovských léků

Mezi adaptogeny a paracelsovskými léky jsou podstatné rozdíly v jejich definici i v jejich léčebném použití.

O léčbě nemocí

Jednoduše řečeno, zdraví je souhrnem mnoha fyziologických parametrů, které se udržují v rovnováze. Příbuzný termín je homeostáze. V každém prostředí na organismus působí faktory, které jej od rovnováhy odchylují. Souhrnu těchto faktorů se říká stress v širokém smyslu slova, česky prostě zátěž. Této zátěži organismus v rámci svého adaptačního rozmezí odolává – adaptuje se na ni. Pokud zátěž překoná adaptační rozmezí organismu, nastává dlouhodobá významná odchylka od fyziologické rovnováhy – choroba nebo smrt.

Poznámka: Z hlediska teoretické medicíny je tato definice zdraví příliš zjednodušená, ale zde postačí.

Paracelsovské léky – nenáročná definice, obtížné užívání

Podle paracelsovského paradigmatu může být lékem každá účinná látka včetně jedů. Přesněji řečeno, paracelsovský pohled mezi jedy a léky vůbec nerozlišuje. Pokud je v nějaké konkrétní indikaci (hlavním účinku) terapeutický index nějaké látky (poměr LD50 / ED50) větší než 1, lze tuto považovat za paracelsovský lék. Historicky sám Paracelsus používal k léčbě sloučeniny rtuti, arzénu a další anorganické i organické jedy. Na těch nejsnáze pochopíme, že za nenáročnost definice platíme u paracelsovských léků nutností

  • precizní, na miligramy standardizované lékové formy
  • opatrného předepisování a přesného dodržování dávek

U paracelsovských léků není na závadu jednostranné působení na fyziologické parametry. V důsledku toho lze tyto použít jen tehdy, když existuje odchylka od fyziologické rovnováhy – choroba. Při podání zdravému jedinci paracelsovský lék způsobí odchylku v opačném směru, chorobu opačnou. Příklad: Atropin lze podat jako protijed při muskarinové otravě. Při podání zdravému jedinci je atropin sám jedem. Jiný příklad: Inzulin je lékem u diabetiků se zvýšenou hladinou cukru v krvi (hyperglykémií). Pokud se inzulin podá lidem s normální hladinou cukru, vede k hypoglykémii, ztrátě vědomí a může být smrtící.

Výhodou paracelsovských léků je to, že nenáročná definice nám dává na výběr z velkého množství chemikálií, mezi kterými se najdou účinná antibiotika a další léky. Nevýhodou jsou "vedlejší účinky" (paracelsovské paradigma slovo jedovatost nepoužívá), které vyžadují precizní lékovou formu a dávkování. Lékař musí "vedlejší účinky" při léčbě paracelsovskými léky znát a brát v potaz.

Adaptogeny – restriktivní definice, snadné užívání

Na rozdíl od paracelsovských léků je definice adaptogenu mnohem náročnější. Tato restriktivní definice však umožňuje relativně nenáročné užívání a dávkování. Adaptogeny nesmí mít jednostranný účinek na fyziologické parametry. Při odchylce od normálu může adaptogen navracet fyziologický parametr zpět směrem ke zdraví, ale u zdravých nesmí vyvolávat odchylku opačnou. Příklad: ženšen působí snížení krevního tlaku u některých typů experimentální hypertenze (Lee2016aek, Zhao2015epn, Lee2014rmp). U pacientů s normálním nebo sníženým tlakem však nepůsobí hypotenzi (Chen2012krg, Ping2011eas, Liang2005pns).

Výhodou adaptogenů je to, že je můžeme užívat jako kdyby to byly potraviny. Přesněji, v této kategorii už máme k aktuálně dispozici stovky léčivých rostlin, jejichž konzumace je pro nás díky naší evoluční minulosti zcela bez nebezpečí. Nevýhoda: Adaptogeny jsou z definice "chytré léky", avšak ty dnešní se z velké části spoléhají na vnitřní inteligenci našeho těla. Vývoj umělých adaptogenů nové generace bude kvůli tomuto požadavku podstatně obtížnější než vývoj nových paracelsovských léků.

| 6.8.2008