Drobečková navigace

Jánosz Selye, stres a generalizovaný adaptační syndrom

Slovo stress v angličtině původně znamená "zátěž, napětí". V mnoha jazycích včetně češtiny se slovo stres stalo synonymem pro psychický stres ve fázi, kdy nám je to už nepříjemné – tedy ve fázi psychického vyčerpání. V tomto textu se nezabývám akutním stresem. Pokud právě trpíte akutním psychickým stresem, zkuste se podívat sem.

Tento text je o pojmu stres, nerozlučně spjatém se jménem slavného fyziologa Jánosze / Hanse Selyeho. Nazývat Selyeho "otcem stresu" (viz titulek Battistuzzi2011hsf) není zcela správné – měl by se spíše nazývat tvůrcem sjednocené teorie medicíny. Že jste o teorii medicíny nikdy neslyšeli? Nic si z toho nedělějte, to je normální.

Selyeho přínos – od stresu po teoretickou medicínu

Jánosz / Hans Selye zavedl stres do obecného povědomí v r. 1936 článkem "A syndrome produced by diverse nocuous agents" (Nature). Selye posléze vytvořil teorii nespecifického stresu – generalizovaný adaptační syndrom. Selyeho přínos nespočívá ve vynálezu slova stres, ale v zobecnění pozorovaných pokusů. Selye se pokusil zobecnit zdraví, homeostázi, stresovou zátěž, adaptační rozmezí atd. a tím vytvořil základy něčeho, čemu on sám říká sjednocená teorie medicíny. Je to ucelená teorie, stejně jako například evoluční teorie v biologii (fitness, evoluční tlak, genetický drift...) Přínosy Selyeho lze dlouze opěvovat (viz Szabo2012lhs), ale konec je ten, že praktická medicína ze Selyeho odkazu přijala vesměs jen konkrétní experimentální výsledky, koncept stresu a stresové hormony. Teoreticko-medicínský přínos Selyeho zůstal v zásadě bez povšimnutí.

Portrét Jánosze / Hanse Selyeho na kanadské poštovní známce
Portrét Selyeho na kanadské poštovní známce.
Portrét Jánosze / Hanse Selyeho na maďarské poštovní známce
Portrét Selyeho na maďarské poštovní známce.

Eustres, distres a generalizovaný adaptační syndrom (GAS)

Možná jste už slyšeli Selyeho pojmy eustres a distres. Zjednodušeně, eustres s předponou eu- je "hodný" stres, který nás aktivuje a umožňuje vyšší výkon. Distres je situace, kdy naše síly na přítomnou zátěž nestačí – zátěž je mimo naše adaptační rozmezí. Selye (Selye1950sga, Selye1950ars...) dělil stresovou odpověď na specifickou, která se různí podle charakteru stresoru (příklad: při zátěži teplem si kabát rozepínáme, při zátěži chladem zapínáme) a odpověď nespecifickou, která je vždy stejná a vyjadřuje ji pojem generalizovaný adaptační syndrom. Ten má tři fáze:

  • fázi poplachovou (akutní stresová reakce)
  • fázi adaptační
  • fázi vyčerpání

Tyto tři fáze nespecifické stresové odpovědi se vyznačují typickými fyziologickými změnami, jejichž centrem je tzv. hypotalamicko-hypofyzární osa stresových hormonů: CRH (mozek), ACTH (hypofýza) a v nadledvinkách pak katecholaminy (adrenalin, noradrenalin) a kortikoidy (kortizol). Zatímco adrenalin (epinefrin) a noradrenalin (norepinefrin) jsou typické pro první fázi stresové reakce (pád do studené vody, nevhodný příchod příslušníka policie...), skutečným stresovým hormonem je kortizol.

Akutní stresová reakce v Selyeho smyslu trvá několik hodin, v průběhu kterých jedinec věnuje všechny své síly na přežití, někdy i za cenu určitého sebepoškození. Pokud zátěž není příliš velká, organizmus se jí po několika hodinách přizpůsobí a vstoupí do adaptační fáze, kdy sice vydává zvýšené množství energie, ale zátěž už snáší bez dalšího poškození. Hladina stresových hormonů (hlavně kortizolu) je zvýšená, ale stabilní, zátěž je plně kompenzovaná. Podle na velikosti zátěže a zdrojů organizmu se může trvání adaptační fáze velmi různit. Fáze vyčerpání se – dle svého názvu – vyznačuje vyčerpáním zdrojů organizmu. Hladina stresových hormonů se opět zvyšuje, ale zátěž už není kompenzovaná, tělo mele z posledního. Když poškození dosáhne nevratného bodu, nastává smrt.

Při zátěži mnohonásobně převyšující adaptační rozmezí organizmu může vyčerpání a smrt nastat okamžitě, aniž by došlo k adaptačnímu syndromu. Naopak, pokud je zátěž dlouhodobě snesitelná, nastává dlouhodobá adaptace a fáze vyčerpání nenastane vůbec. Podle druhu a stupně zátěže může, ale nemusí docházet k rychlejšímu opotřebení orgánů. Například mírně zvýšená fyzická zátěž tělo nepoškozuje. Naproti tomu chronický duševní stres (odborně zvaný alostatická zátěž, Mcewen2000aal) tělo poškozuje zvýšenou hladinou kortizolu a imunitními změnami, které společně s nervovými faktory mohou přispívat ke chronické depresi, obezitě a autoimunitním nemocem.

| 16.3.2009