Drobečková navigace

Nositelem TČM dnes není ani tak Čína, jako spíše Tchaj-wan

Jedna z věcí, kterou mě zde na Tchaj-wanu zaujala je tchajvanský přístup k Tradiční čínské medicíně a přírodním léčivům vůbec.

Zcela objektivně, Tchaj-wan je v současnosti nejen čínštější než Čína, ale jeho obyvatelé jsou také mnohem slušnější a méně zkažení než ti v (urbanizované) Číně. Je rovněž čistší než Čína co se týče životního prostředí a má ideální klima pro růst ovoce a hub. Kvalita bylin TČM dovážených z Číny představuje pro tchajvanskou vládu záležitost národního významu a je řešena soustavou opatření pro dovoz s dozorem přímo u zahraničních pěstitelů těchto bylin.

Výjimečnost Tchaj-wanu z hlediska bylinných léčiv a čínského lékařství vůbec je dána třemi faktory:

  1. Tchaj-wan je jediná země na světě s nepřerušenou tradicí čínského lékařství.
  2. Na rozdíl od mnoha okolních zemí jsou Tchajvanci poctiví (asi jako Japonci).
  3. Tchaj-wan patří k rozvinutým zemím s vysoce kvalitní zdravotní péčí.

Důvody těchto daností spočívají v historickém vývoji Tchaj-wanu, jehož vysvětlováním vás na této stránce nechci zatěžovat. Pokud ale přece jenom máte zájem si přečíst poněkud delší povídání o věcech, které se o Tchaj-wanu nedovíte na Wikipedii, račte dál:

Propojenost Tchaj-wanu s tradicí TČM

Když chceme pochopit, proč je Tchaj-wan z hlediska čínských bylin v unikátní pozici, musíme si uvědomit že (a) tradiční čínská medicína je hluboce spjatá se samotnou definicí čínskosti a (b) Tchaj-wan je jediná země, v níž byla čínská mystická tradice bez přerušení zachována.

Pro Číňany je charakteristická úcta k předkům a tradici

Čínská kultura vyniká svou úctou k tradici, čímž se myslí bezmyšlenkovité přejímání moudrosti (a hlouposti) předků a úcta k předkům ve starobylé formě, v které ji praktikoval snad ještě pračlověk. Spíše než nějaké náboženské vytržení vedou Číňany takové ty důvody, které nás nutí k tomu, abychom chodili na hřbitov, ať už je naše vyznání jakékoliv. Rozdíl je v tom, že (tradiční) Číňané se hřbitovům normálně vyhýbají a chodí tam jenom o čínských Dušičkách (Ťing-ming, začátkem dubna) uklidit. Místo toho mají sošky svých předků doma, kde jim mohou denně vzdávat úctu aniž by opustili pantofle. Sošky stojí na domácím oltáři, dominantním kusu nábytku na prominentním místě vstupní místnosti. Hranice mezi předky, bůžky a bohy je nejasná. Čínské nebe nejvíce ze všeho připomíná byrokratickou organizaci, nejvhodnější obětí pro bohy jsou zvláštní obětní bankovky.

Učení Konfucia o poslušnosti vůči starším a nadřízeným, které se někdy podává jako nějaká revoluce, je ve skutečnosti tou nejnudnější sumarizací bezuzdné úcty k předkům dlící v čínské duší. Ještě si v rychlosti uvědomme, že čínská civilizace byla civilizací zemědělskou a pak už můžeme přejít k prvnímu čínskému prapředku – Žlutému císaři – a s ním i k tradiční čínské medicíně.

Vynalezení čínské medicíny se připisuje těm nejvýše postaveným z čínských předků.

V čínské mytologii je vynálezcem principů čínské medicíny sám Žlutý císař, který se považuje za předka celého čínského národa a který je jedním z legendárních tří panovníků a pěti císařů. Tím je u Číňanů pro TČM trvale zaručeno přední místo mezi lidskými uměními. Ale aby toho nebylo dost, mezi třemi panovníky je ještě Šen-nong, božský rolník a tzv. panovník lidu. Šen-nong podle legendy vynalezl pluh a byl pověstný tím, že stejně jako JIří Sádlo z PřF UK ochutnával všechny rostliny, které našel. Měl prý průhledné tělo, přes které hned viděl účinky snědených rostlin, čímž prý vytvořil bylinné vědomosti TCM. Číňané tedy TCM přikládají maximální důležitost na úrovni zemědělství.

Řízením osudu se Tchaj-wan stal hlavním nositelem tradice čínskosti a tím i TČM

chrám v AlishanuPo nástupu komunistické strany Číny k moci v kontinentální Číně se na Tchaj-wan uchýlil Čankajšek, jeho přívrženci (strana Kuomintang) a také spousta lidí tvořících jádro čínské kultury. Na Tchaj-wanu tak skončila celá Čínská akademie věd (Academia Sinica ) a zhruba polovina existujících čínských kulturních artefaktů (tedy obrovské množství), které jsou dodnes přechovávány v National Palace Museum v Tchaj-peji. Kromě toho na Tchaj-wan utekli kněží a mniši různých náboženských řádů a též všichni ostatní, kteří měli důvod se komunistů bát (třeba kapitalisté).

O historii vzniku a rivality KSČ a Kuomintangu by se opět dalo dlouze povídat, ale podstatný je výsledek: Komunistická "kulturní revoluce"  v kontinentální Číně zčásti zničila, zčásti nadlouho potlačila tradiční kulturu. Tchaj-wan se tak stal na 50 let jediným nositelem kvintesence čínskosti. Konfuciánské, taoistické a buddhistické chrámy na Tchaj-wanu vzkvétají a přispívají k udržení čínské tradice spjaté s TČM. Vyhnanství též mnichy sblížilo s kapitalisty, takže teď tady můžeme obdivovat moderní klášterní megakomplexy jako třeba tchajpejská Hora dharmového bubnu, která se v éře mrakodrapů a obřích obchoďáků nemá zač stydět.

Čínské lékařství samotné také zažilo rozkvět. Na Tchaj-wanu koexistují ordinace "západní medicíny" s ordinacemi "čínské medicíny" a dobře se spolu snášejí. Pacienti je navštěvují zhruba ve stejné míře a čínské bylinářství se tady bere stejně vážně jako u nás lékařský diplom – byliny mohou doporučovat jen ti, kteří prošli letitým studiem TČM. Nejvíce jsou vyhledáváni ti lékaři, kteří mají dvojitý diplom, z čínské i "západní" medicíny. Ve třetím tisíciletí je patrná výrazná snaha pevninské Číny o návrat ke ztraceným kořenům a Tchaj-wan je jakousi rezervací, kde je možné čínskou spiritualitu, kulturu a umění TČM najít v původním, nezměněném stavu.

Moderní výzkum tradičních léčiv na Tchaj-wanu

V současnosti se tchajvanští vědci snaží propojit studium čínských bylin s metodami molekulární biologie. Na čínské lékařství se specializují fakulty renomovaných univerzit a specializované výzkumní ústavy.

Výzkum lesklokorky a dalších tradičních léčiv

Tchaj-wan je vůdčí zemí ve výzkumu lesklokorky, jejíž genom byl rozluštěn týmem z Jang-mingské univerzity v Tchaj-peji (výzkumní projekt pořád běží). Pěstuje se tady i housenice čínská (laboratorně, ta divoká se dováží z Tibetu) a vysoce kvalitní kmeny dalších hub, třeba Monascus purpureus. Až po dlouhém studiu obsahových látek a chemicko-taxonomických problémů houbových a bylinných léčiv si uvědomíme, proč jejich pěstování v zaručené kvalitě (na rozdíl od výroby aspirinu) vyžaduje přístrojové a vědomostní vybavení na světové úrovni.

Tchajvanský projekt analýzy genomu lesklokorky

popsat (http://ymbc.ym.edu.tw/gl/)

Byliny z Číny jsou levné, trpí však mnoha problémy

Převážná většina bylinného materiálu pro tradiční čínskou medicínu se pěstuje v kontinentální Číně. To ale není tak samozřejmé, jak by se zdálo. Tradice čínské medicíny totiž byla v Číně téměř vykořeněna v průběhu "kulturní revoluce" v 50. letech. Nechci zde zacházet do historie, kterou ostatně příliš neznám. Pravdou zůstává, že tradiční čínská medicína se v socialistické Číně po několik desítek let považovala za feudální přežitek.

Až v 80. letech musel čínské vládě ohledně TČM mimo svou specializaci vyčinit Ťien Šüe-sen (čínský Ciolkovskij). Od 90. let se postupně s oficiálním odsuzováním TČM přestalo a v novém tisíciletí se již TČM v ČLR těší plné vládní podpoře. Ovšem jak to už bývá, když se vykácí starý porost, tak na jeho místě obvykle nevyrostou stejné rostliny, ale ruderální r-stratégové, čili plevel.

Čína se v 90. letech ponořila do fáze bezuzdného kapitalizmu. Tradiční byliny se začaly pěstovat ve velkém, ovšem ne z úcty k tradici, ale v honbě za bohatstvím. Maximalizaci zisku a konkurenceschopnosti se obětuje všechno. Já Číňanům jinak fandím, ale nedá se svítit, byliny exportované z ČLR jsou opravdu často místo léčivých látek plné jedů. Čínští komunisté jsou z těch kšeftařů zoufalí, popravují to jak na běžícím pásu (pdf, pdf, pdf, pdf), nedávno zakázali činnost 400 firmám exportujícím nekvalitní čínské byliny (pdf), nepomáhá nic.

Tchajvanské ministerstvo zdravotnictví v posledních letech v bylinách pěstovaných v Číně opakovaně zjistilo nepřípustné hladiny nejrůznějších škodlivých látek: pesticidů, konzervačních přísad, veterinárních léků, bělících přísad, umělých sladidel a jánevímčeho ještě (pdf).

Tchaj-wan z Číny dováží pouze velmi kvalitní TČM produkty

Vysoká rozvinutost tradiční čínské mediciny na Tchaj-wanu je spojena s velmi vysokými požadavky na kvalitu bylin, z nichž většina se na Tchaj-wan dováží z kontinentální Číny a jiných zemí. Léčitelé i obchodníci požadují vysokou kvalitu, protože ji zdejší zákazníci umí ocenit. Tchaj-wan se tak stává filtrem, přes který nekvalitní materiál neprojde.

Problematikou kvality dovážených čínských bylin se aktivně zabývají i tchajwanští zákonodárci. Existuje zde již zavedený systém dovozních licencí pro společnosti dovážející čínské byliny. Tento systém hodlá tchajvanská vláda ještě zpřísnit (pdf). Dá se říct že tchajvanští Číňané nejlépe vědí, jak vyzrát na triky svých nepoctivých soukmenovců. Například pro ženšen, který na Tchaj-wanu pěstovat nelze, existuje konsensus, že k zaručení jeho kvality a čistoty je nutný přímý dohled na celý proces jeho pěstování a zpracování.

Prostředí Tchaj-wanu je zvláště vhodné pro pěstování hub

Kromě úcty k čínské lékařské tradici a kontroly genofondu pěstovaných hub a zvláště lesklokorky má Tchaj-wan pro pěstování hub ještě jednu velkou výhodu – své klimatické a geografické podmínky.

Houby vyžadují zvláště čisté prostředí

Houby jsou přirozeným bioakumulátorem těžkých kovů. I v čistém prostředí jich dokážou naakumulovat hodně. Těžké kovy jsou zvláště ošemetné, protože i v malých koncentracích mají tendenci ničit především nervovou soustavu a mozkové buňky. Každý kdo kupuje či sbírá houby, by se měl zajímat o to, v jakém prostředí ty houby rostly. Podle Prof. Váňu (pdf) se třeba sběr hub k jídlu ze znečištěných oblastí (Ostravsko, Severní Čechy...) vůbec nevyplácí.

Tchaj-wan zaručuje houbám čistotu i optimální klima

Geograficky, Tchaj-wan leží křížem přes obratník Raka a má rozlohu zhruba stejnou jako Slovensko. Má typicky ostrovní klima – tedy stálou teplotu (30°C v létě, 15°C v zimě) bez rozdílu mezi dnem a nocí a téměř 100% vlhkost. Houby na Tchaj-wanu vyrostou i tam, kde nechcete (třeba boty, opasek, kožené sumky, prostěradla, dřevěný nábytek, o nohou nemluvě).

Většina průmyslu a obyvatelstva se soustřeďuje v západní nížinné oblasti. Východní pásmo velehor (více než 200 štítů přes 3000m) neustále vzniká podsouváním oceánské desky a skládá se převážně ze strmých štítů oddělených vertikálními kaňony. Nejvyšší horou je téměř čtyřtisícová Nefritová hora. Pokud jsou v horách větší cesty, nemůžou jít po povrchu – musejí být postaveny způsobem tunel-most.

Asi nejdůležitějším faktorem přispívajícím k čistotě Tchaj-wanu je jeho srážkový režim. V horských oblastech i několikrát za den mrholí teplý déšť, který neustále vypírá vzdušní nečistoty. Jsou období, kdy mrholí celé týdny. Je to způsobeno kompresí oceánských větrů narážejících na tchajvanské hory. Když přivane chladný vzduch, na Tchaj-wanu se neochladí, ale zaprší. Navzdory modernímu způsobu života je proto vzduch na Tchaj-wanu neustále čistý. 

Tchaj-wan zelený ostrov
Tchaj-wan je nazýván zeleným ostrovem.
Řeka Hualien (Tchaj-wan)
Řeka Hualien (Tchaj-wan).
Řeka Laonung (Tchaj-wan)
Řeka Laonung (Tchaj-wan)

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.