Adaptogeny

seriózně a bez nesmyslů ...

Adaptogeny jsou přírodní i umělé látky, které zlepšují schopnost překonat zátěž a nemají nežádoucí účinky. Prakticky jde hlavně o léčivé rostliny a houby vyhovující definici adaptogenu. Pojem adaptogen byl vytvořen v 50. letech 20. století k popsání účinku léčivých rostlin typu ženšen. Ženšen je mnohostranně prospěšná bylina bez negativních účinků, která si získala pověst všeléku. Nazývat tu či onu rostlinu všelékem je však nevědecké a nesprávné. Správný název pro rostliny typu ženšen je adaptogen. I mnoha dalším nepříbuzným rostlinám říkají bylináři nesprávně "ženšen" (eleuterokok = sibiřský ženšen, vitánie = indický ženšen, řeřicha peruánská = peruánský ženšen, zárazce pouštní = pouštní ženšen atd.). Těmto rostlinám se má správně říkat adaptogen.

Adaptogeny se vyznačují tím, že usnadňují proces adaptace. Adaptace, jak všichni víme, je přizpůsobení organismu zátěži. Jsou různé druhy zátěže: chladová zátěž, teplová zátěž, fyzická zátěž (např. sport), duševní zátěž, chemická zátěž (jater, ledvin, mozku aj.), oxidační zátěž, radiační zátěž, infekční zátěž atd. Anglický výraz pro všechny druhy zátěže je "stress". V češtině však slovem stres míníme většinou jen duševní zátěž. Stojí za zmínku, že adaptogeny historicky souvisí s objevem stresových hormonů a tzv. generalizovaného adaptačního syndromu, což je honosný název pro stresovou reakci.

Ideální adaptogen je všestranně prospěšný, neškodný a prostý jednostranných účinků. Reálné adaptogeny se k tomuto ideálu více či méně blíží. Některé více chrání játra, jiné chrání cévy, další zase potlačují záněty a alergie či působí proti duševnímu stresu. Různé léčivky jsou jako adaptogeny různě kvalitní, takže uzavřený seznam adaptogenů sestavit nelze. Lze ale říct, že ne každá nejedovatá léčivka je adaptogen. Například lékořice nebo konopí navzdory léčivosti nejsou adaptogeny, protože mají jednostranné účinky.

Adaptogeny jsou silně léčivé. Tento fakt může překvapit lékaře a farmaceuty zvyklé na paracelsovské léky – jedy, které se v přesně odměřených dávkách používají k léčbě. (Byl to právě Paracelsus, kdo v Evropě popři bylinné medicíně kdysi zavedl používání sloučenin rtuti a dalších jedovatých minerálních léků.) Paracelsovské léky patří jen do rukou odborníků. Toto odrážejí i zákony. Legislativa se ale bohužel na všechny léky dívá paracelsovsky a pro adaptogeny nemá pochopení. Od adaptogenů vyžaduje miligramovou standardizaci jakoby šlo o jedy, na druhé straně je však v důsledku absence jedovatosti řadí mezi tzv. rostliny "slabě účinné". (Mezi "silně účinné" řadí naše zákony v paracelsovském duchu náprstník, oměj, rulík zlomocný a podobné rostliny.) Právě adaptogeny se však výborně uplatní při prevenci a léčbě civilizačních chorob, které jsou výsledkem zátěže kumulované v průběhu života dnešní dlouhověké populace. Adaptogeny jsou výbornou prevencí tří nejdůležitějších chorob dlouhověkosti: aterosklerózy, rakoviny a cukrovky (diabetu). Je obecně známé, že ateroskleróza ohrožuje pacienty mrtvicí, před níž adaptogeny také chrání. Snížením stresu a účinkem na cévy ženšen a některé další adaptogeny též působí proti epidemické hypertenzi. Společně se zdravým jídelníčkem (obsahujícím pestrý výběr bylinek a antioxidačního koření) adaptogeny zpomalují stárnutí, chrání imunitu a brzdí vývin metabolického syndromu.

Příklady adaptogenů:

Běžnou léčivou zeleninu a koření (česnek, cibule, skořice atd.), u níž se samozřejmě také lze ptát, do jaké míry vyhovuje definici adaptogenu, na tento krátký seznam klasických adaptogenů nezařazuji. Pro delší seznam rostlinných kandidátů na adaptogeny viz přehled přírodních adaptogenů.