Adaptogeny

seriózně a bez nesmyslů ...

Adaptogeny jsou přírodní i umělé látky zlepšující schopnost překonat stresující podmínky. Pojem adaptogen byl formulován v polovině 20. století, předpona "adapto" byla odvozena od generalizovaného adaptačního syndromu, který byl tehdy novým objevem teoretické medicíny. (Podrobněji v článku adaptogen jako farmakologický koncept.)

Adaptogen je farmakologickým ideálem, který se liší od paracelsovského konceptu léku dlouhodobě převládajícího v západní (euroamerické) medicínské praxi. Paracelsovské paradigma nerozlišuje mezi jedy a léky, pojem léku spojuje s konkrétní indikací (hlavním účinkem) a toxické účinky léků označuje jako "vedlejší". Naproti tomu adaptogen nesmí mít toxické ani jednostranné účinky. V ideálním případě má adaptogen nikoliv jeden hlavní účinek, ale stabilizační vliv na zdraví jako komplex mnoha fyziologických veličin. (Viz též srovnání adaptogenů a paracelsovských léků.)

První přírodní adaptogeny byly popsány v 50. letech 20. století ruskými vědci, kteří čerpali z tzv. čchi posilujících bylin Tradiční čínské medicíny (TČM), rásajána bylin Ajurvédy a některých rostlinných tonik našeho lékopisu. Jako model přírodního adaptogenu sloužil ženšen pravý. Kromě stabilizace stresové (hypotalamicko-hypofyzární) osy se u adaptogenů zkoumá ochranný vliv na fyziologické soustavy (nervovou, srdečně-cévní, játra, ledviny...) a další zdravotní parametry, například tělesnou a duševní výkonnost, hojení a regeneraci, zánět, bolest a obecně imunitu, především protirakovinnou (viz např. účinky ženšenu). Podrobnosti a odkazy na literaturu najdete na jednotlivých stránkách, kterých je na tomto webu přes 250 (mapa webu zde). Z historických důvodů zde kladu důraz na ženšen a jeho saponiny (panaxosidy), viz přehled Christensen2009gcb.