Přehled přírodních adaptogenů

Rostliny umožňující savčímu organismu snášet zvýšenou zátěž jsou v systému TČM známé jako posilující čchi, v Ajurvédě jako rásajána, v Evropě jako tonika. Zčásti kvůli nim došlo v 50. a 60. letech 20. století k formulaci pojmu adaptogen. Ale jen zčásti – pokrok ve fyziologii si totiž tou dobou kategorii adaptogenů vynutil i bez ohledu na existenci přírodních tonik. Původně se kladl důraz na jejich spojitost se savčí stresovou reakcí (zastarale "generalizovaný adaptační syndrom"), dnes se účinnost přírodních adaptogenů chápe šířeji.

Klasické adaptogeny

Tyto byliny jsou často označovány slůvkem "ženšen", a to hlavně těmi, kteří neznají termín adaptogen. Máme tak sibiřský ženšen (eleuterokok), indický ženšen (ášvaganda), peruánský ženšen (maka), malajský ženšen, pouštní ženšen, domácí ženšen, všechny do rodu Panax zaručeně nepatřící, resp. příbuzné jen svými adaptogenními účinky. Společně s rostlinami, které Lazarev a Brechman popsali jako adaptogeny v 50. a 60. letech (označné   ) je najdete na následujícím seznamu tzv. klasických adaptogenů, za jehož úplnost neručím.

Příklady z říše hub: 

Příklad z říše chemie:

  • 2-benzyl-benzimidazol (dibazol) – syntetický neuroprotektivní adaptogen z 50. let

Další potenciální adaptogeny

Jako seznam léků, i seznam adaptogenů je otevřený. Na jedné straně jej nelze jen tak rozšiřovat, na druhé straně jej nelze omezit jen na pár rostlin populárních v 50. a 60. letech 20. století. I samotná definice adaptogenu již vyžaduje modernizaci a formulaci lepších srovnávacích kriterií. Proto jen několik nadějných rostlin, u nichž z hlediska jejich příslušnosti k adaptogenům visí zasloužený otazník.

Příklady z říše hub:

Příklady z říše chemie:

  • oxid dusnatý – populární terapeutický plyn, adaptogen?
  • sildenafil (Viagra) – podle vzoru oxid dusnatý
  • kyselina chlorogenová – zázračná ubikvitní složka fytokomplexů

Adaptogeny si lidé někdy pletou s všeléky a pochybují o nich. Jak můžou mít tolik účinků, když řádné léky mívají jen jeden?

Uvedený seznam je schválně krátký. Jde o pouhý seznam rostlin s otazníkem, který u nich visí proto, že jsou populární, propagované, nebo se jim říká ženšen, nebo jsem je tam přidal schválně jako domácí protiváhu k exotickým adaptogenům. Otazník lze samozřejmě přivěsit i k zbylým druhům jmenovaných rodů (třeba Allium, Taraxacum, Zingiber, Lepidium, Echinacea, Vaccinium, Cordyceps, Pleurotus...), a konec konců ke všem léčivkám, vyjma těch nejjedovatějších. Odpovědi se však nedočkáme do té doby, než teoretičtí farmakologové modernizují hodnotící kritérium adaptogenní kvality tak, aby se daly vzájemně srovnávat.

Prozatím si můžeme ujasnit, že mezi adaptogeny nelze řadit látky neúčinné (placebo) ani pouze výživné (škrob, glukóza, sacharóza...) Což není tak samozřejmé – cukr se kdysi prodával jako lék v drogerii. Též zatím nemá smysl přidávat na seznam kandidátů látky typu med, chitosan, vitamíny, agar, kombucha, propolis, šiládžat (mumijo)... Jejich účinky lze diskutovat ve specifickém kontextu. Totéž platí o fyzikálních léčebních modalitách, například adaptogenním účinku mírných dávek radiace (Karpan1999lie, Yonezawa2006irb...) V obecném kontextu je prozatím nutné termín adaptogen vyhradit pro farmaka významně zvyšující adaptační rozmezí.

Neadaptogeny

S adaptogeny kontrastuje kategorie silně jedovatých rostlin a hub. V obecných přehledech léčivých rostlin a léčivých hub jsou označeny písmenem. Zřejmé neadaptogeny (pokud to o nich vím) jsou označené písmenem, klasické adaptogeny písmenem a potenciální adaptogeny otázníkem.

 

Dokonalý adaptogen nesmí být ani mírně jedovatý. Někdy je nutné i jinak vynikající léčivku ze seznamu adaptogenů vyřadit kvůli jediné mírně toxické či jinak problémové látce. Například zelený čaj, pálivou papriku, karambolu (kvůli kyselině šťavelové), konopí... Jsou to léčivky na pomezí adaptogenů a paracelsovských léků, a to zvláště tehdy, když je mírně jedovatá právě ta obsahová látka, o kterou nám jde (kofein, kapsaicin, THC...) Tuto četnou skupinu léčivých rostlin lze označit za nedokonalé adaptogeny, stručněji neadaptogeny. Rostliny silně jedovaté paracelsovský pohled na věc vítá jako léčivky, přesněji "rostliny silně účinné", protože na rozdíl od adaptogenů svou účinnost dramaticky prokazují a dle maximy sola dosis facit venenum mezi jedy a léky rozdíl není. Tento způsob myšlení odráží i vyhláška č. 245/1997 Sb. o léčivých rostlinách, která adaptogeny řadí mimo rostliny "silně účinné", tj. jim silnou účinnost upírá.

Nejedovaté léčivky, které nejsou adaptogeny

Jak jsem už říkal, adaptogeny z definice toxické být nesmí. Absence toxicity však není postačující podmínkou. Ne každá nejedovatá léčivka je automaticky adaptogen. Tyto dvě kategorie nejsou zaměnitelné. Pro ilustraci uvádím několik nejedovatých léčivek, které přesto adaptogeny nejsou:

Příklad z říše hub:

Příklady relativně netoxických neadaptogenů z říše chemie:

  • aspirin – relativně netoxický, avšak neadaptogen
  • alkohol (etanol) – relativně netoxický, avšak neadaptogen, GABA agonista

 

| 10.5.2018