Jedna z věcí, kterou mě na Taiwanu zaujala je jejich pozitivní přístup k tradiční čínské medicíně a přírodním léčivům vůbec. Zcela objektivně, Taiwan je v současnosti nejen čínštější než Čína, ale jeho obyvatelé jsou také mnohem slušnější a méně zkažení než ti, kteří žijí v (urbanizované) Číně. Taiwan je rovněž čistší než Čína co se týče životního prostředí a má ideální klima pro růst ovoce a hub. Kvalita bylin TČM dovážených z Číny představuje pro taiwanskou vládu záležitost národního významu. Výjimečnost Taiwanu z hlediska bylinných léčiv a čínského lékařství vůbec je dána třemi faktory:
- Taiwan je jediná země na světě s nepřerušenou tradicí čínského lékařství.
- Na rozdíl od mnoha okolních zemí jsou Taiwanci poctiví (asi jako Japonci).
- Taiwan má vysoce rozvinutou zdravotní péčí.
Důvody těchto daností spočívají v historickém vývoji, jehož vysvětlováním vás zde nechci zatěžovat. Pokud ale přece jenom máte zájem si přečíst poněkud delší povídání o věcech, které se o Taiwanu nedovíte na Wikipedii, račte dál:
Propojenost Taiwanu s tradicí TČM
Když chceme pochopit, proč je Taiwan z hlediska čínských unikátní, musíme si uvědomit že (a) tradiční čínská medicína je hluboce spjatá se samotnou definicí čínskosti a (b) Taiwan je jediná země, v níž byla čínská mystická tradice bez přerušení zachována.
Pro Číňany je charakteristická úcta k předkům a tradici
Čínská kultura vyniká svou úctou k tradici, čímž se myslí bezmyšlenkovité přejímání moudrosti (a hlouposti) předků a úcta k předkům ve starobylé formě, v které ji praktikoval snad ještě pračlověk. Spíše než nějaké náboženské vytržení vedou Číňany takové ty důvody, které nás nutí k tomu, abychom chodili na hřbitov, ať už je naše vyznání jakékoliv. Rozdíl je v tom, že (tradiční) Číňané se hřbitovům normálně vyhýbají a chodí tam jenom o čínských Dušičkách (Ťing-ming, začátkem dubna) uklidit. Místo toho mají sošky svých předků doma, kde jim mohou denně vzdávat úctu aniž by opustili pantofle. Sošky stojí na domácím oltáři, dominantním kusu nábytku na prominentním místě vstupní místnosti. Hranice mezi předky, bůžky a bohy je nejasná. Čínské nebe nejvíce ze všeho připomíná byrokratickou organizaci, nejvhodnější obětí pro bohy jsou zvláštní obětní bankovky.
Učení Konfucia o poslušnosti vůči starším a nadřízeným, které se někdy podává jako nějaká revoluce, je ve skutečnosti tou nejnudnější sumarizací bezuzdné úcty k předkům dlící v čínské duší. Ještě si v rychlosti uvědomme, že čínská civilizace byla civilizací zemědělskou a pak už můžeme přejít k prvnímu čínskému prapředku – Žlutému císaři – a s ním i k tradiční čínské medicíně.
Vynalezení čínské medicíny se připisuje těm nejvýše postaveným z čínských předků.
V čínské mytologii je vynálezcem principů čínské medicíny sám Žlutý císař, který se považuje za předka celého čínského národa a který je jedním z legendárních tří vznešených a pěti vladařů. Tím je u Číňanů pro TČM trvale zaručeno přední místo mezi lidskými uměními. Ale aby toho nebylo dost, mezi třemi panovníky je ještě Šen-nong, božský rolník a tzv. panovník lidu. Šen-nong podle legendy vynalezl pluh a byl pověstný tím, že stejně jako JIří Sádlo z PřF UK ochutnával všechny rostliny, které našel. Měl prý průhledné tělo, přes které hned viděl účinky snědených rostlin, čímž prý vytvořil bylinné vědomosti TČM. Číňané tedy medicíně přikládají maximální důležitost na úrovni zemědělství.
Řízením osudu se Taiwan stal hlavním nositelem tradice čínskosti a tím i TČM
Po nástupu komunistické strany Číny k moci v kontinentální Číně se na Taiwan uchýlil Čankajšek, jeho přívrženci (strana Kuomintang) a také spousta lidí tvořících jádro čínské kultury. Na Taiwanu tak skončila celá Čínská akademie věd (Academia Sinica ) a zhruba polovina existujících čínských kulturních artefaktů (tedy obrovské množství), které jsou dodnes přechovávány v National Palace Museum v Tajpeji. Kromě toho na Taiwan utekli kněží a mniši různých náboženských řádů a též všichni ostatní, kteří měli důvod se komunistů bát (třeba kapitalisté).
O historii vzniku a rivality KSČ a Kuomintangu by se opět dalo dlouze povídat, ale podstatný je výsledek: Komunistická "kulturní revoluce" v kontinentální Číně zčásti zničila, zčásti nadlouho potlačila tradiční kulturu. Taiwan se tak stal na 50 let jediným nositelem kvintesence čínskosti. Konfuciánské, taoistické a buddhistické chrámy na Taiwanu vzkvétají a přispívají k udržení čínské tradice spjaté s TČM. Vyhnanství též mnichy sblížilo s kapitalisty, takže teď tady můžeme obdivovat moderní klášterní megakomplexy jako třeba tajpejská Hora dharmového bubnu, která se v éře mrakodrapů a obřích obchoďáků nemá zač stydět.
Čínské lékařství samotné také zažilo rozkvět. Na Taiwanu koexistují ordinace "západní medicíny" s ordinacemi "čínské medicíny" a dobře se spolu snášejí. Pacienti je navštěvují zhruba ve stejné míře a čínské bylinářství se tady bere stejně vážně jako u nás lékařský diplom – byliny mohou doporučovat jen ti, kteří prošli letitým studiem TČM. Nejvíce jsou vyhledáváni ti lékaři, kteří mají dvojí diplom, z čínské i "západní" medicíny. Ve třetím tisíciletí je patrná výrazná snaha pevninské Číny o návrat ke ztraceným kořenům a Taiwan plní roli jakési kulturní rezervace, kde je možné čínskou spiritualitu, kulturu a umění TČM najít v původním, nezměněném stavu.
Moderní výzkum tradičních léčiv na Taiwanu
V současnosti se taiwanští vědci snaží propojit studium čínských bylin s metodami molekulární biologie. Na čínské lékařství se specializují fakulty renomovaných univerzit a specializované výzkumní ústavy. Taiwan je vůdčí zemí ve výzkumu lesklokorky lesklé (houba ling-či nebo japonsky reiši), jejíž genom byl rozluštěn týmem z Jang-mingské univerzity v Tajpeji. Pěstuje se tady i housenice čínská (laboratorně, ta divoká se dováží z Tibetu) a vysoce kvalitní kmeny dalších hub, třeba monaskus šarlatový (Monascus purpureus). Až po dlouhém studiu obsahových látek a léčebných vlastností hub a bylin si uvědomíme jejich důležitost.
Byliny z Číny jsou levné, trpí však mnoha problémy
Převážná většina bylinného materiálu pro TČM se pěstuje v kontinentální Číně. Což ale není tak samozřejmé, jak by se zdálo. Tradice čínské medicíny totiž byla v Číně téměř vykořeněna v průběhu "kulturní revoluce" v 50. letech. Až v 80. letech musel čínské vládě ohledně TČM mimo svou specializaci vyčinit Čchien Süe-sen (čínský Ciolkovskij). Od 90. let se postupně s oficiálním odsuzováním TČM v Číně přestalo a v novém tisíciletí se již TČM v ČLR těší plné vládní podpoře. Ovšem jak to už bývá, když se vykácí starý porost, tak na jeho místě obvykle nevyrostou stejné rostliny, ale ruderální r-stratégové, čili plevel. Čína se v 90. letech ponořila do fáze bezuzdného kapitalizmu. Tradiční byliny se začaly pěstovat ve velkém, ovšem ne z úcty k tradici, ale v honbě za ziskem, jehož maximalizaci se obětuje všechno. Já Číňanům jinak fandím, ale nedá se svítit, byliny exportované z ČLR jsou opravdu často místo léčivých látek plné jedů. Čínští komunisté jsou z těch kšeftařů zoufalí, popravují to jak na běžícím pásu (
, , , ), nedávno zakázali činnost 400 firmám exportujícím nekvalitní čínské byliny (), nepomáhá nic. Taiwanské ministerstvo zdravotnictví v posledních letech v bylinách pěstovaných v Číně opakovaně zjistilo nepřípustné hladiny nejrůznějších škodlivin, pesticidů, konzervantů, veterinárních léků, bělidel, sladidel a jánevímčeho ještě ().
Taiwan z Číny dováží pouze velmi kvalitní TČM produkty
Vysoká rozvinutost TČM na Taiwanu je spojena s vysokými požadavky na kvalitu bylin, z nichž většina se na Taiwan dováží ze zahraničí. Léčitelé i obchodníci požadují vysokou kvalitu, protože ji zdejší zákazníci umí ocenit. Problematikou kvality dovážených čínských bylin se aktivně zabývají i taiwanští zákonodárci. Existuje zde již zavedený přísný systém dovozních licencí pro společnosti dovážející čínské byliny. Dá se říct že taiwanští Číňané nejlépe vědí, jak vyzrát na triky svých nepoctivých soukmenovců.
Prostředí Taiwanu je zvláště vhodné pro pěstování hub
Kromě úcty k čínské tradici a kontroly genofondu pěstovaných hub má Taiwan pro pěstování hub ještě jednu velkou výhodu – své klimatické a geografické podmínky. Houby vyžadují čisté prostředí, protože jsou přirozeným bioakumulátorem těžkých kovů a dalších škodlivin. I v čistém prostředí jich dokážou naakumulovat hodně. Těžké kovy i v malých koncentracích mají tendenci ničit především nervovou soustavu a mozkové buňky. Každý kdo kupuje či sbírá houby, by se měl zajímat o to, v jakém prostředí ty houby rostly. Podle Prof. Váňu () se například sběr hub ze znečištěných oblastí vůbec nevyplácí.
Taiwan zaručuje houbám čistotu i optimální klima
Geograficky, Tchaj-wan leží křížem přes obratník Raka a má rozlohu zhruba stejnou jako Slovensko. Má typicky ostrovní klima – tedy stálou teplotu (30°C v létě, 15°C v zimě) bez rozdílu mezi dnem a nocí a téměř 100% vlhkost. Houby na Taiwanu vyrostou i tam, kde nechcete (například na koupelnovém nábytku). Většina průmyslu a obyvatelstva se soustřeďuje v západní nížinné oblasti. Východní pásmo velehor (více než 200 vrcholů přes 3000m) neustále vzniká podsouváním oceánské desky a skládá se převážně ze strmých štítů oddělených vertikálními kaňony. Nejvyšší horou je téměř čtyřtisícová Nefritová hora. Pokud jsou v horách větší cesty, nemůžou jít po povrchu – musí být postaveny způsobem tunel-most. Asi nejdůležitějším faktorem přispívajícím k čistotě Taiwanu je však jeho srážkový režim. V horských oblastech i několikrát za den mrholí teplý déšť, který neustále vypírá vzdušní nečistoty. Jsou období, kdy mrholí celé týdny. Je to způsobeno kompresí oceánských větrů narážejících na taiwanské velehory. Když přivane chladný vzduch, na Taiwanu se neochladí, ale zaprší. Navzdory modernímu způsobu života je proto vzduch na Taiwanu neustále čistý.
