Drobečková navigace

Srovnání adaptogenů a paracelsovských léků

Krátké shrnutí: Mezi adaptogeny a paracelsovskými léky jsou podstatné rozdíly v jejich definici i léčebném použití.

Adaptogeny v léčbě nemocí

Zdraví je (zjednodušeně) souhrnem mnoha fyziologických parametrů, které náš organismus udržuje v rovnováze. Příbuzný termín je homeostáze. Nemoc je (zjednodušeně) odchylkou těchto parametrů od normálu přes jistou hranici. V každém prostředí na organismus působí zátěžové faktory, kterým musí odolávat (adaptovat se na ně). Jejich souhrn je stres v širším slova smyslu (angl. stress). Rozmezí zátěžových faktorů prostředí, které ještě organismus snáší při zachování zdraví se nazývá adaptační rozmezí. Odchylku fyziologického stavu od normálu (tj. nemoc) lékař léčí zákrokem (například podáním léku), který tuto odchylku vrací zpět k normálu. Adaptogeny jsou (zjednodušeně) farmaka, která rozšiřují adaptační rozmezí. Proto se říká, že adaptogeny upevňují zdraví. (Vědě o upevňování zdraví se zase říká valeologie.) Při podání nemocným ale můžou i přinavracet zdraví, tj. sloužit jako léčebná modalita.

Poznámka: Jde o naprosto základní, školkařské výroky z oboru teoretické medicíny, které ovšem pro účely tohoto textu postačí.

Paracelsovské léky – liberální definice, náročné užívání

Dle paracelsovského paradigmatu může být lékem každá účinná látka včetně jedů. Přesněji, paracelsovský pohled mezi jedy a léky vůbec nerozlišuje. (Ještě přesněji, jedy preferuje, ale to se nesluší říkat.) Pokud je v nějaké indikaci (hlavním účinku) terapeutický index látky (poměr LD50 / ED50) větší než 1, lze tuto využít i k léčbě a nikoliv jen k chemickému boji. Jinými slovy, jde o lék paracelsovského typu. Samotný Paracelsus historicky k léčbě používal sloučeniny rtuti, arzénu a dalších vychytaných těžkých prvků. Na těch nejsnáze pochopíme, že u paracelsovských léků platíme za nenáročnost jejich definice nutností:

  • precizní, na miligramy standardizované lékové formy
  • opatrného předepisování a přesného dodržování dávek

U paracelsovských léků se předpokládá, že lékař ví, jak přesně je pacientův stav odchýlený od zdraví. Příklad: U člověka otráveného jedem atropinem můžeme – pokud to víme – podat jed muskarin, který působí protichůdně. Avšak podání stejného léků zdravému by vedlo k otravě opačného typu. Jiný příklad: Inzulin. U diabetika s hyperglykemií lze tento hormon podat k okamžitému řešení této situace. Ale podání inzulinu jedinci s normální hladinou krevního cukru může být i smrtící. Proto potřebují diabetici glukometr. Naproti tomu pacient, který se nějak doví o svém vrozeném sklonu k diabetu a bojuje proti němu bylinami, získá měsíce až léta zdraví navíc a žádný glukometr při jejich konzumaci řešit nemusí.

Výhodou paracelsovských léků je to, že precizní léková forma a precizní diagnóza fyziologického stavu umožňuje terapeuticky využít jedy, které se obyčejní bylináři bojí i jen vzít do ruky. Například v oblasti antibiotik, kde je boj lékařů proti mikrobům s jejich proklatě rychlou evolucí nejtvrdší. Nevýhodou paracelsovských léků jsou jejich vedlejší účinky (pro paracelsovské paradigma je slovo jedovatost tabu) a již zmíněná nutnost přesné znalosti pacientova stavu.

Adaptogeny – náročná definice, chytřejší působení

Definice adaptogenu je náročnější. Nepřipouští látky smrtící ani jednostranně působící. Vyžaduje inteligentní účinek vždy ve směru normalizace (návratu ke zdraví). Vyžaduje, aby u zdravých lidí adaptogen jejich zdraví nenarušoval. Je až s podivem, že tyto podmínky některé byliny a látky skutečně splňují, aniž by v sobě skrývaly nanointeligenci. Inteligence totiž většinou pochází z našich vlastních buněk, na jejichž chytré chování adaptogeny spoléhají. To je však v medicíně pravidlem – lékař léčí, příroda uzdravuje. Adaptogeny se obvykle nepředepisují na miligramy, ale na gramy. Neplatí však, že pacient se jimi léčí sám a lékař je proto znát nemusí.

Výhodou adaptogenů je to, že je můžeme předepisovat s menšími obavami ohledně dávkování a nežádoucích účinků. Nevýhoda adaptogenů: Nejde o zázrak. Evropští lékaři jsou zvyklí zahánět Smrťáka s bezzákluzovým kanonem. Jsou zvyklí na chirurgii, antibiotika, transplantace, hrdinství na operačním sálu. U adaptogenů musíme začít už v období prevence – tedy dlouho předtím, než hrdinský zákrok chirurga začne být zapotřebí.

| 9.5.2018