Nepřeháním. Na tomto místě jsem kdysi začal psát seznam léků, které jsou neúčinné. Rozhodl jsem se ale místo toho věnovat účinným lékům "na spaní" a "proti bolesti", které ženám i mužům kolem mně (v mé rodině) zničily život. Protože jejich výrobcové se za tato fakta patrně nestydí, dokonce se považují za úspěšné obchodníky a starší bratry drogových dealerů, tak bych apeloval na lékaře aby se styděli místo nich. Vím že to není snadné, protože ani moje matka (MUDr. lékařka) se za předepisování a užívání léků, které jí a její rodině poškodily život nikterak nestyděla, ba je vehementně obhajovala.
Možná bych se podezíral, že tento můj postoj k běžným lékům je pouhý předsudek, kdybych osobně v náručí nenesl dívku s prominutím na mol ožralou z tabletek na spaní (působících na stejný receptor jako etanol), které jí lékaři dávali, aniž jim vadilo že se používají k opilství. Kdybych nepozoroval další psychologické změny a především zjevnou závislost na těchto lécích u dalších blízkých. Kdybych sám nenesl následky těchto změn.
Toto malé vysvětlení poskytuji proto, aby si někdo nemyslel, že můj postoj k běžným lékům je jen věcí nedostatku pokory a kramářským trikem propagátora adaptogenů. Nemám potřebu literaturu o běžných lécích detailně nastudovávat. Jejich praktické řádění v mém životě mě informovalo lépe, než jakékoliv litaratura, v níž a priori není možné se o předmětu psaní jadrně a pravdivě vyjádřit. Výše uvedená fakta vlastně už z mého osobního hlediska ani nejsou důležitá, protože všechno špatné co běžné léky v mém životě provedly se už stalo. Ale může to sloužit jako varování pro jiné. Historii mého kontaktu s běžnými léky najdete na mé osobní stránce.
