Zde bych pro vás snad měl napsat něco o sobě, abyste pochopili, co je to tady zač. Není to ale systematický životopis. Ano, jako dítě jsem měl atlas léčivých rostlin a podle něj jsem je také sbíral: lípu, mateřídoušku, jitrocel, kontryhel, prvosenku, plicník, podběl, diviznu, ani si je už všecky nepamatuji. Naučil jsem se také jedovaté rostliny, kterým jsem se jako dítě poslušně vyhýbal. Nechtěl jsem patřit k těm neposlušným dětem, které si popletou rulík a vraní oko s velkou borůvkou. Ale bylinářem primárně nejsem. Proti vůli matky jsem vystudoval ne medicínu, ale fyziologii na PřF UK, obor neurobiologie. Ne kvůli bylinám, ale kvůli zářným zítřkům, které v ČR před rokem 1989 nebyly a po něm nenastaly. Nebo spíše nastaly, protože to jediné, co se tady po r. 1989 při všeobecném bourání domácího průmyslu stavělo, byly tzv. mobilové věže plné vysílačů a přijímačů krátkovlnného záření. Na vědu také tzv. nebyly peníze, takže jsem měl jako člověk, kterého jeho vlast od dětství připravovala na vědeckou dráhu jedinou otevřenou cestu: do zahraničí. To, jestli pojedu na Západ nebo na Východ jsem ponechal náhodě: Hlásil jsem se na Scripps Institute v USA i do Academia Sinica na Taiwanu. Vyšel z toho Východ a tak jsem se řízením božím dostal do blízkosti tradiční čínské medicíny a čínských bylin.
Ale zpátky k lékům. Ano měl jsem s nimi také do činění. Diazepam, Meprobamat, Alnagon, Algena, Dinyl, později Rohypnol a jako velká "západní" vzácnost Brufen. Ano, prášky na spaní působí podobně jako alkohol (viz vysvětlení Radkina Honzáka), a to nejen ty benzodiazepinové, ale i nebenzodiazepinové. A pak vyžadují mnohaměsíční odvykací léčbu antidepresivy typu bupropion, což jsem pozoroval i osobně (konkrétní lék se jmenoval Zolpidem). Která bývá neúspěšná, protože u závislostí obecně jsou časté recidivy. To bylo už na Taiwanu. Ano, běžné léky několika mým blízkým poškodily život či dokonce pomohly do hrobu. Ale to je situace u nás tak běžná, že by mě nenapadlo kvůli tomu vytvářet antagonismus proti průmyslové farmacii. Farmaceutický průmysl potřebuje přírodní zdroje a byliny zase mnohdy potřebují farmaceutické zpracování. Ale když jsem začal prodávat některé čínské byliny v ČR, tak já sám jsem byl legislativou EU vnímán jako nežádoucí a musel jsem si vybrat, jestli o bylinách chci psát nebo je prodávat. Vybral jsem si psaní.
Já a další, kteří poctivě píší o léčivých rostlinách se tedy v žádném případě nestavíme proti vědecké medicíně. Říká se, že všechno je politika. Ale přeci jenom, léčivé rostliny jsou natolik nepolitické, jak to asi jen jde. Na tomto tématu lze demonstrovat činnost určitých lidí, která nejenže neslouží většině, ale ani žádné jiné lidské skupině. Lidé angažovaní v protibylinné legislativě se tváří tak tajemně, jako kdyby za nimi stála nejméně zednářská lóže, ale to je pouze póza. Ve skutečnosti je spojuje ochota ke chtěnému hlupáctví a ochota prodávat svou inteligenci ve prospěch emergentních jevů, jejichž řídící podstata není lidská. Dá se čekat, že tito lidé se stejným způsobem budou chovat i vůči jiným emergentním jevům z oblasti počítačových sítí, kamerových systémů, odposlechů a jistě i genetických manipulací.
Za účelem psaní o bylinách jsem si kromě jiného (dosti povrchně) nastudoval materiály dnes už zesnulého Dr Jamese Dukea, světově uznávaného odborníka na léčivé rostliny světa. Ten vysvětluje, proč jsou rostlinné obsahové látky principiálně méně škodlivé, než látky syntetické. Studoval jsem texty Subhutiho Dharmanandy, databázi dnes už také zesnulého Joela Pennera, o Pavlovi Valíčkovi a taiwanských expertech nemluvě. S více než 1000 bylinami a vice než 100 standardními směsmi popsanými na tomto webu mívám často pocit, že jsem si ukousl větší sousto, než jaké jsem schopen zvládnout. Některé texty zde byly dlouhou dobu nedokončené a s některými ani dnes nejsem zcela spokojen. Můj web není a asi ani nikdy nebude úplně systematický. Pokud témata tohoto webu (adaptogeny, léčivé rostliny, houby, řasy, drogy TČM a směsi TČM) někdo jiný zpracuje lépe, budu rád. Lepší herbář najdete třeba na Botany.cz, lepší etnofarmakologické popisy zase na UTP, čínský herbář zase zde. Pokud můj web přispěje aspoň k tomu, že budeme lépe znát ty nejdůležitější adaptogeny a nebudeme se zbytečně bát jejich lékových interakcí, budu spokojen.
Mgr. Boris Štítnický
