Drobečková navigace

Autoimunitní nemoci

Imunita a mozek jsou dva nejsložitější systémy lidského těla. Jejich choroby bývají také patřičně komplexní. Mozek při duševní chorobě obvykle funguje téměř správně, ale dochází k špatným závěrům. Podobně imunitní systém při autoimunitě také v podstatě funguje, ale útočí na vlastní buňky a tkáně. Tato situace je pro lékaře těžkým oříškem. Jako psychiatři obvykle nevědí, jak pacientům s duševními chorobami pomoct, ani imunologové většinou nevědí, jak imunitní systém seřídit, aby se choval správně. A stejně jako psychiatři léčí ty opravdové duševní nemoci tím, že pacienta pomocí léků "vypnou" a hospitalizují, i při autoimunitě je standardní "léčbou" vypnutí celého imunitního systému pomocí imunosupresiv.

Autoimunitních nemocí je velké množství: jsou to nemoci kůže a sliznice (lupus, psoriáza, chronický zánět sliznic, pemphigus, atopická dermatitida), kloubů a chrupavek (revmatoidní artritida), žláz s vnitřní sekrecí (autoimunitní diabetes, zánět štítné žlázy), v horších případech též nervového systému: myasthenia gravis, skleróza multiplex... Jejich úplný seznam nemá smysl sepisovat, protože jich je tolik, kolik je tkání v těle. Postižené tkáně musí neustále regenerovat, trpí trvalým, často bolestivým zánětem (např. artritida) a předčasně stárnou. V horším případě dochází k nevratné ztrátě postižené buněčné populace.

Standardní léčba autoimunity spočívá v potlačení veškeré imunity. To se provádí kortikoidy (prendison) a jinými imunosupresivy (azathioprin a další). Vypnutí celé imunity pochopitelně vede ke ztrátě odolnosti proti běžným bakteriím a plísním. Pacienti neustále berou různá antibiotika, což vede k vývoji odolných (MDR) nemocničních kmenů mikrobů. Vedlejší účinky kortikoidů jsou však širší. Prendison je analogem přirozených stresových hormonů (kortizol, aldosteron) a jeho podávání udržuje tělo v trvalém stavu extrémního stresu. Proto dochází k vypnutí imunity – při extrémním stresu tělo imunitní reakci odkládá "na později". Trvalý hormonální stres vede k nezřízené potřebě jíst, obezitě, hyperlipidemii, osteoporóze a atrofii svalů i vnitřních orgánů, hlavně nadledvinek, které normálně kortizol produkují (Buchman2001sec). Samozřejmě u imunosupresiv jako metotrexát můžou být velejší účinky ještě závažnější. Proto nás zajímají možnosti snížit dávkování a tlumit vedlejší účinky imunosupresiv fytoterapií.

Léčba autoimunitních nemocí

Autoimunitní nemoci jsou neinfekční a k použitým lékům nezískávají rezistenci.Tradiční systémy medicíny (hlavně TČM) proto měly možnost v průběhu staletí empiricky odladit mnohé účinné směsi. Lékaři TČM jsou a byli stejně odpovědní, jako moderní evropští lékaři. Autoimunitní nemoci od starověku uměli rozeznat od infekcí a jiných diagnoz. Výčet léků, které používají, jde od neškodných, avšak často protizánětlivě působích adaptogenů až k vysoce jedovatým paracelsovským lékům typu oměj Carmichaelův (akonitin) a trojkřídlec Wilfordův (triptolid), u nichž je nutné přesné a opatrné dávkování. Různorodost autoimunitních nemocí se odráží ve velkém množství bylin, které TČM na ně předepisuje.

Adaptogeny vhodné u autoimunitních nemocí

Výhodou adaptogenů je to, že pacientovi spolehlivě neuškodí. Mají navíc regenerační účinky, které můžou zmírnit dopad imunosupresiv, pokud tato u daného pacienta nelze vysadit.

Vitánie snodárná (tzv. indický ženšen) je adaptogen s protizánětlivými až mířně imunosupresivními účinky. Tato ajurvédská rostlina ze zázračné čeledi lilkovitých svými měchýřkovitými plody připomíná mochyni židovskou třešeň, ale na rozdíl od ní se pěstuje hlavně kvůli kořenům, v nichž se hromadí vitaferiny, vitanolidy a další saponiny, z nichž nejúčinnéjší se zdá být vitaferin A. Její sušeným kořenům se říká "indický ženšen", profil účinků však není se ženšenem totožný.

Ženšen pravý má rozsáhlé účinky proti autoimunitním nemocem. Nejedná se sice o zaručený lék, ale rozhodně se jej vyplatí vyzkoušet pokud si to můžeme dovolit.

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.