Jedovaté kovy v kuchyni - snižují kuchynské kovy účinnost ženšenu?

Dobrý den, Lukáši!

Rychlá odpověď na Váš dotaz je:

1. ne, u ženšenu to není příliš podstatné,
2. ne, nádoby z běžných domácích kovů účinky ženšenu snížit nemůžou a
3. Tchajwanci klidně vaří ženšen v nerezu a dokonce i v hliníku.

Doufám, že jsem Vás tímto shrnutím mé odpovědí nezklamal.

Opravdu nebezpečné kovy jsou ty, na které nejsme zvyklí

Je nutné si uvědomit, že různé kovy jsou různě nebezpečné. Značný respekt je třeba mít před rtutí, olovem, kadmiem, thalliem, beryliem, v Iráku, Afghanistánu a na Kyjevsku dále před uranem, v oblasti Fukušimy navíc před plutoniem a ve službách KGB též před poloniem. (Baryu, vizmutu, osmiu a ostatním se omlouvám.) Na tyto kovy bychom si v jídle, houbách a pochutinách měli dávat opravdový pozor. (V houbách proto, že jsou jejich přirozenými bioakumulátory.) Kuchyňské nádobí se ale z těžkých kovů naštěstí naštěstí nevyrábí, s výjimkou olova, které staří Římané používali nejen na vodovodní trubky, ale i na kotlíky k zahušťování hroznové šťávy.

Na některé (polo)kovy jsme zvyklí trochu více

Na pomezí stojí prudce jedovatý arsen – aspirin 19. století, který štýrští nosiči (tzv. jedlíci arsenu) požívali pravidelně v čtvrt gramových dávkách (asi trojnásobek normální smrtelné dávky) – prý se jim od něj "lépe dýchalo" při horských výstupech (Przygoda2001aes).

A na některé kovy jsme zvyklí téměř úplně

Pokud jde o chrom a nikl, hlavní legury korozivzdorné oceli, tak ty už, spolu s mědí, železem, zinkem atd., patří mezi prvky biogenní, pro živé organismy potřebné. Při normálním vaření (tj. pokud není v hrnci lučavka nebo karborundový prášek zrnitosti 400) bude množství iontů chromu, niklu a železa uvolněných z nerezového nádobí do jídla malé ve srovnání s běžným obsahem těchto kovů v jídle (Accominotti1998ccn). Z hlediska obsahu chromu a železa by proto potravinářská nerez mohla být dokonce zdraví prospěšná (Kuligowski1992ssc). Naproti tomu nikl, ač důležitý pro rostliny, člověk ke zdraví nepotřebuje a v potravinářské korozivzdorné oceli bychom se bez něj rádi obešli (Kuligowski1992ssc).

Případ hliníku a železa

Poslední dva kovy na nádobí, kterým bych se v této odpovědi chtěl více věnovat, jsou železo a hliník. Oba tyto kovy byly ve formě volných iontů osočovány z jedovatosti a dokonce z poškozování CNS. U hliníku se již před mnoha lety spustila aféra ohledně možnosti, že by mohl způsobovat Alzheimerovu nemoc. U železa se začalo tím, že se v železných nádobách znehodnocuje vitamin C a navíc že vitamin C přitom redukuje železité ionty (rez) na železnaté a zvyšuje tím vstřebávání železa. Dnes je hliníkové nádobí opět opět považováno za úplně neškodné. Když se posléze objevily zprávy, že má být neurotoxické zase železo, už jsem jim odmítl věnovat pozornost a železo nadále vedu jako neškodné.

Rozhřešení

Že železité ionty ničí vitamin C je sice pravda, ale ne zase takový problém. Pokud máte v kuchyni oprýskané smaltované nádobí, odhodlejte se jej vyhodit. Pokud máte v dílně nádobu z černého plechu, rozmyslete si, než v ní začnete vařit (smažení na oleji by ještě šlo, ne pozink). Nelijte do ní kyselé roztoky, zvláště ne ty s vysokým obsahem vitamínu C určené k pití (ovocné džusy, šípkový čaj, kustovnice, celaskon...) a už vůbec ne, pokud je ta nádoba zevnitř rezavá po předešlém použití. To samé se týká míchání takových roztoků a čajů černými hřeby, šrouby, tyčemi a pod. Vyhněte se i nádobám litinovým. Nerezové nádobí, o které ve Vaší otázce patrně jde, je úplně bez problémů, samozřejmě za předpokladu, že je to nerez opravdová, nerezavějící, a ne nějaká nízkolegovaná naleštěná ocel, která nakonec rezne. (Šizení na materiálu bohužel nevyjde z módy nikdy.) Bez problémů je i hliník, nejlépe eloxovaný, nádobí a náčiní stříbrné, zlaté nebo pozlacené a titanové. Zinek ani pozink ne, bronz a měď raději také ne, cín a alpaka ano, nesmí ale být legovány olovem ani jinými těžkými kovy. Jiné kovy se k výrobě běžného nádobí nepoužívají.

-boris-