Lesklokorka jako kulturní symbol
Lesklokorka se uznává jako léčivá houba po více než 2000 let a již starověké texty jí připisují výjimečné účinky. V umění a kulturních vyobrazeních se lesklokorka začala rozšiřovat od počátku 15. století, většinou ve spojení s taoismem. Z náboženské oblasti vyobrazení G. lucidum pronikly do běžného uměřní – maleb, dřevořezeb, nábytku a dokonce i šperků. Na počest lesklokorky se ve starověké Číně skládaly hymny a vyhlašovaly amnestie. Význam lesklokorky v čínské kultuře je patrný dokonce i na známém mrakodrapu Tapei 101, jehož jedinou dekorací jsou právě stylizované symboly lingči – tedy lesklokorky lesklé:
Lesklokorka lesklá v odborné literatuře TČM
První kniha TČM cele věnovaná popisu přírodních léčiv a jejich účinků byl Kánon božského zemědělce, Šen-nong pen cao ťing, sepsaný kolem roku 200 n.l. a postupně rozšiřovaný. Kánon božského zemědělce rozeznává několik druhů lesklokorky, které mezi léčivy řadí na popředné místo. V "Supplement to Classic of Materia Medica" (502-536 n.l.) a v "Soupisu stromů a bylin" (Ben Cao Gang Mu), která se považuje za první čínský lékopis, se této houbě připisují posilující účinky, zvýšení životní energie, posílení srdeční funkce, zlepšení paměti a účinek proti stárnutí. Podle současného "Státního lékopisu ČLR" (r. 2000), G. lucidum posiluje čchi ("životní energii"), relaxuje mysl, pomáhá proti kašli a astmatu a doporučuje se u nespavosti, srdečních arytmií, poruch spojených s vestibulárním aparátem a dýchavičnosti (pozn.: arytmie, vestibulární poruchy, dýchavičnost atd. jsou diagnostické kategorie TČM, které mají v TČM přesnou definici ne úplně totožnou s naším běžným chápáním těchto slov).
