Drobečková navigace

Historie a současnost výzkumu ženšenu

V oblastech svého přirozeného výskytu byl ženšen člověkem využíván odpradávna. Jako lék byl ženšen poprvé popsán kolem r. 200 nl. v Šen-Nongově knize bylin (Šen-Nong Pen Cao Ťing) a své postavení v TČM si udržel dodnes.

Historie výzkumu adaptogenů:

Sovětští výzkumníci – kombinace národního vojenského výzkumu a dobročinné snahy, snaha využít východní polohu a kontakt s Čínou

Japonští, později čínští výzkumníci – poté co Sověti demonstrovali že výzkum bylin metodami současné vědy je publikovatelný, svá tradiční specifika začali uplatňovat ve výzkumu nejdříve Japonci a pak Číňané. Byli motivování snahou o vlastní uplatnění ve vědě a o originální publikaci, která se v současném scientometrickém systému odměňuje

Třetí fáze je komerční, kdy jsou výzkumníci motivováni svými vazbami na prodejce bylinných preparátů.

Moderní výzkum ženšenu začal v 50. letech

Naše medicína ženšenu v podstatě až do 20. století nevěnovala pozornost. Průkopníky moderního výzkumu ženšenu byli sovětští vědci N. Lazarev a I. Brechman. Počátky výzkumu ženšenu nelze oddělit od nově zavedeného pojmu adaptogenu jako jakéhosi zobecnění ženšenu, čehož památkou je přetrvávající tendence prodejců označovat nejrůznější nepříbuzné adaptogeny slovem "ženšen". Brechman a jeho následovníci poprvé přistoupili k výzkumu východních lékopisů metodami evropské vědy (Brekhman1954egr, Brekhman1957pgi, Brekhman1965gus, Brekhman1966opi, Brekhman1969pig, Petkov1977aee a mnohé další). Kolem této doby došlo i k vyjasnění chemické struktury panaxosidů (Shibata1965sss, Tanaka1966cso, Shibata1966cso, Elyakov1968pst atd.).

Za zmínku stojí, že i když v Spojených Státech byl ženšen americký sbírán a pěstován ve velkém už od 18. století na vývoz do Asie, tamější vědci mu převážně nevěnovali pozornost. Vývozem ženšenu do Asie se zabýval i sám George Washington blahé paměti. Málo se ví, že válku za odtržení USA od Británie (1775-83) financoval hlavně ženšen (Youngsik2004bhu).

V 70. letech byly povzbuzující a léčivé účinky ženšenu považovány za prokázané

Sovětský výzkum se brzy stal inspirací pro vědce po celém světě. Bylo vyjasněno chemické složení ženšenu (Fujita1962csg, Kitagawa1963psp, Kaku1975css atd.) a jeho farmakologie v hrubých rysech (Takagi1972psp atd.). Začátkem 70. let byly účinky ženšenu proti únavě považovány za "dobře dokumentované" (Takagi1974epg). Od 60. a 70. let bylo o ženšeni publikováno vícero přehledů, dobře se vědělo o jeho účinku proti vysokému krevnímu tlaku (Hah1978epg), hypoglykemickém a antidiabetickém účinku (Ng1985hcp) a dalších účincích. Tuto "poctivou" fázi ženšenového výzkumu dobře sumarizuje Chong1988gtu, jenž mluví o jasném účinku proti únavě, účinku na hypotalamicko-hypofyzární ose, hypoglykemickém, protizánětlivém, protinádorovém a protivirovém účinku. Popisuje dokonce i protichůdné účinky panaxosidů na nervový systém (budivý účinek panaxosidu Rg1 kontra uklidňující účinek Rb1).

90. léta – od objektivity k propagandě

Na jedné straně, nové molekulární metody umožnily detailní, někdy už i kvantitativní popis účinných látek ženšenu. Na straně druhé se však objevil nevídaný příliv neobjektivních článků zaměřených proti ženšenu a bylinám obecně. Odklon od objektivity se ale objevuje i u publikací, které s bylinnou léčbou sympatizují. Podezřelé jsou některé korejské publikace, ale i západní výzkumy přímo či nepřímo financované prodejci ženšenu a dalších bylin. Tyto výzkumy se většinou soustřeďují na účinnost konkrétních komerčních bylinných přípravků nebo obchodních značek. Dá se říct, že nezainteresovaný výzkum se u tématu bylinné léčby celkově dostává do menšiny.

V lékařských časopisech se nejnověji objevuje protiženšenová a obecně protibylinná propaganda

Na publikacích negativně hodnotících bylinnou léčbu obecně a žešen konkrétně (Pugh2008mvm, Vogler1999egs, Koren1990mgu, Wilkie1994grj, Miller1998hms...) je podezřelých vícero věcí: začaly se znenadání objevovat v polovině 90. let, kdy byliny začaly vážně konkurovat běžným lékům; objevují se především v časopisech cílených na lékaře (třeba Journal of American Medical Association); ignorují či znevažují většinu dosavadních vědeckých výsledků... Úmysl se ovšem prokazuje těžko. Ženšen má protichůdné, vzájemně se vyvažující účinky na fyziologické parametry a není u něj snadné odlišit poctivou a potřebnou vědeckou skepsi od negativní propagandy, zvláště když je psána chytře. Proto jsem byl rád, když jsem objevil článek Messina2006hsf (který vyšel v časopise Journal of Perianesthesia Nursing, 2006), na němž se dá jasně demonstrovat, že alespoň některé články negativně hodnotící bylinnou léčbu

  1. jsou psány s prokazatelně klamavým úmyslem,
  2. schválně ignorují většinu dosavadních výsledků,
  3. jsou 100% nesprávné ve výrocích o svém hlavním tématu, ač jsou psány jako články přehledné,
  4. se nestydí použít k smyšleným výrokům falešné reference,
  5. jsou autory a redaktory příslušných vědeckých časopisů publikovány zcela beztrestně.

Na zvláštní stránce rozebírám a slovo od slova vyvracím celou ženšenovou sekci článku Messina2006hsf, což mi bylo umožněno díky autorčinu nepokrytému přístupu k falšování vědy. (Opakuji, moje kritika se netýká skeptických publikací obecně – za všechny zmíním třeba Wilkie1994grj, která navzdory svému skeptickému postoji působí poctivě.)

Druhá strana mince: přehnaný entuziasmus komerčního výzkumu

Poté, co věda otevřela dveře k oficiální akceptaci ženšenu jako léku, jeho komerční potenciál vzbudil vlnu zištně motivovaného vědeckého zájmu, v jehož čele stojí Korea. Korejský výzkumný ústav pro tabák a ženšen a další korejské instituce chrlí pozitivní až entuziastické výsledky o léčivých vlastnostech ženšenu, který zásadně nazývají "

Konečně, nepatřičné nadšení ve výzkumu adaptogenů často ani není spojeno se zištnými zájmy – výzkumníci se do svého tématu někdy zamilují, nebo mají třeba pocit, že negativní výsledek není výsledek a že musí za každou cenu vyprodukovat optimistickou interpretaci. Tak když zjistí třeba aktivační vliv nějaké byliny na nějaký druh bílých krvinek, vyloží to jako "posílení imunity", zatímco tlumivý vliv vyloží ne jako "oslabení imunity", ale jako "potenciální vliv proti autoimunitním reakcím". Konkrétně u ženšenu je imunomodulační vliv zvláště náročným tématem.

Současný stav

Panaxosidy a další obsahové látky ženšenu jsou na molekulární úrovni čím dále tím lépe prozkoumané. Seriózní výzkum ženšenu se v současnosti už nezabývá spekulováním jestli jsou účinky ženšenu mýtem nebo realitou, ale posunul se k jejich přesné kvantitativní analýze.

Pokud jde o klinický účinek, nejsme a dlouho ještě nebudeme s to jej z vlastností jednotlivých panaxosidů vyvozovat. To je ale problém, jímž kupodivu trpí i léky, které mají tzv. hlavní účinek. Jejich hlavní, krátkodobý účinek je výrazný a předvídatelný, ale dlouhodobě celkovou situaci v organizmu spíše zhoršují (ať už mluvíme o analgetikách, sedativech či antibiotikách). Ambicí adaptogenů je celkovou situaci v organizmu zlepšovat bez důrazu na "hlavní" účinek.

Pohrávám si s myšlenkou vytvoření kalkulačky dávkování ženšenu a jeho panaxosidů vzhledem k těm účinkům, které byly doposud kvantitativně popsány. Než ji ale dokončím, bude nadále platit, že nejpřijatelnějším systémem pro klinické užívání ženšenu je systém tradiční čínské medicíny. Jelikož je ženšen zcela neškodný, dalším přijatelným systémem je samoregulační léčba, tedy užívání ženšenu "podle citu" pod dohledem MUDr. lékaře znalého problematiky adaptogenů.

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.