Kustovnici (Lycium sp.) asi znáte jako goji nebo godži. Slovo goji k nám přišlo přes angličtinu z čínského 枸杞 (gǒuqǐ, česky go-ki), které označuje plody či rostliny rodu Lycium.
Rod Lycium ale zahrnuje více než 70 druhů, které se vyskytují v subtropech celého světa (fukuda2001pbg). V Eurasii najdeme tři hlavní původní druhy:
- kustovnice cizí (Lycium barbarum L.), původní v Číně
- kustovnice čínská (Lycium chinense Mill.), původní v celé Jihovýchodní Asii
- kustovnice evropská (Lycium europaeum L.), původní ve Středomoří a Malé Asii
(GRIN taxon. databáze, eFloras databáze, feinbrun1968glf)
Všechny tři druhy jsou dobře odlišitelné morfologicky (feinbrun1968glf) i molekulárně (fukuda2001pbg), pro každý druh však existuje několik synonym.
V české přírodě můžete potkat všechny tři zmíněné druhy jako hojně zplaňující až invazní rostliny. Kustovnice patří k rostlinám velmi vhodným pro líné zahrádkaře. Cituji z brožury o Pálavě: "Tento druh (kustovnice cizí) je na Mikulovsku velmi hojný, ať na mezích mezi vinohrady, či v úvozech. Původně byl vysazován pravděpodobně jako ochrana proti vodní erozi. ... Během několika let vznikne neprostupná houština, která potlačí jakoukoliv jinou vegetaci. Kustovnice se velmi obtížně hubí a z hlediska ochrany přírody jde o velmi nebezpečný druh."
Jak je rozeznat
U tržně dostupných plodů godži většinou není možné zjistit, z jakého botanického druhu pocházejí. Plody různých druhů kustovnice jsou k nerozeznání a selhávají dokonce i běžné analytické metody (např. chromatografie, yin2005apr). Druh ovšem určit lze, pokud máme k dispozici celou rostlinu – pro základní rozlišení si vystačíme s barvou květu a tvarem listu. Kustovnice evropská má květy bílé nebo růžové, ostatní dvě mají květy červenofialové (dostal1989nkc, Svazek 2, str. 892). Kustovnice čínská má listy řapíkaté, spíše vejčité než kopinaté, zatímco kustovnice cizí má listy spíše kopinaté a skoro bez řapíku (rothmaler2009evd, Svazek 3, str. 429).
Kustovnice se lékařsky tradičně využívala v Asii i v Evropě
Druhy kustovnice patří k rostlinám často pěstovaným. Tradiční asijská medicína využívá oba původní čínské druhy – tedy kustovnici cizí (L. barbarum) i kustovnici čínskou (L chinense), z potterat2010glb. Vědecky je je prozkoumána především kustovnice cizí. Kustovnici evropskou (L. europaeum) využívali antičtí lékaři při léčbě zánětů a očních chorob (hitchcock1932msg).
Využívané byly ale i na zpevnění erozních břehů, v okrasných výsadbách a podle Mansfeldovy zemědělské databáze i jako zelenina. V Evropě byly zvláště v minulosti velmi populární. A zahradníci pojmenovávají rostliny po svém, což vneslo do nomenklatury kustovnice další zmatek.
Kustovnice není jedovatá, jak se někdy mylně říká
Kustovnice patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae), stejně jako brambor, rajče nebo paprika. Z našich rostlin je jí nejpříbuznější rulík (Atropa), z olmstead1999ppc, obsahující atropin, pomocí kterého si dříve dívky rozšiřovaly zorničky, což bylo považováno za velmi přitažlivé. Lilkovité rostliny jsou známé obsahem alkaloidů, ale jak vidíme například u rajčat, v některých částech nejsou jedy přítomny vůbec nebo jen v bezpečném množství. Bylo prokázáno, že množství jedovatých alkaloidů (jmenovitě atropinu) v plodech goji je zanedbatelné (adams2006hta).
