Drobečková navigace

Tradiční čínská medicína očima jinověrce

Mnohé z adaptogenů, včetně modelového adaptogenu – ženšenu pravého (Panax ginseng) – vděčí za svůj objev Tradiční čínské medicíně (TČM). Farmakologický koncept adaptogenu však do TČM nepatří.

Lékařství TČM není vědecká disciplína

Upozornění: Toto konstatování není zamýšleno jako nadávka. K lékařství TČM mám hluboký respekt, třebaže jako vědec jsem z hlediska TČM jinověrcem. Lékařství TČM je zvláštní obor, něco jako doktorát z alchymie. Náročností studia se lékařství TČM plně vyrovná titulu MUDr., avšak TČM není založena na vědecké metodě, ale na učení jin a jang, tedy jakési čínské kabale. TČM se proto z pohledu vědy řadí do jednoho pytle společně s astrologií, karpatskými vědmami a současným hermetismem.

TČM a vědecká medicína spolu nemluví, pouze si nahlížejí přes rameno a okoukávají metody konkurence. Tyto dva obory se nemísí ani tehdy, pokud se pojí v jednom jedinci formou dvojitého doktorátu MUDr. + TČM. Takoví lékaři bývají v Asii k nalezení v nejlepších nemocnicích, kde mívají na starosti zvláštní oddělení ordinující byliny a tradiční metody ze zdravotního pojištění. Z formálního hlediska je to ale obdobné, jako když katolický kněz s titulem MUDr. při lékařské praxi navíc uděluje svátost pomazání nemocných.

Fytoterapie TČM je však medicínsky inspirativní

Z pohledu naší (=vědecké) medicíny se rostliny TČM posuzují stejně jako kterékoliv jiné léčivé rostliny. Tyto rostliny se zkoumají stejně, jako ostatní předpokládaná léčiva. K TČM věda přihlíží pouze jako k inspiraci. Ke chvále TČM lze říct, že je inspirací spolehlivou: U drtivé většiny používaných rostlin se prokáže účinnost zhruba v oblasti tradičních indikací. Biochemie neznalá TČM však není neomylná. Nevšimla si třeba zákeřně působící karcinogenní kyseliny aristolochové z podražce mandžuského (關木通), různolistáho (汉中防己) a dalších druhů rodu Aristolochia, které se kdysi i u nás ženám předepisovaly při porodu jako účinné prostředky proti zánětu a bolesti. Avšak ke cti TČM je nutné říct, že si je potenciálně neprobádaných vlastností bylin vědoma a s jedy zachází stejně obezřetně, jako evropská paracelsovská farmakoterapie. Vícero případů otrav kyselinou aristolochovou zaznamenaných po r. 1950 (IARC2002sth, plný text zde) bylo způsobeno hlavně komercializací TČM (Zhu2002tch) a v minulosti se nevyskytovaly. Japonská medicína už v 60. letech bylinné předpisy TČM povědečtila a převzala pod názvem kampo, které je využíváno 72% japonských diplomovaných lékařů a propláceno pojišťovnou již od r. 1967. Čínské byliny jsou účinnou a cennou potenciální součástí racionální medicínské praxe.

Byliny TČM kontra naše vědecká medicína

Ve středoevropské medicíně působí prostředky a metody TČM zastaralým dojmem. A není divu. Ve fázi lektvarů a dryáků o mnoha ingrediencích se naše farmacie naposled nacházela v 18. století. Zatímco Čína stagnovala ve světě starověkých 5 prvků, my jsme v r. 1800 znali prvků 28, včetně uranu a berylia, které objevil v r. 1798 Vauquelin. Naši vědu jsme od 17. století založili na matematice, zatímco čínská matematika vrcholila ve starověku a raném středověku. Alchymistické dryáky, které veksláci (viz též Tuzex) pro lepší kšeft řezali opiem jsme v r. 1770 nahradili osvícenským vídeňským lékopisem (Drábek2011nlp, fulltext zde), který zrušil magické přísady a dlouhé lektvarové seznamy redukoval na několik opravdu účinných složek, které vědy znalý lékař kombinuje dle své znalosti, zkušenosti a intuice. O pouhých 100 let později, v r. 1900, jsme pak už znali přes 80 prvků, včetně neodymu, radonu a polonia, které v r. 1898 popsali manželé Skłodowští. Zatímco TČM stagnovala ve světě 5 chutí a 12 meridánů, my již znali neuroanatomii, DNA a aminokyseliny. (První aminokyselinu – asparagin – objevil již v r. 1806 Vaquelin a Robiquet, když jim náhodou vykrystalizovala z chřestové šťávy zapomenuté v laboratoři.) Navzdory vyššímu IQ Asiatů jsme to byli my, kteří jsme získali schopnost analyzovat a syntetizovat nové chemikálie, protože osvícenská společnost měla na rozdíl od Číny schopnost samoorganizace a podpory nadaných lidí, kteří pracovali ve prospěch pokroku a obecného blaha. Lektvary a věštecké koule jsme vykázali do minulosti. Jenže při všeobecné fascinaci technikou, která po roce 1900 zavládla jsme se nejenže dopracovali až do věku gulagů, atomových bomb a plynových komor, ale jsme také pozapomněli na některé neprávem vyřazené přísady starých komplexních lektvarů. Dlouhý seznam pozapomenutých bylin a plodin v Evropě obsahuje boryt, černuchu, koprník, koprníček, sevlák, zblochan, zedoár... Číňané s jejich otrockým opakováním metod předešlých generací tyto byliny nezapomněli a to jim dává v dnešním světě drobnou obchodní výhodu. Mnohé z bylin TČM jsou pouhými orientálními ekvivalenty našich pozapomenutých léčivek: koprníček čínský místo našeho, děhel čínský místo naší anděliky, chřest kočinčínský místo našeho, chvojník čínský, kokořík jihočínský, buřina japonská, čínský karbinec, čínský ptačí zob, čínská kokotice... Jejich zpětné nahrazení našimi bylinami není tak snadné, když mnohé z nich u nás ani nejsou předmětem sběru. Některé léčivé přírodniny, které si miliardová Asie všimla, jsme my ponechali úplně bez povšimnutí – například modelovou léčivou houbu lesklokorku lesklou, která se v naší houbařské literatuře ještě i dnes vede jako pouze "nejedlá".

Shrnutí

Doufám, že jsem tímto krátkým textem ujasnil kdo jsem a na čí straně stojím. Z hlediska vědy patří TČM k oborům alternativním, což je pouhé synonymum slova nevědecký. Nežli TČM prohlašovat za jakýsi jiný, empirický druh vědy, ji raději chválím jako sice nevědeckou, ale impozantní, důstojnou a hlavně efektivní medicínu. Různé ordinace TČM jsem navštívil mnohokrát a s výsledky jsem spokojen. Od TČM se středoevropští lékaři mají učit hlavně to, že si nemají nechat vzít svou pozici nejvyšší rozhodující instance v léčbě konkrétního pacienta. Lékař má mít právo volit dle svého uvážení prostředky nejen bílé a krystalické, ale i různobarevné, komplexní, tradiční a magické. Nemá být nucen vysvětlovat pacientům ani komerčním entitám, proč léčí tak, jak léčí. To je významem výsostně obtížného univerzitního studia medicíny, které začíná selektivními přijímacími zkouškami a končí složením lékařské přísahy.

| 2012 - 30.11.2019