Jen krátce: Slovním spojením neurosteroidní účinek se označuje účinek steroidů nikoliv na obvyklé jaderné receptory, ale na receptory membránové. Steroidní hormony živočichů (testosteron, aldosteron, estrogen, kortizol...) jsou dosti velké molekuly, které hormonálně působí hlavně v jádře buňky. Tamtéž často působí steroidy rostlinné (fyto), které se řadí mezi triterpenoidy a často se tak nazývají (triterpenoidní saponiny). Avšak steroidy mají schopnost působit i na membránové receptory. Tato jejich schopnost byla objevena právě na buňkách nervových – odtud předpona neuro-. (Pojem neurosteroid zavedl E. E. Baulieu v r. 1981.)
Neurosteroidní účinek na membránové receptory byl objeven později proto, že je většinou modulační. Steroidy nejsou přímí agoinsté / antagonisté membránových receptorů, ale svým působením ovlivňují citlivost a kinetické parametry receptoru. Tak můžou působit i ty steroidy, které nejsou hormony (cholesterol, ergosterol). To, že je neurosteroidní účinek modulační, však neznamená, že musí být slabý. Jeho sílu si můžeme prakticky odzkoušet, když ochutnáme lékořici. Liquiritin lékořice je steroidní glykosid – steroid s napojenými 2 monosacharidovými jednotkami. Obsahuje tedy stejně mnoho cukerné energie jako sacharóza, ale díky neurosteroidnímu působení chutná 50x silněji než sacharóza. Protože je liquiritin velká molekula, trvá déle, než do receptorů sladké chuti pronikne. Proto nastupuje sladká chuť lékořice pomaleji než u sacharózy. U triterpenoidu ženšenu (panaxosidů), triterpenoidů lesklokorky (ganoderových kyselin) a jiných adaptogenů jejich účinek nelze chutí posoudit, liquiritin lékořice je však příkladem, který svědčí o tom, že neurosteroidní působení není zanebatelné. Neurosteroidy díky své amfifilní povaze pronikají do celého těla, včetně mozku, kde působí na celou řadu receptorových systémů (glutamát, glycin, GABA, acetylcholin, serotonin, dopamin...)
