Dobrý den, po několika letech jsem se pídil po stránkách (www.ooo.cz/zen-sen), které mi svého času pomohly. A ony jsou už historické :-). Ráno jsem si dal dvě kávové lžičky mého vlastního extraktu z eleutherokoku, brahmí, tulsí a rdesna mnohokvětého. Doporučuji vám podívat se po rostlinách Phylantum amarus a Mitragyna speciosa. Tu prvně jmenovanou do ČR nikdo nedováží, tu druhou EU postupně zakazuje. Farmaceuti si pak vytvoří monopol a jsme zase o něco v poznání chudší. s pozdravem r.m.
Stránky ooo.cz/zen-sen jsou dnes historické, protože jsem se na nich dopustil historického omylu – stejně jako kdysi pan Brechman, i já předpokládal, že složení a účinky ženšenu a příbuzného eleuterokoku budou příbuzné. Kdepak! Oba jsou účinné, avšak úplně jinak. Já jsem tehdy ke své ostudě svévolně extrapoloval určité vědecké informace o ženšeni na eleuterokok. Slibuji že se mi to už nestane :) ženšen pravý (Panax ginseng)) a eleuterokok ostnitý (Eleutherococcus senticosus), nesprávně označovaný jako "sibiřský ženšen" nemají po chemické stránce vůbec nic společného (davydov2000es), kromě toho že oba jsou podle Brechmana adaptogeny (brekhman1969nsp).
Dále mi dovolte, abych Vám poděkoval za upozornění, a abych před Vámi smekl za Váš globální vhled do farmaceutické politiky. Dovolím si Váš komentář využít jako přihrávku k tomu, abych tuto politiku trochu objasnil i ostatním čtenářům. Farmaceutické společnosti, stejně jako třeba Coca Cola, jsou historickým nástupcem drogových dealerů – Coca Cola byl původně bylinný nápoj bez bublinek, zato ale s obsahem kokainu. Původní majitel firmy byl sám obětí opia. Farmaceutické společnosti začínaly podobně, většinou bohatly prodejem opiových pilulek jako zázračného léku, třeba na bolest zubů, nebo sirupu pro zlobivé kojence, nebo tak něco, asi jako ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný.
Není podstatné, k čemu byly tyto "léky" oficiálně určeny. Lidé si je kupovali jako drogu a ještě měli dobré svědomí, že dělají něco pro své zdraví. Je logické, že prodejci tohoto typu "léků" bohatli nejrychleji. To ještě neexistovaly žádné regulační zákony. Dnes tyto zákony sice máme, slouží ale už jen jako strážný pes ke stvrzení pozice původních opiových dealerů.
Poté, co byl ve 20. století prodej některých návykových látek běžným smrtelníkům zakázán, byl nápojový průmysl nucen se přeorientovat na kofein (Dr. Kofein). Kofein je méně návyková, méně škodlivá a méně výnosná náhražka kokainu a nápojový průmysl se ho dnes drží jako Káče čerta. Farmaceutické společnosti dopadly lépe, prodej návykových látek mají ve skryté formě pořád povolen. Zářným příkladem jsou GABA agonisté, jimž by se mělo říkat chlast v prášku. Prodávají se jako "sedativa", ve skutečnosti pak vyvolávají opojení aktivací alkoholového receptoru. Diazepam, Rohypnol, Valium, Zolpidem, říká to někomu něco? Vyvolávají fyzickou závislost stejně silnou jako alkoholizmus, přicházejí ale s dobrým svědomím a méně poškozují játra v propočtu na dolar tržby. Jsou legální, stejně jako alkohol, ale na rozdíl od alkoholu je může vyrábět jen několik málo výrobců, tzv. farmaceutických společností. Cílem slučování těchto společností do větších a větších celků pak není výrobní optimalizace, jak se oficiálně prohlašuje, ale monopolizace trhu se závislostí.
Odhaduje se že tajnou závislostí na "sedativech" trpí ve "vyspělých zemích" až 10% populace, zejména žen, které jinak mají vůči alkoholizmu sociální zábrany. V USA je na sedativech závislých zhruba 30 miliónů žen. Jiné třídy návykových "léků" působí na jiné třídy receptorů, třeba Alnagon a jeho klony působí na opioidní receptory. Tak by se dalo pokračovat. Není ale mým cílem zde napsat úplný výčet léků-neléků. Klidně by tam mohl zčásti patřit třeba i aspirin či paralen, jejichž mechanizmus působení je z technického hlediska velice primitivní. Moderní farmaceutická věda získala dobrou pověst na antibiotikách, ale Alnagon není salvarsan ani penicilin. Tyhle léky nic neléčí, pouze parazitují na slabinách lidského nervového systému. Tohle je věc, kterou klíčové osoby ve farmaceutických megaspolečnostech dobře vědí – pamatují si ještě na čem vydělali své první peníze. A teď si představte že přijdeme my a Vy a nabídneme veřejnosti zdravější alternativu GABA agonistů ve formě tichomořské rostliny Piper methysticum (též kava kava), nebo zdravější alternativu Alnagonu ve formě rostliny Mitragyna speciosa, na niž jse mě upozornil. A pak ještě přijde Jim Duke (Duke's Phytochemical Database) a vysvětlí lidem že u bylinné léčby dochází k smrtelným neštěstím s pravděpodobností 1 k miliónu, zatímco u "normálních" léků umírá třeba v USA v důsledku nesprávného dávkování zhruba 1 člověk z 2000. To by nešlo. To se nesmí dopustit. Farmaceutické společnosti dnes nemají zájem o to, aby se na trh dostaly nové léky, pokud si manažeři nejsou absolutně jisti, že to bude "kasovní trhák" exkluzivně jenom pro ně. Proces schvalování a klinického testování léků je hrozně drahý, protože přitom s prominutím všichni kradou. Všechno je nastaveno tak, aby se nemohlo stát nic, co by nebylo pod monopolní kontrolou.
Co se týče dalších rostlin které zmiňujete, rostliny Phyllanthus amarus a Mitragyna speciosa jsem vůbec neznal, než jste mě na ně neupozornil. Děkuji. O účinnosti rdesna mnohokvětého, bazalky posvátné (Ocimum sanctum) a rostliny Bacopa moniera (brahmí) dobře vím, i když sám jsem je ještě nikdy nezkoušel. Naplňují definici adaptogenu a rozhodně by zasloužily zmínku v mém seznamu zajímavých bylin. Sám momentálně zkouším rostlinu Momordica cochinchinensis (sladká dýně), která obsahuje přírodní nekalorické sladidlo, podobně jako lékořice nebo Stevia rebaudiana.
S pozdravem
-boris-
Další čtení:
