Děkuji Vám za příjemná slova, pane inženýre, a promiňte že odpovídám až po dovolené. Má odpověď Vás ale stejně příliš nepotěší, protože garantuje málo a znamená práci pro Vás. Ano, ženšen i kustovnice (goji) Vám určitě mírně pomůžou zvýšením odolnosti sliznice jícnu vůči popálení žaludeční šťávou. Jestli Vám ale pomůžou s refluxem samotným, to nevím. Trošku jsem se díval i po jiných bylinách, ovšem musíte si uvědomit, že gastroezofageální reflux je nemoc zdlouhavá a vleklá a já jsem spíše fyziolog nežli bylinář. Na druhé straně ale oceňte mou práci pro Vás a další čtenáře a neberte má doporučení na lehkou váhu, jinak Vám to přitíží už zde na zemi, ale především na oném světě.
O gastroezofageálním refluxu vím málo
Gastroezofageální reflux je pouze společným projevem, který může mít různé příčiny: mechanické, nervové, degenerace pojivové tkáně... Lanzul (lansoprazol) který berete pouze omezí schopnost Vašeho těla vytvářet kyselinu chlorovodíkovou. To není bůhvíjaká terapie. Žaludku a jiným orgánům kyselina chybí, ale lidé s refluxem zřejmě nemají jinou volbu...
Možná léčba ženšenem a jinými bylinami
Ženšen ve Vašem případě má šanci být nápomocný. Pokud bych měl věřit interpretacím TČM, tak ženšen "tiší žízeň a pálení žáhy". Pokud budu věřit dnešním výzkumům, tak adaptogenní charakter ženšenu chrání buňky před poškozením a podporuje hojivé procesy. To však k léčbě gastroezofageálního refluxu nemusí stačit. Aby mě ale někdo nepodezíral, že jsem s tím ženšenem jako ten s tím kladivem co všude vidí hřebík – udělal jsem po Brechmanově příkladu systematickou TČM rešerši na byliny k léčbě "srdečního horka" a "žaludečního horka, přebytku šťáv atd.". Vím že na srdce (asi) netrpíte, ale ten reflux se projevuje "pálením žáhy", anglofóni tomu říkají "heartburn", tak bůhví jestli se to i těm starým Číňanům takhle nepletlo.
Výsledky mého bádání
Byliny na "srdeční horko":
- lotosové embryo (plumula nelumbinis), dostupné zde
- lotosové semínko (semen nelumbinis), dostupné zde
- kořen rehmánie (rehmaniae radix praeparata), dostupný zde
- kořen děhele (angelicae sinensis radix), dostupný zde
- rumělka (cinnabarum), nepoužívat
- semeno trnitého cicimku (semen ziziphi spinosae), dostupné zde
- stonek akébie (caulis akebiae), nedostupný
- nať lofateru (herba lophatheri), dostupná zde
Byliny na "žaludeční horko", přebytek šťáv a pod.:
- oddenek lalangu (rhizoma imperatae cylindricae), dostupný zde
- kůra šácholanu (cortex magnoliae), dostupná zde
- lastura ústřice (concha ostreae), dostupná zde
- nový oddenek zázvoru (rhizoma zingiberis recens), běžně dostupný
- pornatka (sclerotium poriae), dostupná zde
- mirabilit (mirabilitum), nahradit minerálkou
- semeno povíjnice (semen pharbitidis), nedostupné
- semeno ředkve (semen raphani), běžně dostupné, též zde
- kořen chrpovníku nebo vladimirie (radix aucklandiae), dostupný zde
- plod kardamovníku chlupatého (fructus amomi), dostupný zde
- kořen vlasokvětu (radix trichosanthis), dostupný zde
- hlízka sedoulku (tuber ophiopogonis), dostupná zde
- kořen pamiříku (radix glehniae), dostupný zde
- sádrovec (gypsum), nahradit minerálkou
- oddenek rákosu (rhizoma phragmitis), dostupný zde
- oddenek koptisu (rhizoma coptidis), dostupný zde
- nať smetánky mongolské (herba taraxaci mongolici), nahradit naší smetánkou lékařskou
- hobliny bambusové (caulis bambusae in taeniam), dostupné zde
Uff, to bylo ale hodně práce...
Co teď s tím
Vidíme, že se nám mezi bylinná léčiva připlétají substance minerální: rumělka, práškovaná lastura ústřice, mirabilit (síran hořečnatý) a sádrovec. Zatímco s rumělkou bych doporučil nijak neexperimentovat, zbylé tři minerály mohou mít svůj význam jako zdroj vápníku a hořčíku, lastura ústřice má též přímý neutralizační účinek na žaludeční kyselinu. V našich končinách máme ve zvyku minerály získávat pitím minerálky – kupte si zásaditou s nějakými hořečnatými ionty, například bílinskou kyselku. Minerální léčiva uvádím v zásadě jen kvůli tomu, abyste procítil ten dryáčnický kolorit TČM. Dále bych si dovolil z okruhu našich zájmů svévolně vyřadit i ne úplně bezpečné semínko povijnice. Pampelišku mongolskou z onoho seznamu nahradíme naší smetánkou lékařskou. Je běžné jíst pampelišku jako salát a lidé by ji neměli podceňovat. Divoké rostliny až plevele v roli zeleniny mnohdy předčí to, co se jako "zelenina" většinou pěstuje. Tato věta by nebyla úplná, kdybych za ní nedodal referenci na Dr. Dukea, který toto o divokých rostlinách říká pořád.
Zbytek bylin připravíte jako lektvar (nejméně 30minutovým vařením v 1l vody) nebo jako prášek. Dávkování vám neřeknu, léčbu stejně musí vést lékař znalý lékařské botaniky nebo praktik TČM. Ale obecně se byliny užívají v poctivých gramových dávkách, takže když třeba seženete 10 přísad a dáte denní dávku 5g z každé, bude to znamenat konzumaci 50g bylin denně, což se může našinci zdát hodně, ale tradiční v bylinné medicíně jsou naprosto běžné i dávky 3x vyšší. Lektvar nebo prášek se obvykle rozdělí do 3 denních dávek, a ty se pijí/požívají ráno, naoběd a večer před jídlem. Mimo rešeršní seznam bych ještě chtěl Vaši pozornost nepovinně obrátit k slavné houbě lesklokorce lesklé. Pokud by se Vám zamlouvaly její protirakovinné a adaptogenní účinky, můžete užívat rozemletou plodnici lesklokorky v dávkování 0.5–1.5g denně (1-3 kapsle).
Závěrem
Informace, které jsem pro Vás vybádal jsou jako dveře, za nimiž možná čeká úleva a možná nečeká nic. Abyste se to dověděl, musíte je otevřít – musíte si dát námahu a příslušné byliny zkusit pod vedením někoho, kdo má právo na terapeutický omyl, což je, jak jsem už říkal, buďto lékař znalý lékařské botaniky, nebo praktik TČM. Já jsem pouze člověk vzdělaný v oboru biologie, který provedl rešerši na vámi dané téma.
S pozdravem,
-boris-
