Drobečková navigace

České názvosloví TČM

Svébytnost čínského lékopisu vyžaduje přirozené a výstižné české názvosloví, avšak s jednoznačnou vazbu na původní čínskou terminologii. Aniž bych si dělal ambice tento problém vyřešit, uvádím pár nejjednodušších zásad počešťování.

Počešťování TČM směsí dle principů kampo

Počešťování termínů TČM se můžeme učit překvapivě od Japonců. Ti převzali fytoterapii TČM pod názvem kampo. Na rozdíl od nevědecké TČM je kampo odvětvím standardní (vědecké) farmakologie a je též propláceno pojišťovnou už od roku 1967. Nejde tedy o žádnou "japonskou tradiční medicínu", ale o vědeckou fytoterapii inspirovanou TČM, kterou využívá 72% japonských lékařů. Kampo udělalo pořádek ve vědecky opodstatněných TČM receptech tím, že

  1. zavedlo kvantitativní standardizaci (jednoznačný poměr přísad v každém receptu)
  2. zavedlo výstižné překlady názvů TČM receptů do japonštiny
  3. zavedlo  kampo čísla – jednoznačné numerické identifikátory receptur (viz základní seznam)
  4. vzácné a ohrožené přírodniny nahradilo bylinami v Japonsku dostupnými

Ve Střední Evropě bychom měli udělat totéž. Přímo kampo použít nemůžeme, protože jsme na opačné straně zeměkoule a vzácné přísady TČM musíme nahrazovat drogami dostupnými a povolenými v ČR. To implikuje jinou kvantitativní standardizaci a tudíž i nepoužitelnost kampo čísel pro ČR. Ve srovnání s Japonskem máme od čínštiny větší kulturní vzdálenost a neumíme čínské znaky (které Japonci bez problémů čtou). Kvůli tomu se nezřídka setkáváme s počešťováním á la čínská restaurace. Tak třeba hlavní adaptogenní směs TČM, š´-čchüán-tà-pǔ-tchāng (十全大補湯), je v ČR k mání pod názvem "deset opěrných sloupů". Tento název sice naznačuje jeho důležitost, ale já jej považuji za přespříliš poetický. Dle tohoto mustru by totiž bylo možné slovo š´ (士) přeložit jako "někdo, kdo umí počítat od jedna (ㄧ) do desíti (十)", protože z těchto dvou číslovek znak 士 sestává. Ale výstižnější překlad š´ (士) je "někdo, kdo umí mnoho věcí", stručněji "učenec". Číslovka 10 (十) totiž v čínštině znamená i "mnoho". Proto považuji za výstižnější překládat uvedenou směs jako "širokospektrý větší tonizující lektvar", stručněji generální posilující lektvar. Jiný příklad: Analgetický recept tú-chuó-ťì-šēng-tchāng (獨活寄生湯) je uváděn pod názvem "pevnost palácového pilíře". Ten sice vyjádřuje jeho indikaci při bolestech zad, kdy bychom si onu pevnost palácového pilíře v naší páteři přáli, ale jeho čínský název je ve skutečnosti mnohem méně poetický: lektvar děhele chlupatého a ochmetu. Další příklad: Název snad důležité knihy TČM, pèj-ťí-čchiēn-ťīn-jào-fāng (備急千金要方) se běžné překládá jako "Recepty za tisíce zlaťáků", viz zde. Je však výstižnější její název překládat jako "Příručka receptů neocenitelné hodnoty", stručněji "Příručka nejcennějších receptů".

Identifikace receptů a přísad TČM čínskými znaky

S mými názory na překládání názvů čínských směsí a učebnic můžete souhlasit nebo nesouhlasit, ale pravdou zůstává, že v ČR nemáme nestrannou komisi, která by deklarovala vědecký konsensus a vytvořila středoevropskou verzi kampo a číselník receptů TČM. Za této situace zůstávají jediným skutečným identifikátorem TČM směsí tradiční čínské znaky. Za pomoci počítače je můžete použít i tehdy, když je neumíte psát ani číst – zacházíte s nimi, jako kdyby to byl čárový kód nebo nezapamatovatelné dvanácticiferné číslo. U každého názvu standardní směsi TČM uvádím co nejvýstižnější český překlad a též fonetický přepis, který nám umožňuje danou sekvenci čínských znaků vyslovit. Uvádím dva druhy fonetického přepisu čínských znaků – mezinárodní pinyin (čti pchin-jin) určený pro mluvčí anglického jazyka a fonetický přepis český, který mnohem lépe zachycuje skutečnou čínskou výslovnost. (Každý ví, že mluvčí angličtiny mají problémy vyslovit souhlásku ch, ale věděli jste, že v čínštině mají kromě č a ť i souhlásku ř? Co si má ubohý anglický mluvčí s takovým jazykem počít...)

Uvědomme si však, že i když se pinyin k psaní názvů čínských směsí často používá, fonetický přepis je pouhá berlička, která význam čínských znaků nezachycuje. Latinské názvy TČM přísad existují, takže bychom mohli být v pokušení používat latinu místo čínštiny, ale skutečnost je taková, že v Číňany používané latině je spousta  zažitých chyb a specifik daných kulturní bariérou, kvůli kterým je nakonec i pro nás lepší používat jejich označení – tedy nenáviděné čínské znaky. Názvy TČM receptů pak v latině neexistují vůbec a dnes by už ani nemělo smysl je vymýšlet. Čínských znaků je velmi mnoho, ale jejich výslovnost je kupodivu (pro Čechy) poměrně snadná, protože slabik je v čínštině asi jen 400. Z tohoto důvodu zde podávám též minimum informací k fonetice čínských znaků.

Fonetický přepis a čtení čínských znaků

In medias res, vezměme si již zmíněnou sekvenci čínských znaků 十全大補湯 – generální posilující lektvar. Její fonetický přepis do češtiny je š´-čchüán-tà-pǔ-tchāng, ale umíte ho vůbec vyslovit? Víte, že háčky a čárky nad samohláskami nenaznačují délku slabik, ale tón? Čínské tóny jsou pouze 4 a jejich výslovnost je velmi jednoduchá, ale umíte ji? Když ne, tady se to rychle naučíte. Víte, že š´-čchüán-tà-pǔ-tchāng se v mezinárodních textech píše pinyinem jako shí-quán-dà-bǔ-tāng? Že internet, který nemá rád interpunkci, ji často píše pouze jako Shi Quan Da Bu Tang, či dohromady jako Shiquan Dabu Tang? Váš průvodce k přežití ve španělské vesnici jmen čínských lektvarů je zde.

Čínské slabiky

Čínský znak je ideogram – malý stylizovaný obrázek, který graficky naznačuje svůj význam a vyslovuje se jako jedna slabika. Typické čínské slovo má dva znaky (a tímpádem je dvouslabičné), řidčeji jeden znak a tři znaky. Sekvence více než 4 znaků obvykle vyjádřují více než jedno slovo. Na rozdíl od češtiny mají všechny čínské slabiky stejnou délku. Když vyslovujete sekvenci čínských znaků, je jedno jestli budete mluvit rychle jako kulomet nebo pomalu jako automatický kanon, ale vaše slabiky musí mít stejné časové intervaly: ta - ta - ta - ta - ta - ta... Chce to cvik, odučit se slabiky prodlužovat a zkracovat jak je to běžné pro nás. Háčky a čárky nad čínskými slabikami nevyjádřují délku, ale tón slabik. Tón se lze snadno naučit, ale jistotu v něm získáte pouze za asistence někoho, kdo už čínsky umí.

Tón slabik

Jak všichni víme, čínština je jazyk tonální. Zatímco v češtině tón naznačuje emoce a to, jestli jde o větu tázací, oznamovací nebo rozkazovací, v čínštině je tón pevně danou součástí významu slabiky. Ve standardním dialektu čínštiny, mandarinštině (jižním dialektem čínštiny, kantonštinou, se nezabýváme), jsou 4 základní tóny:

  1. vysoký – naznačuje se horizontální čárkou: tchāng
  2. stoupavý – naznačuje se stoupavou čárkou: tcháng
  3. nízký – naznačuje se háčkem: tchǎng
  4. klesavý – naznačuje se klesavou čárkou: tchàng

Tóny znějí zhruba tak, jak naznačují čárky:

  1. tchāng – začíná vysoko a pokračuje pořád ve stejné výšce po celou dobu trvání slabiky
  2. tcháng – začíná středně vysoko a rovnoměrně stoupá až do konce slabiky
  3. tchǎng – začíná nízko pokračuje pořád stejně nebo na konci trochu stoupne
  4. tchàng – začíná vysoko a rychle klesne na nízkou úroveň

Opakuji, tón se lze snadno naučit, ale jistotu získáte jen s mluvčím čínštiny. Když vyslovíme slabiku tchāng jinak než prvním tónem, nebude to už polévka, lektvar (湯), ale něco jiného:

  1. tchāng – 湯 (polévka, lektvar)
  2. tcháng – 糖 (cukr, cukroví)
  3. tchǎng – 躺 (lehnout si, zaklonit se)
  4. tchàng – 燙 (vařit, pařit)

Praktici TČM, nemusíte umět čínsky, ale obtěžujte se znát čínské slabiky a umět je vyslovit. Není jich tak mnoho.

Jako cizinci vám Číňané občas odpustí, když tón popletete, ale ve skutečnosti je to stejný chyba jako poplést souhlásky v češtině. Je též obtížné se odnaučit zvedat hlas na konci tázacích vět. (Otazníku na konci věty v čínštině odpovídá znak 嗎, který se vyslovuje ma.) Musíte pamatovat i na další detaily. Třeba tch v slabice tchāng se vyslovuje krátce jako th, či spíše tʰ (s pouhým přídechem) a koncové ng také krátce jako ŋ v anglickém slově among. Proto zdánlivě dlouhý řetězec tchāng zní jako jediná krátká slabika – tʰāŋ. Pro Číňany je výslovnost slabik naprosto rutinní, triviální záležitost, kterou se naučí už brzy v dětství asi jako my souhlásku ř, která je pro mluvčí angličtiny nepřekonatelnou překážkou. Češi mají naproti tomu šanci výslovnost čínských slabik relativně dobře zvládnout a měl by se o to snažit každý, kdo to s TČM myslí vážně. Není nutné umět čínsky, pouze umět vyslovovat čínské slabiky, jichž je pouze kolem 400, takže naučit se je není těžší než se naučit používat 400 základních čínských bylin. Mé srdce upřednostňuje český fonetický zápis, ale mezinárodní pinyin je tak rozšířený, že ho musím uvádět také. Od českého psaní čínských slabik zavedeného dlouho před érou kompjútrů se odchyluji u přehlásky ü, místo níž používám y, jelikož umlaut by znemožňoval naznačit tón. Tedy výraz pro kulatý kumquat (桔子) do češtiny přepisuji džý-dz, nikoliv ťü-dz. Jiný příklad: lektvar čtyř vznešených (四君子湯) přepisuji jako s`-džȳn-dz-tchāng, nikoliv staromódně jako s`-ťün-dz-tchāng.

Proč fonetický přepis nenahrazuje znaky

Na webu je rozšířený zvyk psát čínské slabiky bez interpunkce. Avšak ani tehdy, když tón naznačíme, nejsou čínské znaky jednoznačné. Totiž na pouhých 400 slabik má čínština přes 50 000 znaků, které je nutno hádat z kontextu. Příkladem budiž opět slabika tchang:

  1. tchāng – 湯 (polévka, lektvar), 鏜 (zvuk bubnu), 嘡 (citosl. úderu na kovový předmět), 鐋 (gong), 羰 (karbonylová skupina), 䠀 (ploužit), 耥 (rádlo)
  2. tcháng – 糖 (cukr, cukroví), 堂 (sál, klan), 塘 (bazén, hráz), 搪 (ohrazovat, potahovat, mazat), 唐 (přehánět, dynastie Tang), 棠 (jabloň drobnoplodá), 樘 (zárubeň), 溏 (bazén jednoslabičně), 煻 (ohřívat, opékat), 篖 (druhá slabika čínského výrazu pro tatami), 膛 (hrudní koš, hrdlo, dutina), 螗 (křísek zelený zastarale), 螳 (kudlanka nábožná), 赯 (rudý, rumělkový), 踼 (upadnout na zem, roztáhnout se na zemi), 醣 (karbohydrát), 餹 (cukr, cukroví zastarale), 㑽 (ochránit se před větrem, chladem atd.), 傏 (alternativní verze předešlého znaku), 㙶 (recepční sál, soudní dvůr), 㜍 (slabika dívčího jména), 㭻 (trnka), 㲥 (tradiční čínský textilní ornament), 㼺 (malá amfora, jednoslabičný výraz pro porcelán)
  3. tchǎng – 躺 (lehnout si, zaklonit se), 倘 (když), 儻 (pokud), 帑 (státní pokladna), 惝 (polekaný, vylekaný), 㒉 (alternativní verze předešlého znaku), 淌 (kapat, ukapávat), 㼒 (dlouhá dýně, lagenárie obecná), 㿩 (světlá barva),
  4. tchàng – 燙 (vařit, pařit), 趟 (cesta, cesta tam a zpátky, -krát),

Uhodnout znaky ze znění slabik je pro Číňany standardní, ne vždy lehký úkol, pro Čechy a jiné Středoevropany pak většinou úkol neproveditelný. Obtěžujme se proto připsat k fonetickému přepisu jmen lektvarů a jejich přísad vždy též odpovídající čínské znaky, třeba i jen s použitím Copy & Paste. Já používám hlavně Yellowbridge a Zhongwen, vy si určitě vygooglíte slovníky lepší.

Proč latinský název nenahrazuje znaky

Opakuji, latinské názvy TČM přísad existují, ale velmi často neznamenají to, co bychom si představovali. Jednak proto, že Číňané v latině plavou asi jako my v čínštině, druhak proto, že jednoduchý latinský název nevyjádřuje charakteristiky čínských drog, které Číňané považují za samozřejmé. Tak třeba pod názvem rhizoma polygonati si našinec přirozeně představí úplně normální oddenek kokoříku vonného. Pokud však ono rhizoma polygonati značí drogu TČM, tak ve skutečnosti jde o chuáng-ťīng (黃精), černě zbarvenou drogu, která může pocházet z kteréhokoliv ze 3 různých kokoříků (jünnanského, jihočínského a sibiřského), nikoliv však z kokoříku vonného. Jiný příklad: radix curcumae. Pro evropského farmaceuta znamená totéž, co kořen kurkumy, tedy nesprávný název pro rhizoma curcumae, oddenek kurkumovníku dlouhého hloupými Číňany označený za kořen. Jenže chyba lávky. V TČM je totiž oddenek kurkumovníku, rhizoma curcumae, úplně jiná droga – é-čú (莪術). É-čú je oddenek, který může pocházet z kteréhokoliv ze 3 různých druhů čínských kurkumovníků (wenčouského, čuangského a šedonohého), nikoliv však z u nás nejběžnějšího kurkumovníku dlouhého. Co je tedy ksakru TČM droga radix curcumae, ỳ-ťīn (鬱金)? Kořenová hlízka. Ano, kořenová hlízka. Kurkumovník totiž – jen si to představte – kromě oddenku vytváří hlouběji v půdě ještě takové prťaté kořenové hlízky, jimž by se správně mělo říkat tuber radicis curcumae. Číňané nejsou líní ty hlízky vykopávat a u čínské drogy radix curcumae tyto mohou pocházet z kteréhokoliv ze 4 jmenovaných kurkumovníků, včetně k. dlouhého. A vy se už jistě ptáte, není to z hlediska obsahových látek to samé? Možná ano, možná ne. TČM vám na obsahové látky kašle. TČM zajímá jin, jang a pět elementů, ỳ-ťīn je ỳ-ťīn, é-čú je é-čú, prostě Asie. Dá se říct, že většina drog TČM má své zvláštnosti, které jsou pro Číňany samozřejmé, ale latinský název je vůbec nevystihuje. Takže proto i u nás pro čínské drogy používejme bohužel čínské znaky.

Substantivum lékové formy

Součástí čínského názvu tradiční bylinné receptury bývá znak určující lékovou formu. Základní, nejstarobylejší lékovou formou je lektvar, čínsky 湯, tchāng. Běžný význam tohoto znaku je vývar, polévka. V TČM však označuje odvar o mnoha přísadách, nižší živočichy nevyjímaje, často vysoce aromatický a silně koncentrovaný, který u nás známe už jen z lidového léčitelství – zkrátka lektvar. Etymologicky pochází slovo lektvar z latinského názvu sladké polotuhé suspense, electuarium, která vešla v dvořanu slávy coby benátský dryák, electuarium theriaca. Dnes však slovo lektvar v češtině označuje i odvary zcela tekuté a čiré, tedy všechno, čemu může znak 湯 odpovídat. Lektvar však v TČM zdaleka není jedinou lékovou formou. TČM je farmaceuticky plně sofistikovaná a používá všechny existující lékové formy: tablety (丸, wán), kapsle (膠囊, ťiāo-náng), granule (顆粒, kē-lì), kapky (液, ), prášek (散, sǎn) atd. Lékovou formu electuarium (膏, kāo), která se v TČM také vyskytuje, označuji českým substantivem "dryák", např. jaspisový dryák. Tehdy, když u receptury lékovou formu neudávám, užívám podstatné jméno 藥 (yào), doslovně lék, v tomto kontextu znamenající "směs TČM", např. bezoárová směs proti hypertenzi. Za méně vhodné v souvislosti s TČM považuji substantivum elixír, které původně označuje čistou esenci v suchém stavu (al-ixir). U TČM receptur totiž většinou nejde o čisté esence, ale naopak o bohaté směsi fytokomplexů.

Větší a menší lektvary

V čínském názvu generálního posilujícího lektvaru, š´-čchüán-tà-pǔ-tchāng (十全大補湯), který jsem zde tolikrát zmiňoval, si všimněme třetího znaku – , (大), znamenajícího "velký, větší". Je obecným jevem, že některé TČM recepty mívají dvě verze: "menší" (siăo, 小) a "větší" (, 大), na přísady obvykle bohatší. Nejde většinou ani tak o levnější a dražší verzi téhož receptu, jako častěji o dvě různé receptury určené k různým léčebným účelům, které pouze sdílí stejný základ názvu. Příklad: menší prorostlíkový lektvar, šiao-čai-hu-tang, není pouze okřesanou verzí většího prorostlíkového lektvaru, ta-čai-hu-tang. Jde o dvě samostatné směsi, které nelze zaměňovat. Všimněme si též, že princip menších a větších verzí lektvaru se někdy objevuje, aniž by se přívlastky "menší" a "větší" v názvu explicitně objevily. Tak například minimalizovaná verze generálního posilujícího lektvaru se nejmenuje malý posilující lektvar ani menší posilující lektvar, ale lektvar čtyř vznešených, si-džün-dz-tang, který je základem mnoha dalších kombinací.

| 2018 - 27.12.2018