České názvosloví TČM

Svébytnost čínského lékopisu vyžaduje výstižné české názvosloví, avšak s jednoznačnou vazbu na původní čínské termíny. Aniž bych si dělal ambice tento problém vyřešit, uvádím těch nejsamozřejmějších zásad počešťování.

Počešťování TČM směsí dle principů kampo

Počešťování se můžeme učit překvapivě od Japonců. Ti převzali fytoterapii TČM pod názvem kampo. Kampo však není žádná "TJM", ale vědecká fytoterapie, která je TČM pouze inspirovaná a využívá ji 72% japonských diplomovaných lékařů. (Zatímco TČM je nevědecká). Kampo, které je propláceno pojišťovnou už od roku 1967, udělalo pořádek ve vědecky opodstatněných TČM receptech tím, že zavedlo

1. výstižné překlady názvů TČM receptů do japonštiny
2. kampo čísla – numerické identifikátory standardních receptů (viz základní seznam)
3. kvantitativní standardizaci (jednoznačný poměr přísad v každém receptu)

Taktéž vzácné a ohrožené přírodniny užívané v TČM kampo nahradilo bylinami v Japonsku běžnými. Jsou to všechno kroky, které by bylo záhodno provést i ve Střední Evropě. Přímo kampo použít nemůžeme, protože se musíme řídit tím, jaké drogy jsou povolené a dostupné u nás. To implikuje též nepoužitelnost japonských kampo čísel v našich podmínkách. Číslování směsí v ČR již zavedl MUDr. Hoffmann, není však jasné, jestli jeho číslování akceptují i jiní naši praktici. (Obecné pravidlo je, přečíslovávat co nejméně.)

Na rozdíl od Japonska také neumíme číst čínské znaky. Proto potřebujeme věrné překlady originálních čínských názvů. Tak třeba hlavní adaptogenní směs TČM, š´-čchüán-tà-bǔ-thāŋ (十全大補湯), je u nás k mání pod komerčním názvem "deset opěrných sloupů". Ten sice vyjádřuje její důležitost, ale je zároveň příliš poetický a i příliš doslovný. Tímto způsobem by bylo možné znak 士, š´, přeložit jako "někdo, kdo umí počítat od jedna (ㄧ) do desíti (十)", protože z těchto dvou číslovek se znak 士 skládá. Ale výstižnější překlad 士 je "někdo, kdo umí mnoho věcí", stručněji učenec. Číslovka 10 (十) totiž v čínštině znamená i "mnoho". Proto je výstižnější doslovně překládat název této směsi výrazem "širokospektrý větší tonizující lektvar", stručněji generální posilující lektvar. Jiný příklad: Analgetický recept tú-chuó-ťì-šēŋ-thāŋ (獨活寄生湯) byl komerčně nazván "pevnost palácového pilíře". Tento název sice poeticky poukazuje na jeho indikaci při bolestech zad, kdy bychom si onu pevnost palácového pilíře v naší páteři přáli, ale jeho skutečný překlad je lektvar děhele chlupatého a ochmetu. Další příklad: Název jedného z nejdůležitějších grimoárů TČM, pèj-ťí-čchiēn-ťīn-jào-fāng (備急千金要方), se u nás běžně překládá jako "Recepty za tisíce zlaťáků" (viz zde). Lze uvážit výstižnější překlad výrazem "Příručka receptů neocenitelné hodnoty", stručněji "Příručka nejcennějších receptů", který lépe vystihuje nezištnou povahu jejího autora.

Identifikace receptů a přísad TČM čínskými znaky

Způsob překládání názvů konkrétních čínských směsí může být předmětem diskuse, ale pravdou zůstává, že jejich jediným jednoznačným identifikátorem zůstávají čínské znaky. V budoucnu si lze představit situaci, kdy budou tisícky receptů TČM standardizovány pro středoevropské podmínky a očíslovány pořadovými čísly. Ale v současnosti je pořád nutné používat nenáviděný rozsypaný čaj, tedy čínské znaky, které můžeme za pomoci Copy & Paste funkce počítače používat i tehdy, když jim nerozumíme. K tomu, abychom tyto řetězce pro nás nesrozumitelných znaků byli schopni vyslovit, slouží fonetický přepis. Používám dva druhy fonetického přepisu čínských znaků – mezinárodní pinyin [výsl. pchin-jin nebo phin-jin] založený na angličtině a český fonetický přepis využívající české souhlásky, které mnohem lépe zachycují výslovnost čínštiny. Věděli jste třeba, že v čínštině mají kromě č a ť i souhlásku ř? Vyslovují ji sice trochu jinak než Češi, ale anglický přepis pinyin ji vůbec nemá jak napodobit. Proto preferuji český fonetický přepis. Zastaralou fonetickou tabulku zpřed více než 50 let jsem doplnil a vylepšil na současnou verzi tabulky českého fonetického přepisu čínštiny, kterou pro účely TČM používám. Není tak obtížné se ji naučit, protože slabik má čínština asi jen 400, zatímco bylin je přes 1000. Uvědomme si však, že pinyin ani český přepis význam čínských znaků nezachycuje, protože na asi 400 slabik máme přes 50 000 čínských znaků. V běžné čínštině se používá sice asi jen 5000 znaků, jenže právě v TČM se setkáváme s těmi archaickými, málo užívanými znaky, navíc psanými tradičním, nezjednodušeným (taiwanským) způsobem. A co takto používat k identifikaci lektvarů a přísad latinu? Ukazuje se, že latina také nestačí. Latinské názvy drog TČM sice existují, ba dokonce je nutné je znát, ale pro praktické účely jsou důležitější názvy čínské, které je potřeba umět i vyslovit. Kvůli překryvu mezi čínským a naším lékopisem zaručuje použití čínského jména to, že nedojde ke kolizi mezi různou definicí drogy v čínském a našem lékopisu.

Fonetický přepis a čtení čínských znaků

In medias res, vezměme si opět jako příklad čínský název 十全大補湯 znamenající "generální posilující lektvar". Do češtiny se to přepisuje jako š´-čchüán-tà-bǔ-thāŋ, ale umíte to vůbec vyslovit? Háčky a čárky nad samohláskami nenaznačují délku slabik, ale tón. Čínské tóny jsou pouze 4 a jejich výslovnost je velmi jednoduchá, ale umíte ji? Když ne, tady se ji můžete rychle naučit. Víte, že v pinyin-u se totéž píše shí-quán-dà-bǔ-tāng? Že internet, který nemá rád interpunkci, generální posilující lektvar často uvádí pouze jako "Shi Quan Da Bu Tang", či (nesmyslně) dohromady jako "Shiquan Dabu Tang" nebo "Shiquan Dabu decoction"? Váš průvodce k přežití ve španělské vesnici jmen čínských lektvarů je zde.

Čínské slabiky

Čínský znak je ideogram – malý stylizovaný obrázek, který graficky naznačuje význam a vyslovuje se jednou slabikou. Čínské slovní kořeny jsou jednoznakové, ale typické čínské slovo má častěji znaky dva nebo tři (je dvoj- nebo trojslabičné), řidčeji čtyřslabičné. Sekvence více než 4 znaků už obvykle vyjádřují slovní spojení. Na rozdíl od češtiny jsou všechny čínské slabiky stejně dlouhé. Nejsou žádné krátké ani dlouhé slabiky. Když vyslovujete sekvenci čínských znaků, je jedno, jestli budete mluvit rychle jako kulomet (mluví tak rozzlobené Číňanky), nebo pomalu jako automatický kanon (mluví tak Číňanky tehdy, když se už opravdu zlobí), ale vaše slabiky musí mít stejné časové intervaly: ta - ta - ta - ta - ta - ta... Chce to cvik, než se typický Čech naučí vyslovovat čínské slabiky v pravidelném a neměnném rytmu. Háčky a čárky nad čínskými slabikami tedy nevyjádřují jejich délku, ale tón. Protože čínština, jak všichni víme, je jazyk tonální.

Tón slabik

Tón znamená výšku a modulaci (stoupání a klesání) hlasu při vyslovování slabik. Zatímco v češtině je význam slabiky daný písmeny, zatímco tón má jen pomocnou funkci (naznačuje emoce a dotazy), v čínštině je tón neměnnou součástí slabiky, která se vyslovuje vždy s naprosto stejnou intonací (byť potenciálně v různých tóninách). Ve standardním dialektu čínštiny, mandarinštině (druhým majoritním dialektem čínštiny je kantonština, která zní úplně jinak), máme 4 základní tóny:

1. vysoký – naznačuje se horizontální čárkou: thāng
2. stoupavý – naznačuje se stoupavou čárkou: tcháng
3. nízký – naznačuje se háčkem: tchǎng
4. klesavý – naznačuje se klesavou čárkou: tchàng

Tóny znějí zhruba tak, jak naznačují čárky:

1. thāŋ – začíná vysoko a pokračuje pořád ve stejné výšce po celou dobu trvání slabiky
2. tháŋ – začíná středně vysoko a rovnoměrně stoupá až do konce slabiky
3. thǎŋ – začíná nízko pokračuje pořád stejně nebo na konci trochu stoupne
4. thàŋ – začíná vysoko a rychle klesne na nízkou úroveň

Tón se lze snadno naučit, ale jistotu získáte jen s mluvčím čínštiny. Když vyslovíte slabiku thāŋ jinak než, vysokým, neměnným tónem, ani krátce, ani příliš dlouze, nebude už znamenat lektvar (湯), ale něco jiného:

1. thāŋ – 湯 (polévka, lektvar)
2. tháŋ – 糖 (cukr, cukroví)
3. thǎŋ – 躺 (lehnout si, zaklonit se)
4. thàŋ – 燙 (vařit, pařit)

Jako cizinci vám Číňané občas odpustí, když tón popletete, ale ve skutečnosti je to stejná chyba, jako poplést souhlásky v češtině. Chce to cvik, než se typický Čech odnaučí zvedat hlas na konci tázacích vět. (Otazníku na konci věty v čínštině odpovídá znak 嗎, který se vyslovuje ma.) Musíte pamatovat i na další detaily. Třeba v slabice thāŋ je "h" pouhý přídech, "ŋ" zní (všichni známe z angličtiny) jako "n" a "g" dohromady: tʰāŋ. Pro Číňany je výslovnost slabik naprosto rutinní, triviální záležitost. Češi mají na rozdíl od mluvčích angličtiny větší šanci výslovnost čínských slabik zvládnout. Nejde o to umět čínsky, pouze být schopen zhruba vyslovit asi 100 nejdůležitějších čínských slabik, jichž je celkem ne víc než 400. Při tom kvantu informací, které musí bylinář umět, není výslovnost pár tuctů slabik to nejtěžší. Od staromódního českého psaní čínských slabik se odchyluji tam, kde je to opodstatněné, například u přehlásky ü. Umlaut totiž při psaní na počítači znemožňuje naznačit tón, takže třeba slabika yu, která se čte prostě ü, může bez tónového znaménka znamenat přes 200 různých znaků. Aby bylo možné použít tónové, přepisuji u několika krátkých slabik ü písmenem y. Tak třeba kulatý kumquat (桔子) foneticky přepisuji džý-dz, nikoliv postaru ťü-dz (dž též lépe vyjádřuje znění iniciály). Jiný příklad: lektvar čtyř vznešených (四君子湯) přepisuji jako s`-džȳn-dz-thāŋ, nikoliv staromódně jako s`-ťün-dz-tchāng. (Viz mou modernizovanou tabulku českého fonetického přepisu čínštiny.)

Proč fonetický přepis nenahrazuje znaky

Na webu je rozšířený zvyk psát čínské slabiky bez interpunkce. Avšak ani tehdy, když tón naznačíme, nejsou znaky výslovností dané. Na pouhých 400 slabik máme totiž přes 50 000 znaků, které je nutno hádat z kontextu. Příkladem budiž opět slabika thaŋ:

1. thāŋ – 湯 (polévka, lektvar), 鏜 (zvuk bubnu), 嘡 (citosl. úderu na kovový předmět), 鐋 (gong), 羰 (karbonylová skupina), 䠀 (ploužit), 耥 (rádlo)
2. tháŋ – 糖 (cukr, cukroví), 堂 (sál, klan), 塘 (bazén, hráz), 搪 (ohrazovat, potahovat, mazat), 唐 (přehánět, dynastie Tang), 棠 (jabloň drobnoplodá), 樘 (zárubeň), 溏 (bazén jednoslabičně), 煻 (ohřívat, opékat), 篖 (druhá slabika čínského výrazu pro tatami), 膛 (hrudní koš, hrdlo, dutina), 螗 (křísek zelený zastarale), 螳 (kudlanka nábožná), 赯 (rudý, rumělkový), 踼 (upadnout na zem, roztáhnout se na zemi), 醣 (karbohydrát), 餹 (cukr, cukroví zastarale), 㑽 (ochránit se před větrem, chladem atd.), 傏 (alternativní verze předešlého znaku), 㙶 (recepční sál, soudní dvůr), 㜍 (slabika dívčího jména), 㭻 (trnka), 㲥 (tradiční čínský textilní ornament), 㼺 (malá amfora, jednoslabičný výraz pro porcelán)
3. thǎŋ – 躺 (lehnout si, zaklonit se), 倘 (když), 儻 (pokud), 帑 (státní pokladna), 惝 (polekaný, vylekaný), 㒉 (alternativní verze předešlého znaku), 淌 (kapat, ukapávat), 㼒 (dlouhá dýně, lagenárie obecná), 㿩 (světlá barva),
4. thàŋ – 燙 (vařit, pařit), 趟 (cesta, cesta tam a zpátky, -krát),

Uhodnout znaky ze znění slabik je pro Číňany standardní, ne vždy lehký úkol, pro Čechy a jiné Středoevropany pak většinou úkol neproveditelný. Záměna znaků též bývá častým předmětem čínských vtipů a slovních hříček – tak například první slabika (číslovka 4, sì) v čínském názvu pro gang čtyř (四人幫, sì-rén-bāng) zní stejně jako znak pro nemorálnost (sì, 肆), takže označení má druhý význam "gang nemorálních". Z těchto důvodů, obtěžujme se připsat k fonetickému přepisu čínštiny též tón a čínské znaky, byť i jen s použitím Copy & Paste. Já k tomu používám hlavně Yellowbridge a Zhongwen, vy si určitě vygooglíte slovníky lepší.

Proč latinský název nenahrazuje znaky

Latinské názvy TČM přísad existují, ale někdy neznamenají to, co bychom si představovali. Jednak kvůli kulturní vzdálenosti, druhak proto, že latina nevyjádřuje lékopisnou definici, která je pro Číňany samozřejmá, zatímco pro nás nikoliv. Tak třeba pod názvem rhizoma polygonati si našinec přirozeně představí běžný oddenek kokoříku vonného. V čínském lékopisu však rhizoma polygonati, přesněji chuáng-ťīng (黃精), označuje kořenovou drogu z kteréhokoliv ze 3 různých kokoříků (jünnanského, jihočínského a sibiřského), ne však z kokoříku vonného. Jiný příklad: radix curcumae pro nás znamená prostě kořen kurkumy – tedy oddenek kurkumovníku dlouhého překřtěný na kořen. Jenže chyba lávky. V TČM totiž oddenek kurkumovníku (rhizoma curcumae), přesněji é-čú (莪術), označuje oddenkovou drogu z kteréhokoliv ze 3 různých druhů čínských kurkumovníků (wenčouského, čuangského a šedonohého), ne však z běžného kurkumovníku dlouhého. Co je tedy čínská droga radix curcumae, přesněji ỳ-ťīn (鬱金)? Kořenová hlízka. Kurkumovník se totiž – jen si to představte – Asiatům s rýči natolik přizpůsobil, že kromě oddenku vytváří hlouběji v půdě i malé kořenové hlízky, z kterých rostlina vyraší i poté, co hlavní oddenek skončí v kari. Tyto hlízky, jimž by se mohlo říkat třeba říkat tuber radicis curcumae, nejsou Číňané líní také vykopávat a používat jako zdroj právě zmíněného "radix curcumae". Hlízky přitom dle čínské praxe mohou pocházet z kteréhokoliv z výše jmenovaných kurkumovníků, včetně k. dlouhého. A vy se už jistě ptáte, není to z hlediska obsahových látek to samé? Možná ano, možná ne. TČM vám na obsahové látky kašle. TČM zajímá jin, jang a pět elementů, drogy nejsou zaměnitelné jen proto, že pocházejí z příbuzného zdroje. A navíc i vypadají jinak, když si je před sebe vysypete na stůl. Proto musíme u čínských drog znát též jejich čínské názvy.

Substantivum lékové formy

Součástí čínského názvu tradiční bylinné receptury bývá znak určující lékovou formu. Základní, nejstarobylejší lékovou formou je lektvar, čínsky 湯, tchāng. Běžný význam tohoto znaku je vývar, polévka. V TČM však označuje odvar o mnoha přísadách, nižší živočichy nevyjímaje, často vysoce aromatický a silně koncentrovaný, který u nás známe už jen z lidového léčitelství – zkrátka lektvar. Etymologicky pochází slovo lektvar z latinského názvu sladké polotuhé suspense, electuarium, která vešla v dvořanu slávy coby benátský dryák, electuarium theriaca. Dnes však slovo lektvar v češtině označuje i odvary zcela tekuté a čiré, tedy všechno, čemu může znak 湯 odpovídat. Lektvar však v TČM zdaleka není jedinou lékovou formou. TČM je farmaceuticky plně sofistikovaná a používá všechny existující lékové formy: tablety (丸, wán), kapsle (膠囊, ťiāo-náng), granule (顆粒, kē-lì), kapky (液, yè), prášek (散, sǎn) atd. Lékovou formu electuarium (膏, kāo), která se v TČM také vyskytuje, označuji českým substantivem "dryák", např. jaspisový dryák. Tehdy, když u receptury lékovou formu neudávám, užívám podstatné jméno 藥 (yào), doslovně lék, v tomto kontextu znamenající "směs TČM", např. bezoárová směs proti hypertenzi. Za méně vhodné v souvislosti s TČM považuji substantivum elixír, které původně označuje čistou esenci v suchém stavu (al-ixir). U TČM lektvarů však většinou nejde o čisté esence, ale naopak o bohaté směsi fytokomplexů.

Větší a menší lektvary

V čínském názvu generálního posilujícího lektvaru, š´-čchüán-tà-bǔ-thāng (十全大補湯), který jsem zde už tolikrát zmiňoval, si všimněme třetího znaku – tà, (大). Tento znak znamená "velký, větší". Je obecným jevem, že některé TČM recepty mívají dvě verze: "menší" (ṡiăo, 小) a "větší" (tà, 大), na přísady obvykle bohatší. Nejde většinou ani tak o levnější a dražší verzi téhož, jako spíše o dvě nezávislé receptury s rozdílnými vlastnostmi a různým užitím, které spojuje určitá příbuznost v přísadách. Příklad: menší prorostlíkový lektvar, ṡiăo-čchái-hú-thāng, není pouze okřesanou verzí většího prorostlíkového lektvaru, tà-čchái-hú-thāng. Jde o dvě samostatné směsi, které nelze zaměňovat. Všimněme si též, že princip menších a větších verzí lektvaru se někdy objevuje, aniž by se tyto přívlastky v názvu explicitně objevily. Tak například minimalizovaná verze generálního posilujícího lektvaru se nejmenuje "menší posilující lektvar", ale lektvar čtyř vznešených, s`-džȳn-dz-thāng, jenž je základem mnoha dalších kombinací.