Drobečková navigace

Lotos indický (Nelumbo nucifera Gaertn.)

Lotos indický (Nelumbo nucifera)
Lotos indický (Nelumbo nucifera)

Lotos indický (někdy též lotos ořechonosný) patří k posvátným rostlinám Ajurvédy a je v říši rostlin po mnoha stránkách výjimečný. Tato vodní rostlina patří k nejdůležitějším adaptogenům. Celá rostlina je jedlá, ale pěstuje se poměrně obtížně, takže se využívá hlavně jako lék a pochutina.

Účinky a užívání lotosu

Pro lidskou konzumaci jsou nejdůležitější oddenky (hlízy) rostoucí v bahně a semena (lotosové oříšky), která dozrávají v terčovitých plodenstvích vyčnívajících nad hladinu. Z lotosových oříšků se před konzumací odstraňuje hořký klíček (plumula nelumbinis), ale i ten je jedlý a používá se jako léčivo s protizánětlivými vlastnostmi.

Léčivé vlastnosti má i list této rostliny – folium nelumbinis. Má mírný diuretický a laxativní účinek a považuje se za vhodný doplněk stravy při redukční dietě. Jeho hlavními účinnými látkami jsou lotosové flavonoidy, které jsou v menší míře přítomné též v oddenku dalších částech této rostliny.

Lotosové ořechy dále (dle TČM) působí proti stárnutí, uklidňují mysl, zlepšují spánek, posilují imunitní systém, zlepšují trávení a celkově posilují organismus. Zlepšují též sexuální funkce. Ještě účinnější jsou lotosové oddenky či hlízy. V medicíně se ale používá každá část lotosové rostliny. Sbírají a suší se květy, listy a dokonce i hořké klíčky (embrya), které se normálně z lotosových ořechů určených ke konzumaci pro svou hořkou chuť odstraňují (mají protizánětlivé a uklidňující účinky). Lotosové listy se považují za vhodný doplněk při redukční dietě.

 
lotosové oříšky čerstvé
lotosové oříšky čerstvé
lotosový oddenek
lotosový oddenek
semena sušená
semena sušená
lotosové klíčky
lotosové klíčky

Lotos jako výjimečná rostlina

Nemusíme vůbec věřit v jeho náboženskou posvátnost, abychom lotos uznali za výjimečný. Ačkoliv jde o vodní rostlinu, dožívá se věku lesních stromů a přežívá na stejném stanovišti desítky a stovky let za pomoci kořenových hlíz zakotvených v bahně. Evoluce lotosu je proto velmi pomalá, takže je tato rostlina (podobně jako jinan dvoulaločný) velmi starobylá, živoucí fosilie. Život lotosové rostliny většinou ukončí až vyschnutí vodní plochy, kde roste. K tomu může dojít například zemětřesením (v oblastech kde lotos roste jsou silná zemětřesení častá), změnou koryta řeky, nebo jinou změnou místních vodních poměrů. Na změnu vodních poměrů je ale lotos dokonale připravený. Má totiž šíleně dlouhou trvanlivost semen. Nepoškozené lotosové ořechy si zachovávají klíčivost déle než 1000 let! Semena lotosu se prvních několik let vůbec neobtěžují klíčit a vyklíčí až poté, když mají absolutní jistotu, že se nad nimi nachází stabilní vodní plocha.

lotosové pole

Lotosový oříšek potřebuje několik let pobytu ve zcela promočené půdě, aby začal klíčit. Tímto způsobem jsou lotosová semena schopna vyčkat, než se řece opět neuráčí téct na stejném místě, nebo než se tam z jiného důvodu opět neobjeví vodní plocha. Mimořádná velkost a vysoký obsah živin v lotosových semenech jim pak umožní klíčit z hloubky bahna až nad vodní hladinu. Schopnost semen vyklíčit po několika staletích je též obranou před predátory – lotos v jezírku opět vyroste desítky let poté, co poslední vodní krysy živící se lotosovými oddenky na daném místě zabalily živnost. Bylo by zajímavé vědět, jak lotos tak dlouhou trvanlivost semen dosahuje. Zčásti k tomu asi přispívá i neprodyšná skořápka, ale je jasné, že lotosové ořechy musí být též vybaveny vysoce účinnými antioxidanty a opravnými systémy, protože přečkat 1000 let přeci jenom není žádná legrace. Nevím, jestli účinek lotosových ořechů proti stárnutí nějak souvisí s jejich vlastní dlouhověkostí, ale minimálně je to (asi jako nauka o signatuře) dobrá mnemotechnická pomůcka.

lotosový efekt

Další zajímavou vlastností lotosu je jeho samočistící schopnost. Listy i květy lotosu silně odpuzují vodu i bahno, takže ačkoliv rostou z bahna, jsou pořád čisté. Dokonce se pro tuto vlastnost ujal název lotosový efekt. Nejenže jsou orgány lotosu pokryty voskem, ale navíc má tento vosk mikrostrukturu vytvarovanou do jehliček. Lotosový efekt používají i některé druhy okřehků a dalších vodních rostlin a má samozřejmě své uplatnění i v technice.

I květy lotosu jsou velmi staromódní. Zatímco rostliny s rychlou evolucí mají většinou drobné květy orientované na specializované opylovače (včely a motýly s dlouhým sosákem), lotos má velký, opulentní květ opylovaný drobnými broučky a jinými staromódními opylovači. Ti se do lotosového květu slétají podvečer, protože květ se na noc zavírá a jeho okvětní plátky hotelové hosty uvnitř dokonale uvězní. Ve velikém květu pak mají broučci jako na nějakém mejdanu postaráno o potravu (lotos vytváří přemíru výživného pylu) a voňavý nocleh na hebkých květních lupíncích. Navíc ke všemu jsou však lotosové květy i vyhřívané!

květní terč s dozrávajícími oříšky
lotosový květ

Lotos je totiž jednou z mála rostlin majících schopnost vytvářet teplo řízeným rozkladem škrobu. V zemích, kde roste, sice v noci není příliš velká zima, ale broučci jsou tam zase zimomřivější, takže pro jejich větší pohodlí udržuje lotos květy až o 20°C nad okolní teplotou. Zavření hosté prolézají všechna zákoutí velikého květu, hodují, klábosí a páří se. V průběhu noci mnohokrát oblezou velkou bliznu a věnec prašníků, takže když se květ ráno opět otevře, je postaráno o dokonalé opylení.

K dalšímu studiu vážným zájemcům o tuto rostlinu doporučuji přehled Paudel2015ppb.

| 9.9.2018