Drobečková navigace

Lotos indický (Nelumbo nucifera)

Lotos indický (Nelumbo nucifera)
Lotos indický (Nelumbo nucifera)

Lotos indický (Nelumbo nucifera Gaertn.), čili ořechonosný, patří k posvátným rostlinám Ajurvédy a v říši rostlin je po mnoha stránkách výjimečný. Patří zároveň k nejdůležitějším přírodním adaptogenům. Vzezřením lotos připomíná velký leknín, avšak jeho listy neplavou na hladině, nýbrž vyčnívají nad vodu. Nad hladinu ční i jeho veliké, vonné květy a terčovitá plodenství s oříšky. Pěstování této vodní rostliny může se zdát našinci obtížné, národům uvyklým obdělávání rýžovišť je však snadné.

Účinky a užívání lotosu

Všechny části lotosu jsou jedlé a léčivé. Je těžko říct, jestli chutnají lépe škrobnaté oddenky (hlízy lotosu), nebo semena, jimž se také říká lotosové oříšky. Z lotosových oříšků se před konzumací odstraňuje hořký klíček (plumula nelumbinis), i ten je však jedlý a používá se kvůli svým jin vlastnostem. List, stonek, květ, ba i prázdná terčovitá plodenství jsou také drogy TČM. Lotos uklidňuje mysl, zlepšuje spánek, posiluje imunitní systém, zlepšuje trávení a působí proti stárnutí. Lotos též zlepšuje sexuální funkci, a to i hlízy. Sbírají a suší se květy, listy a dokonce i hořké klíčky (embrya), která se normálně z lotosových ořechů určených ke konzumaci pro svou hořkou chuť odstraňují (mají protizánětlivé a uklidňující účinky). Lotosové listy se považují za vhodný doplněk při redukční dietě. 

lotosové oříšky čerstvé
lotosové oříšky čerstvé
lotosový oddenek
lotosový oddenek
semena sušená
semena sušená
lotosové klíčky
lotosové klíčky

Lotos jako výjimečná rostlina

Nemusíme vůbec věřit v jeho náboženskou posvátnost, abychom lotos uznali za výjimečný. Ačkoliv jde o vodní rostlinu, dožívá se věku lesních stromů a přežívá ve stejném jezírku desítky a stovky let za pomoci kořenových hlíz zakotvených v bahně. Evoluce lotosu je kvůli dlouhé generační době velmi pomalá, takže je tato rostlina jakousi živoucí fosilií.

lotosové pole

Život lotosové populaci končí většinou až zánikem jezírka kde roste. K tomu může dojít třeba zemětřesením, změnou koryta řeky, nebo pouhým zanesením hlínou. Na zánik jezírka je ale lotos dokonale připravený: Má totiž šíleně dlouhou trvanlivost semen. Nepoškozený lotosové ořech je natolik dlouhověký, že vyklíčí i po 1000 letech!

květní terč s dozrávajícími oříšky

Prvních pár let po dozrání se lotosová semena klíčit vůbec neobtěžují. Mají obal pro vodu téměř neprostupný, takže klíčí až po několika letech pobytu ve zcela promočené půdě – tehdy, když mají absolutní jistotu, že je nad nimi opět stabilní vodní plocha. Vysoký obsah živin v lotosových oříšcích jim umožňuje klíčit z hloubky bahna až nad vodní hladinu, kde teprve mají příležitost k fotosyntéze. Dlouhá latence klíčení je také obranou před škůdci – když všechen lotos v jezírku sežerou vodní krysy, opět tam vyroste až za několik let, když jsou krysy nuceny se odstěhovat za jiným zdrojem potravy. Není jasné, jakými chemickými faktory lotosové semínko svou dlouhověkost dosahuje. Tato signatura dlouhověkosti je však přinejmenším mnemotechnická pomůcka k jeho adaptogenním vlastnostem.

lotosový efekt

Jiná zajímavá vlastnost lotosu je samočistící schopnost jeho pokožky. Listy i květy lotosu nejenže jsou pokryty rostlinným voskem, ale navíc mají jehličkovitou mikrostrukturu, která silně odpuzuje vodu i bahno. Tomuto jevu se říká lotosový efekt, avšak setkáváme se s ním i u jiných vodních rostlin, například okřehků. Tento efekt se stal i signaturou posvátnosti – ačkoliv list a květ lotosu roste z bahna, je pořád zářivě čistý.

Evolučně starobylé charakteristiky mají květy lotosu, které reprezentují jakési ancestrální stadium květu dvouděložných s terčovitou bliznou a velkým množstvím pestíků. Velký, opulentní květ lotosu je opylovaný drobnými broučky a jinými staromódními opylovači, kteří se do něj slétají podvečer. Lotosový květ večer nádherně voní, ale na noc se jako skutečný hotel zavírá a jeho okvětní plátky hosty uvnitř uvězní. Ve velikém květu pak mají broučci jako na nějakém mejdanu postaráno o potravu (lotos vytváří přemíru výživného pylu) a nocleh na hebkých květních lupíncích. Lotosové květy jsou však navíc – jako skutečný hotel – vytápěné!

lotosový květ

Lotos je totiž jednou z mála rostlin schopných vytvářet teplo řízeným rozkladem škrobu. V zemích, kde roste, sice v noci není příliš velká zima, ale pro větší pohodlí opylovačů lotos přeci jenom květy vytápí až o 20°C nad okolní teplotu. V průběhu noci broučci mnohokrát oblezou velkou bliznu a věnec prašníků, takže když se květ ráno opět otevře, je postaráno o dokonalé opylení.

K dalšímu studiu vážným zájemcům o tuto rostlinu doporučuji přehled Paudel2015ppb.

| 2011 - 7.11.2019