Drobečková navigace

Ateroskleróza

Praktické shrnutí: Při ateroskleróze roste uvnitř cév povlak oxidovaných tuků (aterom), který je velmi nebezpečný. Lze se ateroskleróze bránit bez léků? Jste odborníci, takže suďte sami. Na ateroskleróze se podílí 4 faktory: tuk, kyslík, krevní proud a imunita (makrofágy). A imunita možná nejvíce. Co tedy pomůže? Míň tuků, míň extrémní námahy, vasorelaxace a podpora imunity adaptogeny. Pokud nechcete číst úvodní texty, můžete přeskočit přímo k bylinám.

Ateroskleróza stručně a trefně

ukládání tuku v cévach
Ukládání tuku v cévách

Ateroskleróza jaksi strašně jednoduchá, ale když se pokusíte o její popis, zjistíte, že zabrat víc než tři řádky. Takže ano – jste na správném místě. Ano, snažím se o maximální stručnost. A přitom v tomto krátkém textu najdete vše, co šarlatán o ateroskleróze vědět. Začněme máslem. Všichni dobře víme, že máslo v lednici časem žluknout a nebýt vhodné ke konzumaci. K témuž jevu dochází i v krvi, kde být kyslík i tuk. Tukové kapénky v krvi být velké (LDL, low-density lipoprotein) a malé (HDL, high-density lipoprotein). Proč "lipoprotein"? Protože tuk je obalen proteinem, který funguje jako emulgátor. A velké LDL mají lower density než HDL prostě proto, že tuk lehčí proteinu. Jednoduché jako facka. Bez proteinové blány by se lepil a ucpával kapiláry. Když však krevní proud rychlý nebo turbulentní, tak se můžou tukové kapénky i přes proteinový obal o výstelku cév (endotel) prostě rozplácnout. Jednoduše jako placka. LDL rozplácnou snáze než HDL, protože větší. Proto LDL špatné. Proč je tedy tělo vůbec vyrábí? Odpověď: Velké kapénky velká množství tuků. Například půl kila bůčku. Ať už vařeného nebo pečeného s křupavou kůrčičkou. Tenké střevo trávit proklatě rychle a LDL odtud promptně lifrovat máslo, slaninu, olej, šlehačku, krémeše, linecké těsto atd., až krev v portální žíle z tolika tuku mléčně zbarvená. Do velkého oběhu se LDL většinou nedostanou. Vychytají je játra, v nichž portální žíla končí. Játra snězené tuky roztřídí, zaskladní a uvolňují v podobě šikovných malých HDL pro srdce, svaly, mozek a další spotřebitelské orgány. Například depotní tukovou tkáň. Cože? No to by nešlo! To se musí vyběhat! Ale nezabije nás to, když si po jídle vstoupíme do svědomí joggingem? Znamená zvýšený krevní tlak, kyslík a rychlost proudu v aortě, že se nám krev začne valit i do arteria mesenterica superior (která zásobuje celé tenké střevo), odtud (plná LDL) přes portální žílu do jater a odtud (když játra nebudou stačit filtrovat) LDL ze snězených dobrot zavalí celé tělo? Naštěstí většinou ne. Naše tělo totiž velmi chytré. Při sportu signály sympatiku zpomalí trávení na minimum. Kontrahují i přívodní tepny trávicí trubice, které z aorty vycházejí příhodně pod pravým úhlem, takže zrychlený krevní proud se do nich nevráží. Sport sice zvyšuje oxidační zátěž celého těla, ale též uvolňuje regenerační faktory. Provozovaný s mírou má proto adaptogenní vliv i na aterosklerózu. Výjimkou jsou lidé s genetickou predispozicí k ateroskleróze, ti ale onemocní i tehdy, když nesportují.

Role imunitních buněk při ateroskleróze

U tématu aterosklerózy se lze zajímat i o imunomodulační byliny.

Tuky v krvi oxidují kvůli velkému povrchu mnohem rychleji než máslo v lednici. Naštěstí tam nezůstávají dlouho. Většina kapének dosáhne svého cíle za 1-2 minuty po vypuštění do krevního oběhu. Nikoliv však ty, které se rozplácnou na cévní stěně. Vylitý tuk v proudu okysličené krve brzy oxiduje a stává se prudkým jedem. Znečištění přivolá univerzální uklízeče – imunitní buňky zvané makrofágy. Ty se snaží vylitý oxidovaný tuk pozřít a úplně spálit. Někdy se jim to povede, jindy ne. Pokud je zátěž vysoká, makrofág se udře k smrti (ženy v domácnosti vědí, o čem mluvím) a pozřené lipidy se opět vylijí na cévní stěnu. To přivolá další makrofágy, které čeká stejný osud. Na postiženém místě začne růst aterom – jakýsi hřbitov makrofágů, který má určité charakteristiky zánětového ložiska. Proto je vhodné při úklidu občas přestat mést a na koštěti si třeba zalétat. To ovšem můžou jen ženy lehké. Ženy těžké musejí létat na něčem bytelnějším – např. koryto, truhlice, nebo výkonný vysávač na benzínový pohon. I proto se vyplatí mít štíhlý pás. Podškrtnuto sečteno, ateroskleróza je do značné míry imunitní proces a lze ji ovlivnit bylinami působícími na makrofágy.

Aterogeneze
Aterogeneze

I když tedy aterosklerózu způsobuje oxidace tuků, jde vlastně o zánětlivý proces. Není jasné, jestli je zde důležitější oxidace LDL, nebo činnost makrofágů, ale obojí zaváží (viz přehled Hajjar2013bri, plný text na tři kliky). Ví se, že velmi špatné jsou (jak jejich chuť naznačuje) tuky oxidované a též zákeřnější, chutí nepoznatelné trans tuky, které se kdysi vyskytovaly v margarínech. Je podezření, že aterosklerózu lze ovlivnit tukovou výživou, kde mají být ω-6 tuky vyváženy dostatkem ω-3 tuků (detaily viz štíhlý pás). Za zvlášť příznivých podmínek (dieta, ochrana makrofágů adaptogeny) lze ateromy u jinak zdravých jedinců snad i zmenšit.

Následky aterosklerózy

Pokročilá ateroskleróza věnčitých tepen, jíž se tak obáváme, způsobuje ischemii srdce.

U více než 50% lidí začíná vývin ateromů brzy v dospělosti a v průběhu života dlouho postupuje, aniž by působil problémy. Jak už bylo řečeno výše, jejich vznik vyžaduje tři věci: kyslík, tuky v krvi a turbulentní proud, který tukové kapénky připlácne na cévní stěnu. Ateromy proto přednostně rostou v tepnách s vysokým systolickým tlakem, vysokou rychlostí proudění a tam, kde je turbulence – v aortě, velkých tepnách, ale též na chlopních a bifurkacích. A také ve věnčitých tepnách srdce, které navzdory malému průměru mají vysokou rychlost proudění a berou si maximálně okysličenou krev přímo z levé komory. A též v mozkových tepnách, protože mozek v klidu spotřebuje nejvíc kyslíku ze všech vnitřních orgánů. V žílách, kde není kyslík ani rychlý krevní proud, ateromy vůbec nerostou. Tehdy, když jsou přírůstky ateromů v rovnováze s úklidovou činností makrofágů, postupuje ateroskleróza jen pomalu nebo vůbec. Ale pokud se rovnováha nachýlí směrem k větší metabolické a oxidační zátěži, nebo se zhorší funkce imunitního systému (jak tomu bývá ve stáří), ateromy najednou začnou nabývat na rozměrech. Velmi zrychlený je postup aterosklerózy při diabetu kvůli zvýšenému krevnímu cukru (glykace) i zhoršené funkci imunity. Aterom v pokročilé fázi růstu sám tvoří překážku krevního proudu. Velký aterom sám způsobující místní turbulenci v tepně, takže roste čím dál tím rychleji, až nakonec cévu ucpe. Mnohem častěji se však už předtím utrhne a dle své velkosti ucpe menší či větší tepnu níže po proudu. Pokud ucpe tepénku menší, obvykle se nic nestane, protože kůže, svaly a vůbec většina orgánů má krevní zásobení zdvojené i ztrojené. Luxus zdvojeného zásobení si však nemůže dovolit mozek ani srdce – orgány optimalizované na výkon. Ucpání i malé tepny v těchto orgánech vede k úplnému odříznutí (ischemii) a odumření (nekróze) příslušné části orgánu – k infarktu. Infarkty malé velkosti se můžou, ale nemusí hlásit bolestí a můžou se zhojit zdánlivě zcela bez následků. Obávaná srdeční či mozková mrtvice bývá způsobena infarktem (či též hematomem) větší velkosti. Existuje dokonce hypotéza, že růst ateromů je jakási fyziologická forma eutanasie, která sešlé jedince skolí v plném zdraví, takže nevládný starec na lůžku nezatěžuje příbuzné a nepředstavuje prostřený stůl pro kdysi běžné hmyzí ektoparazity. Tato hypotéza není potvrzena, protože ateroskleróza a mrtvice naopak často vede k dlouhodobému ochrnutí a nemohoucnosti.

A co cholesterol?

Chemická analýza ateromů získaných pitvou již v dřevních dobách vědy odhalila, že se v nich samozřejmě hromadí cholesterol. Cholesterol byl proto dlouho považován za jejího původce a prevence aterosklerózy nám byla prezentována jako věc snížení jeho příjmu potravou a blokace jeho biosyntézy statiny. Já jsem si jej nechal až takhle nakonec, protože názor, že původcem aterosklerózy je cholesterol (tzv. cholesterolová hypotéza, srv. přehled Ignarro2007npa) už dnes nemá univerzální platnost. Cholesterol patří totiž k těm nejodolnějším tukům a v ateromech se může hromadit prostě z tohoto důvodu. I když tedy platí, že klasická ateroskleróza by bez cholesterolu nebyla možná, tolik doporučovaná bezcholesterolová dieta a intenzivní podávání statinů možná není tím nejvhodnějším přístupem, vyjma pacientů s chorobně zvýšeným cholesterolem (hypercholesterolemií).

Co si neplést s aterosklerózou

S aterosklerózou si neplést arteriosklerózu.

V bylinářství existuje přenádherná kategorie léčiv zvaná kardioprotektiva – léky "chránící srdce". Kardioprotektiva zahrnují jak byliny proti ateroskleróze (která srdce ponejvíc postihuje), tak i byliny vasorelaxační a dokonce i bylinná antitrombotika. Vícero adaptogenů má všechny tyto účinky a při ateroskleróze jsou tudíž vhodné. To však neznamená, že pokročilá ateroskleróza a hypertenze je totéž. Ateroskleróza není příčinou hypertenze (viz Shimbo2010edr, plný text na tři kliky). Když jste to nevěděli, nezoufejte – já sám jsem byl v této věci dlouho na omylu. Častou příčinou hypertenze bývá naopak odlišný stav s velmi podobně znějícím jménem: arterioskleróza. Je věcí cti každé bylinářky, že si hypertenzi způsobující arteriosklerózu (zbytnění cévní svaloviny, ztráta pružnosti cév, nebo obojí) neplete s infarkt způsobující aterosklerózou. Když u pokročilé aterosklerózy podáváme vasorelaxancia (používané též proti hypertenzi), děláme to pro pouhou symptomatickou úlevu od ischemie, jíž srdce a často i mozek těchto pacientů trpívá.

S aterosklerózou si neplést trombózu.

Další časté léky podávané u lidí trpících pokročilou aterosklerózou jsou antitrombotika. Avšak trombóza není příčinou aterosklerózy. Srážení krve v cévách – trombóza – je pouze následkem, který se připojuje k pokročilé ateroskleróze. Trombotická kaskáda má vícero spouštěčů, z nichž se zde uplatňuje malá rychlost krevního proudu a především zranění (natržení) endotelu, když vysoké ateromy ční do krevního proudu a jejich báze nesnese neustálé periodické namáhání pulzujícím tlakem. Vzniklý trombus je s to rychle ucpat cévu v místě ateromu či častěji (když se utrhne) níže po proudu. Léky "ředící krev" (zpomalující trombotickou kaskádu), jako aspirin, ženšenové panaxosidy, warfarin, kumariny se proto u pokročilé aterosklerózy (zvláště u kardiaků) trvale podávají, byť blokace trombózy neřeší vznik aterosklerózy, pouze oddaluje její konečný následek. Přírodní a umělá léčiva jsou u trombózy vzájemně kompatibilní a vyplatí se je kombinovat, avšak umějí to pouze šarlatánky v Asii, ty naše to mají farmaprůmyslem zakázáno.

Přírodní boj s aterosklerózou

Na vzniku aterosklerózy se podílejí 4 faktory: tuk, kyslík, krevní proud a makrofágy. Z toho plynou 4 hlavní způsoby prevence aterosklerózy:

  1. Omezení tuků
  2. Omezení oxidační zátěže
  3. Podpora vasorelaxace
  4. Ochrana makrofágů

Tukovou výživu a boj proti stresu jsem rozebral zvlášť, takže zde se můžu soustředit na vasorelaxační a imunomodulační adaptogeny. Co do oxidační zátěže pomůžou antioxidanty, ale i hladinu lipidů v krvi můžeme upravit k lepšímu pomocí bylin. Přílišné aerobní cvičení (jak jsem popsal výše) nemusí u aterosklerózy jen prospívat (Tsai2001odd), ale obvykle ani neškodí. K zamezení vasokonstrikce je potřebné vyvarovat se nikotinu i kouře, který sám o sobě zvyšuje oxidační zátěž (Katsiki2013svr, Leone2013vpf). Při kombinaci kouření a fyzické zátěže dokonce některé antioxidanty paradoxně působí opačně (Tomasello2012dar).

Nejdůležitější byliny proti ateroskleróze

U tohoto tématu, stejně jako u mnoha jiných, se vyplatí se inspirovat Orientem. V tradičních fytoterapeutických systémech TČM a Ajurvédy najdeme byliny, které v sobě spojují vasorelaxaci, ochranu makrofágů i zlepšení lipidového profilu krvi. K těm nejdůležitějším patří:

Přírodní léčiva "druhé linie"

Sem řadím velké množství bylin, o nichž netvrdím, že jsou druhořadého významu, ale že spíše já o nich toho vím příliš málo. Aspoň je však zmiňuji. Řadím sem též ty, které patří mezi pouhé antioxidanty či jsou jinak méně specifické proti ateroskleróze jako takové:

Zvláštní kategorií jsou zde přírodní statiny, ekvivalenty průmyslových statinů používaných ke snižování hladiny cholesterolu. Statiny blokují syntézu cholesterolu a více či méně počítají s platností cholesterelové hypotézy aterosklerózy (viz úvod), která už ovšem dnes není tak neprůstřelná. Škodlivost cholesterolu a prospěšnost statinů známá z pokusů na králících (Shen2013eae aj.) nemusí stejně platit pro člověka – máslo a vejce jsou dnes proto opět zdravá jídla (Fernandez2012rdc, Trapani2012rdc). Ovšem u lidí s hypercholesterolemií mají statiny přeci jenom význam (Koh2009ctp). K jejich přírodním zdrojům patří hlíva ústřičná a plíseň monaskus šarlatový.

| 27.11.2018