Drobečková navigace

Ateroskleróza

Praktické shrnutí: Při ateroskleróze roste uvnitř cév povlak oxidovaných tuků (aterom). Na její vzniku se podílí 4 faktory: tukové částice v krvi, kyslík a volné radikály, krevní proud a imunita, která je možná nejdůležitější. Co tedy pomůže? Míň tuků, antioxidanty, boj proti stresu a podpora imunity adaptogeny. Pokud nechcete číst úvodní texty, můžete přeskočit přímo k bylinám.

Ateroskleróza stručně a trefně

ukládání tuku v cévach
Ukládání tuku v cévách

Aterosklerózu lze nejstručněji popsat výrazem "ukládání cholesterolu v cévách". Takto aterosklerózu výživáři dlouho chápali. Tak jednoduchá však ateroskleróza není. Takže ano – jste na správném místě. Nelekejte se dlouhých textů. Snažím se v maximální stručnosti říct vše, co má fytoterapeut o ateroskleróze vědět.

Začněme tuky a jejich oxidací. Všichni dobře víme, že máslo v lednici časem žlukne a oxiduje. K témuž jevu dochází i v krvi, kde jsou tukové kapénky dvou druhů: velké (LDL, low-density lipoprotein) a malé (HDL, high-density lipoprotein). Proč lipoprotein? Protože tuk (lipid) je obalen bílkovinou (proteinem). Bez bílkovinné blány na povrchu by kapénky splývaly a lepily se na cévní stěnu. Velké kapénky (LDL) mají větší objem v poměru k povrchu a proto mají nižší hustotu. Jejich větší velkost však také způsobuje, že se snáze o cévní stěnu rozplácnou, zvlášť tehdy, když je krevní proud rychlý a turbulentní. Na exponovaných místech tak může vznikat tukový povlak, který v proudu okysličené krve kvůli rychle oxiduje (protože má relativně velký povrch). Tomuto tukovému povlaku říkáme aterom.

Když jsou tedy LDL tukové kapénky tak nebezpečné, proč je tělo vůbec vyrábí? Odpověď: Velké kapénky přepravují velká množství tuků. Například půl majonézového salátu. Tenké střevo tráví rychle a do portální žíly se z něj uvolňují LDL ze všeho toho oleje, másla, slaniny, šlehačky, krémešů, až je krev v portální žíle z tolika tuku mléčně zbarvená. Játra, do nichž portální žíla vede, se snaží co nejvíce LDL kapének vychytat a uskladnit, při tučném jídle však značná část LDL prochází dále do pravého srdce, plic, levého srdce a pak do velkého oběhu, kde tukové kapénky můžou dlouho kolovat, než se spotřebují nebo uloží jako depotní tuk. Čím déle kolují, tím více oxidují a tím snáze se někde zachytí jako aterom.

To nejjednodušší, co tedy můžeme udělat, je snížit příjem tuků v potravě. Člověk je přeci jenom původem stromový býložravec. Mastné jídlo nám velmi chutná, ale naše tělo na něj pořád ještě zcela nepřivyklo. Pokud si plánujete dvě hodiny po vydatném jídle vstoupit do svědomí joggingem, jezte raději sacharidy. Zvýšený krevní tlak, kyslík a rychlý krevní proud totiž zvyšují pravděpodobnost, že krevní LDL skončí na stěnách tepen jako aterom. A to i přesto, že tělo je velmi moudré a při joggingu trávení zpomalí na minimum. Tuky nejsou vhodným zdrojem energie k běhu též proto, že vyžadují více kyslíku než sacharidy, takže se od nich hůř dýchá.

Role imunitních buněk při ateroskleróze

V dosavadní výkladu jsem se dopustil velkého zjednodušení: nemluvil jsem o roli imunitních buněk. Na vzniku aterosklerózy se podílejí hlavně makrofágy, které v těle zastávají roli univerzálních uklízečů. Makrofágy se snaží vylitý oxidovaný tuk pozřít a spálit. Někdy se jim to povede, jindy ne. Pokud je zátěž vysoká, makrofág se udře k smrti (ženy v domácnosti vědí, o čem mluvím) a pozřené lipidy se opět vylijí na cévní stěnu. To přivolá další makrofágy, které čeká stejný osud. Na postiženém místě začne růst aterom – jakýsi hřbitov makrofágů, který má určité charakteristiky zánětového ložiska. Proto je vhodné při úklidu občas přestat mést a na koštěti si třeba zalétat. To ovšem můžou jen ženy lehké. Ženy těžké musejí létat na něčem bytelnějším – např. koryto, truhlice, nebo výkonný vysávač na benzínový pohon. I proto se vyplatí mít štíhlý pás.

Aterogeneze
Aterogeneze

Opět jsem zjednodušoval. Ve skutečnosti se neví, proč přesně k růstu ateromů dochází. Ví se, že vnitřní výstelka cév (endotel) má schopnost samočištění, při němž můžou pomáhat i makrofágy. V ateromech se však makrofágy mění na tzv. pěnové buňky (foam cells), jejichž cytoplazma vypadá jako zpěněná od velkého množství vakuol s pozřenými tuky. Neví se, co přesně v ateromu makrofágům brání úklid završit. Jestli to, že se cévy špiní rychleji, než stačí makrofágy uklízet a endotel regenerovat, nebo to, že oxidované tuky jsou pro buňky prudkým jedem, nebo co jiného. Dle současných znalostí (Hajjar2013bri, plný text na tři kliky) je každopádně faktorem aterosklerózy jak oxidace LDL tuků, tak i činnost makrofágů. Ateroskleróza je tedy více-méně zánětlivý proces, avšak neví se, jakými mechanismy je nejlepší ji léčit: jestli je makrofágy potřeba budit nebo tlumit, ani jestli je lepší pěnové buňky chránit nebo zabíjet. V této situaci ve fytoterapii spoléhame nikoliv na přesnou znalost mechanismů, ale na bylinářskou tradici.

Následky aterosklerózy

Pokročilá ateroskleróza věnčitých tepen, jíž se tak obáváme, způsobuje ischemii. Až v polovině případů je prvním příznakem aterosklerózy infarkt myokardu.

U více než 50% lidí začíná vývin ateromů brzy v dospělosti. Ateromy přednostně rostou tam, kde je kyslík, rychlý proud a turbulence – v aortě, velkých tepnách, ale též na chlopních a bifurkacích. A také ve věnčitých tepnách srdce, které mají navzdory malému průměru enormní rychlost proudění a berou si maximálně okysličenou krev přímo z levé komory. Ateroskleróza ohrožuje též tepny mozku, který v klidu spotřebuje více kyslíku než srdce. V žílách ateromy vůbec nerostou (tam rostou jen varixy). S postupujícím věkem se růst ateromů zrychluje. Zrychlený postup aterosklerózy nastává též u diabetu. Když aterom dosáhne určité výšky, začne sám tvořit překážku krevního proudu, způsobovat turbulenci a nabalovat na sebe víc a víc oxidovaných tukových kapének. Finální fáze růstu ateromu je proto velmi rychlá a podílí se na ní i trombóza. Turbulentní proud totiž vytváří u pokročilého ateromu trhlinky v endotelu a toto neustále se obnovující zranění spouští srážení krve. V orgánech jako kůže a svaly, kde je cévní zásobení zdvojené i ztrojené, postižená tepna prostě obliteruje a její funkci převezmou záložní cévy. Avšak v srdci a mozku – orgánech optimalizovaných na výkon – žádné záložní tepny nejsou a ucpání i malé tepénky proto vede k ischemické nekróze – infarktu. Malé infarkty myokardu nebolí a postižený si je ani nemusí povšimnout. Infarkty mozku pak nebolí vůbec ani tehdy, když jsou většího rozsahu.

A co cholesterol?

Chemická analýza ateromů již velmi dávno odhalila, že v nich je cholesterol. Ten byl proto dlouho považován za zlo. Výživáři nám zakazovali vajíčka a předepisovali statiny, které blokují vytváření cholesterolu v těle. Protože cholesterol je pro tělo naprosto přirozený tuk nutný ke správné funkci buněčné membrány. Názor, že původcem aterosklerózy je cholesterol se nazývá cholesterolová hypotéza (srv. přehled Ignarro2007npa). Tento názor dnes už nemá univerzální platnost. Škodlivost cholesterolu a prospěšnost statinů známá z pokusů na králících (Shen2013eae aj.) nemusí stejně platit pro člověka – máslo a vejce jsou dnes proto opět zdravá jídla (Fernandez2012rdc, Trapani2012rdc). Statiny však přeci jenom mají význam (Koh2009ctp) u pacientů s vrozenou hypercholesterolémií.

Co si neplést s aterosklerózou

S aterosklerózou si nepleťme arteriosklerózu a trombózu.

O ateroskleróze se často mluví ve spojitosti se srdečně-cévními nemocemi a o těch se zase často mluví ve spojitosti s hypertenzi. Ateroskleróza však není příčinou hypertenze (viz Shimbo2010edr, plný text na tři kliky). Mezi bylinami tradičními proti ateroskleróze sice najdeme vasorelaxancia, to však neimplikuje příčinnou souvislost s hypertenzí. Hypertenze příčinně souvisí s jiným, podobně znějícím chorobným stavem: arteriosklerózou. Při té nejde o ukládání povlaku zevnitř cév, ale o zbytnění samotné cévní stěny a svaloviny provázené ztrátou pružnosti. Další proces, který si lidé pletou s aterosklerózou je trombóza. Opět, trombóza není příčinou aterosklerózy. Trombóza je následkem, a to poměrně pozdním, který se v postižených cévách objevuje až tehdy, když jsou už skoro úplně zhuntované. Trombóza představuje snahu těla zničené cévy uzavřít a nahradit novými, což se však v mozku a srdci z daří jen velmi špatně. Antitrombotika předepisovaná v pokročilých fázích aterosklerózy tuto neléčí, pouze pomáhají pacientovi přežít o něco déle.

Přírodní boj s aterosklerózou

Na vzniku aterosklerózy se podílejí 4 faktory: tukové kapénky v krvi, kyslík a volné radikály, rychlý a turbulentní krevní proud a činnost makrofágů. Z toho plynou 4 hlavní způsoby prevence aterosklerózy:

  1. Omezení příjmu tuků
  2. Omezení oxidační zátěže
  3. Relaxace cév a stresu
  4. Imunomodulační byliny

Kardiovaskulární medicína právem vzbuzuje úžas svými chirurgickými metodami, kterými zachraňuje i pacienty s cévami zcela zhuntovanými. Na poli preventivní farmakoterapie však vedou léčivé rostliny a léčba zdravým jídelníčkem. Nejen bylináři, ale ani vědci neumí účinek bylin proti ateroskleróze úplně vysvětlit. Přesněji, známe velké množství konkrétních mechanismů, kterými účinné látky bylin působí, ale nevíme, jak přesně to vede ke zdravějším cévám. Z hlediska racionální medicíny jsou účinky všech bylin proti ateroskleróze – včetně těch nejlépe prozkoumaných – ne zcela objasněné a tudíž vědecky neprokázané. Nezapomínejme však, jak dlouho se předepisovaly statiny a bezcholesterolová dieta, aniž by jejich účinnost byla zcela objasněná. Klinická zkušenost s fytoterapií říká, že když přitlačíme trochu na všechny čtyři body životosprávy uvedené výše, ozdravný účinek bude značný.

Nejdůležitější byliny proti ateroskleróze

Krátký seznam nejslavnějších jednotlivých bylin proti ateroskleróze inspirovaný hlavně Orientem zahrnuje:

Opakuji: přes mnohé studie jsou veškeré adaptogeny zásadně "vědecky nedostatečně objasněné" a předepisují se zásadně jen ze zkušenosti. Zatímco v TČM existují pro jejich kombinování složitá pravidla, tuzemský otrlý fytoterapeut prostě může všech šest uvedených drog (ginseng radix rubra, radix rhodiolae, fructus gardeniae, radix ophiopogontis, radix scutellariae a radix salviae miltiorrhizae) smíchat jedna k jedné a prohlásit za bylinný elixír proti ateroskleróze. Plod gardénie se drtí, směs lze vylepšít přidáním kuzu (radix puerariae), které tvoří se šalvějí červenokořennou známou dvojkombinaci (Wong2011mpd, Chiu2011ltd). Drahý ženšen pak prodejci často vypouští a nahrazují pazvonkem chloupkatým (radix codonopsis), notoginsengem (radix notoginseng) či jinými ženšeny: radix panacis quinquefolii, radix panacis japonici...

Přírodní prevence aterosklerózy trochu podrobněji

Šest či sedm výšeuvedených drog samozřejmě nepředstavuje vše, co má přírodní prevence aterosklerózy v nabídce. Zde seznam několika účinných kroků, které můžete ve svém jídelníčku udělat plus zmínka o větším množství důležitých zelenin a bylin.

Začněme omezením tuků.

Přesněji přechodem na tuky zdravější. Samozřejmě kdybychom nejedli skoro žádné tuky (kromě esenciálních mastných kyselin a tukových vitamínů), tak by obsah LDL částic v krvi radikálně poklesl a cévy by získaly čas k regeneraci. Proto existují různé detox kúry sestávající jen z pití zeleninových šťáv. Jenže chybění tuků v jídelníčku vede k hladu a tukově nevyvážená dieta může zhoršovat sklon k obezitě, který rizikoví pacienti často mívají. Proto volíme jako kompromis přechod na tuky zdravější. Například avokádo. Nebo kyselou smetanu. Nejlépe kozí. Proč? Kvůli krátkým mastným kyselinám, jak jsem dlouze popsal u obezity. Dnes se už nesnažíme o nulový cholesterol ani o posunutí poměru ω-3 / ω-6 tuků co nejvíce k ω-3. Nesmíme si myslet, že (přirozeně bezcholesterolovým) rostlinným olejem a ω-3 tuky oplývajícím lososem se můžeme přežírat. Musíme v těle vytvořit mírný nedostatek tuků, aby se rovnováha posunula směrem k odbourávání ateromů. Obezitologové však tvrdí, že dieta nemá být zcela netučná, takže kýžený mírný nedostatek tuků navozujeme spíše zmenšením celkového energetického obsahu jídelních porcí a důrazem na syrovou zeleninu (viz níže). Vhodnými zdroji esenciálních tukových živin jsou zrající a plísňové sýry, sezamové semínko a olej, drcené a naklíčené semínko lnu, chia a semínko konopné – všechny oplývají ω-3 tuky. Semínka brukvovitých (brokolice, rukoly, kapusty...) jsou také bohatá na nenasycené tuky (typu ω-6). Brukvovité rostliny jsou však zajímavé hlavně svými isothiokyanáty, které jim propůjčují typickou pálivou chuť. Podobně jako česnek (viz. níže) své sirné sloučeniny, ani brukvovité nemají své sirně-dusíkaté isothiokyanáty pro legraci. Slouží jim jako bojové látky, zdroje volných radikálů, které na mnohé konzumenty působí jako yperit. Jak česnek, tak brukvovité jsou jedovaté pro kočky a psy. Tyto látky škodí i mnoha bezobratlým. Avšak člověk, původem džunglový býložravec, je na obranné látky rostlin zvyklý do té míry, že na něj isothiokyanáty působí opačně: zapínají náš endogenní antioxidační adaptogen Nrf2 (Kleszczynski2013spi, Yang2016fct) a tím zlepšují naši odolnost proti volným radikálům, o čemž je nemálo výzkumu. Praktici však věří hlavně japonským výzkumům z 50. let, které zjistily, že šťáva z čerstvé kapusty (tzv. aodžiru) je k pití ze všech zelenin ne sice nejchutnější, ale zato nejzdravější.

Přidejme tedy pití aodžiru.

Aodžiru, zelenou nefiltrovanou šťávu z čerstvé kapusty, lze považovat za jakýsi grunt přírodní prevence aterosklerózy (a též obezity). Základem aodžiru je šťáva z kapusty čínské (jiè-lán, 芥藍), kterou připravíme rozmixováním kapustových listů ve vodě a pijeme zásadně nefiltrovanou. Kapusta je ve skutečnosti zelenina evropského původu, která se do Asie dostala až později. V Japonsku začala být populární až po II. sv. válce, v 50. letech, kdy se zkoumalo, jaké zeleninové šťávy nejlépe zlepší zdraví tamější válkou postižené a zčásti ještě hladovějící populace. K probému hladovění se Japonci postavili vědecky. Kvůli bílkovinám dětem v školních jídelnách povinně předkládali velrybí maso (které je v Japonsku z tohoto důvodu dodnes neoblíbené) a populaci postižené chemickým znečištěním a radiací zase levnou a vysoce účinnou kapustovou šťávu. Vztah Japonců ke kapustové šťávě je dvojí: Samozřejmě se jim nelíbí její pálivá chuť, ale zvláště pro mladé slečny představuje aodžiru téměř posvátný prostředek k udržení hezké pleti a štíhlé postavy. Asijská posvátná úcta k zemědělství a vaření pomohla vybrat šťavnatý a chutný kultivar (kapusta čínská, viz wiki), který se k přípravě mixovaného nápoje opravdu hodí. Naše odrůdy kapusty (kapusta hlávková, růžičková a kadeřávek) jsou o něco méně šťavnaté. Kapustu čínskou si – teď zbystřete pozornost – nepleťte s "čínským zelím", tj. s brukví pekingskou a brukví čínskou. Zatímco kapusta a hlávkové zelí je kultivar brukve zelné, "čínské zelí" jsou kultivary brukve řepáku. Když si je přesto popletete, nestane se žádná tragedie, protože do aodžiru se v současnosti už přidává i kultivar brukve řepáku zvaný komacuna. K erudované přípravě aodžiru se však musíte v kapustologii řádně vyznat. Z našich lze mít v patrnosti též kapustu toskánskou. Použitelné je i hlávkové a červené zelí, avšak nejzdravější volbou jsou klíčky z jakéhokoliv kultivaru brukve zelné. V raném stádiu růstu jsou si totiž všechny košťáloviny i biochemicky podobné. Můžete tedy použít klíčky zelí, brokolice, romaneska, květáku i kedlubny – ty všechny jsou odrůdy brukve zelné.

Ostrou chuť mixovaného nápoje nezakrýváme mlékem ani smetanou. K přípravě aodžiru používáme pouze vodu. Chuť brukvovitých klíčků však můžeme zmírnit klíčky nepálivými (slunečnicové, sójové, čočkové, vignové, vojtěškové, lněné) a malým množstvím oříšků (z hlediska tukové výživy lze doporučit oříšky pinie, sača inči, moringy, pekey ořechonosné i máselné, pistácie, lískovce a vlašské ořechy). Dávejte pozor, když ty klíčky jmenuji – vím, proč to dělám. Dlouho jsem se s tím nápojem naexperimentoval. Slunečnicové a lněné klíčky výborně chutnají a obsahují nenasycené tuky. Výbornou chuť v něm mají i klíčky čočky, vojtěšky, u nás nedoceněné vigny a sóji, které všechny obsahují též slavný antioxidant genistein (viz výzkum), který chutí připomíná mladý zelený hrášek, který ostatně také můžeme použít. V Japonsku se složení aodžiru optimalizovalo přidáním šťávy z mladého ječmene a brukve komacuna nebo mizuna, tedy kultivarů brukve řepáku. Další použitelné kultivary této brukve jsou vodnice, čínské zelí, pekingské zelí a tzv. čínské kvetoucí zelí (cài-ṡīn, 菜心). V Ugovi aodžiru zatím neseženete (nenapadlo jim dělat šťávu pálivé chuti), ale můžete si tam dát aspoň butylftalidem páchnoucí šťávu celerovou, jejíž léčivé složky zahrnují též apigenin (publikace zde) a umbeliferon (Jagadeesh2016peh). Á propos mladý ječmen, pití šťávy z mladého ječmene je v Asii módní už dlouho a když se podívám do své křišťálové koule, tak vidím, že v budoucnu se bude přidávat i do českého piva a nejen do chvalitebného birelu. (Jedna vlaštovka léto nedělá. Alkohol jinak v dávce pod 30g neškodí, takže pivo, ba i panáka benediktínského likéru si lze dopřát.) Vodníci a podvodníci můžou místo komacuny a mizuny do aodžiru použít podvodní hořčici – antihypertenzní řasu wakame (Suetsuna2003aeu). K přidávání do aodžiru se hodí i mikroskopické řasy (chlorela, spirulina, scenedesmus...), které jsou velmi zdravé a v zeleném nápoji se dobře uplatní. Nápoj se pije zásadně čerstvý, hned po rozmixování, velice brzy podléhá zkáze. Suroviny lze skladovat hluboce zmražené, před mixováním se však nesmí rozmrazovat.

Pokračujme cvičením a antioxidanty.

Přílišný aerobik sice také představuje oxidační zátěž (Tsai2001odd), ale jogging v běžném rozsahu obvykle spíše prospívá. Cvičení uvolňuje endorfiny, endogenní adaptogen NO a zapíná mnohé další endogenní adaptogeny. Bez cvičení navíc skoro nelze zhubnout a boj proti obezitě je součástí boje proti ateroskleróze – každý kilogram depotního tuku navíc mírně zvyšuje produkci cholesterolu v těle. Pokud jde o antioxidanty, vyvarujme se nikotinu a kouření nejen tabáku (Katsiki2013svr, Leone2013vpf, Tomasello2012dar). Podobně se vyhýbejme oxidovaným tukům, trans tukům a smogu. Oxidované tuky poznáme podle typické pachuti, ne však vždy – smažená tučná jídla z levných restaurací někdy pachuť překryjí ochucovadly. Hamburgry, které by výživáři rádi zkritizovali, bývají naopak docela zdravé, pokud nejsou příliš levné. Bez ohledu na etickou otázku vegánství, jejíž význam s postupující inovací v potravinářství roste, je potřebné klást již tradiční důraz na statečný podíl syrové zeleniny v jídelníčku. Uvědomme si též, že jídlo nemusíme vždy tepelně upravovat. Naše vrozená pyrofilie (láska k ohni, kouři a tepelně upraveným jídlům) nás vede k preferování pečených, uzených a karamelizovaných chutí. Uzená chuť totiž našemu vnitřnímu pračlověku říká, že ten divočák, kterého jíme, byl tepelně dezinfikován od všech boubelí a trichinů. Našemu vnitřnímu Číňanovi a Bangladéšanovi zase vařená chuť říká, že na pláních plných rýžovišť hnojených po asijsku byla voda varem zbavena patogenů využívajících fekálně-orální cestu. Produkty tepelné úpravy nám lidem neškodí tak moc jako jiným zvířatům, karamel a karamelizované produkty můžou být dokonce zdravé, tepelná úprava však přesto nutriční hodnotu potravin obecně velmi snižuje, o čemž bylo už napsáno milion článků jinde. Nenabízím kurz vaření k prevenci aterosklerózy, pouze zdůrazňuji určitá koření a jídelní přísady: kustovnice (Ma2005elb), granátovník, momordika, kurkuma, zázvor, zedoár, bazalka i tulsí, majorán i dobromysl, máta peprná i čínská, šalvěj lékařská i ostatní (bílá, divotvorná, hispánská, křovitá, malolistá...), pampeliška naše i čínská (věda), rozmarýn, černohlávek, jablečník, šanta, kopřiva, hadí mord, čekanka (věda)... A kari směsi, které mají svůj původ v léčebných směsích Ajurvédy. A mnohé další, při nejlepší vůli nelze jmenovat všechny.

Co dál? Česnekologie.

Článek o ateroskleróze mi dává příležitost důkladně provětrat zázračný rod Allium, který obvykle nemám prostor v úplnosti uctit. Začněme kuchyňskou přísadou nejobyčejnější – cibulí kuchyňskou. Její účinkům proti ateroskleróze se věnuje asi jen 50 publikací, vasorelaxační účinek H2S, jehož produkci v cévách cibule zvyšuje (Li2011eoe), je však nezpochybnitelný. Ještě o chloupek zdravější je červená cibule a též zelené druhy cibule – tzv. lahůdková cibule zimní a tzv. cibule perlová, která je už však kultivarem póru zahradního. Pórek lze jíst nejen ledabyle nakrájený a polévkově rozvařený, ale i čerstvý, nadrobno sekaný. Moje oblíbená příloha – nadrobno sekaná cibule s kyselou smetanou – působí preventivně proti ateroskleróze i diabetu. V syrovém doporučuji také česnek kuchyňský, nikoliv však s kyselou smetanou, ale zásadně jen se sladkou. Nevím, jestli budete mít přesně stejné chutě jako já, ale fakterm zůstává, že česnek proti ateroskleróze propaguje zhruba 4x více vědeckých publikací než cibuli. Ještě chutnější než česnek kuchyňský je česnek medvědí. Jeho účinek proti ateroskleróze dokumentuje pouze Bombicz2016apa, ale česnek medvědí a další divoké česneky jsou zdrojem nejen sirných sloučenin, ale například i steroidních saponinů. Česnek medvědí třeba obsahuje steroid diosgenin a je člověkem oblíbený už nejméně 5000 let (Sobolewska2015aub, plný text na tři kliky). Á propos diosgenin, tato látka izolovaná ze smldince (Dioscorea) patrně přispívá k jeho prospěšnosti. K alternativám druhům česneku patří sibiřský česnek nicí (Allium nutans) a středoasijský česnek stopečkatý, které se u nás pěstují pro okrasu a kulinárně se nevyužívají (Akhov1999sss, ODonell2009bpd). Magickými vlastnostmi vyniká vysokohorský česnek hadí (staře česnek devatero odění), jehož hadovitě prodloužený oddenek se užíval k ochraně proti silám zla. Pomíjejíc větší množství divokých česneků a č. medvědímu podobný česnek podivný z pražských parků, doporučuji zvýšit dávkování pažitky (také rod Allium) a hlavně – to nejlepší nakonec – čínské, čili hlíznaté pažitky, která vyniká chutí a lze ji i u nás pěstovat. Do čeledi česneků, avšak už mimo rod Allium patří jihoafrická bylina a zelenina věncolusk natalský. Naproti tomu lahodný česnekovník čínský s reálným, avšak slabě prozkoumaným ochranným účinkem na cévy už s pravými česneky nemá nic společného.

Co dál? Užívat další účinné adaptogeny.

Z Ajurvédské tradice proti ateroskleróze známe achyrant štětinatý, brahmí, chebuli srdčitou, embliku, lotos, měkýn, opíhled skvělý, ruměnici listenatou, kuzu, již výše zmíněnou tulsí a vasorelaxační sarpagandhu. Z TČM boubelku velkokvětou a žabník východní. Všechno bez návodu k dávkování. Z brukvovitých jsem dosud nezmínil tuřín a hlavně řerichu peruánskou, nesprávně označovanou i jako peruánský ženšen. Řeřicha peruánská se musí pěstovat, práškové extrakty ji nenahradí. Pořiďte si semena už teď, bude to v ČR zelenina roku 2020. K adaptogenům patří i pupava bezlodyžná, příbuzná klasického adaptogenu pupavy Biebersteinovy. Oloupané mladé úbory pupavy chutí trumfnou i artyčoky, které cévám také prospívají. Z miříkovitých zmiňme pastinák, celer a petržel, které nejsou jenom "močopudné", jak se dovíme z každé knihy o bylinkách, ale i celkově adaptogenní. Tukovým doplňkem je šrucha zelná, jejíž nať má ze všech zelenin nejvíce ω-3 tuků (0.4%) a navíc též vyniká obsahem Ca2+, Mg2+ a K+. Když ji servírujete, musíte přesvědčivě, s kamenným obličejem tvrdit, že jde o tukovou potravinu. Pak chřest... Proč chřest? Ani nevím... Je chutný, luxusní, jeho druhové jméno je lékařský... Reference co se týče léčivosti mám jen na ajurvédský chřest hroznatý (šatavari), který zlepšuje krevní lipidický profil (Visavadiya2009arr). K inovaci v oboru zeleninových šťáv se hodí i rukola a daikon, tedy opět brukvovité... Stop, teď pozor, daikon není žádná exotika, ale dlouhý bílý kultivar ředkvě seté, který je chutnější a křupavější než běžné ředkvičky. V Japonsku se daikon podává k jídlům jako pochoutkové pyré, které tímto doporučuji k prevenci aterosklerózy. Ostatně i již zmíněný smldinec (horský jam) se svým diosgeninem Japonci konzumují ve formě tepelně neupraveného pyré, které taktéž doporučuji. Od Asiatů se též lze učit používat jako přílohu k jídlům syrové bylinné klíčky, přičemž se nevyhýbáme ani ostřejším klíčkům řeřichy, ředkvě šešulové a brukve sítinovité. Výbornou přílohou – když už ty brukvovité propírám – je divoký česnáček lékařský a lžičník lékařský. Z miříkovitých pak doporučuji kerblík pěstovaný i lesní, koriandr, fenykl, kopr a libeček. A do šťáv lze samozřejmě využít i karotku a červenou řepu, to už jsou ale však spíše jen pouhé antioxidanty. Zvláštní kapitolou je lopuch větší, který je u nás lidem jen na obtíž, v Asii (opět ta Asie!) jej však používají jako kořenovou zeleninu nioú-pàng-kēn. Věda o lopuchu zde, kulinární praxe bohužel jen obrázkově: Čerstvý kořen lopuchu se strouhá na úzké plátky a podává pařený nebo krátce vařený se sezamovým olejem, je velmi chutný a zcela bez hořkosti. Před dyslipidemií chrání i bambusové výhonky (listoklasec jedlý, viz Panee2008nfb), které jsou slavné zejména jako adjuvans při diabetu. Z hub máme reference na modelovou lesklokorkou lesklou (Wu2016glb a jiné) a mnohé další léčivé houby (Lindequist2005ppm, Amirullah2018pam), které však zatím nejsou seřazeny podle účinnosti na cévy. Pro lidi se zvýšeným cholesterolem však lze zvýšit dávky běžně dostupné hlívy ústřičné a do rýže přidat na špetku nože monasku šarlatového (též základ kapsle proti lipidemii) – obojí snižuje cholesterol, monaskus není adaptogen a nesmí se předávkovat.

A co bude závěrem? Přece podvádění spotřebitelů.

Vodníkům a podvodníkům lze k prevenci aterosklerózy doporučit klást v dietě důraz na mořské řasy a olej řasový, podvodní to zdroj ω-3 tuků i růžového astaxantinu všech mořských plodů, včetně předražených krevet a lososů. Mořské řasy nejsou jen zdrojem tuků, zdravé gelovité alginátové vlákniny a podvodních stopových prvků (jod, brom, fluor, litium, hořčík, vápník, měď, vanad), ale i specifických léčivých látek proti ateroskleróze, jejichž asi nejlépe prozkoumaným zdrojem je čepelatka japonská (Peng2015psf a jiné). Specifické účinky proti ateroskleróze má dasima (Xu2018ael), hidžiki (Chen2014sem), cukuši-amanori (Hoang2013aha), turu-arame (Yoon2008ahe), makusa (Yang2015rag), spirulina (Cheong2010spa a jiné) a chlorela (Sano1987edp a novější).

Méně specifické antioxidační účinky má dutoušek, guso, chroušť bujná, karola, koralina lékařská, korsický mech, listnatka, luskuně, máchalička, páteřkovec, wakame a umibudó. Prakticky všechny druhy jedlých řas pak obsahují sulfatované polysacharidy (algináty) a typický mořský antioxidant dimethylsulfoniopropionát (DMSP), kvůli kterému lze jako doplněk stravy k prevenci aterosklerózy doporučit (viz přehled Patil2018apt, plný text na tři kliky) i ty nejběžnější řasy ­– borača, dulse, nori, pernatuchu chřestovitou, různé druhy porostu (locikový, kyškový, povázkový, jižní...) s jeho účinnými ulvany, puchratku kadeřavou, rozsochatku, solivěj a různé dosud nezmíněné druhy hroznovic (bledou, hrbolatou, ježatou, luskatou, puchýřnatou, zubatou, akamoku, hidžiki...) a stromovic (arame, kurome).

Prostředky TČM

Samostatnou kapitolou prevence aterosklerózy je TČM. Navíc k výše zmíněné jednosložkové kapsli proti lipidemii z velkého množství její standardních receptů vybírám dva:

Kardiocerebrální kapsle představuje vrchol farmaceutického umu TČM, má velké množství přísad a je navýsost populární – výzkum viz zde. Koptisový detoxikační lektvar je směs mnohem jednodušší, adaptogenní, obávaných přísad prostá. Jeho prospěšnost pro cévní zdraví vědecky prezentují Zhang2014hec, Seo2015sqa a další.

 

| 2008 - 19.10.2019