Drobečková navigace

Ateroskleróza

Praktické shrnutí: Při ateroskleróze roste uvnitř cév povlak oxidovaných tuků (aterom). Na její vzniku se podílí 4 faktory: tukové částice v krvi, kyslík a volné radikály, krevní proud a imunita, která je možná nejdůležitější. Co tedy pomůže? Míň tuků, antioxidanty, boj proti stresu a podpora imunity adaptogeny. Pokud nechcete číst úvodní texty, můžete přeskočit přímo k bylinám.

Ateroskleróza stručně a trefně

ukládání tuku v cévach
Ukládání tuku v cévách

Aterosklerózu lze nejstručněji popsat výrazem "ukládání cholesterolu v cévách". Takto aterosklerózu výživáři dlouho chápali. Tak jednoduchá však ateroskleróza není. Takže ano – jste na správném místě. Nelekejte se dlouhých textů. Snažím se v maximální stručnosti říct vše, co má fytoterapeut o ateroskleróze vědět.

Začněme tuky a jejich oxidací. Všichni dobře víme, že máslo v lednici časem žlukne a oxiduje. K témuž jevu dochází i v krvi, kde jsou tukové kapénky dvou druhů: velké (LDL, low-density lipoprotein) a malé (HDL, high-density lipoprotein). Proč lipoprotein? Protože tuk (lipid) je obalen bílkovinou (proteinem). Bez bílkovinné blány na povrchu by kapénky splývaly a lepily se na cévní stěnu. Velké kapénky (LDL) mají větší objem v poměru k povrchu a proto mají nižší hustotu. Jejich větší velkost však také způsobuje, že se snáze o cévní stěnu rozplácnou, zvlášť tehdy, když je krevní proud rychlý a turbulentní. Na exponovaných místech tak může vznikat tukový povlak, který v proudu okysličené krve rychle oxiduje. Tomuto tukovému povlaku říkáme aterom.

Když jsou tedy LDL tukové kapénky tak nebezpečné, proč je tělo vůbec vyrábí? Odpověď: Velké kapénky přepravují velká množství tuků. Například půl kila majonézového salátu. Tenké střevo tráví rychle a do portální žíly se z něj uvolňují LDL ze všeho toho oleje, másla, slaniny, šlehačky, krémešů, až je krev v portální žíle z tolika tuku mléčně zbarvená. Játra, do nichž portální žíla vede, se snaží co nejvíce LDL kapének vychytat a uskladnit, při tučném jídle však značná část LDL prochází dále do pravého srdce, plic, levého srdce a pak do velkého oběhu, kde tukové kapénky můžou dlouho kolovat, než se spotřebují nebo uloží jako depotní tuk. Čím déle kolují, tím více oxidují a tím snáze se někde zachytí jako aterom.

To nejjednodušší, co tedy můžeme udělat, je snížit příjem tuků v potravě. Člověk je přeci jenom původem stromový býložravec. Mastné jídlo nám velmi chutná, ale naše tělo na něj pořád ještě zcela nepřivyklo. Pokud si plánujete dvě hodiny po vydatném jídle vstoupit do svědomí joggingem, jezte raději sacharidy. Zvýšený krevní tlak, kyslík a rychlý krevní proud totiž zvyšují pravděpodobnost, že krevní LDL skončí na stěnách tepen jako aterom. A to i přesto, že tělo je velmi moudré a při joggingu trávení zpomalí na minimum. Tuky nejsou vhodným zdrojem energie k běhu též proto, že vyžadují více kyslíku než sacharidy, takže se od nich hůř dýchá.

Role imunitních buněk při ateroskleróze

V dosavadní výkladu jsem se dopustil velkého zjednodušení: nemluvil jsem o roli imunitních buněk. Na vzniku aterosklerózy se podílejí hlavně makrofágy, které v těle zastávají roli univerzálních uklízečů. Makrofágy se snaží vylitý oxidovaný tuk pozřít a spálit. Někdy se jim to povede, jindy ne. Pokud je zátěž vysoká, makrofág se udře k smrti (ženy v domácnosti vědí, o čem mluvím) a pozřené lipidy se opět vylijí na cévní stěnu. To přivolá další makrofágy, které čeká stejný osud. Na postiženém místě začne růst aterom – jakýsi hřbitov makrofágů, který má určité charakteristiky zánětového ložiska. Proto je vhodné při úklidu občas přestat mést a na koštěti si třeba zalétat. To ovšem můžou jen ženy lehké. Ženy těžké musejí létat na něčem bytelnějším – např. koryto, truhlice, nebo výkonný vysávač na benzínový pohon. I proto se vyplatí mít štíhlý pás.

Aterogeneze
Aterogeneze

Opět jsem zjednodušoval. Ve skutečnosti se neví, proč přesně k růstu ateromů dochází. Ví se, že vnitřní výstelka cév (endotel) má schopnost samočištění, při němž můžou pomáhat i makrofágy. V ateromech se však makrofágy mění na tzv. pěnové buňky (foam cells), jejichž cytoplazma vypadá jako zpěněná od velkého množství vakuol s pozřenými tuky. Neví se, co přesně v ateromu makrofágům brání úklid završit. Jestli to, že se cévy špiní rychleji, než stačí makrofágy uklízet a endotel regenerovat, nebo to, že oxidované tuky jsou pro buňky prudkým jedem, nebo co jiného. Dle současných znalostí (Hajjar2013bri, plný text na tři kliky) je každopádně faktorem aterosklerózy jak oxidace LDL tuků, tak i činnost makrofágů. Ateroskleróza je tedy více-méně zánětlivý proces, avšak neví se, jakými mechanismy je nejlepší ji léčit: jestli je makrofágy potřeba budit nebo tlumit, ani jestli je lepší pěnové buňky chránit nebo zabíjet. V této situaci ve fytoterapii spoléhame nikoliv na přesnou znalost mechanismů, ale na bylinářskou tradici.

Následky aterosklerózy

Pokročilá ateroskleróza věnčitých tepen, jíž se tak obáváme, způsobuje ischemii. Až v polovině případů je prvním příznakem aterosklerózy infarkt myokardu.

U více než 50% lidí začíná vývin ateromů brzy v dospělosti. Ateromy přednostně rostou tam, kde je kyslík, rychlý proud a turbulence – v aortě, velkých tepnách, ale též na chlopních a bifurkacích. A také ve věnčitých tepnách srdce, které mají navzdory malému průměru enormní rychlost proudění a berou si maximálně okysličenou krev přímo z levé komory. Ateroskleróza ohrožuje též tepny mozku, který v klidu spotřebuje více kyslíku než srdce. V žílách ateromy vůbec nerostou (tam rostou jen varixy). S postupujícím věkem se růst ateromů zrychluje. Zrychlený postup aterosklerózy nastává též u diabetu. Když aterom dosáhne určité výšky, začne sám tvořit překážku krevního proudu, způsobovat turbulenci a nabalovat na sebe víc a víc oxidovaných tukových kapének. Finální fáze růstu ateromu je proto velmi rychlá a podílí se na ní i trombóza. Turbulentní proud totiž vytváří u pokročilého ateromu trhlinky v endotelu a toto neustále se obnovující zranění spouští srážení krve. V orgánech jako kůže a svaly, kde je cévní zásobení zdvojené i ztrojené, postižená tepna prostě obliteruje a její funkci převezmou záložní cévy. Avšak v srdci a mozku – orgánech optimalizovaných na výkon – žádné záložní tepny nejsou a ucpání i malé tepénky proto vede k ischemické nekróze – infarktu. Malé infarkty myokardu nebolí a postižený si je ani nemusí povšimnout. Infarkty mozku pak nebolí vůbec ani tehdy, když jsou většího rozsahu.

A co cholesterol?

Chemická analýza ateromů již velmi dávno odhalila, že v nich je cholesterol. Ten byl proto dlouho považován za zlo. Výživáři nám zakazovali vajíčka a předepisovali statiny, které blokují vytváření cholesterolu v těle. Přesto je však cholesterol pro tělo naprosto přirozený tuk nutný ke správné funkci buněčné membrány. Názor, že původcem aterosklerózy je cholesterol se nazývá cholesterolová hypotéza (srv. přehled Ignarro2007npa). Tento názor dnes už nemá univerzální platnost. Škodlivost cholesterolu a prospěšnost statinů známá z pokusů na králících (Shen2013eae aj.) nemusí stejně platit pro člověka – máslo a vejce jsou dnes proto opět zdravá jídla (Fernandez2012rdc, Trapani2012rdc). Statiny však přeci jenom mají význam (Koh2009ctp) u pacientů s vrozenou hypercholesterolémií.

Co si neplést s aterosklerózou

S aterosklerózou si nepleťme arteriosklerózu a trombózu.

O ateroskleróze se často mluví ve spojitosti se srdečně-cévními nemocemi a o těch se zase často mluví ve spojitosti s hypertenzi. Ateroskleróza však není příčinou hypertenze (viz Shimbo2010edr, plný text na tři kliky). Mezi bylinami tradičními proti ateroskleróze sice najdeme vasorelaxancia, to však neimplikuje příčinnou souvislost s hypertenzí. Hypertenze příčinně souvisí s jiným, podobně znějícím chorobným stavem: arteriosklerózou. Při té nejde o ukládání povlaku zevnitř cév, ale o zbytnění samotné cévní stěny a svaloviny provázené ztrátou pružnosti. Další proces, který si lidé pletou s aterosklerózou je trombóza. Opět, trombóza není příčinou aterosklerózy. Trombóza je následkem, a to poměrně pozdním, který se v postižených cévách objevuje až tehdy, když jsou už skoro úplně zhuntované. Trombóza představuje snahu těla zničené cévy uzavřít a nahradit novými, což se však v mozku a srdci z daří jen velmi špatně. Antitrombotika předepisovaná v pokročilých fázích aterosklerózy tuto neléčí, pouze pomáhají pacientovi přežít o něco déle.

Přírodní boj s aterosklerózou

Na vzniku aterosklerózy se podílejí 4 faktory: tukové kapénky v krvi, kyslík a volné radikály, rychlý a turbulentní krevní proud a činnost makrofágů. Z toho plynou 4 hlavní způsoby prevence aterosklerózy:

  1. Omezení příjmu tuků
  2. Omezení oxidační zátěže
  3. Relaxace cév a stresu
  4. Imunomodulační byliny

Kardiovaskulární medicína právem vzbuzuje úžas svými chirurgickými metodami, kterými zachraňuje i pacienty s cévami zcela zhuntovanými. Na poli preventivní farmakoterapie však vedou léčivé rostliny a léčba zdravým jídelníčkem. Nejen bylináři, ale ani vědci neumí účinek bylin proti ateroskleróze úplně vysvětlit. Přesněji, známe velké množství konkrétních mechanismů, kterými účinné látky bylin působí, ale nevíme, jak přesně to vede ke zdravějším cévám. Z hlediska racionální medicíny jsou účinky všech bylin proti ateroskleróze – včetně těch nejlépe prozkoumaných – ne zcela objasněné a tudíž vědecky neprokázané. Nezapomínejme však, jak dlouho se předepisovaly statiny a bezcholesterolová dieta, aniž by jejich účinnost byla zcela objasněná. Klinická zkušenost s fytoterapií říká, že když přitlačíme trochu na všechny čtyři body životosprávy uvedené výše, ozdravný účinek bude značný.

Nejdůležitější byliny proti ateroskleróze

Krátký seznam nejslavnějších jednotlivých bylin proti ateroskleróze inspirovaný hlavně Orientem zahrnuje:

Opakuji: přes mnohé studie jsou veškeré adaptogeny zásadně "vědecky nedostatečně objasněné" a předepisují se zásadně jen ze zkušenosti. Zatímco v TČM existují pro jejich kombinování složitá pravidla, tuzemský otrlý fytoterapeut prostě může všech šest uvedených drog (ginseng radix rubra, radix rhodiolae, fructus gardeniae, radix ophiopogontis, radix scutellariae a radix salviae miltiorrhizae) smíchat jedna k jedné a prohlásit za bylinný elixír proti ateroskleróze. Plod gardénie se drtí, směs lze vylepšít přidáním kuzu (radix puerariae), které tvoří se šalvějí červenokořennou známou dvojkombinaci (Wong2011mpd, Chiu2011ltd). Drahý ženšen pak prodejci často vypouští a nahrazují pazvonkem chloupkatým (radix codonopsis), notoginsengem (radix notoginseng) či jinými ženšeny: radix panacis quinquefolii, radix panacis japonici...

Přírodní prevence aterosklerózy trochu podrobněji

Šest či sedm výšeuvedených drog samozřejmě nepředstavuje vše, co má přírodní prevence aterosklerózy v nabídce. Zde seznam několika účinných kroků, které můžete ve svém jídelníčku udělat plus zmínka o větším množství důležitých zelenin a bylin.

Začněme omezením tuků.

Omezení tuků je nudné a nepříjemné téma. Samozřejmě, kdybychom nejedli skoro žádné tuky (kromě esenciálních mastných kyselin a tukových vitamínů), tak by obsah LDL částic v krvi radikálně poklesl a cévy by získaly čas k regeneraci. Proto existují různé detox kúry sestávající jen z pití zeleninových šťáv. Jenže chybění tuků vede k hladu a může zhoršovat sklon k tloustnutí. Proto volíme raději přechod na tuky zdravější. Například avokádo. Nebo kyselou smetanu. Nejlépe kozí. Proč? Kvůli krátkým mastným kyselinám, jak jsem dlouze popsal u obezity. Dnes se už nesnažíme o nulový cholesterol ani o posun poměru ω-3 / ω-6 tuků co nejvíce k ω-3. Názory dietologů se různí. Někteří doporučují mírný nedostatek tuků (k odbourání ateromů), jiní zase tuky chválí. Já se omezím na výčet několika mála vhodných tukových zdrojů: sezam, len, chia, konopné semínko – všechny oplývají ω-3 tuky. Semínka brukvovitých (brokolice, rukoly, kapusty...) pak mají hlavně ω-6 tuky, jsou však zajímavá svými isothiokyanáty, které jim propůjčují typickou pálivou chuť. Isothiokyanáty nejsou v brukvovitkách pro legraci. Slouží jako bojové látky, zdroje volných radikálů, které na mnohé predátory působí jako yperit. (Podobně to dělá česnek, viz níže.) Jak česnek, tak brukvovité jsou jedovaté pro kočky, psy a mnohé bezobratlé. Avšak člověk, původem džunglový býložravec, je na obranné látky těchto rostlin zvyklý do té míry, že na nás isothiokyanáty působí opačně: zapínají náš endogenní antioxidační adaptogen Nrf2 (Kleszczynski2013spi, Yang2016fct), čímž zvyšují naši odolnost proti volným radikálům a oxidaci, o čemž je nemálo výzkumu. Proto jsou brukvovité vhodné i proti ateroskleróze. Praktici pak věří japonským výzkumům z 50. let, které zjistily, že šťáva z čerstvé kapusty (tzv. aodžiru) je k pití ze všech zelenin ne sice nejchutnější, ale zato nejzdravější.

Přidejme tedy pití aodžiru.

Aodžiru, zelenou šťávu z čerstvé kapusty, lze považovat za jakýsi grunt přírodní prevence aterosklerózy. Základem je šťáva z kapusty čínské (jiè-lán, 芥藍). Kapusta je ve skutečnosti zelenina evropská, která se do Asie dostala až později. V Japonsku začala být populární až po válce (v 50. letech), kdy se zkoumalo, jaké zeleninové šťávy nejlépe zlepší zdraví tamější válkou postižené a zčásti ještě hladovějící populace. K probému hladovění se Japonci postavili vědecky. Kvůli bílkovinám dětem v školních jídelnách povinně předkládali velrybí maso (které je v Japonsku z tohoto důvodu dodnes neoblíbené) a populaci postižené chemickým znečištěním a radiací zase levnou a vysoce účinnou kapustovou šťávu. Vztah Japonců ke kapustové šťávě je dvojí: Samozřejmě se jim nelíbí její pálivá chuť, ale zvláště pro mladé slečny představuje aodžiru téměř posvátný prostředek k udržení hezké pleti a štíhlé postavy. Asijská posvátná úcta k zemědělství a vaření pomohla vybrat šťavnatý a chutný kultivar (kapusta čínská, viz wiki). Naše odrůdy kapusty (kapusta hlávková, růžičková a kadeřávek) jsou o něco méně šťavnaté. Kapustu čínskou si – teď zbystřete pozornost – nepleťte s "čínským zelím", tj. s brukví pekingskou a brukví čínskou. Zatímco kapusta je (stejně jako hlávkové zelí) kultivarem brukve zelné, "čínské zelí" je kultivar brukve řepáku. Když si je přesto popletete, nestane se žádná tragedie, protože do aodžiru se dnes už přidává i kultivar brukve řepáku zvaný komacuna. K erudované přípravě aodžiru se však musíte v kapustologii řádně vyznat. Lze mít v patrnosti též kapustu toskánskou. Použitelné je i hlávkové a červené zelí, avšak nejzdravější volbou jsou klíčky z jakéhokoliv kultivaru brukve zelné. V raném stádiu růstu jsou si totiž všechny košťáloviny dosti podobné. Můžete tedy použít klíčky zelí, brokolice, romaneska, květáku i kedlubny (všechno odrůdy brukve zelné).

K přípravě aodžiru se běžně používá pouze voda (ne mléko). Chuť brukvovitých klíčků však můžeme zmírnit klíčky nepálivými (slunečnicové, sójové, čočkové, vignové, vojtěškové, lněné) a malým množstvím oříšků (pinie, sača inči, moringa, pekea ořechonosná i máselná, pistácie, lískovce a vlašské ořechy). Dávejte pozor, když ty klíčky jmenuji – vím, proč to dělám. Dlouho jsem se s tím nápojem naexperimentoval. Slunečnicové a lněné klíčky výborně chutnají a obsahují nenasycené tuky. Výbornou chuť v něm mají i klíčky čočky, vojtěšky, u nás nedoceněné vigny a sóji, které všechny obsahují též slavný antioxidant genistein (viz výzkum), který chutí připomíná mladý zelený hrášek, který ostatně také můžeme použít. V Japonsku se složení aodžiru optimalizovalo přidáním šťávy z mladého ječmene a brukve komacuna nebo mizuna, tedy kultivarů brukve řepáku. Další použitelné kultivary brukve řepáku jsou vodnice, čínské zelí, pekingské zelí a tzv. čínské kvetoucí zelí (cài-ṡīn, 菜心). V Ugovi aodžiru zatím neseženete (nenapadlo jim dělat šťávu pálivé chuti), ale můžete si tam dát aspoň butylftalidem páchnoucí šťávu celerovou, jejíž léčivé složky zahrnují též apigenin (publikace zde) a umbeliferon (Jagadeesh2016peh). Á propos mladý ječmen, pití šťávy z mladého ječmene je v Asii módní už dlouho. Vodníci a podvodníci můžou místo komacuny a mizuny do aodžiru použít podvodní hořčici – antihypertenzní řasu wakame (Suetsuna2003aeu). K přidávání do aodžiru se hodí i mikroskopické řasy (chlorela, spirulina, řetězivka...), které se v zeleném nápoji dobře uplatní. Nápoj se pije čerstvý, hned po rozmixování, brzy podléhá zkáze. Suroviny lze skladovat hluboce zmražené, před mixováním nerozmrazovat.

Pokračujme cvičením a antioxidanty.

Přílišný aerobik představuje oxidační zátěž (Tsai2001odd), ale jogging v běžném rozsahu obvykle spíše prospívá. Cvičení uvolňuje endorfiny, endogenní adaptogen NO a zapíná mnohé další vnitřní opravné mechanismy. Bez cvičení téměř nelze zhubnout a každý kilogram navíc mírně zvyšuje endogenní produkci cholesterolu. Delší text na toto téma by byl už nudný. Nemůžu však nezmínit nikotin, tabák (Katsiki2013svr, Leone2013vpf, Tomasello2012dar) a kouření i jiných bylin, které doslova požírá vitamín C v těle a zvyšuje potřebu antioxidantů. Z těch zdůrazním kustovnici (Ma2005elb), granátovník, momordiku, kurkumu, zázvor, bazalku a tulsí, majorán a dobromysl, mátu peprnou i čínskou, šalvěj lékařskou i ostatní (bílá, divotvorná, hispánská, křovitá, malolistá...), pampelišku naši i čínskou (viz věda), rozmarýn, černohlávek, jablečník, šantu, kopřivu, hadí mord a čekanku (viz věda)... A kari směsi, které mají svůj prapůvod v Ajurvédě. A mnohé další, při nejlepší vůli nelze jmenovat všechny.

Co dál? Česnekologie.

Článek o ateroskleróze mi dává příležitost důkladně provětrat zázračný rod Allium, který obvykle nemám prostor v úplnosti uctit. Začněme exotikou: Čínskou, čili hlíznatou pažitkou, která vyniká chutí a lze ji i u nás pěstovat. Už jsem říkal, že alicin česneku je vlastně obranná látka, která má sloužit k tomu, aby zvířata tuto rostlinu nekonzumovala. My lidé jsme však konzumaci těchto bylin natolik uvyklí, že jejich obranné látky pro nás představují adaptogeny. Sirné sloučeniny cibule a různých druhů česneku v krvi uvolňují vasorelaxační H2S (Li2011eoe), který též přispívá k česnekovému dechu. Účinkům česneků proti ateroskleróze se věnuje celkem dost publikací, já se však opět omezím jen na výčet druhů a kultivarů, k nimž patří cibule zimní (lahůdková), cibule perlová (kultivar póru zahradního), česnek medvědí (Bombicz2016apa, Sobolewska2015aub), česnek stopečkatý (který se u nás pěstuje jen pro okrasu) a pažitka. Magickými vlastnostmi vyniká vysokohorský česnek hadí (staře česnek devatero odění), ochránce proti silám zla. Pomíjejíc větší množství divokých česneků a č. medvědímu podobný č. podivný z pražských parků, přifařím do tohoto odstavce i česnekovitý věncolusk a velice zdravý strom česnekovník (obojí lze pěstovat i u nás).

Co dál? Další účinné byliny.

Z Ajurvédské tradice proti ateroskleróze známe achyrant, brahmí, chebuli, embliku, lotos, měkýn, opíhled, ruměnici listenatou, kuzu, již výše zmíněnou bazalku tulsí a vasorelaxační sarpagandhu. Z TČM boubelku velkokvětou a žabník východní. Všechno bez návodu k dávkování. Z koření jsem dosud nezmínil skořici (věda zde) a čínskou skořici, z brukvovitých jsem dosud nezmínil tuřín a hlavně řerichu peruánskou, nesprávně označovanou i jako peruánský ženšen. Řeřicha peruánská se musí pěstovat, práškové extrakty ji nenahradí. Pořiďte si semena už teď, bude v ČR populární. K adaptogenům patří i pupava bezlodyžná, příbuzná klasické pupavy Biebersteinovy. Oloupané mladé úbory pupavy chutí trumfnou i artyčoky, které cévám také prospívají. Z miříkovitých zmiňme pastinák, celer a petržel, které nejsou jenom "močopudné", jak se dovíme z každé knihy o bylinkách, ale i celkově prospěšné. Tukovým doplňkem je šrucha zelná, jejíž nať má ze všech zelenin nejvíce ω-3 tuků (0.4%) a navíc též vyniká obsahem Ca2+, Mg2+ a K+. Když ji servírujete, musíte přesvědčivě, s kamenným obličejem tvrdit, že jde o tukovou potravinu. Pak chřest... Proč chřest? Ani nevím... Je chutný, luxusní, jeho druhové jméno je lékařský... Reference co se týče léčivosti mám jen na ajurvédský chřest hroznatý (šatavari), který zlepšuje krevní lipidický profil (Visavadiya2009arr). K inovaci v oboru zeleninových šťáv se hodí i rukola a daikon, tedy opět brukvovité... Stop, teď pozor, daikon není žádná exotika, ale dlouhý bílý kultivar ředkvě seté, který je chutnější a křupavější než běžné ředkvičky. V Japonsku se daikon podává k jídlům jako pochoutkové pyré, které tímto doporučuji k prevenci aterosklerózy. Ostatně i smldinec (horský jam) Japonci jedí syrový ve formě tepelně neupraveného pyré, které vyniká diosgeninem účinným proti ateroskleróze. Od Asiatů se též lze učit podávat jako přílohu k jídlům syrové bylinné klíčky, přičemž se nevyhýbáme ani těm ostřejším klíčkům řeřichy, ředkvě šešulové a brukve sítinovité. Výbornou přílohou – když už ty brukvovité opět propírám – je divoký česnáček lékařský a lžičník lékařský. Z miříkovitých pak doporučuji kerblík pěstovaný i lesní, koriandr, fenykl, kopr a libeček. A do šťáv lze samozřejmě využít i karotku a červenou řepu, to už jsou ale však spíše jen pouhé antioxidanty. Zvláštní kapitolou je lopuch větší, který je u nás lidem jen na obtíž, v Asii (opět ta Asie!) jej však používají jako kořenovou zeleninu nioú-pàng-kēn. Věda o lopuchu zde, kulinární praxe bohužel jen obrázkově: Čerstvý kořen lopuchu se strouhá na úzké plátky a podává pařený nebo krátce vařený se sezamovým olejem, je velmi chutný a zcela bez hořkosti. Před dyslipidemií chrání i bambusové výhonky (listoklasec jedlý, viz Panee2008nfb), které jsou slavné zejména jako adjuvans při diabetu. Z hub máme reference na modelovou lesklokorkou lesklou (Wu2016glb a jiné) a mnohé další léčivé houby (Lindequist2005ppm, Amirullah2018pam), které však zatím nejsou seřazeny podle účinnosti na cévy. Pro lidi se zvýšeným cholesterolem však lze zvýšit dávky běžně dostupné hlívy ústřičné a do rýže přidat na špetku nože monasku šarlatového (též základ kapsle proti lipidemii) – obojí snižuje cholesterol, monaskus však působí jednostranně a nesmí se předávkovat.

A co bude závěrem? Přece podvádění spotřebitelů.

Vodníkům a podvodníkům lze k prevenci aterosklerózy doporučit klást v dietě důraz na mořské řasy a olej řasový, podvodní to zdroj ω-3 tuků i růžového astaxantinu všech mořských plodů, včetně předražených krevet a lososů. Mořské řasy nejsou jen zdrojem tuků, zdravé gelovité alginátové vlákniny a podvodních stopových prvků (jod, brom, fluor, litium, hořčík, vápník, měď, vanad), ale i specifických léčivých látek proti ateroskleróze, jejichž asi nejlépe prozkoumaným zdrojem je manitolka japonská (Peng2015psf, Xu2018ael a jiné). Specifické účinky proti ateroskleróze má též řasa hidžiki (Chen2014sem), cukuši-amanori (Hoang2013aha), turu-arame (Yoon2008ahe), makusa (Yang2015rag), spirulina (Cheong2010spa a jiné) a chlorela (Sano1987edp a novější).

Méně specifické antioxidační účinky má dutoušek, chroušť bujná (guso), karola, koralina lékařská, korsický mech, listnatka, luskuně, máchalička, páteřkovec, wakame a umibudó. Prakticky všechny druhy jedlých řas pak obsahují sulfatované polysacharidy (algináty) a typický mořský antioxidant dimethylsulfoniopropionát (DMSP), kvůli kterému lze jako doplněk stravy k prevenci aterosklerózy doporučit (viz přehled Patil2018apt, plný text na tři kliky) i ty nejběžnější řasy ­– borača, dulse, nori, pernatuchu chřestovitou, různé druhy porostu (locikový, kyškový, jižní...) s jeho účinnými ulvany, puchratku kadeřavou, rozsochatku, solivěj a různé dosud nezmíněné druhy hroznovic (bledou, hrbolatou, ježatou, luskatou, puchýřnatou, zubatou, akamoku, hidžiki...) a stromovic (arame, kurome).

Prostředky TČM

Samostatnou kapitolou prevence aterosklerózy je TČM. Navíc k výše zmíněné jednosložkové kapsli proti lipidemii z velkého množství její standardních receptů vybírám dva:

Kardiocerebrální kapsle představuje vrchol farmaceutického umu TČM, má velké množství přísad a je navýsost populární – výzkum viz zde. Koptisový detoxikační lektvar je směs mnohem jednodušší, adaptogenní, obávaných přísad prostá. Jeho prospěšnost pro cévní zdraví vědecky prezentují Zhang2014hec, Seo2015sqa a další.

| 2008 - 17.9.2020