Drobečková navigace

Antioxidační působení

Praktické shrnutí: Antioxidační působení bylin a plodin je na jedné straně velmi důležité, na druhé straně však rozhodně nelze adaptogeny posuzovat podle jejich ORAC skóre. Nabízím zde výčet 100+ známých i méně známých antioxidantů a 20+ adaptogenů, jimž se antioxidační účinek ne zcela správně připisuje.

Oxidační poškození je jedním z hlavních mechanismů stárnutí. Oxidace a spontánní rozpad chemických vazeb jsou přirozené procesy, které jsou urychleny přítomností oxidantů a volných radikálů v těle. Antioxidanty škodlivé atomy a molekuly buďto přímo vychytávají, nebo se podílejí na opravě poškozených chemických vazeb. Skupina antioxidantů je však až příliš široká. Zahrnuje nejen četné látky schopné reagovat s oxidanty a volnými radikály, ale též všechny prospěšné chemikálie, které se účastní oprav poškozené tkáně. Proto se z antioxidačního působení stala tak trochu propagační mantra, pod kterou je nutné vidět konkrétní působení té-které byliny či plodiny na konkrétní biochemické dráhy.

Nejdůležitější antioxidační plodiny a byliny

Čtenář nejrůznějších článků o zdravých plodinách by mohl snadno nabýt dojem, že na stupni vítězů o největší antioxidant na světě je těch rostlin (a hub!) nějak příliš. Viděl jsem tímto způsobem vychvalovat kustovnici ("Lycium Plus je nejsilnějším antioxidantem, který se v současné době nachází na trhu." pdf), rezavec šikmý ("Čaga má nejvyšší ORAC index jaký kdy byl zaznamenán u přírodních potravin!" pdf), čajovník (polyfenoly!), plody granátovníku ("Granátová jablko je nejsilnějším antioxidantem z veškerého ovoce." pdf), resveratrol z červeného vína ("Podle nejnovějších výzkumů je právě ActiVin tím nejsilnějším antioxidantem." pdf)...

olivy
červené víno
granátové jablko

Toto předhánění se v popisech antioxidační síly však má určitý pravdivý základ. Tak například moje oblíbená kustovnice čínská obsahuje karotenoidy, flavonoidy, betain (Ren1995pal) i specifické lycium barbarum polysacharidy (LBP), které zneškodňují volné radikály, redukují oxidované biomolekuly a chelatují ionty těžkých kovů (Li2007elb, Le2007iqa). Jejich ochranná mohutnost se prokázala v pokusech na zvířatech (Luo2006lbp, Ming2009elb, Wu2006elb, Li2007pel, Zhao2005elb), přičemž se rovněž zjistilo, že chrání proti ateroskleróze (Ma2005elb). Podobně by se daly detailně rozvést účinky aceroly (mamara lysá) nebo ovoce açaí (kapustoň brazilská), které jste už jistě slyšeli chválit. Méně exotické, ale neméně účinné jsou též naše šípky (růže šípková) a plody rakytníku. Když jde o vysoký obsah vitamínu C, tak nelze nezmínit camu camu (myrciárii pochybnou), ale vitamín C není všechno a vy jste už jistě slyšeli vychvalovat i antioxidační mohutnost kakaových bobů a hořké čokolády. Když jsme u kakaovníku, tak nelze nezmínit čajovník s jeho antioxidačními polyfenoly a zelenou kávu. A když jsme u hořkých věcí, tak zdrojem vitamínu C ve formě provitamínu je i jinak vysoce prospěšná momordika hořká, jejíž konzumaci tímto doporučuji.

jídlo s momordikou
asijské jídlo s momordikou čínskou

Momordiku hořkou lze konzumovat v syrovém stavu, ale nejčastěji se používá jako hořké koření do jídel a polévek. Přitom platí, že člověk si zvykne na nejrůznější chutě koření, jen je-li zdravé a prospěšné. Momordika se vyskytuje a pěstuje všude v tropech, v Číně, Indii, Blízkém Východě, Africe i v tropických oblastech Amerik. Tato plodina je úžasná tím, že pomáhá zhubnout a působí léčebně i preventivně na diabetes. Dlouho mi trvalo, než jsem uvěřil, že hořká chuť jídel s momordikou není kuchařský omyl, ale úmysl. Když jsem se ujistil, že tak hořká polévková zelenina jako momordika skutečně existuje a je léčivá, začal jsem jí uvykat. Z vlastní zkušenosti vím, že se na ni zvyknout dá – zanedlouho jsem si neuměl masový vývar bez momordiky ani představit. Podobnou historii v Evropě zaznamenala čokoláda, jejíž hořké chuti jsme uvykli. Na zhubnutí se prodává i momordiková šťáva.

Tím výčet silných antioxidačních bylin a plodin pouze začíná. Když si vezmeme Dukeův recept zvaný "Antioxův čaj", vycházející z jeho fytochemické databáze, tak na nejvyšších příčkách antioxidačně proslulých hluchavkovitých jsou oregano a černohlávek, pak rozmarýn, zběhovec a meduňka, šalvěj muškátová a jiná, majorán, saturejka a různé druhy máty. Kdybych chtěl tento text o antioxidantech dělat skutečně vyčerpávajícím způsobem, tak teď bych začal jmenovat fytochemikálie: antokyany a flavonoidy, kyselinu gallovou, ellagovou, sinapovou a ferulovou, katechin, kvercetin, genistein, rutin, antrachinony, aloe a emodin, koenzym Q a naringin, mluvil bych o tom jak silným antioxidantem je kyselina močová, mluvil bych o glutathionu a o antioxidační glutathion peroxidáze, která ke své funkci vyžaduje selen, jehož dobrým zdrojem jsou para ořechy... Ale jelikož tento text je důsledně hala bala, tak se z chemikálií omezím jen na dobře známý vitamín C, tukové vitamíny E a A a karotenoidy – β-karoten, lutein, zeaxantin a lykopen. A též na karotenoidy mořských řas – hnědý fukoxantin a červený astaxantin, kvůli kterému není nutné kupovat lososa, krevety a jiné korýše, ale lze jej získat přímo od primárních producentů.

Když vezmu vynikající antioxidační byliny a plodiny přibližně abecedně, tak nelze nezmínit akézii, angrešt, aronii, bezinky, bobkovišeň, brokolici a další brukvovitky, citrusy, čertovo lejno, červenou cibuli, červenou řepu, červené zelí, česnek obyčejný, neobyčejný i černý, česnekovník, čirok, plod dřišťálu, garcinii a guavu, hrušky, jablka a jeřabinky, ovoce hřebíčkovců a martejů, jahody, karambolu, kdoule a kdoulovec, kiwi, kopřivu, koriandr, libavku, plod líčidla, lilek černý, hybridní, quitský a žlutoplodý, lumu, ostružiny a maliny, černé moruše, mango, maqui, meruňky a broskve, modrou révu, mochyni a vitánii syřidlovou, mrkev, nopál, opuncii a pitahayu, oslizák, papáju, papriku, petrželku a celer, planiku, rajčata a tamarilo, rohovník, rybíz hlavně černý, ředkev, řemdihák, řeřichu, salát a špenát, slanorožec, smldinec, smuteň, srdíčka smetánky, šafrán, šruchu, šťovík a šťavel, trnku, tamarind, třešně a višně, vernonii, zavinutku, zázvor, zederach a zimolez kamčatský.

Vy jste si však už jistě všimli, že na některé výborné antioxidanty jsem úplně zapomněl. Je to například pažitka a pórek, dřín jarní i japonský, hloh peřenoklaný, vynikající borůvky a brusinky, muchovník, olivy, oskeruše, perila a vynikající skořice. Z koření má prý největší antioxidační sílu hřebíček, škumpa (koření sumach) a nové koření. A tím se dostávám ke slavnému antioxidačnímu zelenému nápoji aodžiru, který se připravuje jako šťáva nebo mixáž (smoothie) a jehož složky zahrnují kapustu čínskou, komacunu, mizunu a zelený ječmen. Nebo klíčky brukvovitých a jiných rostlin, je to celá věda, lze tam přidávat i různé zdravé oříšky na zjemnění. O aodžiru musím napsat ještě aspoň jednu větu, abych zdůraznil jeho důležitost. A jelikož úplně všechny antioxidační superplodiny zmínit nelze, zakončím seznam už jen mojí oblíbenou šarlatkou velkolepou, na jejíž antioxidační schopnosti poukazuje, jak jinak, i věda.

Antioxidační účinek adaptogenů

Každý netoxický antioxidant je vlastně adaptogen – nespecificky zvyšuje odolnost buněk vůči oxidačnímu stresu. Avšak opačná věta neplatí – spousta adaptogenů totiž přímé antioxidační účinky postrádá. Příkladem může být přímo ženšen, jehož přímé antioxidační působení (ORAC skóre) je spíše podprůměrné. Ženšenový ginsenosid Rb1 sice přímo vychytává radikály (Lu2012grd), ale nijak silně. Navzdory tomu však existují stovky publikací mluvících o "antioxidačních vlastnostech ženšenu" – Huong1998vaa, Xie2006aeg, Xiang2008cau, Liao2002neg a další. Co se tím myslí? Tito výzkumníci mají na mysli cytoprotektivní účinky, kterých výsledkem je větší odolnost buněk i proti oxidačnímu stresu. Dle Ramesh2012pgr ženšen chrání před oxidací lipidů a stárnutím organismu, nikoliv však přímým vychytáváním volných radikálů, ale zvýšením aktivity přirozených antioxidačných systémů (superoxid dismutáza, kataláza, glutathion a jeho obslužné enzymy, vitamín C a E). Tato situace běžná i u dalších adaptogenů – mluví se hodně o jejich antioxidačním účinku, ale je přesnější říct, že tyto látky upevňují zdraví na buněčné úrovni.

rajčata
morské řasy
mletá paprika
čokoláda
červené víno
kořeni bylinky

Na adaptogeny se proto nevztahuje varovně vztyčený prst výzkumníků, kteří říkají, že "budoucnost antioxidantů momentálně nevypadá příliš růžově" (Davydov2000es, str. 378), čímž chtějí říct, že nadměrný příjem antioxidantů, antioxidačních vitamínů a β-karotenu neskýtá žádný prospěch (Rautalahti1997bdn, Teixeira2009adn), snad s výjimkou vitamínu C. Prospěšné působení adaptogenů na lidské tělo není závislé na jejich antioxidační síle. Z tradičních a potenciálních adaptogenů bych v této kategorii zdůraznil kurkumovník a jeho kurkumin (Ak2008ars), salidrosid rozchodnice růžové (Yang2016sao), antioxidační polyfenoly šišáku (Shang2010gse, Waisundara2008sbe), modelovou léčivou houbu lesklokorku lesklou (Mohsin2011daa), klanoprašku čínskou, bazalku posvátnou i pravou, aralku vysokou i srdčitou, eleuterokok, pupavu Biebersteinovu i bezlodyžnou, již zmíněné borůvky, gynostemu pětilistou, lotos indický, trubač indický, již zmíněný marhaník granátový, řeřichu peruánskou, sumu latnatou, šalvěj červenokořennou a vitánii snodárnou.

| 2008 - 27.9.2020