Praktické shrnutí: Antioxidační působení bylin a plodin je na jedné straně velmi důležité, na druhé straně však rozhodně nelze adaptogeny posuzovat podle jejich ORAC skóre. Nabízím zde výčet 100+ známých i méně známých antioxidantů a 20+ adaptogenů, jimž se antioxidační účinek ne zcela správně připisuje.
Oxidační poškození je jedním z hlavních mechanismů stárnutí. Oxidace a spontánní rozpad chemických vazeb jsou přirozené procesy, které jsou urychleny přítomností oxidantů a volných radikálů v těle. Antioxidanty škodlivé atomy a molekuly buďto přímo vychytávají, nebo se podílejí na opravě poškozených chemických vazeb. Skupina antioxidantů je však až příliš široká. Zahrnuje nejen četné látky schopné reagovat s oxidanty a volnými radikály, ale též všechny prospěšné chemikálie, které se účastní oprav poškozené tkáně. Proto se z antioxidačního působení stala tak trochu propagační mantra, pod kterou je nutné vidět konkrétní působení té-které byliny či plodiny na konkrétní biochemické dráhy.
Nejdůležitější antioxidační plodiny a byliny
Čtenář nejrůznějších článků o zdravých plodinách by mohl snadno nabýt dojem, že na stupni vítězů o největší antioxidant na světě je těch rostlin (a hub!) nějak příliš. Viděl jsem tímto způsobem vychvalovat kustovnici ("Lycium Plus je nejsilnějším antioxidantem, který se v současné době nachází na trhu." 
), rezavec šikmý ("Čaga má nejvyšší ORAC index jaký kdy byl zaznamenán u přírodních potravin!" ), čajovník (polyfenoly!), plody granátovníku ("Granátová jablko je nejsilnějším antioxidantem z veškerého ovoce." ), resveratrol z červeného vína ("Podle nejnovějších výzkumů je právě ActiVin tím nejsilnějším antioxidantem." )...
Toto předhánění se v popisech antioxidační síly však má určitý pravdivý základ. Tak například moje oblíbená kustovnice čínská obsahuje karotenoidy, flavonoidy, betain (Ren1995pal) i specifické lycium barbarum polysacharidy (LBP), které zneškodňují volné radikály, redukují oxidované biomolekuly a chelatují ionty těžkých kovů (Li2007elb, Le2007iqa). Jejich ochranná mohutnost se prokázala v pokusech na zvířatech (Luo2006lbp, Ming2009elb, Wu2006elb, Li2007pel, Zhao2005elb), přičemž se rovněž zjistilo, že chrání proti ateroskleróze (Ma2005elb). Podobně by se daly detailně rozvést účinky aceroly (mamara lysá) nebo ovoce açaí (kapustoň brazilská), které jste už jistě slyšeli chválit. Méně exotické, ale neméně účinné jsou též naše šípky (růže šípková) a plody rakytníku. Když jde o vysoký obsah vitamínu C, tak nelze nezmínit camu camu (myrciárii pochybnou), ale vitamín C není všechno a vy jste už jistě slyšeli vychvalovat i antioxidační mohutnost kakaových bobů a hořké čokolády. Když jsme u kakaovníku, tak nelze nezmínit čajovník s jeho antioxidačními polyfenoly a zelenou kávu. A když jsme u hořkých věcí, tak zdrojem vitamínu C ve formě provitamínu je i jinak vysoce prospěšná momordika hořká, jejíž konzumaci tímto doporučuji.
Momordiku hořkou lze konzumovat v syrovém stavu, ale nejčastěji se používá jako hořké koření do jídel a polévek. Přitom platí, že člověk si zvykne na nejrůznější chutě koření, jen je-li zdravé a prospěšné. Momordika se vyskytuje a pěstuje všude v tropech, v Číně, Indii, Blízkém Východě, Africe i v tropických oblastech Amerik. Tato plodina je úžasná tím, že pomáhá zhubnout a působí léčebně i preventivně na diabetes. Dlouho mi trvalo, než jsem uvěřil, že hořká chuť jídel s momordikou není kuchařský omyl, ale úmysl. Když jsem se ujistil, že tak hořká polévková zelenina jako momordika skutečně existuje a je léčivá, začal jsem jí uvykat. Z vlastní zkušenosti vím, že se na ni zvyknout dá – zanedlouho jsem si neuměl masový vývar bez momordiky ani představit. Podobnou historii v Evropě zaznamenala čokoláda, jejíž hořké chuti jsme uvykli. Na zhubnutí se prodává i momordiková šťáva.
Tím výčet silných antioxidačních bylin a plodin pouze začíná. Když si vezmeme Dukeův recept zvaný "Antioxův čaj", vycházející z jeho fytochemické databáze, tak na nejvyšších příčkách antioxidačně proslulých hluchavkovitých jsou oregano a černohlávek, pak rozmarýn, zběhovec a meduňka, šalvěj muškátová a jiná, majorán, saturejka a různé druhy máty. Kdybych chtěl tento text o antioxidantech dělat skutečně vyčerpávajícím způsobem, tak teď bych začal jmenovat fytochemikálie: antokyany a flavonoidy, kyselinu gallovou, ellagovou, sinapovou a ferulovou, katechin, kvercetin, genistein, rutin, antrachinony, aloe a emodin, koenzym Q a naringin, mluvil bych o tom jak silným antioxidantem je kyselina močová, mluvil bych o glutathionu a o antioxidační glutathion peroxidáze, která ke své funkci vyžaduje selen, jehož dobrým zdrojem jsou para ořechy... Ale jelikož tento text je důsledně hala bala, tak se z chemikálií omezím jen na dobře známý vitamín C, tukové vitamíny E a A a karotenoidy – β-karoten, lutein, zeaxantin a lykopen. A též na karotenoidy mořských řas – hnědý fukoxantin a červený astaxantin, kvůli kterému není nutné kupovat lososa, krevety a jiné korýše, ale lze jej získat přímo od primárních producentů.
Když vezmu vynikající antioxidační byliny a plodiny přibližně abecedně, tak nelze nezmínit akézii, angrešt, aronii, bezinky, bobkovišeň, brokolici a další brukvovitky, citrusy, čertovo lejno, červenou cibuli, červenou řepu, červené zelí, česnek obyčejný, neobyčejný i černý, česnekovník, čirok, plod dřišťálu, garcinii a guavu, hrušky, jablka a jeřabinky, ovoce hřebíčkovců a martejů, jahody, karambolu, kdoule a kdoulovec, kiwi, kopřivu, koriandr, libavku, plod líčidla, lilek černý, hybridní, quitský a žlutoplodý, lumu, ostružiny a maliny, černé moruše, mango, maqui, meruňky a broskve, modrou révu, mochyni a vitánii syřidlovou, mrkev, nopál, opuncii a pitahayu, oslizák, papáju, papriku, petrželku a celer, planiku, rajčata a tamarilo, rohovník, rybíz hlavně černý, ředkev, řemdihák, řeřichu, salát a špenát, slanorožec, smldinec, smuteň, srdíčka smetánky, šafrán, šruchu, šťovík a šťavel, trnku, tamarind, třešně a višně, vernonii, zavinutku, zázvor, zederach a zimolez kamčatský.
Vy jste si však už jistě všimli, že na některé výborné antioxidanty jsem úplně zapomněl. Je to například pažitka a pórek, dřín jarní i japonský, hloh peřenoklaný, vynikající borůvky a brusinky, muchovník, olivy, oskeruše, perila a vynikající skořice. Z koření má prý největší antioxidační sílu hřebíček, škumpa (koření sumach) a nové koření. A tím se dostávám ke slavnému antioxidačnímu zelenému nápoji aodžiru.
Zelený nápoj aodžiru
Aodžiru je nápoj, který díky přítomnosti jemné košťálové zeleniny aktivuje lidský endogenní adaptogen Nrf2, který aktivuje antioxidační systémy organismu. Základem aodžiru je šťáva z kapusty čínské (jiè-lán, 芥藍). Kapusta v Japonsku začala být populární v 50. letech, kdy se zkoumalo, jaké zeleninové šťávy nejlépe zlepší zdraví tamější válkou postižené populace. Z pokusů vyšla nejlépe levná a účinná kapustová šťáva. Kapusta čínská (viz wiki) je chutný kultivar, který si nepleťme s čínským zelím, tj. s brukví pekingskou a brukví čínskou. Zatímco čínské zelí u nás seženete běžně, čínská kapusta není k dispozici a musí se pěstovat. Prozatím lze experimentovat s našimi méně šťavnatými odrůdami kapusty (kapusta hlávková, růžičková a kadeřávek), nebo s jejich klíčky. Aodžiru se připravuje jako šťáva nebo mixáž (smoothie), do které se kromě hlavní přísady (kapusty nebo kapustových klíčků) může přidat též brukev komacuna, mizuna a šťáva z mladého ječmene. Použitelné jsou i klíčky z brukve zelné, brokolice, romaneska, květáku nebo kedlubny. Nápoj se připraví rozmixováním přísad ve vodě. Ostrou chuť můžeme zmírnit klíčky nepálivými (slunečnicové, sójové, čočkové, vignové, vojtěškové, lněné) a malým množstvím oříšků (pinie, sača inči, pistácie, lískovce atd.)
Antioxidační účinek adaptogenů
Každý netoxický antioxidant je vlastně adaptogen – nespecificky zvyšuje odolnost buněk vůči oxidačnímu stresu. Avšak opačná věta neplatí – spousta adaptogenů totiž přímé antioxidační účinky postrádá. Příkladem může být samotný ženšen, jehož přímé antioxidační působení (ORAC skóre) je spíše podprůměrné. Ženšenový ginsenosid Rb1 sice přímo vychytává radikály (Lu2012grd), ale nijak silně. Navzdory tomu však existují stovky publikací mluvících o "antioxidačních vlastnostech ženšenu" – Huong1998vaa, Xie2006aeg, Xiang2008cau, Liao2002neg a další. Co se tím myslí? Tito výzkumníci mají na mysli cytoprotektivní účinky, kterých výsledkem je větší odolnost buněk i proti oxidačnímu stresu. Dle Ramesh2012pgr ženšen chrání před oxidací lipidů a stárnutím organismu, nikoliv však přímým vychytáváním volných radikálů, ale zvýšením aktivity přirozených antioxidačných systémů (superoxid dismutáza, kataláza, glutathion a jeho obslužné enzymy, vitamín C a E). Tato situace běžná i u dalších adaptogenů – mluví se hodně o jejich antioxidačním účinku, ale je přesnější říct, že tyto látky upevňují zdraví na buněčné úrovni.
Na adaptogeny se proto nevztahuje varovně vztyčený prst výzkumníků, kteří říkají, že "budoucnost antioxidantů momentálně nevypadá příliš růžově" (Davydov2000es, str. 378), čímž chtějí říct, že nadměrný příjem antioxidantů, antioxidačních vitamínů a β-karotenu neskýtá žádný prospěch (Rautalahti1997bdn, Teixeira2009adn), snad s výjimkou vitamínu C. Prospěšné působení adaptogenů na lidské tělo není závislé na jejich antioxidační síle. Z tradičních a potenciálních adaptogenů bych v této kategorii zdůraznil kurkumovník a jeho kurkumin (Ak2008ars), salidrosid rozchodnice růžové (Yang2016sao), antioxidační polyfenoly šišáku (Shang2010gse, Waisundara2008sbe), modelovou léčivou houbu lesklokorku lesklou (Mohsin2011daa), klanoprašku čínskou, bazalku posvátnou i pravou, aralku vysokou i srdčitou, eleuterokok, pupavu Biebersteinovu i bezlodyžnou, již zmíněné borůvky, gynostemu pětilistou, lotos indický, trubač indický, již zmíněný marhaník granátový, řeřichu peruánskou, šalvěj červenokořennou a vitánii snodárnou. A samozřejmě mou oblíbenou šarlatkou velkolepou, jejíž účinek je také vědecky podložený.
