Psal jsem již o tom, jak těžké je popisovat účinky ženšenu. Prostý popis platných a prokázaných účinků může jen svou délkou působit jako mýty a pověry. Ještě horší je vychvalování nesprávnými argumenty, kterého se ženšenu hojně dostává. Se ženšenem je to jako s judaismem – neodborné chvalozpěvy jeho objektivní účinky velmi dobře maskují. Zatímco jinde mají problémy s tím, že jim lidé pořád věří na magii, u nás mi můj příbuzný, člověk bez jakéhokoliv formálního vědeckého vzdělání, řekl: "Ženšen? To dej manželce, vždyť víš že já na takové věci nevěřím." Musí mě těšit, že u nás lidé pochybují a než aby propadli tmářství, raději vyčkají, než se k vědecky ověřeným závěrům propracují vlastním tempem. Musím ale též zdůraznit, že navzdory pestré kulturní stopě, kterou po sobě ženšen v průběhu tisíciletí zanechal, není účinek ženšenu opravdu otázkou víry.
Moderní mystifikace je těžké odlišit
Návody nepokrytě magické (řekl bych středověkého typu) se okamžitě prozradí svým jazykem. Ten si nezaslouží tolik pohrdání, ale to teď nechci rozebírat. Mystifikace formulované moderním jazykem jsou horší. Právě u těch je ale těžké i jen poskytnout konkrétní příklad. U ženšenu musí nevyhnutně existovat i přehnaná a nepravdivá tvrzení, ta je ovšem vzhledem k adaptogennímu charakteru ženšenu těžké jak rozeznat, tak i jednoznačně odsoudit. Abych byl konkrétnější, mluvím o falšování vědeckých výsledků, které se čím dále tím častěji vyskytuje především u klinických studií financovaných farmaceutickými firmami. Pokud jde o ženšen, opravdu jsem se na něj snažil najít něco, v čem by byl třeba přehnaně vychvalován. Mé úsilí mělo však za následek zatím pouze to, že jsem odhalil většinu tradičních kontraindikací ženšenu jako falešných.
Něco málo o ženšeni v magii
Rozvětvený kořen někdy podobný lidské postavě je u ženšenu významný z pohledu asijské i evropské tradice. Podle nauky o signatuře, kterou prosazoval Paracelsus, se léčivé vlastnosti rostlin projevují v jejich tvaru (plicník – skvrnité listy – plíce, jaterník podléška – játra, kopytník – listy připomínají ledviny, hadovka smrdutá – afrodiziakum atd.). Kořeny s tvarem lidské postavy pak působí "holisticky" a těší se zvláštní úctě. Nejproslulejší z těchto kořenů je mandragora (viz Harry Potter), kterou ženšen prý může nahradit. Sám si pamatuji rodinné vyprávění, jak bylinkářka (tzv. bába, Bílé Karpaty) vyléčila mého dědečka kúrou koupelí ve strouhaném kořenu obyčejného posedu, o němž řekla že nám prý roste na zahrádce u plotu (aniž by ji kdy viděla) a svým tvarem má připomínat malé dítě. (Ty báby tam pořád jsou, řeší chronické nemoci, uřknutí, lásku, úspěch, mátohy, pořád jako za časů Alžběty Báthoryové, zájemce můžu navést, zn. jen vážně.) Z toho, co jsem kdesi četl se zdá, že se čínské ženšenové čáry podobají lidovým praktikám běžným i u nás, třeba vykuřování proti zlým duchům, házení kořenu za sebe (prý do řeky) ke splnění přání atd., ale to ani moc nemá smysl sem psát, protože tam jsou detaily jako jestli házíte levou nebo pravou rukou, jestli se můžete ohlížet, jestli se plive a jánevímco ještě. Sami to raději nezkoušejte, bez odborného vedení v nejlepším případě zbytečně přijdete o ženšen.
Ženšen v TČM
Tradiční čínská medicína popisuje ženšen jako "jang", "teplý", "sladký" a hořké chuti, se vztahem k poledníkům sleziny, plic a srdce, posilující čchi sleziny a plic a zvyšující produkci tělních šťáv, které tiší žízeň, uklidňují mysl a zlepšují inteligenci. Tradiční medicína ženšen indikuje pro nedostatek čchi, únavu, nechutenství, průjmy, dýchavičnost, slabý puls, zvýšenou potivost, cukrovku, horečnatá onemocnění, zapomnětlivost, nespavost a impotenci. Kořeny ženšenu ve tvaru člověka pak prý mají duši (chen2008cpe).
Tradiční čínská medicína má natolik dobrou společenskou pověst, že se jí zvláště na Tchaj-wanu i dnes věnují velmi dobří vědci. Kategorie jako "jin/jang", "horké/studené", nebo zvláštní systém poledníků lidského těla, který nijak nesouvisí se skutečnou anatomií já chápu ne jako důvody k jejímu odsouzení, ale stejně jako u naší středověké magie jenom jako ad hoc názvy os stavového prostoru umožňujícího společný farmakologický jazyk bez ohledu na znalost nebo neznalost molekulárně-fyziologických mechanizmů. Dovolte mi ještě jednou zopakovat, že navzdory veškerému genovému inženýrství pořád pro předpovídání zejména vedlejších účinků léčiv nemáme metodu lepší než metodu pokusu a omylu (zvanou též klinické testování).
