Drobečková navigace

Únava, únavový syndrom

Slovo únava má vícero významů. V běžné mluvě se jí míní většinou únava subjektivní, daná našimi pocity. Ta obecně není stejná jako objektivní mez vyčerpání. Subjektivní únava může být nižší (cítíme se unaveni, i když nám ještě zbývají síly) nebo i vyšší (přeceňujeme své síly, i když už na to tělo fyzicky nemá) než naše objektivní mez vyčerpání. Únavový syndrom je zase chronický chorobní stav, projevující se vysokou mírou únavy (letargie, ospalost, nedostatek energie) neodůvodněnou objektivní zátěží.

Únava a stres

Stres sice s únavou souvisí, jde však o úplně jiný pojem (alostatická zátěž). Z hormonálního hlediska je mezi stresem a únavou velký rozdíl. U stresu nastává tzv. generalizovaný adaptační syndrom, spojený s aktivací hypotalamicko-hypofyzární osy, výlevem katecholaminů (adrenalin, noradrenalin) a posléze glukokortikoidů (kortizol). Únava však koreluje spíše s imunitními molekulami, jako interleukin 1 a 6. Únava má vztah k zánětu a horečce, což souvisí s tím, že poškozené tělo potřebuje klid k regeneraci. Po fyzické zátěži (sport, manuální práce) proto mírný či větší zánět zatížených svalů a pojiv (svalová horečka) působí přes interleukiny a další imunitní signální molekuly pocit únavy. Stres však funguje opačně. Duševní stres nám dává schopnost únavu potlačit a hormonální stres (daný zvýšenou hladinou kortikoidů) dokonce potlačuje i samotný zánět a odkládá opravu poškozených tkání na pozdější dobu klidu. Stres a únava tedy působí protikladně. Stresová reakce nám umožňuje ve vypjatých situacích krátkodobé, až několik dnů tvající vypětí sil, po kterém však musí následovat delší období oddechu a zvýšené únavy.

Chronická únava

Po tělesném zotavení za normálních okolností pocit únavy zmizí. Únava však nemizí tehdy, když

  • existuje přetrvávající (chronický) zánět postihující větší objem tkáně
  • dochází k neustálému poškozování buněk (chemoterapie, autoimunita, chronická intoxikace, radiace...)
  • je chorobně zvýšená hladina interleukinů (IL-1, 6, 10...) či jiných zánětových molekul

Je tedy zřejmé, proč je nevýslovný pocit únavy atributem chemoterapie, radioterapie a mnohdy i autoimunitních onemocnění. V těchto případech mluvíme o chronické únavě. Označení chronický únavový syndrom se používá hlavně tehdy, když příčina únavy není známa a předpokládá se, že jde o primární nerovnováhu imunitních molekul. Příčinou však často bývá skrytá infekce (třeba nepořádně se chovající plicní chlamydie či nepovedený vztah s virem Epstein-Barrové) nebo jiný skrytý chorobní proces, často autoimunitní.

Proti únavě významně pomáhají adaptogeny

Fytoterapie pocitu únavy je úzce spjata s kategorií klasických adaptogenů, které byly původně vybírány hlavně ze skupiny tzv. čchi posilujících rostlin TČM a tzv. rásajána bylin Ajurvédy. Ze zmíněných důvodů je fytoterapie chronického únavového syndromu spojena též s protizánětlivými účinky, které u klasických adaptogenů nejsou zřídkavé. Známé rostliny s dokumentovaným účinkem proti nějaké formě únavy či únavového syndromu zahrnují:

 

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.