U ženšenu tvoří účinné saponiny (ginsenosidy, přesněji panaxosidy) až několik procent z jeho hmotnosti. Kolik přesně? Z minulosti si vzpomínám na tvrzení korejských výrobců, že jejich ženšen může obsahovat hmotnostně až kolem 20% celkových saponinů. Dle dostupných studií je však mnohem pravděpodobnější, že v sušeném kořenu ženšenu najdeme na váhu kolem 5% panaxosidů, v hlavičce kořenu pak až 10% a v bočních a vláskovitých koříncích až přes 13% panaxosidů. Vůbec nejvyšší obsah panaxosidů mají ženšenové listy, v kterých lze naměřit až 15% saponinů v suché váze.
Obsah panaxosidů v ženšeni pravém dle literatury
Studie udávající kvantitativní obsah celkových saponinů v ženšeni pravém se publikují už od 70. let minulého století (například Kubo1980hgg a Tani1981hgg), ale jako naschvál žádný jejich plný text není volně k dispozici. Vycházím proto ze dvou novějších publikovaných studií ženšenu pravého pěstovaného na Novém Zélandě, jimiž jsou Chen2019agc (text zde) a Chen2020gan (text zde). Studie Chen2020gan měřila obsah jednotlivých panaxosidů v pěti různých částech ženšenu (hlavní kořen, boční kořeny, hlavička kořenu, stonek a listy) a k měření používala čtyři druhy ženšenu: 6letý, 12letý, 13letý a 14letý. Studie zjistila, že přinejmenším od 6. roku nedochází k příliš významným změnám v obsahu panaxosidů (detaily viz v plném textu). Zjistila též, že v bočních kořenech ženšenu může jejich obsah dosáhnout hodnoty až 131mg/g suché váhy, tj. 13.1 hmotnostních %. V hlavičce ženšenu (horní části kořenu z které vyrůstá stonek) dosahuje obsah panaxosidů až 11.5%, zatímco v hlavním kořenu to bylo pouhých 3.7-4.7%. Vůbec nejvyšší obsah panaxosidů je v ženšenových listech, kde může dosáhnout až 15.2% suché váhy. Na výsledcích studie Chen2019agc zase lze demonstrovat variabilitu obsahu panaxosidů v ženšeni. Měření 10 různých vzorků 8-13letého ženšenu pěstoveného na Novém Zélandu ukázalo, že nejlepší kořen měl obsah celkových panaxosidů 10.3% a nejhorší 3.9% s průměrnou hodnotou 7.0% panaxosidů v suché váze kořenu. Stejně kvalitní studie o ženšeni pravém pěstovaném v Číně a Koreji volně k dispozici nejsou. Ty, které jsou zdarma k dispozici, byly pro mě obtížně srozumitelné. Dle Chen2019agc, která tyto studie systematicky analyzovala, je většina z nich nepoužitelná.
Poměrné zastoupení hlavních panaxosidů
Dle měření Chen2019agc (text zde), obsahovalo 10 vzorků 8-13letého sušeného kořenu ženšenu pravého pěstovaného na Novém Zélandu v průměru následovná množství jednotlivých panaxosidů:
| ginsenosid | mg/g | % |
|---|---|---|
| Rb1 + malonyl-Rb1 | 21.70 | 31.21% |
| Rb2 + malonyl-Rb2 | 9.76 | 14.04% |
| Rb3 + malonyl-Rb3 | 1.88 | 2.71% |
| Rc + malonyl-Rc | 9.12 | 13.11% |
| Rd + malonyl-Rd | 2.63 | 3.79% |
| Re + malonyl-Re | 7.82 | 11.25% |
| Rf | 2.86 | 4.12% |
| Rg1 + malonyl-Rg1 | 10.83 | 15.57% |
| Rg2 | 0.57 | 0.82% |
| Rg3 | 0.01 | 0.02% |
| Rh1 | 0.04 | 0.06% |
| Rh2 | 0.02 | 0.03% |
| Ro | 2.26 | 3.24% |
| F2 | 0.01 | 0.02% |
| celkem | 69.52 | 100.00% |
Procentuální hodnota vyjádřuje poměr daného ginsnosidu k jejich celkovému obsahu. V této tabulce jsem ke ginsenosidům přičetl jejich malonylové deriváty, protože ginsenosidy malonylovou skupinu zahřátím snadno ztrácejí. Červený ženšen proto neobsahuje skoro žádné malonylované ginsenosidy. Bohužel nemám k dispozici stejně dobrou tabulku obsahu ginsenosidů v červeném ženšeni, ale lze si přinejmenším zapamatovat, že při paření vznikají deglykosylací majoritních ginsenosidů důležité minoritní ginsenosidy Rh1, Rh3, Rg2, Rg3, Rk2, Rk3, Rk4, kterých je v syrovém ženšeni jen málo. K dalším proměnám (zejména deglykosylaci) dochází v trávicím traktu, kde vzniká třeba sloučenina K a úplnou deglykosylací se část ginsenosidů mění až na aglykony (PPD, PPT). Tím ale už zabíhám do farmakokinetiky ženšenu, ke které nemám detailní kvantitativní údaje. Dobrým vodítkem je publikace Chen2020cgc (text zde) o změnách panaxosidového profilu v listech ženšenu při jejich paření. Lze říct, že ač se třeba jedny panaxosidy při zpracování a požití ženšenu mění v jiné, jejich celkový obsah zůstává stejný. Takže když zkonzumujeme třeba 10 gramů ženšenu o celkovém obsahu panaxosidů 70mg/g, tak za předpokladu jejich úplného vstřebání může jejich koncentrace v těle (které obsahuje v průměru asi 40l vody) dosáhnout teoretické maximum kolem 17.5µg/ml. Praktická dosažená plasmatická koncentrace bude samozřejmě mnohem nižší, ale lze si zapamatovat, že 700mg panaxosidů, aneb 10g kvalitního ženšenu, je už dostatečná dávka k dosažení jeho praktické účinnosti.
