Drobečková navigace

Autoimunitní nemoci

Imunitní systém a mozek jsou dva nejsložitější tělní systémy. Patřičně komplexní jsou též jejich choroby. Mozek při duševní chorobě funguje téměř správně, jen dochází ke špatným závěrům. Podobně, imunitní systém při autoimunitní nemoci funguje téměř správně, ale útočí na vlastní antigeny. Tedy na vlastní buňky a bílkoviny. Lékařská věda opravy těchto komplexních systémů nezvládá. Situaci řeší tím, že je prostě vypne. U duševních nemocí psychiatři léky vypnou celou dopaminergní dráhu, čímž zabrání čelnímu laloku pacienta, aby vymýšlel bláznivé plány. Říká se tomu farmakologická lobotomie. Podobně, u autoimunity lékaři vypnou imunitní systém pomocí imunosupresiv. Autoimunitních nemocí je velké množství a mají různá jména podle toho, které tkáně postihují:

Ale standardní léčba je vždy jen jedna: vypnutí imunitního systému kortikoidy (prendison) či jinými imunosupresivy (azathioprin atp.) Neléčená autoimunita vede k chronickému zánětu a předčasnému stárnutí postižené tkáně. V horším případě též k nevratné likvidaci postižené buněčné populace – třeba mozkových buněk. Ale regenerovat neumějí ani pankreatické β-buňky, jejichž zničení je podstatou diabetu typu 1 ...

Nežádoucí účinky imunosupresiv

Podávání imunosupresiv vede ke ztrátě odolnosti proti běžným mikrobům, což se řeší zase podáním antibiotik, čímž se pěstují zvláště odolné, tzv. nemocniční kmeny MDR mikrobů. Kortikoidy však škodí mnohem více – viz třeba přehled Buchman2001sec. Jde o analogy stresových hormonů (aldosteron, kortizol...), takže jejich podávání udržuje tělo v neustálém hormonálním stresu. Proto i dochází k vypnutí imunitní reakce, která se z důvodu vysoké hladiny stresových indikátorů odkládá na pozdější období, kdy stres pomine. Jenže extrémní hormonální stres, který tělo snese bez újmy jen několik dnů, trvá pořád. Podávání kortikoidů tak vede ke katabolickým změnám, osteoporóze, svalové atrofii a atrofii nadledvinek, které se cítí zbytečné. A v neposlední řadě k hladu, přejídání, obezitě a hyperlipidemii. A to existují ještě horší imunosupresiva, jako je cytotoxický metotrexát, který přímo zabíjí leukocyty a jiné aktivní buňky. Otázka zní: Lze správně volenou fytoterapií nahradit či snížit dávkování standardních imunosupresiv?

TČM a Ajurvéda mají k léčbě autoimunitních nemocí co říct. Vždyť i v naší medicíně používaná imunosupresiva jsou zhusta přírodního původu. Tradiční systémy nápodobně při autoimunitě používají i jedovaté byliny, například oměj Carmichaelův (akonitin) a trojkřídlec Wilfordův (triptolid). Pro ty, kteří nevědí, nevědecká TČM je medicínou se vším všudy a pracuje i s těmi nejprudšími jedy, jejichž dávkování lékař pečlivě hlídá. Jenže nás budou zajímat především adaptogeny, které lze pacientovi bez obav podat.

Zvládání autoimunity adaptogeny

Klasické adaptogeny mají mnohdy protizánětlivé a regenerační účinky, jimiž zmírní škody napáchané jak autoimunitou, tak její standardní léčbou:

TČM směsi používané u autoimunitních nemocí

Je politováníhodné, že v tomto nedokončeném textu jsem se zatím nedostal k tomu, abych komentoval či aspoň zmínil nejčastěji předepisované TČM kombinace proti autoimunitě tak, jak je dokumentuje vědecká literatura. Zatím jen vybírám z u nás dostupných směsí následující návrhy:

 

 

Omlouváme se, ale tento článek není dokončen. Současná, rozpracovaná verze nevyjádřuje jeho konečnou podobu.