S adaptogeny kontrastuje kategorie rostlin silně jedovatých (jedovatek). Jedovatky jsou často vedeny též jako léčivky, protože v nízké dávce se často kvalifikují jako paracelsovské léky. Hold jim skládá i naše vyhláška č. 245/1997 Sb. o léčivých rostlinách, která jedovatky nazývá termíny "rostliny silně účinné" a "velmi silně účinné", zatímco adaptogeny vede jako "ostatní používané". V tomto seznamu najdete jen malé množství jedovatek – ty, které jsou zmíněny na některém z mnoha článků tohoto webu.
Přehled silně jedovatých rostlin
-
ančar jedovatý (Antiaris toxicaria), upas – prudce jedovatý strom Kočinčíny
- morušovníkovité (Moraceae)
- Latex tohoto stromu obsahuje prudce jedovaté srdeční glykosidy používané jako šípový jed, zdaleka však nejsou pravdivé pověsti, že je smrtící na dotek, nebo že člověk, který pod ním zaspí, se už nikdy nevzbudí.
-
badyáník šikimi (Illicium anisatum, též I. religiosum) – jedovatka po níž byl pokřtěn šikimát
- klanopraškovité (Schisandraceae)
- Na rozdíl od kořenného badyáníku pravého je tento druh badyáníku prudce jedovatý. V Japonsku je posvátný a používá se jako vykuřovadlo.
-
barvínek menší (Vinca minor), brčál – cytotoxické alkaloidy
- toješťovité (Apocynaceae)
- Známá půdopokryvná bylina s charakteristickými modrými kvítky. Obsahuje cytostatické vinca alkaloidy (vinblastin, vinkristin atd.)
-
barvínkovec růžový (Catharanthus roseus) – léčivá jedovatka
- příbuzná barvínku
- toješťovité (Apocynaceae)
- Stálezelená bohatě větvená bylina až polokeř dorůstající do výšky až 60cm. Růžové květy průměru 3-5cm se trochu podobají barvínku. Rostlina je nebezpečně jedovatá, obsahuje mj. cytostatické vinca alkaloidy jako barvínek.
-
brugmansie stromovitá (Brugmansia arborea) – jedovatý okrasný keř
- lilkovité (Solanaceae)
- U nás dřevnatějící keř až 3m vysoký, ve své domovině (vyšší oblastii Jižní Ameriky) strom. Kvete velkými trumpetovitými květy až 17cm dlouhými, bílé nebo žluté barvy. Celá rostlina je jedovatá, má narkotické účinky, hlavním alkaloidem je skopolamin. Využívá se zevně jako analgetikum a anestetikum.
-
dávivec černý (Jatropha curcas) – silně účinná (rozuměj jedovatá)
- pryšcovité (Euphorbiaceae)
- Stálezelený nebo opadavý tropický keř nebo strom až 6m vysoký. Všechny části rostliny jsou silně jedovaté a projímavé, má však rozsáhlé technické využití. Jeho olejnatá semena jsou zdrojem bionafty.
-
durman obecný (Datura stramonium) – obecně známá jedovatka
- lilkovité (Solanaceae)
- Jednoletá bylina až 60cm vysoká, často rozvětvená, rostoucí na okrajích polí, rumištích a úhorech. Má velké, laločnatě zubaté listy, bílé trumpetovité květy až 7cm dlouhé a plodí typické ostnité tobolky s drobnými semeny. Využívá se jako paracelsovský lék, ale je velmi jedovatý: obsahuje alkaloidy hyoscyamin (v listech až 0.2-0.5%), v menší míře pak skopolamin, apoatropin, atropin, tropin, belladonin a další.
-
hlaváček jarní (Adonis vernalis) – silně účinná (= jedovatá), srdeční glykosidy
- pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
- Obsahuje srdeční glykosidy adonitoxin, adonidin, strofantidin, cymarin atd. Silně jedovatý.
-
chrastoun peruánský (Thevetia peruviana, též Cascabela thevetia) – smrtelně silně účinný tropický keř
- toješťovité (Apocynaceae)
- Vždyzelený tropický keř nebo nízký strom 3-8m vysoký, s krátkým kmenem. Všechny části rostliny vylučují prudce jedovatý latex plný srdečních glykosidů, nejjedovatější jsou semena, která se používají k sebevraždám. Rostlina se však též využívá jako léčivka, šípový jed a jed na ryby.
-
jalovec chvojka (Juniperus sabina), též chvojka klášterská – jedovatka
- cypřišovité (Cupressaceae)
- Vždyzelený rozkladitý keř až 4m vysoký, s poléhavýma až vystoupavýma větvema. Rostlinu kdysi používali při břišních potížích, k urychlení porodu u hovězího dobytku a též k vyhnání plodu.
-
jasmínovec sličný (Gelsemium elegans) – asijská jedovatka
- jasmínovcovité (Gelsemiaceae)
- Stálezelený šplhavý keř dosahující výšky až 12m. Obsahuje přes 120 druhů alkaloidů, z nichž nejjedovatější je gelsenicin (který v dávce 10mg zabije člověka), nejhojnější 1000× méně jedovatý kumin a nejznámější gelsemin, který lze použít jako paracelsovský lék (viz věda).
-
jedokap obecný (Acokanthera schimperi, též A. ouabaio) – šípový jed ouabain
- toješťovité (Apocynaceae)
- Hustý vždyzelený keř nebo strom až 9m vysoký. Všechny části rostliny kromě dužiny zralých plodů jsou prudce jedovaté. Byl široce využíván jako šípový jed, plody též jako hladové jídlo.
-
jedovatec balšámový (Toxicodendron vernix), kdysi škumpa balšámová (Rhus vernix)
- Opadavý dvoudomý keř dorůstající výšky až 3m. Listy obsahují na dotek zpuchýřující urušiol. Ten je však právě sbíranou látkou a zdrojem slávy laku uruši, který se dělá z pryskyřice tohoto keře.
- ledviníkovité (Anacardiaceae)
-
jedovatec kořenující (Toxicodendron radicans), kdysi škumpa jedovatá (Rhus toxicodendron), uruši
- Opadavý keř nebo dřevnatá liána až 3m vysoká. Podobně jako předešlý druh obsahuje na dotek jedovatý urušiol.
- ledviníkovité (Anacardiaceae)
-
jedovatec pýřitý (Toxicodendron pubescens), kdysi škumpa kořenující (Rhus radicans)
- Další americký druh jedovatce křovitého vzrůstu, který je také silně dráždivý na dotek.
- ledviníkovité (Anacardiaceae)
-
kalaba obvejčitá (Calophyllum inophyllum) – silně účinná, vynikající biodiesel
- kalabovité (Calophyllaceae)
- Pomalu rostoucí strom původem z JV Asie dorůstající až do výšky 30m. Z jeho ořechů se lisuje nejedlý olej nazelenalé barvy s tradičním a technickým (i biodiesel) využitím. Celá rostlina je prudce jedovatá do té míry, že její šťávu používali jako šípový jed.
-
kamptoteka ostrolistá (Camptotheca acuminata) – jedovatý strom užívaný v TČM
- tupelovité (Nyssaceae)
- Rychle rostoucí opadavý strom dorůstající výšky až 20m. Pochází z Číny. Obsahuje cytostatický kamptothecin, který blokuje DNA topoisomerázu.
-
kladivník noční (Cestrum nocturnum) – omamně vonící květy, chutné plody
- lilkovité (Solanaceae)
- Stálezelený keř nebo menší strom 1-3m vysoký, zřídka až 5m. Listy kopinaté, 6-11cm dlouhé, květy drobné, zvonkovité, v noci výrazně vonné. Rostlina je značně jedovatá, obsahuje alkaloidy typu solaninu a atropinu a různé saponiny. Nesnáší mráz.
-
kolokvinta obecná (Citrullus colocynthis) – silně účinná, léčivá
- tykvovité (Cucurbitaceae)
- Nejedlý druh dýně, jejíž plody jsou silně laxativní (obsahují kukurbitaciny), extrakt z její kořenů má však hypoglykemický účinek (Shi2014raa, text zde).
-
- nedostupná
-
konvalinka vonná (Convallaria majalis) – smrtelně silně účinná
- chřestovité (Asparagaceae)
- Známá bylina až 30cm vysoká, s 2-3 velkými jazykovitými listy a typickými bílými zvonkovitými kvítky, nesoucí červené bobule. Celá rostlina je prudce jedovatá, obsahuje srdeční glykosidy.
-
krutikvět cenný (Strophantus gratus) – smrtelně silně účinná
- toješťovité (Apocynaceae)
- Tropický keř až 3m vysoký nebo liána až 25m dlouhá. Medicinálně se využívají všechny části této jedovaté rostliny, semena obsahují až 8% srdečních glykosidů.
-
kulčiba dávivá (Strychnos nux-vomica) – smrtelně silně účinná
- logániovité (Loganiaceae)
- Středně velký strom s hustou kulatou korunou, až 25m vysoký, s kmenem až 100cm tlustým. Nese jedlé plody, kromě nich je však celá rostlina prudce jedovatá (obsahuje neurotoxický alkaloid strychnin). Navzdory jedovatosti se téměř všechny části rostliny využívají medicinálně.
-
lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) – smrtelně silně účinná
- vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
- Vzpřímený, i u nás rostoucí keřík 30 až 100cm vysoký, výjimečně vyšší, kvetoucí bledě fialovými trubkovitými květy, nesoucí zářivě červené plody. Celá rostlina je prudce jedovatá, smrtelná dávka pro zdravého dospělého člověka je 10-12 plodů. Jeho kůra se kdysi užívala jako paracelsovský lék.
-
lýkovec vonný (Daphne cneorum) – smrtelně silně účinná
- vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
- Vždyzelený nízký keř 10-30cm vysoký, s dlouhými poléhavými větvemi. Kvete růžovými vonnými květy, plodí červené peckovice a podobně jako předešlý druh je smrtelně jedovatý.
-
lýkovník indický (Wikstroemia indica) – důležitá bylina TČM, jedovatá
- vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
- Nízký keř s protistojnými listy až 6cm dlouhými, malými žlutozelenými kvítky a jedovatými červenými plody. Rostlina je silně jedovatá, ale využívá se jako léčivo. Z větví lze loupat dlouhé provazce lýka, které se využívají v provaznictví. Věda zde.
-
- nedostupná
-
náprstník červený (Digitalis purpurea) – smrtelně silně účinná
- jitrocelovité (Plantaginaceae)
- Statná, zpravidla dvouletá bylina 60-180cm vysoká, růžově až nachově kvetoucí, s typickými náprstkovitými květy. Typický paracelsovský lék, jehož hlavními toxiny jsou srdeční glykosidy digitoxin a digoxin, které inhibují membránovou Na+/K+-ATPázu srdečního svalu. Běžně dostupný.
-
nestařec turanovitý (Ageratum conyzoides) – jedovatka někdy využívaná v bylinářství
- hvězdnicovité (Asteraceae)
- Přímá nebo vystoupavá jednoletá bylina, 30-100cm vysoká, kvetoucí bílými až světle fialovými kvítky. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky, druhotně se rozšířil jako plevel v tropech a subtropech celého světa. I když se někdy využívá v bylinářství, obsahuje hepatotoxické pyrolizidinové alkaloidy a její vnitřní použití se nedoporučuje.
-
noholist himalájský (Podophyllum hexandrum) – jedovatá léčivka s chutnými plody
- dřišťálovité (Berberidaceae)
- Vytrvalá rostlina až 50cm vysoká. Z krátce plazivého oddenku vyrůstají jednotlivé dosti velké dlanité listy a květní stonky. Plodem je jedlá a chutná vejčitá bobule červené až oranžové barvy, až 10cm dlouhá (tzv. himalájské jablíčko). Rostlina obsahuje cytostatika (podofylotoxin) a s výjimkou jedlé bobule je celá jedovatá (včetně semen).
-
noholist štítnatý (Podophyllum peltatum) – jedovatá léčivka s chutnými plody
- dřišťálovité (Berberidaceae)
- Vytrvalá rostlina 30-50cm vysoká. Z dlouze plazivého oddenku vyrůstají jednotlivé dosti velké dlanité listy a květní stonky. Plodem je jedlá a lahodná vejčitá bobule žluté barvy, velikosti až 5cm, tzv. májové jablíčko (angl. mayapple). Rostlina obsahuje cytostatika (podofylotoxin) a s výjimkou jedlé bobule je celá jedovatá (včetně semen).
-
- Nedostupný.
-
ocún jesenní (Colchicum autumnale) – známá cytostatická jedovatka
- ocúnovité (Colchicaceae)
- Vytrvalá hlíznatá rostlina 20-30cm vysoká, vykvétající na podzim bledě fialovými květy. Je prudce jedovatá, obsahuje cytostatický alkaloid kolchicin. Plody se objavují na jaře.
-
oměj Carmichaelův (Aconitum carmichaeli) – důležitá jedovatka TČM
- pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
- Vytrvalá bylina až 120cm vysoká, vzpřímená, kvetoucí charakteristickými přilbicovitými modrými květy. Kvůli obsahu akonitinu je prudce jedovatá, avšak TČM snižuje toxicitu jejího kořene farmaceutickou preparací, přičemž se akonitin z větší části mění na méně jedovaté produkty. V této formě jej využívá jako drogy čchuān-ū (preparovaný hlavní kořen oměje) a džr`-fù-dz' (preparovaný vedlejší kořen oměje). Kořen oměje Carmichaelova má totiž většinou tvar dvojčete, kde z hlavního kořene vyrůstá samotná rostlina a vedlejší kořen je k němu jakoby z boku připojený (viz obrázek, též tady). TČM tyto dvě části kořene tradičně rozlišuje jako dvě různé drogy se samostatným využitím zejména při léčbě bolestí a autoimunitních onemocnění.
-
- droga je u nás nedostupná, k dostání snad v TČM centrech
-
oměj šalamounek (Aconitum plicatum) – smrtelně silně účinná, léčivá
- pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
- Vytrvalá bylina 30-150cm vysoká, vzpřímená, kvetoucí charakteristickými přilbicovitými modře fialovými květy. Kvůli obsahu akonitinu prudce jedovatá.
-
orličín čínský (Aquilaria sinensis) – aromatická čínská dřevina
- vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
- Jedovatý strom až 6-20m vysoký, rostoucí v Číně. Jeden ze zdrojů dřeva aloësového (aquilariae lignum resinatum). Kvalitní aloësové dřevo má být nasáklé pryskyřicí, kterou strom vylučuje po napadení určitou houbou. Stejně jako orličín indický, i orličín čínský je v přírodě ohrožený.
-
orličín indický (Aquilaria malaccensis, syn. Aquilaria agallocha) – aromatická dřevina JV Asie
- vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
- Jedovatý strom až 20m vysoký, rostoucí v JV Asii. Zdroj dřeva aloësového (aquilariae lignum resinatum). Kvalitní aloësové dřevo má být nasáklé pryskyřicí, kterou strom vylučuje po napadení určitou houbou. Orličín indický je kvůli kácení pralesů nyní v přírodě kriticky ohrožený.
-
patagua Hookerova (Crinodendron hookerianum), čakihue – silně účinná jedovatka
- mastnoplodovité (Elaeocarpaceae)
- Keř až menší strom výšky 3-9m, kvetoucí charakteristickými rudými lampionovitými květy. Využívá se v lidové medicíně, kvůli toxicitě je však nevhodná k vnitřnímu užití. Roste v středním Chile.
-
- Nedostupná.
-
plamének Pickeringův (Clematis pickeringii) – australská léčivka
- pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
- Velká liána se srdčitými listy (asi 5x10cm) a drobnými bílými kvítky, plodící pro plamének typické chlupaté plody. Roste v Austrálii, má medicinální využití. Jako ostatní plaménky bude plamének Pickeringův patrně také mírně až středně silně jedovatý.
-
- nedostupný
-
plamének čínský (Clematis chinensis) – známá léčivka TČM
- pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
- Velká liána se srdčitými listy (asi 4x7cm) a drobnými bílými kvítky. Roste v Číně, na Taiwanu a v přilehých oblastech. Jako ostatní plaménky bude plamének čínský patrně také mírně až středně silně jedovatý, což však nebrání jeho léčebnému využití (TČM droga radix clematidis). Sušením se značná část jeho jedovatosti ztrácí.
-
plchoplod podvinutý (Calotropis gigantea) – léčivka z JV Asie
- toješťovité (Apocynaceae)
- Tropický keř až stromek 1-5m vysoký, mléčící, kvetoucí krásnými světle fialovými květy, nesoucí plody 7-10cm dlouhé, 2.5-4cm tlusté, s mnoha chlupatými semeny. Rostlina vylučuje silně jedovatý latex, který obsahuje srdeční glykosidy a používá se i jako šípový jed. Bylina je zasvěcená Šivovi a v Indii velmi vážená, srdíčka květů se kandují jako cukroví, další zajímavosti viz UTP.
-
podražec křovištní (Aristolochia clematitis) – superjedovatá živná rostlina pestrokřídlece
- podražcovité (Aristolochiaceae)
- Vytrvalá bylina 20-100cm vysoká, s typickými srdčitými listy a zelenožlutými láčkovitými květy, které jsou pastí pro drobné opylovače. Obsahuje jedovatou a mimořádně zákeřnou kyselinu aristolochovou, která je karcinogenní, mutagenní a nefrotoxická. Kyselina aristolochová má schopnost se vmezeřit do struktury DNA a tam páchat škodu i mnoho měsíců po užití rostliny. V minulosti se užíval pro své prokázané relaxační a analgetické vlastnosti k usnadnění porodu (anglicky se mu říká birthwort). Vědělo se, že se rostlina nesmí užívat dlouhodobě, ale nevědělo se, že i příležitostné užití zanechává dlouhodobé následky. Dnes se z bylinných kombinací veškeré podražce a jiné byliny obsahující kyselinu aristolochovou vypouští. Podražec je živnou rostlinou pestrokřídlece podražcového, který je díky kyselině aristolochové pro své predátory také prudce jedovatý.
-
podražec mandžuský (Aristolochia manshuriensis) – čínský druh
- podražcovité (Aristolochiaceae)
- Dřevitá liána až 7m dlouhá, se srdčitými listy jaké má i náš podražec křovištní. Květy jsou podkovovitě zahnuté, s purpurovým ústím. Stejně jako náš podražec a další druhy rodu Aristolochia obsahuje zákeřně jedovatou kyselinu aristolochovou. Jeho stonková droga (caulis aristolochiae manshuriensis) se kdysi využívala v TČM, dnes se pro svou nebezpečnost používat nesmí.
-
podražec plstnatý (Aristolochia mollissima) – čínský druh
- podražcovité (Aristolochiaceae)
- Liána přes 3m dlouhá, s plstnatými stonky i srdčitými listy. Květy jsou podkovovitě zahnuté, se širokým žlutozeleným ústím. Stejně jako náš podražec a další druhy rodu Aristolochia obsahuje zákeřně jedovatou kyselinu aristolochovou. Jeho nať (herba aristolochiae mollissimae) se kdysi využívala v TČM, dnes se pro svou nebezpečnost používat nesmí.
-
- nedostupný
-
podražec různolistý (Aristolochia heterophylla) – čínský druh
- podražcovité (Aristolochiaceae)
- Opadavá liána se srdčitými listy. Květy jsou podkovovitě zahnuté, s purpurovým, skvrnitým ústím. Stejně jako náš podražec a další druhy rodu Aristolochia obsahuje zákeřně jedovatou kyselinu aristolochovou. Jeho kořenová droga (radix aristolochiae heterophyllae) se kdysi využívala v TČM, dnes se pro svou nebezpečnost používat nesmí.
-
- nedostupný
-
pokřín obecný, též mandragora lékařská (Mandragora officinarum, chybně M. officinalis) – supermagická jedovatka
- lilkovité (Solanaceae)
- Vytrvalá bylina s dužnatou, často rozvětvenou kořenovou hlízou a přízemní růžicou listů až 45cm dlouhých. Kvete krátce stopkatými fialovými květy a nese bledožluté plody plné drobných semínek. Celá rostlina je silně, dle některých zdrojů jen mírně jedovatá (plod prý lze i jíst). Je halucinogenní a magické pověry o ní se podobají těm, kterými je opředen ženšen.
-
posed bílý (Bryonia alba) – silně jedovatý, léčivý
- tykvovité (Cucurbitaceae)
- Vytrvalá jednodomá liána vyrůstající z velkého řepovitého kořene, kvetoucí nevelkými zelenožlutými květy, z nichž se vyvinou černé plody. Jedovatost této rostliny je nejasná. Bývá považována za dosti silně jedovatou, avšak zároveň silně léčivou až adaptogenní (Panossian1997pab). Považuje se za projímadlo, emetikum, močopudný prostředek a protizánětlivý prostředek. V rozporu s představami o toxicitě této rostliny studie Ielciu2019faa (text zde) tvrdí, že přinejmenším její nadzemní části jedovaté nejsou. Zájemci o adaptogeny by měli této rostlině věnovat zvýšenou pozornost. Hlavní využívanou částí je kořen, který obsahuje pryskyřičné glykosidy bryonin, bryogenin a bryonidin. Též magická.
-
posed dvoudomý (Bryonia dioica) – silně jedovatý, léčivý
- tykvovité (Cucurbitaceae)
- Vytrvalá dvoudomá liána až 6m dlouhá, vyrůstající z velkého řepovitého kořene, na rozdíl od posedu bílého červeně plodící a vzácnější. Podobně jako u posedu bílého je jedovatost této rostliny nejasná. Bývá považována za dosti silně jedovatou, avšak zároveň silně léčivou. Je však možné, že zdaleka není tak jedovatá, jak se pomlouvá (viz reference u předešlého druhu). Zájemci o adaptogeny by se této rostlině rozhodně měli věnovat. Užívanou částí je kořen. Magická podobně jako posed bílý, o její specifikách však nejsou informace.
-
povízelka sametová (Cissampelos pareira), patha – jedovatá, léčivá
- lunoplodovité (Menispermaceae)
- Štíhlá liána se sametově chlupatými stonky, srdčitými listy a červenými plody. Vyskytuje se v tropických oblastech Ameriky i Asie, často se též vysazuje jako okrasná. V Ajurvédě je známá jako patha a užívá se od starověku jako prostředek proti horečce, bolesti, diabetu, hemoroidům, úplavici, žaludečním potížím a respiračním infekcím (Singh2016caa, text zde). Užívanou částí je kořen v dávce 3-6g prášku. Povízelka je jedovatá, ale není třeba se jí zbytečně příliš obávat. K obsahovým látkám patří specifické alkaloidy, viz věda.
-
ptačí zob lesklý (Ligustrum lucidum) – jedovatka využívaná v TČM
- olivovníkovité (Oleaceae)
- Asijský druh ptačího zobu využívaný v TČM, zdroj drogy fructus ligustri lucidi. Jinak keř nebo strom dorůstající do výšky až 8m, s poměrně velkými kožovitými listy (3-5cm x 4-13cm), bíle kvetoucí, jedovatý.
-
ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) – jedovatý, léčivý
- olivovníkovité (Oleaceae)
- Poloopadavý keř vysoký 2-5m, s pronikavě vonícími bílými kvítky a černými plody. Vysazuje se běžně v parcích a je hojný i ve volné přírodě. Celá rostlina obsahuje glykosid ligustrin, flavonoidy, fenylpropanoidy a terpenoidy, hlavně sekoiridoidy (oleuropein, ligustalosid A, ligustalosid B a ligustrosid). Je mírně až značně jedovatá, ale také léčivá a není třeba se jí zbytečně příliš bát. Tradičně se využívá kvůli svým imunomodulačním, kardioprotektivním, antibakteriálním a antidiabetickým účinkům. Ptáci, kteří konzumují jeho bobule, jsou vůči jeho jedu až 100x odolnější než člověk, který však také několik bobulí či listů snese. Citlivé na otravu jsou děti.
-
puchýřnatec jedovatý (Physostigma venenosum) – smrtelně jedovatá, fysostigmin
- bobovité (Fabaceae)
- Vždyzelená dřevitá liána až 15m dlouhá, růžově kvetoucí, nesoucí široké, až 14cm dlouhé lusky s čokoládově hnědými semeny. Její semena, kalabarské boby, obsahují prudce jedovatý fysostigmin, který se používal i jako šípový jed.
-
rulík zlomocný (Atropa bella-donna) – smrtelně silně účinná, léčivá
- lilkovité (Solanaceae)
- Statná vytrvalá rostlina 50-200cm vysoká, s listy velkými až 25cm, kvetoucí modrými zvonkovitými květy asi 3cm dlouhými. Plodem je dosti velká sladká černá bobule, která je stejně jako celá rostlina prudce jedovatá kvůli obsahů alkaloidů (atropin, hyoscyamin, atropamin, belladonin, skopolamin atd.)
-
ryanie nádherná (Ryania speciosa) – zdroj ryanodinu, insekticid
- vrbovité (Salicaceae)
- Keř nebo nízký strom až 15m vysoký, s jednoduchými až hvězdicovitými chlupy na větévkách, listech, soukvětích a plodech, kmen průměru až 20cm, dřevo tvrdé. Listy střídavé, blanité až kožovité, celokrajné až zubaté. Drobné zelenobílé květy v svazečcích po 1-4, plodem je bobule 1-6cm velká. Roste v amazonské oblasti, obsahuje alkaloid ryanodin, využívá se jako jed na ryby a jako součást šípových jedů, též k vraždám a eutanasii u amazonských Indiánů. Podle ryanodinu jsou pojmenované ryanodinové receptory, vápníkové kanály fungující jako spínač činnosti ve svalech, mozku a jiných tkáních. K ryanodinu jsou citliví zvláště bezobratlí a ryby, je ale dost jedovatý i pro savce a člověka.
-
- nedostupná
-
sinomenium prudké (Sinomenium acutum) – TČM jedovatka proti artritidě
- lunoplodovité (Menispermaceae)
- Dřevitá liána až 20m dlouhá, někdy i delší, se srdčitými listy a drobnými zelenými kvítky. Jeho účinnou látkou je sinomenin, který je značně účinný proti revmatoidní artritidě, viz věda. TČM drogou je stonek, caulis sinomenii.
-
skočec obecný (Ricinus communis) – smrtelně silně účinná, technický olej
- pryšcovité (Euphorbiaceae)
- Mohutná jednoletá, v teplých oblastech i vytrvalá bylina až 5m vysoká, s typickými krásnými dlanitodílnými až dlanitoklanými listy o průměru až 50cm, bíle kvetoucí a plodící ostnité tobolky, v nichž jsou obsaženy ricinové boby. Z těch se lisuje velmi kvalitní technický olej, jejich bílkovinná frakce však obsahuje ribosomový jed ricin, jehož LD50 je pouhých 22μg/kg intraperitoneálně (orální toxicita je mnohem menší).
-
soterek obecný (Abrus precatorius) – smrtelně silně účinná
- bobovité (Fabaceae)
- Vytrvalá liána až 6m dlouhá, někdy i větší. Má sudozpeřené listy s menšími úhlednými lístky, květy jsou bledě nachové barvy, plody jsou lusky 2-3.5cm dlouhé s 2-6 krásnými červeně-černými semeny. Semena obsahují toxalbumin abrin, který blokuje činnost ribozomů stejně jako ricin, ale je ještě více než o řád jedovatější.
-
tabák virginský (Nicotiana tabacum) – smrtelně silně účinná
- lilkovité (Solanaceae)
- Jednoletá bylina 100-300cm vysoká, žláznatě chlupatá, s typickými velkými kopinatými listy až 60cm dlouhými a 26cm širokými. Kvete růžovými zvonkovitými květy, tobolky až 2cm dlouhé obsahují velké množství velmi malých semen velikosti 0.4-1.3mm. Tabák je středně silně až silně jedovatý, listy obsahují 0.6-6% nikotinu. Standardní učebnice a databáze uvádějí, že smrtná dávka nikotinu pro dospělého člověka je <60mg (30-60mg), avšak je pravděpodobné, že tato dávka je mnohem vyšší, více než 500mg (Mayer2014hmn, text zde).
-
tis červený (Taxus baccata) – léčivá jedovatka, ale jedlé plody
-
trnovník akát (Robinia pseudoacacia) – lesní strom
-
trojkřídlec Wilfordův (Tripterygium wilfordii) – jedovatý, imunosupresivní, protirakovinný
-
tungovník čínský (Vernicia fordii, též Aleurites fordii) – prudce jedovatý, tungový olej
-
tykvice stříkavá (Ecballium elaterium) – jedovatá a léčivá tykvovitka
-
urginea přímořská (Drimia maritima, též Urginea maritima) – smrtelně silně účinná
