Drobečková navigace

Autoimunitní nemoci

Imunitní systém je tělní systém stejně komplexní jako mozek a patřičně složité jsou i jeho choroby. U autoimunity imunitní systém funguje téměř správně, ale útočí na vlastní antigeny. Tedy na vlastní buňky a bílkoviny. Lékařská věda tradičně dělí autoimunitní nemoci podle toho, kterou tkáň či skupinu buněk postihují:

  • kůži a sliznice (lupus erythematosus, psoriáza, pemphigus, atopická dermatitida)
  • klouby a chrupavky (revmatoidní artritida)
  • trávicí soustava (Crohnova choroba)
  • žlázy s vnitřní sekrecí (autoimunitní diabetes, Hashimotova tyroiditida, autoimunní hepatitida)
  • nervový systém (myasthenia gravis, skleróza multiplex)

Lékaři nedělí autoimunitní choroby podle toho, co je špatně v imunitním systému proto, že autoimunitu věda ještě ani dnes pořádně neprozkoumala. A tak je standardní medicínskou léčbou autoimunity pořád především globální vypnutí imunitního systému kortikoidy (prendison) či jinými imunosupresivy (azathioprin atp.). Je nutné to dělat, protože neléčená autoimunita vede k chronickému zánětu a nevratné likvidaci postižené buněčné populace – třeba mozkových buněk nebo pankreatických β-buněk, jejichž zničení je podstatou diabetu typu 1.

Nežádoucí účinky imunosupresiv

Podávání imunosupresiv vede ke ztrátě odolnosti proti běžným mikrobům, což se řeší zase podáním antibiotik, čímž se pěstují zvláště odolné, tzv. nemocniční kmeny MDR mikrobů. Kortikoidy však škodí více než jen zvýšením pravděpodobnosti infekce – viz třeba přehled Buchman2001sec. Jde o analogy stresových hormonů (aldosteron, kortizol...), takže jejich podávání udržuje tělo v neustálém hormonálním stresu. Tento stres, který tělo snese bez újmy jen několik dnů, trvá kortikoidní léčbě neustále. V těle dochází ke katabolickým změnám, osteoporóze, svalové atrofii a atrofii nadledvinek, které se cítí zbytečné. A v neposlední řadě k hladu, přejídání, obezitě a hyperlipidemii. A to existují ještě horší imunosupresiva, kupříkladu cytotoxický metotrexát, který přímo zabíjí leukocyty a jiné aktivní buňky. Proto je zcela namístě se ptát, lze-li správně volenou fytoterapií nahradit či snížit dávkování standardních imunosupresiv.

Bylinná léčba autoimunitních chorob není nesmysl. Vždyť i v naší medicíně používaná imunosupresiva jsou zhusta přírodního původu. Tradiční systémy (TČM a Ajurvéda) nápodobně při autoimunitě používají i prudce jedovaté byliny, například oměj Carmichaelův (akonitin) a trojkřídlec Wilfordův (triptolid). Pro ty, kteří nevědí, nevědecká TČM je medicínou se vším všudy a pracuje i s těmi nejprudšími jedy, jejichž dávkování lékař pečlivě hlídá. Já se zde však nevěnuji jedům, nýbrž adaptogenům, které jsou účinné aniž by nutně musely být jedovaté.

Nejdůležitější léčivky ke zvládání autoimunity

Adaptogeny vesměs nejsou (a nesmí být) natolik imunosupresivní, aby samy o sobě zastavili autoimunitní proces. Přeci však mezi nimi najdeme mnoho protizánětlivých bylin, které navíc napomůžou i svými regeneračními účinky. Já zde budu doporučovat dva důležité adaptogeny: ženšen, s kterým mají pacienti dobré zkušenosti, a vitánii, která je snad ještě o něco více protizánětlivá než ženšen.

  • Vitánie snodárná (tzv. indický ženšen) je adaptogen s protizánětlivými až mířně imunosupresivními účinky. Užívanou částí je kořen, v němž se hromadí vitaferiny, vitanolidy a další saponiny, z nichž nejúčinnéjší se zdá být vitaferin A. Sušenému kořeni vitánie se přezdívá "indický ženšen", profil účinků však není se ženšenem totožný. Existují experimentální důkazy o tom, že vitánie může být účinná proti revmatické arthritidě (Khan2015ews) a lupusu (Minhas2012tew).
  • Ženšen pravý se vitánii podobá protizánětlivými účinky, je však méně imunosupresivní a více regenerační. Vícero prací ukazuje účinnost ženšenu pravého u atopické dermatitidy (Lee2011ekr, Kim2011eta, Sohn2011ekr, Lee2011krg, Cho2013ekr). U revmatické artritidy ženšen tlumí zánět snížením fosforylace transkripčního faktoru STAT3 a snížením počtu Th17 buněk (Jhun2014rge). Studie Etemadifar2013gtf prokazuje účinek ženšenu proti únavě při skleróze multiplex, studie Yang1986tsl zmiňuje možnost účinnosti panaxosidů proti lupusu. Ženšenové lektiny na myším modelu omezovaly autoimunitní poškození mozku (Hwang2011app). Vzhledem k velkému počtu prací o této rostlině jsou mnou nabízené reference neúplné. V případě zájmu doporučuji samostatnou rešerš, můžete začít třeba účinky ženšenu proti zánětům a proti únavě.

Než začnete kritizovat, jak špatný tento článek je, přečtěte si, co k témuž tématu (anglicky jistě umíte) říkají dva další odborníci na lékařskou botaniku: Giovanni Maciocia a Subhuti Dharmananda. Maciocia nedává vůbec žádný konkrétní předpis. Uvádí 66 protizánětlivých TČM drog, z nichž část zmíním i já zde. Subhuti Dharmananda zase proti revmatoidní artritidě zmiňuje lektvar jarvy a hansenie a v závěru svého článku vyzdvihuje rehmánii, gardénii, krtičník, hořkobýl a hořec Gentiana macrophylla. Mně samému jde v tomto článku o to, aby nebyl dlouhý, ale dával konkrétní návrhy.

Další vhodné protizánětlivé byliny

Z 66 protizánětlivých bylin, které jmenuje v této indikaci Maciocia a těch, které vyzdvihuje Dharmananda vybírám:

Všechny tyto byliny jsou protizánětlivé a pro léčbu autoimunitních nemocí zajímavé. Jsou to byliny, které se navíc vyskytují jako důležité přísady TČM směsí předepisovaných při autoimunitě. Ve vědecké fytoterapii k TČM nevzhlížíme, ale používáme ji jako inspiraci, jejíž některé bylinné receptury lze přímo převzít a jiné zase využít jako základ lepších lékových kombinací. K účinným bylinám je nutné připočítat modelový houbový adaptogen lesklokorku lesklou, která je také mírně protizánětlivá a navíc chrání buňky před autoimunitou aktivací FOXP3+ Treg lymfocytů (Ma2015aeg).

TČM směsi používané u autoimunitních nemocí

Směsi užívané v TČM k léčbě autoimunity jsou velmi různorodé. Začněme těmi, které si můžeme snadno sehnat či připravit i v našich podmínkách:

Obě tyto kombinace zmiňuje studie Ma2016tcm v souvislosti s léčbou lupusu, ale jsou to adaptogenní volně použitelné směsi, které se hodí se i pro jiná autoimunitní onemocnění. Nejsou to zdaleka jediné možnosti. Jak říkal Maciocia, protizánětlivých přísad je tolik, že je najdeme téměř v každé směsi. V souladu s tím se i recepty lékařů TČM proti autoimunitě patřičně různí (viz Zhang2004vtp). Subhuti Dharmananda u léčby autoimunitní artritidy a dalších autoimunitních nemocí vyzdvihuje tyto:

Je zajímavé, že tableta osmi chutí s rehmánií obsahuje též preparovaný kořen oměje (paracelsovský lék), jehož akonitin dle Li2017apn léčí minimálně lupus erythematosus. Další možností je

který je účinný též proti autoimunitnímu diabetu (věda: Liu2015idc). Těchto pár lektvarů zdaleka nevyčerpává všechny kombinace, které lze proti autoimunitním nemocem předepsat, ale další uvádět nebudu. Zdrojem pro opravdové zájemce je kniha "Treating Autoimmune Diseases with Chinese Medicine" od kolektivu čínských lékařů, která však není levná. Můžete se též podívat na byliny zmiňované v souvislosti s revmatickou bolestí kloubů.

| 2010 - 26.7.2020