Drobečková navigace

Protichůdné účinky adaptogenů

Je nepochybné, že adaptogen jako teoretický koncept je správný a logický. Avšak u veškerých konkrétních adaptogenů se setkáváme s pochybnostmi o jejich účinnosti kvůli "příliš nespecifickému působení" nebo "nejasnosti mechanismu působení". Ty jsou tak časté, že je nemůžu nechat bez komentáře.

  • Pochybnost č. 1: Příliš nespecifické působení

Adaptogeny můžou být přírodní i syntetické. Kdybychom vytvořili syntetický adaptogen působící na sadu konkrétních receptorů, nebylo by možné namítat, že není jasné, jak funguje. V dnešní praxi však máme jen adaptogeny přírodní – léčivé rostliny, řasy, houby a fermentační mikroby, proti kterým je námitka "příliš nespecifického působení" vznášena ve všech jednotlivých případech. Tato námitka typicky zní: Účinky té či oné byliny (ženšen, rozchodnice, danšen, šišák, eleuterokok, lesklokorka...) jsou příliš nespecifické, takže daná bylina má charakter všeléku. Jelikož všelék je nevědecký, šarlatánský pojem, daná bylina tudíž nefunguje a její předepisování a užívání je proto špatné, QED. S trochou velkomyslnosti se někdy uzná, že daná bylina je třeba antioxidant, který ale právě kvůli jeho nespecifičnosti snadno nahradíme mrkví, brambory, zelím, pšenicí, šípkami, ječmenem a chmelem, zkrátka pestrým jídelníčkem (o vepřu nemluvě).

  • Pochybnost č. 2: Nejasnost mechanismu působení

Druhá častá námitka proti praktickým adaptogenům se týká toho, že jim chybí charakter paracelsovských léků. Opět nejde o námitku proti teoretickému konceptu adaptogenu, ale o námitku, která vyvstává proti každému jednotlivému praktickému adaptogenu. Jak může ta či ona bylina nebo chemikálie (diosgenin, dibazol...) mít tolik blahodárných účinků, když řádné léky mívají ve vší slušnosti jen jeden? Není účinnost dané byliny / chemikálie pouhá reklamní kampaň? Zde bych připomenul důsledek definice adaptogenu: Adaptogen nemá a nesmí mít hlavní účinek. Z definice nesmí natvrdo ovlivňovat žádný fyziologický parametr v plus ani mínus směru. Pokud tak činí, považuje se to za odchylku od ideálu adaptogenu. Druhá námitka tedy, na příkladech, zní nějak takhle: Jak může ženšen léčit ischemickou chorobu srdce revaskularizací, když obsahuje i látky brzdící růst kapilár? A naopak, jak můžou optimistické publikace tvrdit, že pomáhá proti nádorům tím, že brzdí růst kapilár, když obsahuje i látky podporující růst kapilár? Jak můžou optimistické publikace tvrdit, že ženšen pomáhá proti nádorům apoptózou rakovinných buněk, když jiný rozsáhlý soubor publikací tvrdí, že ženšen apoptózu zdravých buněk po ozáření brzdí? Když je cytoprotektivní, neznamená to také, že chrání i rakovinné buňky? A co to vůbec je za slovo, cytoprotektivní? Vždyť takové slovo do vědecké farmakologie vůbec nepatří. Vy šarlatáni! Další námitky se týkají imunomodulačního působení, účinku na stresovou osu a prakticky všeho dalšího. Jak může adaptogen rozeznat, kterým směr působení je ten správný k přinavrácení zdraví? A tak dále.

Vědecká odpověď na tyto pochybnosti

V odpověď na uvedené námitky lze stav poznatků o konkrétních adaptogenech sumarizovat:

  1. Poukázáním na fakt, že konkrétní adaptogeny skutečně často mají protichůdné účinky.
  2. Přiznáním, že u žádného konkrétního adaptogenu nemáme přesný numerický model jeho fungování, tudíž nevíme přesně, jak funguje, tudíž neumíme uspokojivě zodpovědět všechny otázky a námitky ohledně jejich účinnosti.

Zajímá-li vás bod (1), čtěte níže. K bodu (2) si nejdřív řekněme, co to je uspokojivě zodpovědět. Uspokojivě je prokázáno, že vitamín C je esenciální. Bez něj onemocníme na kurděje a tutéž nemoc léčí. Uspokojivě je u mnoha toxinů známo, na jaký receptor jak přesně působí. Lékař je může v malém množství předepsat jako paracelsovský lék a mít pocit, že přesně ví, co dělá. Když však předepíše adaptogen, neví zcela přesně, co tento v těle dělá. TČM má vymyšlenou magickou fyziologii, v které účinek vysvětluje působením na teplo, chlad, vítr, čchi, šen... Lékař racionální medicíny je však nucen si přiznat neznalost detailů působení. Přesněji: Víme přesně, jak působí mnohé účinné látky bylin na mnohé receptory, ale nevíme, jak působí všechny látky byliny na všechny své receptory. Důsledek tohoto doznání je, že veškeré podstatné (tj. kasovní) účinky konkrétních, dnes dostupných adaptogenů jsou vědecky neprokázané, ať je to ženšen, schisandra, děhel čínský či jen ten náš lékařský, sedoulek, chřest hroznatý či jen ten náš lékařský, pupava Biebersteinova či jen ta naše bezlodyžná, řeřicha peruánská či jen ta naše setá, bazalka posvátná či jen ta naše pravá, leuzea saflorová či saflor barvířský, rakytník řešetlákový, momordika hořká, vitánie, bakopa nebo rezavec šikmý čili čaga. Tyto rostliny nejsou esenciální. Laboratorní zvíře může žít a zůstat zdrávo bez každé jedné z nich, nevyžaduje žádnou z nich a totéž lze říct o člověku. Když to, co není esenciální, je pouhý luxus, tak jsou tyto rostliny pouhé luxusní zboží, které nám dává přiležitost ušetřit tím, že si jej nekoupíme. Levněji pořídíme totéž tím, že budeme mít tzv. pestrý jídelníček, tedy jíst domácí, neluxusní, či přinejhorším španělská rajčata, cibuli, česnek, okurky, no snad i ten bruselský chřest by mohl dostat výjimku, ne? Ano, ale jen jako potravina! Žádné léčivé účinky! Lékům ať brokolice do zelí neleze! Přesný numerický model u žádného z adaptogenů nemáme a vlastně ani nemáme zájem se s přesvědčováním racionalistů příliš namáhat. Co jsme se jen nazvonili klíči na Letné, abychom se zbavili dialektického materialismu a vybojovali si právo na náboženství a jiná tmářství. Mohl bych pokračovat spíláním konkrétním průmyslovým lékům, které lékaři mým blízkým předepisovali bez uspokojivých důkazů o jejich prospěšnosti, ale nejde mi o vytváření umělého antagonismu mezi přírodními a umělými léky. Spokojím se s konstatováním, že ač je adaptogen pojem vědecký, konkrétní byliny v konkrétních indikacích předepisujeme – stejně jako za první republiky – zásadně jen z iracionálních, nedialektických důvodů.

Když jsem přiznal tolik, proč nepřiznat ještě víc a říct, že vlastně ani já nejsem stoupencem exotiky a doplňků stravy. Vždy jsem byl za soběstačnost. Třeba ekonomickou soběstačnost Československa, jakkoliv nás v RVHP nutili k tomu, abychom vyráběli tanky pro celý socialistický blok, zatímco Jugoslávie a Maďarsko bude pěstovat veškerou papriku. (Stíhačky si Sověti dělali sami, když z Plzně odvezli výrobní linku tryskových motorů pro Reich. Jé, kecám, vlastně Plzeň osvobodili Amíci. Rusáci  jen odvezli všechen jáchymovský uran.) Za vlády komunistické strany si všichni užili situaci, kdy v obchodech nebyly ani banány a pomeranče, natožpak tuzexový ovocný sortiment dnešních supermarketů. (Jéje jéje, mladší generace neví co je TUZEX, zapomíná kulturní dědictví reálného socialismu.) A mnozí si užili i zařízení, v kterých byl jídelní luxus zcela nulový. Vždy jsem byl za to, aby lidský organismus byl soběstačný co do vitamínu C, víte že hominidi a morčata jsou jediní živočiši, kteří si jej neumí vyrobit? Prostě jsme nechali naše průmyslové dědictví po předcích, náš gen L-gulonolakton oxidázy, schátrat tak, že přestal být použitelný (Nishikimi1991mbd). Vždy jsem byl za to, abychom adaptogeny v potravě prostě nepotřebovali. Aby všechny byly endogenní, soběstačně zajištované naším organismem. Ale co nadělám, když po biochemické stránce člověk pořád ještě vězí v pralese, kde svobodně poskakoval z větve na větev a cpal se mangem daleko od gulagů a Jáchymova. Inu, syntetická biologie a genetické modifikace v germinální linii nás ještě nepřivedly do zářných zítřků, kde už jídelní luxus nebudeme potřebovat. Ano, jsem pankáč a survivalista. Jsem proti společenské dělbě práce. Jsem za to, aby lidé měli rovný přístup k přírodním zdrojům a energii ve smyslu naturální kapitalistické soutěže, jaká vytvořila všechny zvířata i rostliny. Jsem minecraftista, který je proti tomu, abychom chodili do práce a věci si kupovali v obchodech. Chci, abychom je získávali z přírody jako normální zvířata a rostliny. Jsem proti likvidaci československého textilního průmyslu a jeho outsourcingu ze Slezska do Asie (výroba) a Švýcarska (textilní stroje). Jsem navíc proti tomu, abychom potřebovali šaty. Máme na výběr buďto návrat k přírodnímu ostrstění, které je nám tak sympatické u koťátek a dětem u plyšových medvídků, nebo zvýšení chladové odolnosti, která je nám tak sympatická u severoamerických Indiánů, kteří se můžou i při teplotách kolem nuly bez nastuzení vyspat na holé zemi. Jsem vědecký naturista, který tvrdí, že máme mít právo chodit nazí, aniž by ostatní měli právo se horšit. A když se chceme krášlit, máme mít schopnost si sami utkat a uplést šaty na textilních strojích, jejichž součástky nám vyrobí třeba 3D tiskárna. (A ano, vím, že 3D tiskárny pro veřejnost nejsou dobrá ani levná technologie.) Jsem za to, aby žena k porodu nepotřebovala nemocnici. Aby potřebovala méně gynekologů, sester a operačních sálů. (A ano, vím, že tzv. přirozený porod je bolestivější a méně bezpečný.) Cítím se omezován současnými zákony, tendencemi a společenským vývojem, který napředuje v diametrálně opačném směru. A když z toho, co jsem právě řekl, potřebujete Meprobamat na uklidnění, tak jsem za to, abyste si ho nemuseli kupovat v lékárně, ale aby vám jej váš vlastní enzym dle potřeby uvolnil do mozku. Nemožnost? Utopie? Futurismus? Ale vážení, my už ve futurismu žijeme. Zapomeňte na budoucí čas. Už dnes, teď a tady, žijeme v nemožné, nemyslitelné, vývojově nestabilní společnosti strojů a je jen otázka, jestli budeme my ovládat je, nebo naopak.

Protichůdné účinky adaptogenů

Ale dost bylo žertů. Ačkoliv bych tímto způsobem mohl žertovat mnohem déle (třeba o STB, jsem proti tomu, aby příslušníci byli dnešním systémem trestáni), zpátky k vážným tématům. U existujících konkrétních adaptogenů často nalézáme protichůdné účinky, které lze jmenovat. Lze i teoretizovat, že protichůdné účinky jsou dokonce jedním ze základních principů fungování adaptogenů, ale u konkrétních bylin by šlo o pouhou spekulaci.

Protichůdné účinky u ženšenu

  1. Aktivita NO syntáz. Oxid dusnatý (NO) je důležitá signální molekula, kterou produkují enzymy zvané NO syntázy. Na různé typy NO syntáz působí ženšen opačně. Blokuje NO syntázu 2 (NOS2), čímž tlumí zánět (Park1996gri, Park2003aag, Oh2004sog, Oh2004sog, Bae2006grr), ale posiluje NO syntázu 3 (NOS3), čímž rozšiřuje cévy a mimojiné též zlepšuje erekci.
  2. Krevní tlak. Účinkem na výše zmíněnou NOS3 ženšen dle potřeby rozšiřuje cévy, aniž by natvrdo zvyšoval koncentraci NO. Pouze zesiluje zpětnou vazbu redukující zvýšený krevní tlak. Při nízkém krevním tlaku proto jeho účinek není hypotenzní.
  3. Typ imunitní odpovědi. Jsou dva vzájemně si konkurující typy imunitní odpovědi, mezi nimiž musí imunitní systém při každé infekční zátěži najít rovnováhu: typ 1 (cytotoxická odpověď) je určená proti rakovině a virům, typ 2 (protilátková odpověď) hlavně proti bakteriím. Ginsenosid Rh1 působí ve směru odpovědi typu 1 (Yu2005pgd), zatímco ginsenosidy F1 a Rg1 zesilují konkurenční antibakteriální imunitu typu 2 (Lee2004gre, Yu2005pgd). Celkový účinek ženšenu vyznívá ve prospěch protirakovinné a protivirové imunity (Christensen2009gcb).
  4. Růst kapilár. Některé ženšenové saponiny zrychlují růst kapilár, jiné jej zpomalují. Konkrétně, ginsenosid Rg1 a S epimer ginsenosidu Rg3 zrychlují růst cév působením na glukokortikoidní receptor (Cheung2011gia, Sengupta2004may, Kwok2012sg2), zatímco ginsenosid ginsenosid Rb1 a sloučenina K růst kapilár zpomalují (Sengupta2004may).
  5. Psychostimulační účinky. Ginsenosid Rb1 snižuje agresivitu (u myší), ginsenosid Rg1 ji mírně zvyšuje, přičemž celkově je ženšen mírně uklidňující (Yoshimura1988ace).
  6. Hladina stresu. Ženšen stabilizuje stres, přesněji hladinu stresového hormonu kortizolu (Kim2003egs aj.)

Adaptogeny tedy účinkují u mnoha zdánlivě nesouvisejících indikací tím, že působí na jejich společné biochemické základy. Účinek proti zánětům dopad na játra, mozek, srdce, aterosklerózu, a veškeré bolestivé stavy. Právě analgetické byliny si nejčastěji vysloužily pověst všeléku, což se dnes považuje za nadávku.

Proč se rostliny obtěžují vytvářet adaptogeny?

U modelového ženšenu lze pozorovat, že žije v podmínkách naprostého zástinu a energetické nouze. Za celé první vegetační období mu vyraší jen jeden list. V druhém vegetačním období mu vyraší pouhé dva listy. Když je utrhneme, nové už tentýž rok nevyrostou. A tyto listy provádí fotosyntézu pod hustou klenbou lesů Dálného Východu. Je jasné, že když v třetím roku konečně nasadí květy a plody, nemá pro bobule cukru nazbyt. A tak používá jako lákadlo pro živočichy nikoliv cukr, ale léčivost. Ženšen se totiž šíří zoochorií – za pomoci živočichů. Jiná možnost pro lesní rostliny je  epizoochorie, kdy se nažky háčky přichytávají o zvířata. Ale ženše provozuje endozoochorii, při které zvířata a ptáci jeho bobule zdaleka vyhledávají. Lze tedy říct

  • Ženšen je léčivý proto, aby lákal živočichy k zoochorii
  • Kdyby jeho bobule vyžadovaly precizní dávkování, hůř by se na lesním tržišti uplatnil.
  • Je nesladký proto, že by se cukrem v konkurenci lesního ovoce neuplatnil.
  • Léčivé látky (panaxosidy) jsou mnohem atraktivnější než cukernatost.

Co ženšeni chybí na kvantitě energie, dohání kvalitou léčivých látek, které nabízí. Jeho bobule ční z podrostu a lékařským šarlatem zdaleka lákají k zoochorii. Pohroma na něj přišla až poté, co se v tajze objevila jistá dvounohá opice s rýčem. Divoce rostoucí ženšen je dnes kvůli ní ve větší části původního areálu vyhuben. V podobné situaci je mnoho lesních bylin a keřů. Z léčivosti lze tudíž podezírat všechny nesladké lesní bobule, včetně těch, které jsou pro člověka prudce jedovaté. Pro ptáky jsou jejich účinné látky totiž často neškodné. Avšak i stepní rostliny bojují o zoochorii konkurenční boj, v kterém je léčivost vítaným bonusem k atraktivitě.

  • Klanopraška čínská. Tato lesní liána šplhá za sluncem po stromech a její plody jsou kyselé (rusky "limonnik", čínsky "plody pěti chutí"), zato však plné schisandrinů a vitaminů.
  • Do farmacie fušuje i kustovnice, mochyně, vitánie, borůvka, šípek, dřín... Čím je rostlina energeticky bohatší, tím obyčejnější látky obvykle nabízí. Šípek třeba hlavně vitamín C a pouštní plodiny (datle, fíky, rohovníky...) hlavně cukr.

I ty bobule, které jsou pro lidi jedovaté (konvalinka, lýkovec...), mají své zákazníky, často z řad ptáků, kteří jsou určitým fytochemikáliím specificky přizpůsobeni. Některé jsou prezentované přímo komerčním způsobem, třeba bobule vraního oka čtyřlistého jakoby říkala "sněz mě, jsem léčivá". O čtyřnožce tyto rostliny příliš nestojí, mnohem více jim vyhovují neinteligentní, rýči neobdaření, ale zato dodaleka létající ptáci.

Bylinné dietě jsme velmi dobře uzpůsobeni

V džungli, z které pocházíme, se naše geny kromě chytrosti, prostorového vidění a smyslu pro akrobacii naučily též dobrým vztahům k fytokomplexům všech možných rostlinných čeledí o nichž zvěry méně botanické ani nechyrují. Proto se můžeme těšit z antioxidačních a antidepresivních účinků čaje, kávy a kakaa, zatímco psi a kočky by z nich měli leda zánět ledvin. Fungování přírodních adaptogenů je u lidí postaveno i na milionech let koevoluce s džunglí. Tyto znalosti jsou hluboce zakódované v našich genech. Vitamín C jsme zapomněli vyrábět právě proto, že naše biochemie spoléhá na pravidelný přísun pestré směsi bobulí a plodů, včetně tzv. jedovatých (lilek černý, břečťan, škumpa, pámelník, ptačí zob...) Je sice pravda že jedovatý ptačí zob, nádherné plody konvalinky a pro ptáky léčivou bobuli vraního oka přeci jenom za adaptogeny považovat nelze, ale člověk se na rozdíl od kanárků a andulek zase neotráví perseinem, kterým avokádo odhání tropické špačky ve prospěch lidských konzumentů. Tato naše evoluční znalost se v našem genomu projevuje stovkami proteinů BCRP, Pgp, MRP, UGT a nevímjakých dalších.

| 2008 - 20.1.2019