Protichůdné účinky adaptogenů

Adaptogeny mohou mít na tentýž fyziologický parametr zároveň protichůdné účinky. Dá se dokonce říct, že protichůdné účinky na stejný fyziologický parametr jsou u adaptogenů běžné až typické, že patří ke způsobům, kterými adaptogeny rozšiřují adaptační rozmezí organismu. Tak třeba u modelového adaptogenu ženšenu pravého nacházíme vícero protichůdných účinků:

Adaptogeny působí na fyziologické systémy, jejichž narušení je společné mnoha nemocem. Proto se může zdát, jakoby léčily větší počet nesouvisejících onemocnění. Tak například protizánětlivý účinek ženšenu, měkýnu, vitánie, pupečníkovce atd. má dopad na játra, mozek, srdce, cévy a veškeré zánětlivé stavy.

Proč se rostliny obtěžují vytvářet adaptogeny?

U modelového ženšenu lze pozorovat, že žije v podmínkách naprostého zástinu a energetické nouze. Za celé první vegetační období mu vyraší jen jeden list. V druhém vegetačním období mu vyraší pouhé dva listy. Když je utrhneme, nové už tentýž rok nevyrostou. A tyto listy provádí fotosyntézu pod hustou klenbou lesů Dálného Východu. Je jasné, že když ve třetím roku konečně nasadí květy a plody, nemá pro bobule cukru nazbyt. A tak používá jako lákadlo pro živočichy nikoliv cukr, ale léčivost. A to je jeho tajemství. Ženšen se původně šířil zoochorií – za pomoci živočichů konzumujících jeho bobule. Ženšenové bobule jsou léčivé proto, aby lákaly živočichy k zoochorii, ale ještě mnohem více účinných látek obsahuje jeho kořen. Totéž lze říct o mnoha dalších potenciálních adaptogenech (klanopraška, kustovnice, mochyně, vitánie, borůvka, šípek, dřín...), ačkoliv právě u ženšenu je situace nejvyhrocenější. Lze postulovat hypotézu, že čím je rostlina energeticky bohatší, tím obyčejnější látky živočichům nabízí. Plodiny rostoucí v podmínkách dostatku slunečního světla často nabízejí hlavně energii (cukernaté nebo olejnaté plody).

Proč byliny škodí méně než léky?

Krátce řečeno: protože jsme biochemickým původem džungloví živočichové. Naše geny jsou ještě velice dobře uzpůsobeny fytokomplexům všech možných rostlinných čeledí, které by třeba masožravcům poškodily zdraví. Tak například čaj, káva, kakao, česnek a cibule jsou pro psy a kočky jedovaté, zatímco pro nás jsou léčivé. To, že na molekulární úrovni jsme pořád ještě džungloví býložravci je vidět i podle toho, že člověk si jako jeden z mála živočichů neumí sám vyrobit vitamín C (další jsou například morčata). Psi a kočky vitamín C nepotřebují, protože jejich tělo jim ho vyrobí v potřebném množství. My však spoléháme na ovocno-zeleninový jídelníček. V některých ohledech jsme dokonce proti rostlinným jedům odolnější než ptáci, kteří se například otráví perseinem z avokáda. Na molekulární úrovni jsou tyto naše "superschopnosti" vidět v podobě mnoha proteinů BCRP, Pgp, MRP a UGT, které mají na starosti zpracování rostlinných sekundárních metabolitů.