Drobečková navigace

Vysoký krevní tlak (hypertenze)

Praktické shrnutí: Hypertenze je časté onemocnění, při jehož léčbě lze s výhodou využít léčivé rostliny. Nedoceněný v tomto směru je ženšen, šišák, měkýn, ale i česnek, hloh, dvouzubec, celer a další miříkovité. Ženšen způsobuje rozšíření cév a snížení krevního tlaku. Česnek přímo uvolňuje plynný transmiter, který působí na cévní svalovinu. Účinná je i kapara, kasie, šafrán, koptis, šalvěj červenokořenná, ibišek súdánský a mnohé směsi TČM. Článek nabízí praktický pohled na možnosti fytoterapie hypertenze.

Primární a sekundární hypertenze

Krevní oběh je hydraulický obvod sestávající z pumpy (srdce), potrubí (tepny, vlásečnice, žíly) a regulace. V regulaci krevního tlaku hrají roli pouze tři hlavní faktory:

  1. světlost cév
  2. objem krve a
  3. srdeční výkon

Jelikož smolarita (množství iontů) krve je udržována v úzkém rozmezí, lze objem krve regulovat jejím hlavním iontem – sodíkem. Příliš bych ale zjednodušoval, kdybych řekl, že tudíž na hypertenzi platí (1) relaxace cév, (2) uklidnění srdce a (3) nižší příjem sodíku. Takhle jednoduché to není. Tak například krátkodobá, zátěžová hypertenze (např. při sportu), je zcela fyziologická a není příznakem choroby. Hypertenzní choroba se diagnostikuje až tehdy, když je krevní tlak zvýšený dlouhodobě, v klidu (klidová hypertenze).

Primární hypertenze

Většina případů (95%) klidové hypertenze nemá zjevných příčin a říká se jí hypertenze primární, čili esenciální. Zbylých 5% případů tvoří hypertenze sekundární, jejíž příčina tkví v jiné nemoci. Primární hypertenze je asi z 30% dědičná, zbytek lze ovlivnit životosprávou. Hlavními rizikovými faktory primární hypertenze jsou:

Tyto faktory se vzájemně posilují a vytvářejí začarovaný kruh. Sodík stahuje cévy přímo i nepřímo aktivací natriuretického hormonu. Kornatění tepen je přirozená součástí stárnutí. Ke kornatění ale přispívá i špatná životospráva a též zvýšená hladina inzulinu, typická pro diabetes II. typu. Inzulin též zvyšuje hladinu sodíku a zvyšuje krevní tlak aktivací jiných hormonů. Další rizikový faktor, stres, zpočátku zvyšuje tlak zvýšením srdeční aktivity, později může zvýšená zátěž cévní stěny vést ke zbytnění cévní svaloviny a tomu, že hypertenze zůstává, i když akutní stres již pominul. A konečně, primární hypertenze se někdy vyskytuje i zcela bez rizikových faktorů – u štíhlých a jinak zcela zdravých osob.

Sekundární hypertenze

V menším počtu (5%) případů hypertenze má zvýšený krevní tlak jinou příčinu: zúžení aorty, onemocnění ledvin, nadprodukce hormonů (katecholaminy, kortikosteron, aldosteron, kortisol, thyroxin, růstový hormon, parathormon, renin, endotelin...), těhotenství, léky (některá antibiotika, antidepresiva, antikoncepční pilulky), mozková onemocnění (trauma, záněty, obrna, nádory atd.) Tomuto typu hypertenze říkáme sekundární hypertenze. K nejdůležitějším orgánům ovlivňujícím sekundární hypertenzí patří ledviny, játra a plíce. Ledviny proto, že regulují objem krevního plazmatu a mají přímý vliv na krevní tlak. Pokud ledviny fungují špatně, může se stát, že jen kvůli nim je krevní tlak trvale zvýšený.

Nad rámec tohoto textu jde hypertenze plicní a portální (jaterní, postihující trávicí trubici). O těchto i běžnějších typech hypertenze se můžete podrobněji informovat třeba v sylabu "Arteriální hypertenze a hypotenze" pdf z Ústavu patologické fyziologie LFHK UK, z něhož zde částečně vycházím.

Léčba hypertenze

U hypertenze je důležitá přesná diagnóza. Především kvůli občas se vyskytujícím zvláštním případům sekundární hypertenze musí být diagnóza hypertenze vždy v rukou lékaře. Řekněme si hned na začátku, že prognóza hypertenze je obecně pesimistická. I u nekomplikované primární hypertenze bývá u většiny pacientů zbytnění srdce a cévní stěny již natolik pokročilé, že úplné vyléčení nelze běžnými prostředky provést. S trochou nadsázky lze proto říct, že léčbu hypertenze je nejlepší začít 30 let před propuknutím prvních příznaků. Vycházeje z přehledu Rysz2017hcn a českého článku "Nefarmakologická terapie hypertenze" pdf lze říct, že čtyři pilíře této léčby jsou:
  1. Životní styl (úprava)
  2. Stres (boj proti)
  3. Sodík (snížení příjmu)
  4. Měření (monitoring krevního tlaku)

Máte problémy se stresem, nadváhou, cukrovkou? Budete je muset řešit.

Pátým pilířem je správná farmakoterapie, která má mít i bylinnou složku. Empiricky bylo zjištěno, že k prevenci hypertenze napomáhá redukce hmotnosti (viz Sorof2002ohc), aerobní cvičení (viz Duijnhoven2010ibr), redukce sodíku (ne víc než 3g denně vyjma sportovce), nikotinu, kofeinu a alkoholu, posílení příjmu draslíku (zelenina, pivo, některé minerálky) a přechod z nezdravých tuků na zdravé. Při pití piva dbáme na to, aby denní příjem alkoholu nepřevýšil 30g. Obtížná bývá (je-li nutná) redukce tělní hmotnosti. Snadné je naopak pravidelné měření krevního tlaku, i když i to lze zanedbat. Jelikož se hypertenze objevuje i u lidí zdánlivě zdravých, říká se jí také tichý zabiják. Přímou hrozbou je zde mechanické selhání cévní stěny, hlavně krvácivá mozková mrtvice. Než přistoupím k tomu hlavnímu – k výčtu bylin – je žádoucí bližší diskuse mechanismů, jimiž se krevní tlak udržuje ve fyziologických mezích. Jedním z nich je regulace cévního průsvitu.

Regulace cévního průsvitu

Cévy jsou za normálních okolností vysoce pružné trubice, jejichž stěna má tři vrstvy: Tenká vnitřní výstelka (endotel), střední vazivová a svalová vrstva a vnější vazivová vrstva. Endotel funguje jako senzor krevního proudu, střední svalově-vazivová vrstva jako aktuátor, který mění průsvit a vnější vazivová vrstva jako bezpečnostní obal zajišťující mechanickou pevnost cévy i tehdy, jsou-li cévní svaly úplně uvolněné. Cévy jsou velmi pružné a přizpůsobivé. Při úplné kontrakci svalů se jejich průsvit zúží prakticky na nulu – proto i těžká zranění zpočátku téměř nekrvácejí. Při úplné relaxaci naopak dojde až k několikanásobnému zvýšení cévního průsvitu a k více než desetinásobnému poklesu cévního odporu. Svaly cév jsou hladké, vůlí neovladatelné. Jsou inervované autonomními vlákny (sympatikus a parasympatikus), které způsobují nejen to, že v jistých situacích i proti své vůli červenáme a běláme, ale především řídí krevní tlak. Svaly cév navíc reagují na chemické signály z endotelu. I jejich růst podléhá regulaci. Svalovina zatěžovaných cév roste a sílí. Nejtlustší stěnu mají proto tepny. Naopak žíly, v nichž je krevní tlak minimální, mají svalovinu velmi slabou. Avšak i žílní stěna umí zbytnět – u žil dolních končetin, vystavených vyššímu tlaku, bývá stěna tlustší. Vrátnicová žíla, která je co do tlaku něčím mezi tepnou a žílou, má také zvýšené množství svaloviny. Celotělové ztluštění cévní stěny spojené se ztrátou pružnosti (arterioskleróza) patří mezi hlavní způsoby, jimiž vzniká hypertenzní choroba.

Tonus cévních svalů závisí na vápníku

Signálem ke kontrakci svalů jsou ionty vápníku (Ca2+) vnikající do cytoplasmatu svalové buňky. V klidovém stavu je buněčná membrána pro ně nepropustná a jejich koncentrace v cytoplasmatu svalových buněk je mizivá. Avšak při aktivaci, ať už nervové či chemické, se v plasmatické membráně buněk cévních svalů otevírají specifické Ca2+ kanály, které vpustí vápník dovnitř a tím způsobí kontrakci. Chemické látky, které otevírají Ca2+ kanály, či jinak zvyšuje hladinu Ca2+ v hladkých svalech cév, mají za účinek zvýšení krevního tlaku. Příklady: angiotenzin II, vasopresin, adrenalin, noradrenalin... Naopak, ty, které Ca2+ kanály zavírají nebo hladinu Ca2+ jinak snižují působí hypotenzně. Příklady: prostacyklin, amlodipin, adrenomedulin, CGRP, plynné přenašeče...

Plynné přenašeče snižující krevní tlak

Ke komunikaci mezi endotelem a cévní svalovinou slouží plynné přenašeče – oxid dusnatý (NO), oxid uhelnatý (CO) a sulfan (H2S). Tyto jinak jedovaté molekuly jsou v malém množství neškodné a přirozeně vznikají v endotelu a odkysličené krvi. Díky své plynné povaze velmi rychle difundují cévní stěnou a působí přímo na cévní svaly. NO, CO i H2S snižují hladinu Ca2+ ve svalových buňkách, čímž zvyšují cévní průsvit a snižují cévní tlak v daném místě krevního oběhu a též níže po proudu. NO a další plynné přenašeče jsou nakonec krevním proudem z místa svého vzniku zaneseny až do srdce a odtud do plicního oběhu, kde opět relaxují cévy a dokonce i průdušinky. Výsledkem jejich působení je však nejen komplexní usnadnění dýchání a krevního oběhu, ale i celková příprava organismu na poškození v důsledku zvýšené zátěže. NO (jemuž se dřív říkalo endotelový vazorelaxační faktor) a další plynné přenašeče lze z tohoto důvodu považovat za endogenní adaptogeny.

Vasorelaxační byliny a adaptogeny

Se znalostí působení NO a dalších plynných přenašečů snadno pochopíme, proč jsou jejich zdroje (nitroglycerin atd.) účinné jako rychlá pomoc při angina pectoris. Účinný je i inhalačně podávaný NO, který usnadňuje dýchání, snižuje hypertenzi a zlepšuje regeneraci cév. Viagra (sildenafil) zesiluje signální kaskádu NO na jejím konci – zesiluje vnímání NO signálu v hladkých svalech. I sildenafil je proto adaptogen, který má ve srovnání s nitrovasodilatátory relativně málo vedlejších účinků. I účinek Viagry na erekci je daný zesílením vnímání NO signálu.

Regulace krevního objemu

Kromě cévního průsvitu se na regulaci krevního tlaku rozhodujícím způsobem podílí též krevní objem (volemie). Na ten se však lze dívat pouze v kontextu všech tělních tekutin. Zhruba 70% hmotnosti lidského těla tvoří voda, přesněji vodní roztok minerálů a bílkovin. Ten má v těle dvě základní formy: nitrobuněční tekutina (asi 40% hmotnosti těla) a mimobuněční tekutina, která se dělí na tři hlavní druhy: krevní plazma, míza a tkáňový mok. Veškerá mimobuněčná tekutina má zhruba stejný obsah iontů odpovídající 0,9% roztoku NaCl – fyziologickému roztoku.

Krevní objem (volemie) je součtem plazmy a krvinek. Podíl červených krvinek v krvi (hematokrit) je 47% u mužů, 42% u žen. Další 1% tvoří krvinky bílé. Hlavním kationtem krevní plazmy a mimobuněčné tekutiny obecně je sodík (Na+), kterého máme v těle celkem asi 70-100g. Hlavním kationtem nitrobuněčné tekutiny (krvinek a buněk) je draslík (K+), kterého máme celkově asi 100-140g. Aniontem obou tekutin je chlor (Cl-). Vápník (Ca2+) a hořčík (Ca2+) se vyskytují téměř jen v mimobuněčné tekutině, uvnitř buněk je jejich koncentrace velmi nízká. Můžou se proto stejně jako Na+ používat k přenosu signálů do buněk.

Jelikož voda membránou buněk volně proniká, můžou ledviny řídit volemii tím, že řídí obsah soli (tj. NaCl) v krevní plazmě. Ledviny mají ve zvyku šetřit solí i vodou – vždyť víte, jaká to byla kdysi vzácnost. Lidské tělo tyto cennosti neumí ukládat jinak, než ve formě tkáňového moku, jehož množství závisí na krevním tlaku. Ledviny, které řídí nejen volemii, ale i množství tkáňového moku, si o zvýšení krevního tlaku umí říct sekrecí reninu (ren = ledvina). Renin aktivuje angiotenzin konvertázu (ACE), která promění angiotenzin na angiotenzin II, který způsobí kontrakci cév. Vzácný sodík a voda se tím uschová na horší časy ve formě tkáňových otoků. (Doznání: Zjednodušuji. Množství tkáňového moku ovlivňuje i propustnost kapilár, lymfatická drenáž atd. I snaha o příliš nízký příjem sodíku se může vymstít – ledviny můžou zpanikařit a uvolnit renin, aby vzácnou solí více šetřily. Role sodíku je však stěžejní.)

Srdce při přílišné volemii umí požádat ledviny o úlevu. Signálem je atriální natriuretický peptid, který se vytváří v srdečních síních a který zvyšuje vylučování NaCl v ledvinách. A tím komplexita nekončí. Prodloužená mícha, která v těle řídí obsah vody, elektrolytů a také pocit žízně, má nouzové okruhy pro stoj na hlavě i šplh po tyči, pro popáleniny i omrzliny, pro lágry i slanečkovou dietu... Je zde aldosteron, kortizol, ale hlavně vasopresin, a když volemie (jak hlásí baroreceptory cév) kriticky klesá, neb vás mlátí na dereši či rubají mečem, je zde adrenalin a noradrenalin, které umožňují přežít ztrátu až 2 litrů krve (někdy i více). Je tam tedy dostatek prvků, co se můžou pokazit, a dle prvního Murphyho zákona se také pokazí. A druhý Murphyho zákon dodává, že když se něco pokazí, pokazí se všechno naráz. Kohnův logický důsledek pak dí, že dva za sebou jdoucí průšvihy jsou vždy teprve začátek a Murphyho princip pro pacienty shrnuje, že jestli lékař pojmenuje tvou nemoc, neznamená to, že ví, o co jde.

Další přírodní antihypertenziva

Navíc k typicky vasorelaxačním rodům Allium, Panax a dalším již zmíněným známe díky etnobotanice velké množství bylin tradičních proti hypertenzi, jejichž mechanismus účinku není zcela jasný. Některé jsou více vasorelaxační, některé zase spíše protistresové, kardiorelaxační, ale též diuretické, působící na renin/angiotenzin kaskádu atd. Dle přehledů AlDisi2016ahh, Anwar2016ahh a mnoha dalších zdrojů uvádím v abecedním pořadí:

A to není všechno. Etnobotanická studie Amel2013tth k dosud zmíněným přidává benedikt, brutnák, jedovaté jmelí bílé, kozlík a tagar-ganthoda. Že narušuji abecední pořadí? Nevadí, stejně je řadím abecedně jen proto, abych zdůraznil, že je neumím řadit dle účinnosti. Studie Ahmad2017rae, která se snažila identifikovat přírodní ekvivalenty renin-angiotenzinových hypotenziv (ACE inhibitorů), vyzdvihuje lilek hybridní, solničku výběžkatou, pepřenec průsvitný a rudodřev ptačí (jehož účinnou látkou je astilbin, nikoliv kokain, Lucas2010ace), jakož i tradiční celer. Studie Zar2013peh, která se věnuje diabetické hypertenzi a bylinám účinným proti diabetu i hypertenzi, zdůrazňuje již zmíněný česnek, jinan, lilek brambor, lolot, již zmíněný měkýn, již zmíněný morač, smuteň hořkou a vícero rostlin ze zázračné čeledi hluchavkovitých (např. saturejku).

Zelenina a nápoje k vyplavení sodíku

Přílišný sodík způsobuje problémy s volemií, hypertenzí i otoky. Příjem sodíku nemá být nulový, nýbrž vyvážený draslíkem, který je nitrobuněčným kationtem i rostlinných buněk. Nejlepším zdrojem draslíku je proto zeleninová šťáva, která pochází z rozdrcených rostlinných buněk. Účinek zeleninové šťávy je naprosto nespecifický, daný minerálním obsahem draslíku. Chuť zeleninové šťávy není slaná, přesto však obsahuje též dostatek sodíku, takže je ideálním iontovým nápojem. Léčebně se uplatní i její flavonoidy, antioxidanty a vitamíny, které jsou společně s draslíkem přítomny i v té nejlevnější zelenině, včetně bramborů a krmné řepy. Japonský výzkum však již v polovině 20. století ukázal, že navzdory ostré chuti vychází ze srovnání zeleninových šťáv jako nejzdravější šťáva zelná – tj. šťáva z vhodných kultivarů rodu Brassica (brukev zelná, brukev řepák, červené zelí, čínské zelí, kedlubny, květák, brokolice...) Vůbec nejlepší je pak šťáva z klíčků těchto rostlin, zejména brokolice a červeného zelí. Zelnou šťávu střídáme a doplňujeme jinými – například šťávou z červené řepy a šťávou z jiných druhů klíčků. Zvláštní zmínku zasluhuje šťáva rajčatová a papriková, a vůbec celá zázračná čeleď lilkovitých. Vynikajícím zdrojem draslíku je i šťáva dýňová, okurková či dokonce momordiková (zázračné tykvovité), která se v Asii prodáva i jako levný a chutný plechovkový nápoj. Ti, kteří nemají problémy s nadváhou, můžou směle pít i velice zdravou šťávu melounovou, ovocné šťávy a pivo. Pivo typu světlý ležák je zdrojem draslíku a iontovým nápojem, který je i při určitém obsahu alkoholu lepší než fruktózou překypující ovoce. Zázračných šťáv specifických typů je pak tolik, že není možné je zde jmenovat ani jejich zlomek. Tři přídavky za všechny: borůvková šťáva, kokosová voda, dřeň sladkých kultivarů aloe vera.

Nejběžnější byliny a směsi proti hypertenzi dle TČM

Sebejistotu ve fytoterapii hypertenze nabízí tradiční čínská medicína. Nejsem odborníkem na nevědeckou TČM, ale přehledy (Wang2012csh, Xiong2013chf, Layne2017tcm) poskytují dostatek základních informací k tomu, abych věděl, že hypertenzi TČM řadí k nemocem závratitým (Wang2012csh) a rozlišuje u ní vícero příčin: jaterní oheň, přebytek jaterního jang, stagnaci hlenu, stagnaci krve, nedostatek krve nebo čchi, nedostatek jaterně-ledvinového jin a další pojmy, které nelze pochopit, když nemáte na paměti, že pojmy krev, hlen, jang (=teplo), jin (=chlad) a stagnace se používají nikoliv v doslovném, ale v imaginárním smyslu, pamatujícím doby, kdy Galénos zveřejnil známé dělení tělních tekutin na krev (sanguis), hlen (phlegma), žlutou žluč (cholé) a černou žluč (meléna cholé). Když tedy čteme, že hypertenzi způsobuje "jaterní oheň", ne abychom si naivně mysleli, že jde o hepatitidu. Játra se totiž v TČM pojí s elementy dřeva a vzduchu a řídí ohniště krve, o níž Číňané věřili, že z jater vychází a v klidu se tam zase vrací. Čchi dřeva tíhne vzhůru a při celkové deficienci jin může jaterní jang vzplanout a vyžadovat léčbu antihypertenzivy. Ale navzdory vší dřevnosti TČM s játry není tak úplně mimo – opravdu fungují jako krevní filtr. TČM má naprostou pravdu i ohledně důležitosti ledvin při hypertenzi. Její tisícileté klinické zkušenosti nelze smést ze stolu jen kvůli starobylé terminologii. Ale dost bylo teorie. Přehledy Wang2012csh a Xiong2013chf z časopisu Nature uvádějí tyto nejdůležitější TČM směsi proti hypertenzi z důvodu jaterního ohně a obecně přebytku jang:

Při hypertenzi z důvodu stagnace hlenu tytéž přehledy mj. doporučují:

K podpoře čchi a překonání jiných slabostí u hypertenze se pak často používá:

Pokud jde o samostatně užívané byliny, dle zmíněných přehledů hypertenzi léčí hlíznatka vysoká, rehmánie lepkavá, achyrant dvouzubý, lesklokorka lesklá a již zmiňovný děhel a koprníček čínský. K těm Loh2017vec přidává řemdihák zobanolistý, puerarii Thomsonovu, žabník východní a již zmiňovaný notoginseng. U srdečně-cévních nemocí je v TČM běžné, že se bylinné přípravky podáváji i injekčně (ovšem pouze v nemocnici). Jsou to nejen ženšenové panaxosidy, ale i astragalus saponiny kozince, extrakt turanu jihočínského, puerarin z již výše zmiňované puerarie, berberin koptisu, rynchofylin řemdiháku, tetrandrin ze stefanie čtyřmužné aj. Přehledy Wang2012csh a Xiong2013chf k těmto bylinám a směsím referencují desítky optimistických vědeckých studií, ale ještě jednou: Čert sper vědu, TČM je prachsprosté kouzelnictví.

Dosud jsem zmínil jenom 7 důležitých lektvarů proti hypertenzi. TČM jich však zná mnohem více. Hypertenze je také předmětem inovativního výzkumu a každý slavný praktik TČM má svůj vlastní přístup k ní. Z těch nejdůležitějších, k posílení jin je tady

Navíc k zmíněným máme k odvedení přílišné vlhkosti

Větší množství bylin a kombinací slouží k podpoře čchi a potlačení jiných deficiencí, které se při hypertenzi dle TČM vyskytují. Sem patří

a též směsi zajímavé i svým význačným složením, například popularní

která kromě ženšenu a vonných pryskyřic sestává z drcených štírů, stonožek, pijavek a jiné havěti, nebo důležitá

jejíž charakteristickou drogou je mošus a ropuší jed. K posílení čchi slouží i samostatně užívaný ženšen, kozinec, eurykoma (tzv. malajský ženšen), bakopa (brahmí), eleuterokok (tzv. sibiřský ženšen), vitánie (tzv. indický ženšen), řeřicha peruánská (maka), včelí pyl a tolik dalších jídel a komplexních směsí, že je ani nelze jmenovat: slepičí vývar, sleď, úhoř, pečená husa, kachna, šunka, morek, miso, křepelčí vejce, datle, fíky, longan, rohovník, durian, tamarind, výše zmiňovaná kustovnice, cizrna, čočka (zvláště naklíčená), bob, šítake, kotrč, pýchavky, kysané mléko, smetana, jogurt, kefír, ajran, dahi, kumys, šubat, kombucha... Tyto čchi posilující byliny, jídla a nápoje sice nepředstavují specifickou terapii hypertenze, ale v TČM je úprava jídelníčku prvním stupněm léčby – lektvary se používají, až když změna diety selže. (Pozor na kalorie!) Bylo těch možností na vás trochu moc? Nenechte se zastrašit. Inspirujte se principy sestavování lektvarů TČM a po vzoru bylinářů a šarlatánů si i vy najděte vlastní oblíbené bylinné tahy a jídelní vychytávky.

Z učebnic lze doporučit kromě povinné Příručky nejcennějších receptů (Sun650pnr), v níž byl do zdravotnictví zaveden důležitý kardioprotektivní prášek k oživení pulzu, také i novější tlustospis Léčba kardiovaskulárních nemocí čínskou medicínou (Becker2005tcd), či aspoň již výše zmíněné přehledy Wang2012csh, Xiong2013chf a Layne2017tcm, jejichž plný text je vám k dispozici na tři kliky.

Závěr

Bylinná léčba hypertenze je – navzdory zakořeněnému odporu k ní – možná a vyplatí se ji umět. U adaptogenů je výhodou to, že na rozdíl od jiných léků je prakticky nelze předávkovat. Nevýhodou fytoterapie můžou být přehnaná očekávání ohledně její účinnosti a následné zklamání. Když už je krevní oběh nevratně poškozen, fytoterapie nemusí stačit. K dosažení maximální relaxace hladké svaloviny může být v těchto případech nutné pěkně podle letáčku užívát staré dobré průmyslové léky. A co dělat, když vám vaše směrnice byliny při podávání amlodipinu, warfarinu a jiných průmyslových léků kvůli jakýmsi "interakcím" zakazují? Musíte poslechnout, jinak se dříve nebo později objeví atypický pacient, který vás dostane do problémů. Není podstatné, že tyto interakce jsou smyšlené. Abych uvedl dobře prozkoumaný příklad, viz Ryu2014npi ohledně interakce ženšenu s amlodipinem a Vaes2000iww, Lee2010ibw, Zhu1999pig ohledně interakce ženšenu s warfarinem. Přitom není podstatné, že zmíněný adaptogen má vlastní mírně antiokoagulační účinek (Jin2007aaa, Yu2006aaa, Yun2001ekr) a v léčbě kardiaků se běžně užívá (Jia2012cgm, Gai2012egr, Li2012srg, Maslov2009ica, Han2013eai). Každá hra má svá pravidla. Jako MUDr. lékař nemůžete začít předepisovat byliny, o nichž vaši kolegové v bílých pláštích nemají ponětí. Smíte však něco jiného: využít služeb praktika TČM, za jehož předpisy – ať už bude oblečen v plášti bílém nebo šarlatovém – se i v případě atypických pacientů postaví desítky jiných TČM lékařů ordinujících dle stejných směrnic. Pokrytí vědecky ověřených léčiv TČM pojišťovnou, které je v Japonsku k dispozici od r. 1967, se u nás už také připravuje.

| 2008 - 18.2.2019