Skořicovník čínský (Cinnamomum cassia (L.) J.Presl, čili C. aromaticum Nees) je blízký příbuzný skořicovníku pravého (Cinnamomum verum), který poskytuje oblíbené koření – skořici. Skořice je lidový název pro kůru skořicovníku pravého i čínského (cortex cinnamomi). Rod skořicovník však obsahuje další druhy (C. loureirii, C. burmannii, C. tamala), včetně kafrovníku lékařského. Hlavním atributem skořice není chuť, ale léčivost. Skořice je dosti silně antibakteriální a má též uplatnění při cukrovce. Zatímco běžně se u nás používá pouze kůra skořicovníku pravého (tj. cejlonského), kůra skořicovníku čínského (cortex cinnamomi cassiae) používaná v TČM také výborně chutná. Kůra skořicovníku čínského je tlustší a její tloušťka závisí na věku kmenu či větve, z které pochází. Obsah aromatických látek v čínské skořici je stejně vysoký jako v u nás běžné skořici cejlonské. Vyšší jakostní třídy kůry skořícovníku čínského jsou však dražší než kuchyňská skořice.
Hlavní účinnou složkou skořice je prchavý olej (silice), který se skládá hlavně z pálivého cinamaldehydu a dále obsahuje diterpeny, fenylpropanoidy, lignany, seskviterpenové glykosidy, flavonoidy a polysacharidy. Skořicovník pravý a skořícovník čínský mají vonný olej podobného složení. Obecně se dá říct, že zatímco ty levnější druhy skořice lze bez problémů ochutnávat, ty nejdražší druhy skořice pálí jak čert a k jejich ochutnávání bychom si měli k zapití připravit sklenici vody či vodky, v níž se cinnamaldehyd snáze rozpouští. Kromě cinnamaldehydu je druhou hlavní vonnou složkou skořice eugenol, který se běžně vyskytuje v mnoha dalších vonných olejích rostlinného původu. (Typicky po eugenolu voní hřebíček.) Skořice navíc obsahuje běžné rostlinné obranné látky, například kumariny.
![cinamaldehyd](http://i.adaptogens.com/_images/chemi/cinamaldehyd.png)
![eugenol](http://i.adaptogens.com/_images/chemi/eugenol.png)
![](/__shared/_design/320-hline.png)
Cinamaldehyd je vysoce aromatická sloučenina, která působí na teplové (tzv. vaniloidní) receptory a tím vyvolává pálivý pocit. Jeho účinek však je daleko větší než jen pouze chuťový. Právě cinamaldehyd je odpovědný za většinu tradičního využití skořicovníku čínského, který se v TČM používá k léčbě zánětů, hlavně zažívacího traktu, průjmů, diabetu a rakoviny (Zaidi2015rdp). Cinamaldehyd zabíjí mikroby, hmyz i střevní parazity – proto je skořice tak populární při žaludečních potížích. Pro nás, ze stromů slezlá zvířata, jejichž potrava byla vždy triterpenoidů a flavonoidů plná, je cinamaldehyd jako zázrakem nejedovatý. Jakožto malá, relativně nepolární molekula si cinnamaldehyd snadno najde cestu do všech zákoutí našeho těla, včetně CNS, a interaguje s desítkami nervových i somatických receptorů. Prakticky nejdůležitější je však schopnost skořice potlačovat diabetes.
Skořice patří k těm léčivým rostlinám, které mají schopnost snížit krevní cukr. Je těžké říct, jestli její účinnost při diabetu a nadváze je více důsledkem snížení krevního cukru, nebo jejího účinku na teplové receptory. Kdysi v bylinářství vládla nauka o signatuře, podle které byliny z vůle boží poukazují na své léčivé účinky tvarem a vlastnostmi. Skořice na svůj účinek proti cukrovce poukazuje sladkou chutí – schopností cinamaldehydu stimulovat receptory sladkého a možná vnitřní receptory, které udržují hladinu cukru v našich cévách. Skořice navíc bojuje proti ateroskleróze (což je častá komplikace cukrovky) a minimálně svými antiseptickými účinky potlačuje infekční komplikace cukrovky. Dle Lee2017sua je skořice v kombinaci s kopřetinou indickou též účinná v léčbě dny. Desítky dalších referencí o léčivosti skořice lze najít na Medline.