Drobečková navigace

Chřipka a infekce horních dýchacích cest

Existuje kategorie bylin, které se doporučují vyloženě na infekce horních dýchacích cest. Těch, které všichni známe pod jménem chřipka a nachlazení. Neohrožují obvykle život, ale jsou bolestivé a obtěžující. A nejsou na ně léky – proto se obracíme k tradiční fytoterapii, která sice viry ani bacily nevyzabíjí stoprocentně (to provede ve většině případů bezpečně náš imunitní systém), ale potlačí nejhorší příznaky a zmírní průběh onemocnění. Právě proto, že se nejedná o zcela kauzální léčbu, používají se zhusta stejné byliny jak na virovou chřipku, tak i na bakteriální záněty hrdla a průdušek. Jejich antiseptické až mírně antibiotické vlastnosti, které mnoho bylin má, však také nelze podceňovat. Obecně antibakteriálníprotivirové účinky bylin popisuji samostatně.

Chřipka není z nachlazení

Pamatuji si, že jako dítě jsem si nebyl jist, co vlastně chřipka a nachlazení znamená. Je to totéž, nebo jsou to dvě různé nemoci? Nejsou. Chřipka je virové onemocnění. Zatímco "nachlazení" jako choroba v podstatě neexistuje – jde o zavádějící, široce užívaný název pro blíže neurčené respirační infekce. "Nachlazení" může znamenat chřipku i bakteriální infekci hrdla, průdušek či nosohltanu (málo vhodné slovo angína znamená v překladu pouze "bolení"). Je podivuhodné, jak moc lidí dá na pověry o příčinné souvislosti chladu se záněty, ať už dýchacích cest, kloubů, ledvin, uší či jiných orgánů. Silné podchlazení (a jakýkoliv přílišný stres) imunitě sice neprospívá a oslabené jedince může těžce poškodit, nikdy ale nevede přímo k infekci. Chřipce a zánětům se neubráníme nadměrným oblékáním, těžkými čepicemi ani kožešinovými pásy kolem ledvin.

Pověra o nachlazení vznikla z lidového pozorování, že chřipka a virózy se vyskytují hlavně na podzim a v zimě, především po dlouhých cestách v studeném počasí. Lidová moudrost si nebyla vědoma existence bakterií a virů a dezinfekčního účinku slunečního ultrafialového záření, které právě na podzim a v zimě chybí. Nedala si do souvislosti fakt, že dlouhé cesty v studeném počasí končí většinou na jarmarcích se zastávkami v nehygienických hostincích sloužících jako ohniska vnitřních infekcí. Spokojila se s pragmatickým a nikoliv nepravdivým závěrem, že když se nebudeme vystavovat chladu na žebřiňácích, pravděpodobnost infekčního onemocnění se sníží. A tak nám lidové moudro o "nachlazení" straší v běžném povědomí dodnes.

Prevence chřipky

Chřipková epidemie se v létě nešíří, protože dezinfekční účinek slunečního záření je velmi silný. Už několik minut přímého svitu spolehlivě zabije prakticky 100% aktivních bakterií a virů. Zato však po nástupu sychravého počasí dostaneme chřipku skoro všichni. Chřipkový virus je velice variabilní – každý rok tady máme viry v novém kabátě. Proto si na něj na rozdíl od planých neštovic nejsme schopni vytvořit trvalou odolnost, proto též není možné proti chřipce účinně očkovat. To ale neznamená, že chřipce musíme přistupovat úplně fatalisticky.

Tchajvanci s maskou proti chřipce
Tchajvanci s maskou proti chřipce.

Jediným spolehlivým způsobem léčby chřipky je nenakazit se. Zkraťte svůj pobyt na rušných místech, jezděte méně v MHD, nezdržujte se v davu. Když už chřipku dostanete, zůstaňte doma abyste nenakazili kolegy v práci. Když doma zůstat nemůžete, lze po vzoru Japonců chránit spoluobčany před nákazou nošením chirurgické masky (obrázek). Kdyby se vám takové chování zdálo málo české, pak místo práce či koncertu vaší oblíbené kapely navštivte náborová setkání pyramidových schémat nebo veřejné akce vám nesympatických stran a náboženských spolků.

V prevenci chřipky je důležité mít zdravou imunitu. Zdaleka ne každá virová částice, kterou zachytíme na sliznici nosohltanu, způsobí chřipku. Váš imunitní systém většinu zachycených virů zneškodní. Virus se nejdříve musí dostat k buňkám přes vrstvu hlenu pokrývajícího zdravou sliznici. Nosní hlen obsahuje velké množství protilátek typu IgA a dalších imunitních molekul, které v typickém případě zachycené viry obalí a zneškodní. Empiricky bylo zjištěno, že některé byliny a adaptogeny imunitu sliznic zlepšují, i když většinou není jasné jak. Klinické studie na imunitu proti chřipkové infekci v zásadě nejsou k dispozici, ale minimálně in vitro byl imunomodulační účinek u mnoha léčivých rostlin prokázán. Imunitě sliznic obecně pomáhá též otužování a zlepšení fyzické kondice.

Léčba chřipky

Chřipka je onemocnění běžnými prostředky neléčitelné – po objevení prvních příznaků chřipku prakticky nelze zastavit. Dá se ale zmírnit rozsah poškození sliznice a kůže, které chřipka způsobuje. Průběh chřipky je rovnováhou mezi destrukcí epitelových buněk virem, sekundárního poškození tkáně imunitní reakcí a ochrannými a regeneračními procesy. Léčbu chřipky proto soustřeďujeme na zlepšení regeneračních procesů, kde pomáhají byliny, ale i antioxidační vitamíny C a E. Chřipka, stejně jako kouření, zvyšuje spotřebu vitamínu C, který hraje přímou roli při syntéze kolagenu v hojícím se vazivu. V menší míře je též možné chránit buňky před poškozením přehnanou imunitní reakcí v sliznici nosohltanu cytoprotektivními bylinami. Dodejme, že v léčbě chřipky nepomohou antibiotika, protože infekční agens chřipky je virus, chřipku ale může být někdy těžké rozeznat od bakteriální infekce a vyskytuje se i smíchaná bakteriální a virová infekce. V používání antibiotik se proto řídíme radou lékaře, který se zase ujistí, že je nazdařbůh nepředepisuje pacientům s virovou infekcí.

Přírodní prostředky proti respiračním infekcím

Již jsem vysvětlil, proč se vyplácí byliny při respiračních infekcích užívat, takže zbývá jen je vyjmenovat. K běžně dostupným rostlinám s protivirovými účinky patří borůvkový list, česnek, čistec, dobromysl (oregano), fenykl, koriandr, rozmarýn, srdečník, šišák, yzop, zázvor a mnohé jiné. Další kategorií pak jsou byliny, které působí na imunitní systém (jsou imunomodulační) a zvyšují odolnost proti respiračním infekcím. Sem patří typicky echinacea a ženšen. V poslední kategorii pak jsou byliny regenerační a cytoprotektivní a vitamíny, které zmírňují průběh nemoci, ale můžou i zvyšovat odolnost. Sem patří i antioxidanty a jejich přírodní zdroje.

Nejznámější byliny zvyšující respirační imunitu

  • Echinacea, česky třapatka nachová, je severoamerická bylina, která se často užívá k posílení imunity proti respiračním infekcím. Některé klinické studie ukazují její preventivní účinnost – například studie Jawad2012sep sledovala 755 účastníků, z nichž ti, kteří třapatku neužívali (užívali placebo) zaznamenali 190 respiračních infekcí, zatímco ti, kteří třapatku užívali, pouze 150, což je statisticky signifikantní. (Šlo zde o švýcarský komerční přípravek Echinaforce, extrakt z 95% natě a 5% kořene čerstvé třapatky nachové.) Přehled Manayi2015epp o jejím imunostimulačním účinku tvrdí, že je způsobený třemi mechanismy: aktivací mobility leukocytů, aktivací fagocytózy a stimulací fibroblastů. Říká též, že echinacea dvojí, protichůdný účinek: je nejen imunostimulační, ale zároveň tlumí zánět. Jiné studie však přímo (Melchart1998ere) či nepřímo (Barett1999eur) říkají, že třapatka žádný valný účinek nemá. Za těchto okolností já osobně bylině důvěřuji ne ani tak kvůli vědě, jako kvůli jejímu etnobotanickému využití v indikaci respiračních infekcí a jiných zánětů severoamerickými Indiány.
  • Ženšen pravý je známý svým imunomodulačním účinkem a dle mnoha zdrojů zlepšuje imunitu i proti respiračním infekcím. Jeho imunomodulační účinek je daný obsahem glykosidů panaxosidů (též zvaných ženšenové saponiny) a specifických polysacharidů. Ginsenosidy Rb1, Re, 20(S)Rh1 a 20(R)Rh1 zvyšují protivirovou aktivitu lymfocytů (Cho2002gfp), zatímco ženšenové polysacharidy stimulují makrofágy. Ochranný účinek na zanícenou tkáň mají ginsenosidy Rb1, Rb2 a Rg1 (Cho2001vie, Cho2002gfp). Podobně jako echinacea, i ženšen v sobě spojuje protichůdné protichůdné imunostimulačních a supresivní účinky. V přímé souvislosti s chřipkou jej studovali hlavně Korejci (Yoo2012peg, Xu2012ikr, Lee2014iar, Kim2016rgv, Scaglione1990iet a další). Stejně jako u třapatky, i zde jde u klinických studií i o komerci, protože ženšen a jeho specifické polysacharidy jsou hlavní složkou vícero patentních preparátů k prevenci chřipky. Například kanadský ženšenový polysacharidový přípravek ColdFX, jehož účinnost prokazuje Vohra2008stn. U jiného patentního ženšenového přípravku Ginsana studie Scaglione1996ess sledovala po dobu 12 týdnů jeho vliv na výskyt chřipky u lidí, kteří podstoupili polyvalentní očkování proti chřipce. Zatímco u kontrolní skupiny očkovaných osob se chřipka vyskytla v 37% případů (42 ze 113), u skupiny beroucí ženšenový extrakt to bylo prý jen v 13% případů (15 ze 114). Ženšenový extrakt dále dle zmíněné studie zvyšoval o 59% tvorbu protilátek proti chřipce a téměř dvojnásobně zvyšoval aktivitu NK lymfocytů.

Další byliny

Návod Dr. Dukea k zastavení již začínající chřipky

Zatímco tento text příliš exhaustivní seznam bylin proti chřipce zatím neobsahuje, tak abyste neřekli, že nedávám žádný recept: Zimolez a zlatice převislá obsahují prokázané protivirové látky a kombinace těchto dvou bylin je podle Dr. Dukea jediným jemu známým prostředkem k zastavení již začínající chřipky. Celý recept uvádím zde:

  • za dvě hrsti protivirové meduňky lékařské (Melissa officinalis)
  • za hrst listů ostružiníku (Rubus)
  • půl šálku ostružin obsahujících vitamíny a flavonoidy
  • polévková lžíce plodů jalovce (Juniperus communis)
  • 2g zimolezu (Lonicera)
  • 2g zlatice převislé (Forsythia suspensa)
  • malý hrozen (2g) květů líčidla jedlého (Phytolacca esculenta)
  • polévková lžíce jemně nastrouhaného mladého zázvoru (Zingiber)
  • kávová lžíčka práškové limonády k dochucení

Všechny tyto byliny mají větší či menší protivirový účinek. Zimolez a zlatice převislá jsou ale mírně jedovaté (nejsou adaptogeny) a nesmí se brát v dávce větší než asi 2g denně. Mírně jedovaté jsou i dvě další rostliny ze směsi: jalovec a líčidlo jedlé. Zlatici převislou pod názvem zlatý déšť známe všichni, ač jedovatá, patří k 50 základním bylinám TČM. Zimolez se běžně vysazuje ve městech i ve volné přírodě. Ne všechny druhy zimolezu jsou asi stejně vhodné, osobní zkušenost mám s požíváním zimolezu obecného (Lonicera xylosteum), zimolezu tatarského (Lonicera tatarica) a zimolezu ovíjivého (Lonicera periclymenum). Použít asi lze i zimolez kozí list (Lonicera caprifolium) a zimolez japonský (Lonicera japonica), z nichž posledně jmenovaný je oficinální v TČM. Ze zimolezu lze použít květy nebo listy, po dozrání i bobule, které jsou však hořké. Pozor na předávkování.

Dr. Duke doporučuje tuto bylinnou směs vložit do větší nádoby a nejdříve po 1 hodinu louhovat velkým šálkem studené vody. Toto první louhování slouží k extrakci těch sloučenin, které se lépe louhují studenou vodou a též k extrakci důležitých prchavých a nestabilních látek, které při zahřívání mizí. Po zcezení a vypití studeného výluhu se byliny podruhé zalijí velkým šálkem studené vody, tentokrát s přidáním velkého panáka vodky. To proto, že některé sloučeniny se s alkoholem vylouhují mnohem lépe než pouhou čistou vodou. Opět louhujeme 1 hodinu a výluh vypijeme. Až potřetí směs zalijeme horkou vodou a pijeme jako normální bylinný čaj. Užíváme maximálně jednu dávku této bylinné směsi denně.

Ačkoliv Dr. Duke hlásil empirický úspěch s léčením chřipky výše uvedenou bylinnou směsí, to je ale pouhý kult osobnosti, nikoliv řádná klinická studie. Účinnost směsi navíc není absolutní (spolehlivost zdaleka nedosahuje 100%) navíc tato směs obsahuje mírně jedovaté byliny. Recept proto lze vyzkoušet jen pod dohledem lékaře znalého lékařské botaniky.

| 27.11.2018