Praktické shrnutí: Z hlediska nervových účinků jsem si vybral dva modelové adaptogeny – ženšen a pupečníkovec – jejichž působení rozebírám detailně. K nim přidávám méně detailní popis neuromodulačního působení několika dalších bylin a též pohled na účinek adaptogenů z hlediska ovlivněných genů a receptorů.
Co jsou to neuromodulační účinky
Nervová soustava sestává z nervových buněk (neuronů), uvnitř kterých se signál šíří elektricky – pomocí excitace a depolarizace buněčné membrány. Mezi neurony se pak informace šíří chemicky – pomocí neurotransmiterů, které se uvolňují na synapsích. Synapse je propojka mezi presynaptickým a postsynaptickým neuronem. Typický neuron má přívodní elektrické kabely zvané dendrity a jeden vývodní kabel zvaný axon. Na tomto principu pracuje mozek a celý nervový systém.
Receptorové systémy
Zjednodušeně, každý neuron a každá synapse uvolňuje jednu konkrétní chemickou látku – neurotransmiter. Soubor těchto neuronů a synapsí v mozku tvoří tzv. receptorový systém. Když mluvíme o neurotropním účinku bylin, myslíme tím zhusta účinek na receptorové systémy hlavních neurotransmiterů, což jsou:
- glutamát => glutaminergní systém
- GABA (γ-aminobutyrát) => GABAergní systém
- NMDA (N-metyl-D-aspartát) => systém NMDA receptorů
- acetylcholin => cholinergní systém
- serotonin => serotoninergní systém
- dopamin => dopaminergní systém
- a mnohé další
Neurotropní účinek znamená, že účinná látka byliny přímo aktivuje (je agonistou) nebo inhibuje (je antagonistou) některý receptorový systéů. Tak třeba pepřovník opojný (kava-kava) je agonistou GABAA receptorů podobně jako alkohol, není však adaptogen. U adaptogenů, které z definice nesmí působit jednostranně, se mnohem častěji setkáváme s neuromodulačními účinky.
Neuromodulační účinek znamená, že látka pouze modifikuje chování některého receptorového systému, ale není jeho přímým agonistou ani antagonistou. Příkladem může být ženšen, jehož steroidní glykosidy působí neuromodulačně na vícero receptorových systémů (viz níže). U ženšenu proto mluvíme o neurosteroidním účinku.
Neuromodulační účinky ženšenu
Ženšen pravý obsahuje několik desítek steroidních glykosidů zvaných panaxosidy, které mají neurosteroidní modulační účinek. Konkrétně jde o ginsenosid Rb1 a Rg1 (Tsang1985gsi, Benishin1992agr). Neurosteroidní působení na GABAA a GABAB mají ginsenosidy Rb1, Rb2, Rc, Re, Rf a Rg1 (Kimura1994igw), čímž se někdy vysvětluje stabilizační účinek ženšenu na úzkost a psychický stres (Bhattcharya1999epg, Yuan1998mag). Ginsenosid 20(S)-Rg3 inhibuje P/Q Ca2+ kanály, Kv1.4 K+ kanály a Na+ IIA kanály v mozku potkana s IC50 řádově v desítkách µM (Jeong2004sgr). Dle Jiang1996mag a Liu1995egr, gssd. Rb1 a Rg1 zvyšují aktivitu Na/K-pumpy. Podle Cao1990ieg ginsenosid Rb1 Na/K-pumpu naopak inhibuje s IC50 6.3µM. Panaxosidy zlepšují růst nervových vláken (Takemoto1984png) a chrání před ischemií (Wen1996grp), ginsenosid Rg1 je neuroprotektivní (Wen1996grp, Lim1997pih, Li1997eag, Jiang1996mag, Liu1995egr) a cytoprotektivní (Choo2003aag). Majonosid-R2 u stresovaných zvířat obnovuje schopnost usnout (Huong1998aem, Lee1990cip, Han2013erg). Celkově lze říct, že máme dostatek vědeckých prací, které modulační účinek ženšenu prokazují, chybí však systematický zastřešující pohled, který má jen TČM. Totéž lze říct o dalších druzích rodu Panax (ž. americký, ž. nepravý, ž. notoginseng).
Neuromodulační účinky pupečníkovce
Pupečníkovec je zástupcem těch vynikajících adaptogenů (z kategorie ajurvédských rásajána bylin), u nichž výzkum ještě nedosáhl stejné hloubky jako u ženšenu. Stejně jako ženšen, i pupečníkovec obsahuje větší počet steroidních glykosidů zvaných centelloidy neboli pupečníkovcové saponiny. Ty lze podle struktury dělit na asiatikosidy a madekasosidy (jejich aglykony jsou kyselina asiatiková a kyselina madekasová). Tyto saponiny tvoří až 8% suché váhy listů pupečníkovce. Pupečníkovec má značný nootropický a neuromodulační potenciál, mechanismy účinku jeho steroidů však nejsou objasněny tak dobře jako u ženšenu. Přehled Gray2018cap (text zde), z kterého čerpám tyto informace, uvádí a referencuje tvrzení, že kyselina asiatiková i jednotlivé asiatikosidy působí anxiolyticky, neříká však, jakým mechanismem k tomuto účinku dochází. Ví se, že saponiny pupečníkovce snadno procházejí do mozku (Hanapi2020bbb). Studie Wong2020aac potvrdila zesilující účinek extraktu pupečníkovce na postsynaptickou signalizaci glutamátových AMPA receptorů v entorhinální kůře. Asiatikosidy dle Margabandhu2020dkf ovlivňují expresi klíčových proteinů v dopaminergních neuronech.
Neuromodulační účinky bakopy
Bakopa drobnolistá je široce využívaný bylinný lék proti úzkosti, depresi a ke zlepšení paměti. Hlavní účinné látky jsou saponiny, přesněji triterpenoidní glykosidy bakosidy. Mechanismem působení bakosidů je modulace genové exprese receptorů jako jsou glutamátové AMPA receptory, NMDA receptory a GABA receptory v různých částech mozku (viz přehled Sekhar2019iim, text zde). Rostlina navíc adaptogenním účinkem chrání nervové buňky před jedy a oxidačním stresem. Další vědu o neuromodulačním účinku bakopy naleznete zde.
Působení dalších adaptogenů
Neuromodulační působení adaptogenů obecně můžeme popisovat ze dvou různých hledisek. Na jedné straně se můžeme soustředit na jednotlivé známé byliny s nervovými účinky typu rozchodnice růžová a vitánie snodárná, jejichž neuromodulační působení má rozsáhlou oporu v literatuře (viz třeba zde a zde). Konkrétně lze zmínít jejich účinek na systém serotoninu a dopaminu (Mannucci2012sir) a neuroprotektivní účinek (Chen2009err). U klanoprašky čínské se ukázal modulační účinek na serotoninové receptory, GABA receptory a centrální acetylcholinové receptory (Hsieh2001aew) a jsou náznaky nootropického účinku (Pan2002spa, Egashira2008srm). Analogicky by se dalo postupovat u gynostemy pětilisté, lesklokorky lesklé, housenice čínské, řeřichy peruánské, jinanu dvoulaločného a dalších známých bylin. Na druhé straně si lze vzít bioinformatickou studie typu Panossian2018nmm a soustředit se na jednotlivé geny, jejichž exprese v neuronech se mění po aplikaci adaptogenů (rozchodnice, vitánie, melatonin aj.). Zde byly zjištěny signifikantní účinky adaptogenů na expresi neurohormonů CRH, GNRH, UCN, transmembránových receptorů TLR, PRLR, CHRNE, FOS, SCX, MAPK a dalších nejméně 80 genů (z 3516 testovaných), které měly úzký vztah k buněčnému stresu a stresové odpovědi. Celkově lze říct, že neuromodulační působení adaptogenů je reálné a potenciálně velmi složité. Adaptogeny známé z tradice se zdaleka neobtěžují omezovat své účinky na těch pár receptorů a mechanismů, které jsou populární a široce u všech rostlin zkoumané (například transkripční faktor NF-κB). Na úplné vědecké objasnění všech nervových interakcí tradičních adaptogenů si patrně ještě dlouho počkáme, což by nás ale nemělo odradit od jejich využívání.
